Vidím, že tvoje znalosti historie a historických osobností jsou prakticky nulové. Jinak by tě Emanuel Moravec nemohl v této souvislosti vůbec napadnout. Ale napadá mě jiná osobnost, která by byla pro útok na mě a na mé zdejší úvahy daleko vhodnější, ale asi pochopíš, že ti radit nebudu. Zkus na to přijít sám... Proti tomuhle výpadu nemá smysl se hájit nebo bránit... To není ani plácnutí do vody. Prostě jsi totálně promáchnul...
1,4 milionu celkových ruských ztrát při 450 tisíci mrtvých je číslo, které nepřekračuje možné horní odhady. Tedy v podstatě obhajitelné číslo. Musíme si ale uvědomit, že je to číslo zveřejněné ukrajinskou stranou. Pokud bychom tedy chtěli získat reálný obraz, měli bychom proti těmto číslům postavit naopak ruský odhad počtu ukrajinských ztrát, který říká, že ukrajinská strana utrpěla za stejnou dobu 2,58 milionu ztrát, z toho zhruba 828 tisíc mrtvých.
Nebudu to počítat do detailu, protože se jedná o pouhé odhady, a to ještě politicky cinknuté, ale tak nějak mi z toho vyplývá, že ukrajinské ztráty mohou být o 85-90% vyšší než ruské... Opět číslo, které nevybočuje z představitelné reality, ačkoli si osobně myslím, že ten nepoměr bude mnohem výraznější.
Ale i takhle, tj. budeme-li se držet při zemi, jde o absolutní čísla... Jenže: Populační zásobárna Ruska je v tuto chvíli zhruba pětkrát vyšší než ta ukrajinská. Když to přepočtu proporcionálně, pak Ukrajině ubývá bojeschopných mužů desetkrát rychleji než Rusku. A je to opravdu vidět.
A přidám ještě jeden pohled: Rusko bojuje samo. Zahraniční pomoc Rusku existuje, ale není ani v náznaku srovnatelná s tím, co dostává Ukrajina ze Západu. A když se podíváme na rozsah škod způsobovaných ruskou armádou na Ukrajině a recipročně na rozsah škod způsobovaných ukrajinskou armádou Rusku, zjistíme, že srovnáváme slona s mravencem.
Smiřme se tedy s tím, že tato válka velmi brzy skončí totální porážkou Ukrajiny a podpisem mírových dohod, které budou kopírovat požadavky Moskvy. Možná někomu bude takový mír připadat nespravedlivý, ale i takový mír je vždy lepší než válka a další desetitisíce a statisíce mrtvých...
A už jen jedna metodická poznámka: Čísla hovoří jasně jen tehdy, jsou-li podložená a oveřená. A to není ani na ukrajinské ani na ruské straně splněno.
To mě tedy podrž! 79% Ukrajinců si podle jakéhosi obskurního "Kyjevského sociologického institutu" myslí, že Kyjev válku vyhraje. Vypadá to, jako by ti lidé byli odtrženi od reality. Oni vlastně jsou, ale jinak než se na první pohled zdá. Zásadní je, jak si Ukrajinci to vítězství ve válce představují. Jsem asi ze staré školy, ale mně připadá, že o vítězství se dá mluvit tehdy, pokud země získá něco navíc, co před válkou neměla. Ještě o nějakém druhu vítězství by mohla muvit země, které se podaří z celého svého území vyhnat "agresora". Vítězství pak pro ně znamená "Ubránili jsme se". Budiž. Ale cokoli dalšího už za vítězství prohlásit nejde: Bylo by snad vítězstvím Ukrajiny, kdyby si Rusko ponechalo Krym? A já si nemyslím, že by těch 79% Ukrajinců předpokládalo, že Rusko Krym vrátí...
Dovolím si tedy ten pojem "vítězství" poněkud relativizovat a rozebrat na jednotlivé úrovně:
1) Totální vítězství: Rusové vyhnáni z Ukrajiny i Krymu, ruské hospodářství na kolenou, Rusko politicky oslabeno tak, že si západní země (a možná i samotná Ukrajina) území Ruska včetně surovin - rozdělí mezi sebe. Ukrajina se stává nacistickou vojenskou diktaturou pod vedením Andreje Bileckého, která bude tvrdit, že chrání NATO.
2) Slavné vítězství: Rusové vyhnáni z Ukrajiny i Krymu, zdecimovaná ruská vojska stažena za mezinárodně uznávanou hranici, v Rusku změna režimu, podepsána kapitulace, Rusko donuceno vzdát se jaderných zbraní a zredukovat armádu, nastolena mezinárodní kontrola. Rusko platí reparace. Ukrajinská vláda ovládaná nacisty, neonacisty a ultranacionalisty. Vstup Ukrajiny do NATO.
3) Zásadní vítězství: Rusko vyhnáno z území Ukrajiny i Krymu. Ruská armáda stažena za mezinárodně uznané hranice, ruské hospodářství rychle obnoveno, armáda přezbrojena a bude opět představovat potenciální hrozbu. Na Ukrajině pokračuje pronásledování ruskojazyčných občanů. Ukrajinský režim neskrývá své nacistické zaměření, země vstoupí do NATO.
4) Uspokojivé vítězství: Rusko si nechá Krym a stáhne se ze zbytku Ukrajiny, tj. odevzdá i Donbas. Ekonomika funguje, Kreml kritizuje pokračující pošlapávání menšinových práv ruskojazyčných, armáda se připravuje na revanš. V ukrajinské vládě mají výraznou převahu otevření nacisté. Vstup do NATO se stane samozřejmostí.
5) Rozumné vítězství: Rusko si nechá Krym a Donbas, odevzdá zpět Záporožskou a Chersonskou oblast za podmínky, že bude ukončeno pronásledování ruskojazyčných, ruština postavena na roveň ukrajinštině a Ukrajina nevstoupí do NATO. Budou zrušeny všechny protiruské sankce.
6) Přijatelné vítězství: Rusko si ponechá všechna dobytá území, ale vzdá se nároku na města Záporoží, Cherson, Kramatorsk a Slavjansk. Bude ale požadovat nevstoupení Ukrajiny do NATO, zrovnoprávnění ruštiny, konec pronásledování ruskojazyčných, banderovská nacistická ideologie mimo zákon. Budou zrušeny protiruské sankce.
7) Ušmudlané vítězství: Rusko si vezme i Kramatorsk, Slavjansk, Záporoží a Cherson a bude trvat na nevstoupení země do NATO, na zrovnoprávnění ruštiny, na zákazu banderovské ideologie, na potrestání ukrajinských válečných zločinů. Budou zrušeny všechny protiruské sankce.
8) Pochybné vítězství: Rusko si vezme ještě Nikolajevskou, Oděskou, Charkovskou a Sumskou oblast, zabrání vstupu zbytku Ukrajiny do NATO, dosáhne zrovnoprávnění ruštiny, zákazu banderovského nacismu, potrestání válečných zločinů i zrušení sankcí.
9) Problematické vítězství: Rusko ovládne Poltavu, Dněpropetrovskou, ale i Černigovskou oblast a Kyjev. Hlavní město Ukrajiny se přesune do Lvova. Ukrajina nevstoupí do NATO, silně zredukuje svou armádu, zrovnoprávní ruštinu, budou potrestány válečné zločiny, banderovský nacismus mimo zákon. Sankce zrušeny automaticky.
10) Zdánlivé vítězství: Ukrajina s hlavním městem Lvov přijde o celou střední Ukrajinu, zbude jen pět oblastí (Lvov, Těrnopol, Ivano-Frankovsk, Rovno, Volyň). Zakarpatsko odevzdá Maďarsku, Bukovinu Rumunsku. Ne NATO, demilitarizace, denacifikace, zrovnoprávnění ruštiny, potrestání válečných zločinců a zákaz banderovského nacismu. Na sankce si už nikdo ani nevzpomene.
11) Vítězství "naoko": Rusko ovládne prakticky celou Ukrajinu, jen pět oblastí západní Ukrajiny bude přičleněno k Polsku, Zakarpatsko k Maďarsku, Bukovina k Rumunsku. Ukrajina přestane existovat jako samostatný stát. O banderovce se postarají Poláci.
12) "Nevítězství": Rusko ovládne Ukrajinu celou. A na "svém" území si pak už udělá pořádek podle sebe. Neruské obyvatelstvo Pobaltí se ze strachu dobrovolně vystěhuje do Polska a Skandinávie.
A v čem spočívá "vítězství" v jedenáctém bodě? Konečně bude naplněna vůle obyvatel Ukrajiny, kterou vyjádřili 17. března 1991 v referendu o zachování Sovětského svazu, v němž jen tři oblasti hlasovaly proti zachování SSSR: Lvovská, Těrnopolská a Ivano-Frankovská. Dokonce i Rovenská oblast a Volyň hlasovaly mírnou většinou pro zachování SSSR... A naplnění vůle lidu není maličkost. Ani po pětatřiceti letech...
No, nebudu řešit, jestli to v Rusku takhle funguje zrovna těch 109 let, zvlášť nepravděpodobné mi připadá, že by bylo do té doby (před rokem 1917) všechno v pořádku... Že za Sovětského svazu nebyla svoboda vyjadřování odlišných názorů hýčkaným občanským právem, je samozřejmě pravda. Ale podstatné mi připadají dvě věci: První je, že sovětský režim skončil v roce 1991 a ruská společnost se poté do značné míry demokratizovala.. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že každá země potřebuje jiný způsob vládnutí, a tedy i různou míru tolerance jiných názorů i počínání.
A jestli je Vladimir Vladimirovč hodnej strejda? Nevím, já ho neznám, nikdy jsem s ním nemluvil ani jsem s ním netrávil společnou dovolenou. U vrcholných politiků a zvláště u nejvyšších představitelů světových (super)velmocí bych tenhle povahový rys asi ani nehledal. Ale na případnou otázku, jestli ho hodnotím pozitivně, odpovím co nejjednoznačněji: Současného amerického prezidenta (včetně všech jeho předchůdců), stejně jako drtivou většinu evropských i českých politiků hodnotím o hodně hůř. To neznamená, že je pro mě Putin "hodnej strejda", ale že pro svou zemi dělá podstatně víc než kterýkoli západní vrcholný představitel.
A ještě předejdu možnému dotazu: Obyvatelstvo zemí, jejichž politické špičky nenávidí Putina, tvoří zhruba 12% světové populace. Představitelé zemí reprezentující 88% světové populace ho respektují.
