MEDVĚDOVY OSOBNÍ STRÁNKY
Cyklofantom | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
28.3.2011
Co kolo?
Žádná změna. Nebo vlastně jedno zajímavý číslo mám: Od chvíle, kdy jsem své cyklistické výkony začal měřit (15.5.1998), jsem právě do dnešního odpoledne najel přesně 77.777 km. To číslo se mi hrozně líbí.
Ale jezdil jsi i předtím, než jsi začal měřit, takže najeto máš ve skutečnosti víc, ne?
Po pravdě řečeno, předtím jsem jezdil hlavně v dětství. To určitě nedalo dohromady víc než nějakých 10.000 km. A pak jsem měl docela dlouhou pauzu, kdy jsem jezdil opravdu jen velmi výjimečně a spíš vůbec.
Když máš tak rád ty čísla, budeš časem nějak slavit svůj stotisící kilometr?
Problém je v tom, že nebudu nikdy přesně vědět, kdy to nastane. Jsem schopen to odhadnout maximálně s přesností na jeden rok.
Tak to se Ti bude dost špatně slavit...
No, můžu si stanovit nějaký pevný parametr a z něho pak vycházet. Třeba si říct, že to oslavím v určité datum a z mých výkonů v příštích letech pak vyplyne konkrétní rok. Tak dejme tomu, že bych to chtěl slavit 15.5. Pokud bych do 15.5.2012 najezdil ještě aspoň 15.000 km (což je velmi nepravděpodobné), můžu slavit. Jinak bych to nechal na 15.5.2013. Ale to je jen příklad.
A co takhle zanedbat to, co jsi najezdil v dětství a počkat si na tu stovku, kterou budeš mít "úředně" potvrzenou?
I to je řešení. A vůbec ne hloupé. V takovém případě nebude možné stanovit dopředu datum. Maximálně ho mohu odhadnout. Myslím, že by to mohlo být někdy v létě 2013.
To je docela blízko, ale to bys musel do té doby najet 22223 km...
No, v podstatě už jen 22212. Pokud by mi vydržel můj aktuální výkon, slavil bych tuhle stovku někdy v polovině července 2013. Ale to je všechno ještě velmi předčasné. Podstatné podle mě je, aby mi sloužilo zdraví a abych tedy na tom kole vůbec mohl jezdit...
Ty snad máš nějaké zdravotní problémy?
Nemám, ale neberu to jako samozřejmost.
Za tu dobu, co tu spolu mluvíme, dost šetříš levou ruku a několikrát ses chytil za levý loket. Ono se Ti ozvalo nějaké staré zranění?
Ne, dostal jsem ránu zrcátkem od předjíždějící dodávky.
Bounce! Tak to je novina. Bolí to?
Ze začátku nijak zvlášť, ale během dneška se to trochu rozleželo...
Co ten řidič? Všiml si toho vůbec?
Jo, všiml. Vždyť to byla taková rána, že jsem se víc lekl toho zvuku než samotného úderu. Zrcátko se mu s rachotem připláclo na boční sklo...
A co bylo dál? Ujel?
Kupodivu ne. Počkal na mě o kousek dál a hned se ptal, jestli mi něco není. Teda ten byl tak vystresovanej, že jsem se v duchu musel smát. Byl to takovej střízlík, mluvil slovensky a selhával mu hlas. Bylo mi ho v tu chvíli tak líto, že jsem mávnul rukou, řekl jsem mu, že mě to nebolí a že nebudu nikoho volat.
Ty jsi vůl! To Ti nestačily ty předchozí zkušenosti, kdy Ti jeden sliboval, že Ti uhradí škodu, když jsi o jeho dveře zlikvidoval přední kolo a vidlici, a pak se na Tebe vykašlal, nebo druhej, co Tě srazil a ujel a tys ho pak stíhal, dohnal jsi ho a ...
... a volal policii, která mu neudělila ani pokutu, přestože přiznal, že mě srazil a z místa nehody ujel. A to vše jen proto, že jsem odmítl volat sanitku a nechat se ošetřit. Vždyť tady by to nejspíš dopadlo úplně stejně.
Tímhle svým chováním ale podporuješ jak bezohledné chování řidičů, tak i liknavost policie, která to pak vůbec neřeší...
A co? To mám jako volat sanitku, dělat, že jsem těžce zraněnej, nechat se nákladně ošetřit a po řidiči požadovat vysoké bolestné a rentu za div ne doživotní vyřazení z pracovního procesu?
Nevím, ale aspoň NĚCO udělat a nenechat to jen tak plavat....
To mi za to nestojí. Kromě toho jsem NĚKAM jel a tam by na mě marně čekali... To je víc komplikací, než si tato lapálie zaslouží.
Pak ale poneseš část odpovědnosti za to, když takový řidič pak někoho znovu srazí a třeba se skutečně horšími následky... Maně si vzpomínám, že jsi takhle kdysi nechal ujet evidentně opilého řidiče, který Ti srazil kolo s krajnice do příkopu tak, že Tě jen těsně minulo.
No, bylo to tenkrát trochu jinak, ale máš pravdu. Problém je v tom, že nevěřím, že by se mými obstrukcemi cokoli změnilo nebo napravilo.
- - -
6.4.2011
Vypadáš unaveně. Měl jsi asi náročný den...
Nejen dnešek, ale zatím celý tento týden je poněkud náročný.
Něco v zaměstnání?
No, to taky. Nevím, jestli je to ve mně nebo se zbláznili všichni kolem mě, ale cokoli s někým dohodnu (například termín návštěvy), za chvíli neplatí. Nejsem zvyklej si ty změny psát, takže se to všechno snažím udržet v hlavě - trénuju si takto paměť, ale nějak se mi to sype.
Copak, nedorazil jsi někam, kde jsi měl být?
To taky, ale dopadlo to dobře, vše se vysvětlilo. Spíš je to tak, že mám rád, když všechno klape, jak má, a ne když se furt něco mění. Takže je to asi ve mně.
A to je jediná věc, která Tě tak sebrala?
Trochu silné slovo. Mě nic nesebralo. Jen jsem trochu unavený.
Pokud jsi unavený fyzicky - třeba z kola, tak by to nebylo asi to nejhorší.
Z kola vlastně taky. Díky změnám ve svém denním či týdenním rozvrhu mi docela závratně naskakují najeté kilometry. Není to na první pohled žádná tragédie, ale když se to nasčítá...
O kolik Ti to naskočilo?
Obvykle najezdím po Praze tak dvě stovky kilometrů za týden, tenhle týden to bude přes tři stovky.
Takže nárůst o padesát procent. To už asi musí být znát.
Není to tak zlý. Spíš jde o souběh dalších okolností. Taky jsem řešil další kuriózní závadu na kole (i když ne na svém). Když se na dámském kole vytáhne sedlovka příliš vysoko, nezbývá ji dost uvnitř sedlové trubky. Když se pak sedlo víc zatíží, dojde vlivem velké páky k devastaci horní části sedlové trubky. Ulomí se nejen samotná trubka, ale i ta dvojice zadních vzpěr. Na sedlovce zbude jen jakýsi "prstýnek" ze sedlové trubky s navárkami těch vzpěr - a upínák.
Takže rám na odpis...
To mě špatně znáš. Nechal jsem to svařit.
To se přece nemůže finančně vyplatit a kdoví, jestli to vůbec bude držet...
Prostě jsem se rozhodl to risknout. Spoléhám na to, že na tom kole už nebude jezdit nikdo s tak extrémně vytaženou sedlovkou. Když se víc zasune, budou tam působit úplně jiné síly a svár vydrží.
- - -
17.4.2011
Tak jaký byl víkend? Vidím, že jsi unavený, ale šťastný.
Trochu Tě opravím: Unavený opravdu jen trochu - a šťastný? No, spíš jen spokojený.
A z čeho pramení Tvá "spokojenost"?
Víkend jsem prakticky celý strávil na kole. Nebyly to nijak zajímavé trasy - jezdím je dost často, ale výjimečné byly tím, že jsem včera překonal hranici 10.000 km za posledních 365 dnů.
Jestli tomu správně rozumím, tak jsi od 17.4.2010 do 16.4.2011 ujel deset tisíc kilometrů...
Přesně tak. Dokonce o pár desítek víc.
Pokud si vzpomínám, nepřekonal jsi tuto hranici poprvé.
To ne, ale naposled to bylo před více než devíti lety. To bylo dokonce přes jedenáct tisíc.
Chystáš se pokořit i tuto hranici?
Nebudu o to nijak extra usilovat, ale když to vyjde, budu zase takhle "spokojený". Ale když se to nepovede, nebude to žádná tragédie.
Ty nemáš ambici se neustále zlepšovat?
Zrovna v počtu ujetých kilometrů na kole tuhle ambici nemám. Jsou důležitější věci, ve kterých bych se chtěl zlepšit.
A proč ne v těch kilometrech?
Pro mě je i to opětovné pokoření té desetitisícové hranice po devíti letech obrovskej úspěch. Nezapomeň, že člověk za těch devět let asi neomládl... Prostě jsem si otestoval, že na to "ještě" mám.
To jsou divný úvahy. Takhle uvažujou dědkové, který mají permanentní stres z toho, že jim nenávratně ubývají síly. A to Ty snad ještě nejsi.
Myslíš? V kolika letech je člověk na vrcholu fyzických sil? Tenhle věk mám rozhodně za sebou.
No, to asi jo, ale na druhou stranu ten vrchol fyzických sil je přece jen trochu rozloženej. Není to tak, že bys ve čtyřiadvaceti byl na vrcholu sil a v pětadvaceti pocítil jejich úbytek...
No jo, ale mně není ani těch čtyřiadvacet, ani těch pětadvacet. Spíš čtyřiadvacet PLUS pětadvacet...
- - -
28.4.2011
Co kolo? Počasí se lehce zhoršilo, občas sprchlo...
No a co? Vždyť je to jen voda. Dokud se pohybuju, prochlazení mi rozhodně nehrozí. Samozřejmě kdybych byl nucen někde s tím kolem čekat, bylo by to horší, ale ani tak - nejsem přece z cukru...
Předpokládám, že jezdíš pořád hlavně "služebně".
O víkendech si taky udělám nějakou vyjížďku, takže ani o víkendech kolo nezahálí.
Nedávno si tu jásal, že jsi znovu (po devíti letech) pokořil hranici deseti tísíc km za rok. Jaké parametry ještě sleduješ? Vím, že si děláš statistiky úplně o všem.
Ne úplně o všem, ale o tom, co se mě přímo týká. Ale Tebe asi zajímají nějaké další parametry mého ježdění na kole. Těch sleduju opravdu hodně. Baví mě hrát si s čísly.
Máš teď nějaké zajímavé číslo?
Tak třeba sleduju poměr mezi kilometry nachozenými, najetými a naplavanými VLASTNÍ SILOU a kilometry, které jsem nucen urazit (převážně hromadnými) MOTOROVÝMI DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY.
A jaký je ten zajímavý výsledek?
Vlastní silou jsem za poslední rok urazil přesně dvakrát víc kilometrů než motorovou dopravou.
Taky po devíti letech?
Ne, takového výsledku jsem dosáhl poprvé v životě. Dosud to bylo maximálně o polovinu více, ale ne dvojnásobek.
Koukám, že do toho počítáš i plavání. To Ti ten výsledek taky ovlivní?
No ani ne. Jsou to jen desítky kilometrů ročně. Ale spíš mě štve, že to moje "kvantitativně úspěšné" ježdění na kole jde na úkor pěší chůze. Dříve jsem nachodil i pětkrát tolik co dnes, ale to jsem zase takřka vůbec nejezdil na kole...
To přece nemůžeš srovnávat podle kilometrů. Na kole jsi alespoň desetkrát rychlejší než při plavání a minimálně čtyřikrát rychlejší než při chůzi. Větší vypovídací hodnotu by mělo srovnání ČASU stráveného plaváním, pěší chůzí a jízdou na kole.
To mi neříkáš nic nového. Samozřejmě to sleduju.
Ty jsi fakt cvok...
Já vím. Jen mi není jasné, jaká chceš slyšet čísla. Ale předpokládám, že procentuální. Z času, který strávím některým z těchto tří způsobů pohybu, padne 75% na kolo 20% na pěší chůzi a 5% na plavání. Takže v ročním průměru strávím denně 82,5 minuty na kole, přes 22,3 min. pěší chůzí a přes 5,3 min. plaváním.
Takhle to ale nevypadá jako kdovíjaký výkon...
Jednorázově určitě ne, ale zkus to dělat celý rok každý den bez ohledu na počasí a roční období, bez ohledu na pracovní a jiné povinnosti, bez ohledu na zdraví či nemoc.
No dobře, ale Ty si spíš zakládáš na tom, že většinu svých dopravních potřeb pokryješ pohybem vlastní silou. To už budeš muset opět vyjádřit v kilometrech...
Teď Ti nerozumím. Chceš po mně, abych Ti řekl, kolik najezdím motorovými dopravními prostředky?
No, tak něco. Říkáš, že vlastní silou to bylo dvakrát více, tak mě zajímá počet kilometrů naježděných "neekologicky".
Jízda hromadnými dopravními prostředky je přece ekologická dost. Pokud něco opravdu tvrdě omezuju, tak je to auto.
Já myslel, že autem nejezdíš vůbec...
TÉMĚŘ vůbec. Vzhledem k tomu, že nemám řidičák, jezdím vždy jako spolujezdec, a to vlastně jen trasy, které by se tak či onak uskutečnily. Jinými slovy nestává se, že by auto muselo vyjet vyloženě kvůli mně.
Takže dopad Tvé jízdy na životní prostředí se rovná rozdílu ve spotřebě pohonných hmot a maziv, když si k někomu přisedneš do auta.
Přesně tak.
Tak mi konečně řekni ty kilometry.
Musím přece dělat nějaké drahoty, ne? Tak postupně: Motorovou dopravou najezdím ročně 5344 km. Z toho 86% hromadnou dopravou.
Městskou?
Z městské dopravy používám občas jen metro.
A co je ten zbytek?
Vlaky a meziměstské autobusy.
Tak to už je zajímavější. Jaký je u Tebe poměr mezi oběma druhy dopravy?
13% vlak a 87% autobus.
Proč tak málo vlakem a proč tak mnoho autobusem?
Je to dáno především trasou, kterou nejčastěji jezdím. Autobusem je to přímější, tudíž i kratší než vlakem. Navíc je na této trase vlak o poznání dražší než autobus.
Takže když to shrnu, tak dvě třetiny svých dopravních potřeb realizuješ vlastní silou (62,5% na kole a 4% pěšky), 29% hromadnou dopravou (2% metrem, 3,5% vlakem, 23,5% autobusem) a 4,5% jako spolujezdec v autě.
Máš můj obdiv. Vyjádřil jsi to úplně přesně. Já mám v hlavě těch čísel tolik, že je pak neumím takhle efektně prezentovat a hlavně vyhmátnout to podstatné.
Zajímají mě ještě jiné věci - například průměrná vzdálenost, kterou konkrétním dopravním prostředkem urazíš. Teď nemyslím, abys mi to za ten rok sečetl a vydělil to číslem 365. Vyděl ten roční objem počtem jízd...
Nejseš Ty nějak moc náročnej? Ale jsem schopen Ti vyhovět:
pěšky 270 x 2,5 km
na kole 291 x 34,5 km
metro 20 x 14,5 km
vlak 7 x 71 km
autobus 36 x 104,5 km
auto (spolujízda) 7 x 103,5 km
Tak to je zajímavější, než jsem si původně myslel: Vyplývá mi z toho především, že pěšky chodíš jen v bezprostředním okolí bydliště, jak je to jen trochu dál, jedeš na kole. Autobus nebo auto používáš jen na vzdálenosti přes 100 km. Ještě mi vysvětli ty zbylé dva údaje.
Metro používám příležitostně (i s kolem), pokud mi to ušetří dostatek času - například pro delší jízdu do kopce nebo když se potřebuju rychle dostat z jednoho okraje Prahy na druhý.
A ten vlak?
Sám nevím. Prostě občas popojedu, někdy s kolem, někdy bez. Použít vlak mě někdy donutí i to, že jedu s někým, kdo by to na kole nezvládl.
Nějak nám z toho vypadlo to plavání. Je to vůbec doprava?
Já to tak beru, protože plavu jen v přírodě, nikoli v nějakém bazénu. A skutečně plavu NĚKAM. Neplácám se jen tak na hladině.
A kolik dní v roce se věnuješ plavání?
Poměrně málo: V poslední sezóně osmnáct dní.
A kolik jsi toho za těch osmnáct dní naplaval?
Když pominu pouhé rekreační koupání, tak kolem padesáti kilometrů. To je tak 2,75 km za den.
Jen tak pro orientaci... Jak dlouho ti trvá uplavat dva a tři čtvrtě kilometru?
Vůbec nevím. Nikdy jsem to neměřil. Ale plavu stylem "prsa", navíc rekreačním tempem, takže asi dost dlouho. Odhadem 100 minut nebo hodinu a tři čtvrtě.
- - -
1.5.2011
Máme za sebou víkend s překrásným počasím. Předpokládám, že Tvé kolo ani tentokrát nezahálelo...
Tak to jsi uhodl zcela správně. Za tento víkend rovných 250 km.
Kde ses proháněl?
To je trochu silné slovo. Byly to vlastně tři takové pohodové vyjížďky. Už v pátek jsem vyrazil i s kolem vlakem do Rakovníka a odtamtud (už po vlastní ose) přes Podbořany do Kadaně. A hned to "hodilo" nějakých 72 km... Tuto trasu jsem jel vlastně už potřetí, takže jsem se nemusel soustředit na orientaci v terénu a mohl jsem se blaženě kochat okolím.
Co v Kadani? Tam je to samá elektrárna a důlní činností zdevastovaná krajina...
Samotné město je nádherné a rád se tam vracím. Kromě toho je to vynikající startovací místo pro nějrůznější vyjížďky.
Loni jsi projel vrcholové partie přilehlé části Krušných hor. Kde ses pohyboval tentokrát?
Z té Kadaně jsem projel trasu přes Klášterec a prakticky podél řeky do Stráže nad Ohří. Tam jsem si vyšlápl kopeček ke zřícenině Hauenštejn (Vysoký Hrad), kterou opravuje nějaká místní rodina a pořádá tam zajímavé společenské a kulturní akce. Tentokrát tam měli nějakého písničkáře, který tam hrál tklivé středověké balady. Po okolí se potulovali nějací kostýmovaní dobrovolníci s konkrétními doprovodnými úkoly. Ideální pro rodiny s dětmi, což já jsem ale v tu chvíli nebyl. Tak jsem si poslechl pár těch písniček, mrknul jsem do přilehlé botanické zahrady a k takové zdevastované kapličce na kopečku nad hradem. Tam jsem si příjemně popovídal se starším manželským párem ze saského Johann-Georgenstadtu.
Tak to ses moc daleko nedostal...
Počkej, to není celé. Pak se mi nechtělo ztrácet výšku tím, že bych sjel zpátky na hlavní silnici, a tak jsem si našel aspoň trochu sjízdnou trasu po lesních cestách a místních silničkách do nedaléké vsi Krásný les. Tam jsem objevil hezoučký mariánský sloup a kostel bez střechy...
To Tě asi zabolelo u srdce. Ty přece miluješ církevní architekturu...
V téhle oblasti člověk musí být na takové věci připravený. Takže jsem to bral prostě jako fakt. Kromě toho tou mojí "srdeční záležitostí" je hlavně ROMÁNSKÁ církevní architektura, tedy hlavně románské rotundy a baziliky. Což ovšem neznamená, že bych nevnímal i jiné objekty z jiné doby a v jiném stavebním stylu.
Románských církevních objektů v té oblasti asi moc nebude...
Možná by ses divil. V samotné Kadani má ten nádherný barokní kostel románské jádro. A na další románský objekt jsem narazil v jedné z dalších fází své vyjížďky.
Kam jsi tedy zamířil z Krásného lesa?
Přes Květnovou do Ostrova nad Ohří. Překvapilo mě, že jsem se najednou ocitl na komunikaci dálničního typu. Nijak mě to nerozhodilo, protože jsem na taková "překvapení" zvyklý z Prahy, ale nečekal jsem to. A tak jsem po této "dálnici" dojel až do toho Ostrova. To městečko mě příjemně překvapilo upraveným historickým náměstím, rozlehlým zámeckým parkem a nádherným klášterním komplexem v severozápadní části města. Můžu vřele doporučit k návštěvě.
Předpokládám, že jsi hodně fotografoval.
Samozřejmě. Ještě jsem ty stovky obrázků ani nestačil roztřídit a zpracovat. Když jsem si to město prohlédl a "zdokumentoval", bylo teprve půl druhé, a tak se mi ještě nechtělo obracet na zpáteční cestu. Tak mě napadlo, že bych se mohl podívat ještě do Jáchymova... Jestli mě někde zabolelo srdce, tak to bylo právě tam.
Copak? Tvoje srdíčko neutáhlo ten táhlý kopec?
Tak v tom tedy problém skutečně nebyl. Ranilo mě, jak necitlivě v dolní části města urbanisté a architekti zasadili ty velké hotely do té nádherné krajiny. Dále mě deprimoval ten neuvěřitelně zanedbaný stav velké většiny tamních budov, zčásti historicky velmi cenných. No a to nemluvím o pohnuté historii tohoto města po 2. světové válce...
Bylo něco, co se ti v Jáchymově líbilo?
Ano - například ty nádherné renesanční portály v horní (nejstarší) části města z doby největšího rozkvětu hornictví stříbra. Muselo to tenkrát být vyloženě výstavní město. Ve své době to bylo dokonce jedno z nejlidnatejších měst v Čechách. Myslím někdy v první polovině 16. století. No a co mě přímo nadchlo, byl tamní románský hřbitovní kostelík. Kupodivu je ve velmi dobrém stavu. A to bylo poslední, co jsem fotil. Pak už jsem sednul na kolo a svižným tempem jsem se vrátil do Kadaně. Od Klášterce jsem ale bohužel jel v dešti. Za ten den rovných 90 km.
To byla sobota. A co neděle?
Nic zvláštního. Prostě jsem se zase vrátil (tentokrát přes Žatec) do Rakovníka a odtamtud vlakem do Prahy. Vlastně ne z Rakovníka, ale z Lužné.
Bylo po cestě něco zajímavého?
Žatec už velmi dobře znám, takže jsem si spíš užíval nádherné přírody západní části přírodního parku Džbán.
A pak už jen samá nuda, co?
A víš, že ani ne? Po cestě vlakem jsem si moc pěkně popovídal s jedním kladenským lehokolistou. Vezl v tom vlaku Azub se spodním řízením vybavený přídavným elektromotůrkem. Na jméno jsem se ho neptal, ale byl to takovej bodrej a srdečnej padesátník. Podle postavy nepochybně zdatnej pivař. A na zpáteční cestě Prahou mě ještě štvaly ty dopravní omezení kvůli výstavbě toho hloupého tunelu Blanka. Tak jsem to vzal přes Stromovku. Doma se mi tachometr zastavil na 78 km.
- - -
3.5.2011
Dnes bylo "perfektní" počasí na ježdění na kole, co?
Vidím, že víš, o čem mluvíš. Tohle počasí je horší než třeskuté mrazy nebo sníh. Za prvé je člověk tím deštěm promočený, za druhé velmi rychle prochladne v důsledku silného větru.
Nebojíš se, že to odstůněš?
Tak toho se neobávám. Spoléhám na svůj dobře trénovaný imunitní systém.
Ale přece jen to venku asi příjemné nebylo.
No, to opravdu nebylo. Projížděl jsem i nefalšovanou sněhovou vánicí. Navíc jsem neměl rukavice, takže mi docela promrzaly ruce.
Jak dlouho jsi dneska jezdil?
42 km. Takže určitě přes dvě hodiny. Kromě toho jsem něco málo i tlačil.
Proč jsi tlačil kolo a nejel jsi na něm? Ty prudké kopce vodíš?
Tentokrát jsem k tomu měl důvod. Prasklo mi lanko od přehazovačky - přímo v řazení, takže řetěz automaticky spadl na poslední pastorek. A s tím se jezdí do kopce dost obtížně a navíc bych musel dost nešetrně křížit řetěz.
Jak daleko jsi musel tlačit?
Moc ne. Možná to dohromady nebyl ani celý kilometr.
- - -
14.5.2011
Pořád ještě nekoukáš na hokej?
Dej s tím pokoj. Já nevím, co s tím lidi pořád mají. Potkávám auta "vyzdobená" českými vlaječkami, Staroměstský náměstí plný lidí... Připadá mi to jako davové šílenství.
Lidi se prostě potřebujou odreagovat.
To samozřejmě chápu, ale proč zrovna "sportem", který je vyloženým festivalem primitivní hrubosti a zákeřného násilí? Chápal bych, kdyby v rámci odreagování lidé sami vyvíjeli nějakou fyzickou aktivitu, samozřejmě nejlépe nějakou, při které by vznikaly nějaké užitečné hodnoty. Ale co komu pomůže, když se dvě party mladých lidí přetlačují o puk, který se snaží dostat do jakési podivné klece za záda směšně vyhastrošeného a div ne opancéřovaného kluka? A už vůbec nechápu, proč lidé utrácejí své čím dál obtížněji vydělané peníze za předražené vstupenky a za cestování na turnaj.
Tak na to Ti neodpovím. Turnaj v šachu by asi tak vysokou sledovanost neměl.
Pokusím se tedy odpovědět si sám: Mám pocit, že se tu jedná o uspokojování nějakých nízkých atavistických pudů. Ti lidé potřebují vidět násilí, třeba i krev - něco jako byla gladiátorská klání ve starověkém Římě. Mimochodem šachy v sobě skrývají rovněž silnou symboliku násilí, války a zabíjení.
Máš pocit, že Ty se v tomto ohledu od ostatních lišíš? Ty osobně nepotřebuješ uspokojovat žádné své nízké pudy?
Budu upřímný: Takhle jsem o tom ještě nikdy nepřemýšlel. Ale za prvé si myslím, že ani zdaleka nejsem sám, kdo se na to kouká takhle, za druhé pokud mám potřebu si něco nějak vybíjet, tak to dělám prostě jinak - například jízdou na kole (tedy rozhodně ne fanděním vybranému cyklistovi při nějakém závodě), navíc moje ježdění málokdy bývá samoúčelné - prostě spojuji příjemné s užitečným.
To ale teď dělá taky dost lidí. Sleduješ soutěž "do práce na kole"?
Předesílám, že nemám rád kampaňovitost, ale budiž: Pokud tato akce dlouhodobě zvýší počet či procento lidí, kteří se takto budou přepravovat do práce, bude to vynikající.
Proč se této soutěže taky neúčastníš?
Nejsem soutěživý typ. Navíc by mi to připadalo nefér, a to ze dvou důvodů: Za prvé je ta soutěž určena hlavně lidem, kteří s dojížděním do práce chtějí teprve začít, za druhé dojíždění většiny účastníků je omezeno jen na cestu do práce a cestu z práce, kdežto já přejíždím od jednoho klienta k druhému v průběhu celého dne.
Takže by Ti to vůči ostatním připadalo hloupé - asi tak jako kdyby se do soutěže zapojil nějaký messenger...
No, u messengera by to bylo ještě víc nefér, protože jízda na kole v jejich případě není dopravou do zaměstnání, nýbrž samotnou náplní práce. V tomhle se i moje situace od messengerů liší.
A nebojíš Ty se náhodou, že bys nebyl první?
Tak to opravdu ne. Jak říkám - mám rád čísla, ale ne proto, abych s kýmkoli soutěžil.
Dobře, ale stejně - kdyby ses teoreticky zapojil, jak by sis v celkovém pořadí stál?
Myslíš jako mezi jednotlivci? Nevím. Ani si to neumím pořádně spočítat, ale pokud by se počítaly jen kilometry spojené s dopravou do zaměstnání, dalo by mi to v průměru asi 42 km denně. Dál už si to porovnej sám.
Tak to už není tak těžké: První bys opravdu asi nebyl.
Už jsem Ti říkal, že o tohle mi nejde. Ale když už chceš mermomocí srovnávat, smysl by mělo porovnat výsledek za celý rok a nikoli za jeden slunečný květnový týden. Pokud budu počítat jen svoje kilometry najeté za posledních 365 dní "služebně" po Praze, dostanu se na číslo 8.700 km. Pouze těch zbylých 1500 km mělo jiný účel. Při vší úctě: Myslíš, že někdo ze soutěžících by dosáhl takovéhoto ročního výsledku? Ale i kdyby ano, byly by to kilometry naježděné výhradně v městském provozu?
A pak že nejsi soutěživej...
Ne, jsem jen realista a snad i dobrý pozorovatel. Pochybuju, že by kteréhokoli ze soutěžících napadlo jezdit na kole do práce i v zimě, v dešti, v prudkém větru, v mrazech, ve sněhu, na náledí a podobně. Takových bláznů, jako jsem já, opravdu moc není. Musel bych je přece potkávat.
Ty snad někoho ze soutěžících znáš?
To nevím, nemám přece k dispozici kompletní přehled účastníků této soutěže. Ale na několika čelných místech - jak v týmech, tak i v jednotlivcích - jsou lidé (moji klienti), které jsem k účasti osobně inspiroval a kteří se mi se svým slušným průběžným umístěním samozřejmě pochlubili. Tak jim budu třeba i trochu fandit.
No a jsme u toho: Ty jim budeš FANDIT. Hlavně že odsuzuješ fanoušky hokeje...
Nikoho přece neodsuzuju, ale stejně jsi mě dostal...
A navíc: Nemyslíš si, že tohle je přece jen trochu něco jiného?
Zíral jsem, jak jsi zpaměti sypal ta čísla o svých cyklistických výkonech. To nosíš takovéhle věci trvale v hlavě?
Některé ano, jiné ne. Ale teď jich mám v hlavě přechodně víc, protože jsem uzavíral svou třináctou cyklistickou "sezónu".
Tobě končí sezóna v půlce května?
Ale houby. Prostě to bude zítra přesně třináct let, co jsem si po delší (mnohaleté) pauze opět pořídil kolo a začal pravidelně jezdit. Tak jsem trochu bilancoval. Za třináctý rok své "novodobé" cyklistické aktivity jsem najezdil 10232 km.
To jsi tedy musel jezdit prakticky každý den...
Úplně každý ne, ale čtyři z pěti, tj. 80%. Za těch posledních 365 dní jsem vyjel 292-krát po průměrných 35 km.
Už mlčím. Mimochodem: Kam Tě zavedl poslední výjezd Tvé třinácté "sezóny"?
Byl jsem na návštěvě u příbuzných na oslavě narozenin jejich malé dcerušky. Je to nesmírně roztomilé, ale také velmi živé dítě, takže byl pak trochu problém ji večer uspat. A tak jí babička povídala nejrůznější říkanky a mezi nimi jednu, kterou i mně jako děcku rodiče vyprávěli a na kterou jsem si už léta nevzpomněl:
Byla jedna kukla
a ta kukla pukla.
Vyletěl z ní v širý svět
motýl krásný jako květ.
Potkala ho včelička
udivená celičká:
„Copak ty jsi za stvoření?
Vždyť jsi jako kytička!“
Motýl na to ale řek:
„Což některá z kytiček
lítá, lítá, jen se kmitá?
Já jsem přece motýlek!“
Skončil jsi nesmírně romanticky. Takhle už to bude pořád?
Je to samozřejmě jedna ze složek mé osobnosti, ale neočekávej, že zrovna tomuhle tady budu dávat průchod.
Škoda. Začínalo se mi to líbit.
- - -
26.5.2011
Raději se vraťme k Tvému ježdění: Co Tvůj "klouzavý" roční výkon?
Teď už se začínám blížit hodnotě 10.500 km.
To jsi od chvíle, kdy jsi překročil těch magických 10.000 km, najezdil jen 500 km?
Tys asi nikdy nevynikal v počtech, co? Když se tento "klouzavý" roční výkon zvedne o 500 km, neznamená to přece, že jsem za tu dobu ujel jen těch 500 km, nýbrž že jsem letos za předmětnou dobu najezdil o 500 km víc než v loňské sezóně. Od toho "slavného" 16. dubna jsem ujel 1665 km, takže z toho vyplývá, že oproti loňsku jezdím zhruba o polovinu víc.
Promiň, to byl zkrat. Já ten rozdíl samozřejmě vnímám.
To nic. Kdybys viděl, jakých nelogičností a chyb je člověk někdy schopen. Důležité je umět si je přiznat...
- - -
30.5.2011
Pěkně vítám po víkendu. Máš nějakej připálenej obličej. To zas bylo kilometrů...
Pravdu díš. 340 km za jediný víkend - to se mi už dlouho nepodařilo. Naposled před více než devíti lety - 1. až 3. února 2002 a bylo to tenkrát 373 km.
Vidíš - a to si tu dobíráme cykloturisty.
Já proti cykloturistům ani cykloturistice přece vůbec nic nemám...
Najednou... A co ti "cyklopaďouři"?
Ano, NĚKTERÉ cykloturisty jsem tak nazval, ale to, že někdo jezdí na kole jen rekreačně, z něj ještě nedělá "cyklopaďoura".
A co tedy?
Třeba to, že ten někdo nevidí jiné využití kola než k rekreaci či sportu, a hlavně, že opovrhuje lidmi, kteří používají kolo výhradně nebo převážně jako dopravní prostředek.
Tak to se mi ulevilo. Už jsem si myslel, že považuješ každého, kdo sedne na kolo a zrovna se nepotřebuje někam přepravit, za "cyklopaďoura".
Já myslel, že jsi to pochopil už napoprvé...
No, hned se mi to zdálo nějak příkré a paušální na to, abys to mohl takto skutečně myslet. Ale raději zpět k Tvým víkendovým kilometrům: Kde ses pohyboval tentokrát?
Kolem Hradce Králové. Nejdřív (už v pátek) jsem i s kolem vyjel vlakem do Poděbrad a pak už po vlastní ose: po cyklostezkách do Chlumce nad Cidlinou, po různých silnicích pak na Kosičky, Roudnici, Libčany až do Hradce Králové... V Hradci jsem pak nocoval. Druhý den jsem prozkoumal oblast východně a jihovýchodně od Hradce - Třebechovice pod Orebem, Týniště nad Orlicí, Častolovice, Kostelec nad Orlicí, Borohrádek, Holice, Veliny, Sezemice... Následoval další nocleh v Hradci Králové. V neděli jsem si ještě před návratem udělal výlet přes Pardubice do Chrudimi, a protože mi zbylo ještě trochu času do odjezdu, zajel jsem si ještě na Hrádek u Nechanic. Pak zpět do Hradce pro bagáž a odtamtud už obloukem přes Kunětickou Horu a Lázně Bohdaneč do Přelouče. Odtamtud už jsem se svezl vlakem, abych dojel v nějakou rozumnou dobu do Prahy.
No, to je sice výborný, že mi řekneš, kolik a kde jsi ujel, ale nechybí těm Tvým odpovědím tak trochu "duše"? Jaké jsi měl počasí, co zajímavého jsi po cestě viděl a zažil... Odpovídej víc jako člověk a ne jako nějakej stroj nebo automat na precizní a měřitelné údaje.
Já už jsem holt takovej - prostě nepředpokládám, že by někoho zajímalo, co cítím, jak se cítím a podobně. Bohužel k tomu přispělo i to, jak hanebně se ke mně chovali někteří diskutující na diskusním fóru NaKole.
Tak se přemož a zkus to.
První den někde za Chlumcem nad Cidlinou jsem zvolil cyklotrasu 4199, která v úseku mezi Novým Městem nad Cidlinou a Starou Vodou vedla mezi poli. Co jsem ale netušil, bylo, že je tam terén po předchozích deštích rozmáčený. Prvních pár stovek metrů byl terén vysypanej nějakým štěrkem, takže se dalo jet - jen člověk musel tu a tam objet nějakou kaluž. Jenže po nějaké době štěrk ustal a jelo se po kluzké vrstvě bláta. Mám poměrně dobrý výcvik ze svého ježdění na ledovce po Praze, takže jsem se dost dlouho - i když ke konci už vyloženě akrobaticky - udržel v sedle. Ovšem jen do prvního vynuceného zastavení. Pak nejen že jsem měl problém na kolo znovu nasednout, ale hlavně bylo prakticky nemožné se rozjet. Ani ne tak kvůli kluzkému povrchu, nýbrž kvůli tomu, že bylo mezi pláštěm a blatníky narvaný bláto, takže se zadní kolo otáčelo jen za cenu enormního úsilí a přední se pak už netočilo vůbec. Taky by místním neupadly ruce, kdyby ke značení tohoto úseku cyklotrasy připojili cedulku "Sjízdné jen o prázdninách a za úplného sucha".
No vidíš, a o tuhle grotesku bys mě býval připravil. Jak jsi to nakonec vyřešil?
Vlastně nijak. Rozhodl jsem se kolo tlačit, ale ani to pak už nešlo. Zablokované přední kolo fungovalo daleko spíš jako sáně a já jsem ve svých polobotkách klouzal po blátě jako pes Filipes a nemohl jsem se hnout z místa. Vzhledem k tomu, že bylo vidět, jak dlouhatánskou štreku mám po tomto povrchu ještě před sebou, rozhodl jsem se pro návrat na sjízdnou silnici, což znamenalo to kolo snad kilometr nést na rameni a potácet se v tom blátě pěšky. Když jsem se dostal na suchou zem, následovala očista kola - aspoň do té míry, aby se točila obě kola. Řetěz byl zabahněnej tak, že jsem musel obětovat svoje pití, abych ho zbavil toho bláta - jinak bych ho zcela jistě úplně zničil. Zbytek cesty jsem pak už raději jel po silnicích a pobaveně sledoval, jak cestou ze mě (z kola) opadávají kusy bláta. Samozřejmě jsem měl obavu, aby mě takhle špinavýho v Hradci vůbec ubytovali a nezavolali na mě policajty. Všechno ale dobře dopadlo, protože jsem ještě před hotelem to kolo (a částečně i sebe) přece jen ještě trochu "zcivilizoval".
Byl jsi ale na cestách tři dny. To se pak už nic zajímavého nepřihodilo?
Nevím přesně, co Tě zajímá. No tak třeba hned druhý den ráno jsem si zahrál na baču. Když jsem projížděl po jakési vedlejší, leč přesto poměrně frekventované silničce v Bělči nad Orlicí, narazil jsem na skupinu ovcí, které utekly z přilehlé ohrady. Bylo to v místě, kde byly ty ovce dost blbě vidět, a hrozilo, že je všechny smete nějaké auto. Tak jsem hodil kolo do příkopu a milé zatoulané stádečko jsem s nemalým úsilím zahnal do lesa, kde ovečkám a jehňátkům nic nehrozilo. Ale pro jistotu jsem zavolal na policii a oznámil, že zatoulané stádo ovcí ohrožuje provoz na té a té silnici. Odpověděli mi, že je to tam každou chvíli a že už vědí, komu mají volat.
Kdybys tohle napsal na diskusní fórum NaKole, tak Ti budou říkat, že jsi udavač, protože jsi oznámil něco, co se Tě netýkalo a co Tě nijak neohrožovalo...
Konkrétní jedinci zcela jistě. Jen nevím, jaké slovo by použili, protože do udavačů mi tam pár blbečků nadávalo i v okamžiku, kdy jsem si pouze stěžoval na něčí jednání, které je popsáno v občanském zákoníku jako trestný čin se sazbou odnětí svobody až na dva roky a které se mě navíc bytostně týkalo. Že jsem oznámil zatoulané ovce, které jsem mohl na kole vlastně pohodlně objet, by tedy nejspíš považovali už vyloženě za hrdelní zločin.
A pak Tvá cesta už probíhala normálně?
Co je to "normálně"? Pokud tím myslíš, že jsem sebou nikde nefláknul a nerozbil si tlamu, tak jo. Ale nějaké to občasné ohrožení tam samozřejmě bylo.
No tak mě nenapínej. Kdo Ti zase kde nedal přednost?
V jednu chvíli mě předjíždělo auto s vozíkem vysoko naloženým (na první pohled blbě upevněnými) dřevěnými paletami. Tudíž jsem už v okamžiku předjíždění vytušil, co bude následovat. Myslel jsem si, že se mu celý náklad poroučí k zemi, a tak jsem raději přibrzdil, aby se to nesvalilo na mě. Naštěstí to dopadlo tak, že z nákladu spadla "jen" jedna paleta, a to až po dokončení předjížděcího manévru, takže jsem pohodlně stačil zastavit. Řidič ovšem ještě chvíli pokračoval v cestě, pak si to ale rozmyslel, vylezl z auta, obhlédl náklad - nejspíš si ale stejně nevšiml, že jedna paleta chybí, takže v klidu jel dál. Honit ho kvůli té paletě se mi už ale fakt nechtělo...
Tohle mohlo ale dopadnout pro Tebe podstatně hůř...
Mohlo, ale to se dá říct skoro o každé situaci, že mohla dopadnout hůř. Některá nebezpečí dokážu odvrátit, vyhnout se jim atd., i když v některých situacích je to spíš se štěstím. Tady to byla kombinace obojího.
Neměl jsi vztek na toho nezodpovědného řidiče?
To bych musel bejt permanentně naštvanej a to já opravdu nejsem. Daleko víc mě občas rozhodí moje vlastní neschopnost. Svou orientaci v terénu i ve městě považuju za vysoce nadprůměrnou, ale v další fázi tohoto výletu moje sebevědomí v tomto ohledu poněkud pokleslo.
Snad jsi nezabloudil...?
Ne, to ne. Ale velice rád si povídám s místními lidmi, a tak jsem se v Kostelci nad Orlicí jen tak pro formu zeptal náhodného kolemjdoucího, jak se nejlépe dostanu do Borohrádku. To jsem ale neměl dělat. Nejdřív mě posílal po hlavní silnici přes Čestice. To jsem ale věděl a nechtěl jsem tamtudy, protože jsem odtamtud přijel. Já chtěl po vedlejších silničkách přes les. Ten člověk mi popsal tu cestu tak podrobně, že by to vydalo na celou knížku, líčil nejen veškerá rozcestí, ale snad každej pařez, stav povrchu silnice, velikost stoupání a div ne všechno, co se v těch místech za posledních sto let stalo...
Dokázal jsi z toho vypreparovat to, co bylo pro Tebe podstatné?
To snad jo, ale měřítka místních jsou zcela jiná než moje. To, co oni nazývali nesjízdným povrchem, byl prakticky perfektní asfalt s drobnými povrchovými výtluky, co označovali za prudký kopec, bylo "stoupání", kde jsem ani vůbec nemusel řadit, atd. Nakonec jsem si z těch několika variant, co mi popisovali, vybral tu, před kterou mě nejvíce varovali, a udělal jsem dobře. Jel jsem krásným lesem, přes malebé vesničky - prostě pohoda. Jen mi zapomněli říct to podstatné - že je v poslední fázi uzavírka silnice. Když jsem tedy projel vesnicí Šachov, odklonilo mě to šipkama na Čermnou. Jak jsem zvyklej poslouchat, nechal jsem se zblbnout a jel jsem. Po několika kilometrech jsem tu objížďku ale vzdal a vrátil se zpět na tu křižovatku s tou uzavírkou a přes zákaz to projel. Kromě vyfrézované vozovky tam nebyla prakticky žádná překážka - tedy až na to, že začalo pršet... Ale to pro mě není problém. Když to srovnám s tím, za jakých povětrnostních podmínek občas jezdím v Praze, vůbec jsem o tom neměl začít mluvit. A to je taky všechno, co ten den stálo za zmínku.
Co neděle? To jsi najezdil úctyhodných 142 km...
O kilometry nejde, ale nejsem zvyklý na to specifické hradecké značení-neznačení cyklotras. Chtěl jsem jet co nejkraší cestou do Pardubic a nějaká cyklostezka mě zavedla k sice nejkratší spojnici, ale byla to komunikce dálničního typu. Snažil jsem se to objíždět alternativními trasami, ale prostě to nešlo. Tak jsem se zdravě naštval, a protože od nějakého superhypermegagigamarketu byl sjezd na tuto "dálnici" bez označení zákazem vjezdu cyklistů, přestal jsem to řešit a jel jsem po ní. Bylo to celkem dobrodružné, protože se tam teď staví napojení na hradeckou dálnici od Prahy a před Pardubicemi je provoz pro změnu sveden do jedné poloviny komunikace, takže se tam auta protisměrně míjela poměrně těsně (a přitom ve velké rychlosti) a do toho teď já jako "nemotornej" cyklista...
Tos musel dost komplikovat dopravu za sebou...
Jel jsem po samé hraně asfaltového koberce, abych co nejmíň překážel, ale stejně to byl adrenalinový zážitek, když se těsně vedle mě míjely dva kamiony, z nichž každej jel minimálně devadesát. O nějakém bezpečném bočním odstupu nemohla být řeč - stačilo by mi jen ne(o)patrně vystrčit levej loket a dostal bych přímej zásah. Když jsem si na zpáteční cestě (tentokrát už na cyklostezce) o tomhle úseku povídal s nějakou starší paní, říkala, že tam se stalo už tolik neštěstí, že tomu ještě dlouho před dokončením už říkají "silnice smrti". Prohlížela si mě přitom, jako kdyby nevěřila, že jsem po projetí toho asi dvacetikilometrového úseku ještě živej. Holt netušila, jakou mám průpravu z Prahy.
Ty máš tedy zážitky. Viděl jsi aspoň něco zajímavého. Víš, mně jde o to, jestli všechno to riskování vůbec mělo nějaký smysl...
Ale jo. Projel jsem se, navštívil jsem mnoho zajímavých míst, kde jsem ještě nebyl, v lesích jsem se nadýchal čerstvého vzduchu. Jsem spokojenej. I když zrovna do lesa chodím raději pěšky. Líp si ho užiju. Na kole je ten les u mě vždycky tak nějak vedlejší produkt.
No a co se Ti o tomto víkendu líbilo nejvíc?
Udělal jsem pár úžasných nočních fotek hradeckého náměstí, ale líbilo se mi vlastně v každém z těch měst, kterými jsem projížděl. Oslovil mě Nový zámek v Kostelci, zámek v Častolovicích, Hrádek u Nechanic, románský kostelík v Libčicích, hřbitovní kostel se zvonicí v Borohrádku, dřevěný kostel ve Velinách, kostely v Chrudimi, Kunětická Hora - prostě všechno.
Jo, v té Chrudimi na náměstí mě zaujala jakási plastika (autor Jiří David) ve tvaru svisle řazených prostorově vyvedených písmen R-E-V-O-L-U-C-E složená z obrovského množství zavěšených patentních klíčů.
A to Tě zaujala ta R-E-V-O-L-U-C-E, nebo ten nápad s těmi klíči?
Upřímně řečeno obojí. U té "revoluce" jsem si nebyl jistý, jak byla myšlena. Nejspíš to byl autorův výtvarný počin, který měl symbolizovat (patrně dvacáté) výročí "sametové revoluce" z roku 1989, kdy se klíči symbolicky cinkalo. "Revoluce" (například v umění) mě ale příliš neberou. Vůbec ve mně toto slovo nevyvolává dobré pocity. Příliš se mi to spojuje s násilím, což není zrovna moje parketa. Na druhou stranu pokud by ta "revoluce" znamenala pouze další "nenásilnou zásadní změnu" na české politické scéně, ani trochu bych se nezlobil.
V této souvislosti mě napadá: Kolik asi dnešních (a hlavně budoucích) bezdomovců cinkalo na Václaváku nebo na Letné klíči od vlastního bytu, chaty, auta či garáže?
- - -
11.6.2011
Mám toho dnes víc - nevím, kde začít...
Fňukání nad nespravedlivým vyloučením z diskusního fóra tentokrát necháme na jindy, ale jinak je mi to jedno.
Tak co třeba Tvoje ježdění? Od poslední zmínky uběhly už dva víkendy...
A to si myslíš, že si teď honem vybavím, kde jsem jezdil minulý víkend?
To bys na tom byl s pamětí hodně špatně, kdybys to nedokázal...
Jo, už si vzpomínám. V sobotu jsem jezdil víceméně cykloturisticky, v neděli spíš dopravně.
Moc hezkej úvod. Tak kdes byl tu minulou sobotu?
V Mnichově Hradišti a okolí.
Co tam? Pokud vím, tak to tam celkem znáš. Mám na mysli třeba Tvůj oblíbený kostelík v Mohelnici nad Jizerou...
Byl jsem se tam podívat na srazu veteránů.
To jako válečných veteránů?
Nedělej si ze mě srandu. Samozřejmě šlo o stará auta...
Ty a auta? Jde to vůbec dohromady?
Miluju stará auta a docela slušně se v nich vyznám. Překvapuje Tě to?
To je slabý slovo. Pokud vím, auta v Tobě odjakživa probouzejí vysloveně nízké pudy a nenávistné (slovní) reakce.
Auta samotná nikoli, ale jejich nadměrné využívání. A ti veteráni jezdili v době, kdy přebujelý motorismus (aspoň tedy v našich šířkách) ani zdaleka nepředstavoval nějaký závažnější problém. Jinými slovy stará auta (zhruba do konce šedesátých let) ve mně vzbuzují pozitivní emoce nebo alespoň živý zájem.
A v tom Mnichově Hradišti to bylo co?
Prostě si tam dali sraz majitelé pojízdných starých aut s rokem výroby od začátku dvacátého století zhruba do druhé světové války. Byly tam opravdu unikátní kousky. Bylo to součástí jakési spanilé jízdy Českým rájem. Prohlížet si je mohli zájemci jen asi dvě hodiny - od dvanácti do dvou. Pak se zase jelo dál. Nadělal jsem několik stovek fotografií.
To jsi jel až z Prahy jen proto, abys tam strávil dvě hodiny se starými auty, a pak ses zase vrátil domů?
Kdybych jel sám, určitě bych to takhle udělal. Ale nejel jsem sám, takže jsme popojeli vlakem do Mladé Boleslavi, pak po vlastní ose přes Kosmonosy a Bakov nad Jizerou do toho Mnichova Hradiště, tam dvě hodinky ve společnosti těch nablýskaných svědků dávné minulosti automobilismu - a pak vyjížďka pokračovala obloukem krásnou krajinou do Bělé pod Bezdězem a zpět do Mladé Boleslavi.
To asi nebyla moc velká dávka kilometrů. Ale chápu - nejel jsi sám...
Hodilo to 63 km, ale víš přece, že nejezdím kvůli nějakému hltání kilometrů.
No já jen, že furt studuješ a komentuješ nějaká čísla spojená s Tvým ježděním na kole...
To ano, ale ta mi jen poskytují informaci o mé aktivitě. Rozhodně nejezdím kvůli těm číslům.
Kolik sis připsal dnes?
Padesát čtyři - už vlastně tradiční vyjížďka do Brd, do okolí Padrťských rybníků. Tentokrát v jiné sestavě než obvykle.
Jak tomu mám rozumět?
Byly s námi dvě malé děti ve vozíku a já jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jaké to je, táhnout vozík s tak cenným nákladem...
A jaký jsi z toho tedy měl pocit?
Technicky žádný problém. Jako přítěž je to cítit jen do strmějších kopců. A při prudkých sjezdech jsem taky musel dávat větší pozor. Nemohl jsem si dovolit to rozjet tak, jak jsem zvyklý.
Když Tě tak poslouchám, asi bych Ti děti nesvěřil...
Ani v nejmenším jsem je neohrozil. Ale samozřejmě bych musel ještě trochu sbírat zkušenosti.
Nejde ani tak o zkušenost, jako spíš o to, že vím, že jezdíš s kopců dost rychle, a na to ty vozíky prostě nejsou stavěné...
Jak říkám - musel bych nasbírat ještě nějaké zkušenosti, abych si mohl být úplně jist, že svým stylem jízdy děti ve vozíku neohrozím. Pro začátek jsem rychlost sjezdu omezil o celou jednu třetinu proti svému obvyklému tempu. Držel jsem se tedy dost "při zdi".
Ono nejde ani tak o to, o kolik jsi omezil svou rychlost, jako spíš o to, jestli výsledná rychlost odpovídala povaze terénu, tvým zanedbatelným zkušenostem s jízdou s dětským vozíkem a hlavně technickým parametrům toho vozíku...
Tak snad jo. Nevznikl sebemenší problém...
- - -
Rozzářily se Ti oči, když jsem se zmiňoval o těch číslech. Dosáhl jsi snad nějaké zajímavé mety?
Žádný nový rekord, pokud máš na mysli tohle. Pořád se držím těsně pod hodnotou 11.000 km za posledních 365 dní. Nejbližším mým "cílem" je překonání mého osobního rekordu, který činí 11.162 km. Ale rozhodně nebudu splnění tohoto cíle podřizovat své ježdění. Prostě to nějak vyplyne.
Ale zrovna dnes došlo k souběhu dvou pro mě zajímavých čísel: Dneškem jsem dosáhl 300 výjezdů za rok, tj. že z posledních 365 dní jsem tři sta alespoň chvíli jezdil na kole. A zároveň jsem překročil hranici průměrných 30 km za den.
Počkej, to mi nějak nesedí: 300 x 30 km se přece ani zdaleka neblíží jedenácti tisícům...
Ale blíží se jim 365 x 30 km. Do tohoto průměru totiž počítám i dny, kdy jsem na kole neseděl, tedy jako bych ten den ujel rovných 0 km... Kdybych počítal průměrnou délku výjezdu, bylo by to přes 36,5 km. A 300 x 36,5 km se těm jedenácti tisícům blíží taky. No nejsou to hezká čísla?
Ale nejsou to rekordní čísla, že ne...?
Ne. Nejvíc dní v roce na kole bylo 321. A to už jen těžko překonám. Ne že by to bylo fyzicky nemožné, ale prostě jsou dny, kdy nikam nepotřebuju jet. A sedat na kolo jen proto, abych nahnal nějakou statistiku - to bych ta čísla vlastně znehodnotil. Ztratila by svou vypovídací hodnotu.
- - -
Co Tvoje kola?
Nic nového. Jen zjišťuju, že se pode mnou ty kola čím dál víc rozpadají, strašně rychle se všechno opotřebovává. Já vím - je to dáno tím, že zvláště v posledním roce víc jezdím, že jezdím za velmi nepříznivých klimatických podmínek, ale i tak je to k vzteku. Kdybych vyměňoval součástky, jak bych měl, musel bych každý měsíc měnit řetěz, pomalu každý kvartál pláště... A to nemluvím o brzdových špalcích a dalším "spotřebním zboží". To by byl hroznej vopruz.
Ty to ale takhle často neměníš...
Tak za prvé jezdím šetrně - tedy tak, aby se vše opotřebovávalo co nejméně. Za druhé udržuju vše v dostatečně seřízeném stavu, za třetí dojíždím veškeré součástky až daleko za hranici jejich "oficiální" životnosti. Samozřejmě že ne na úkor své bezpečnosti, ale spíš jen na úkor svého jízdního pohodlí.
Co si mám představit pod "dostatečně seřízeným stavem"?
Špatně seřízená součástka se zpravidla rychleji opotřebovává. Dnes jsem například dotahoval vůli ložiska předního náboje.
To je chvályhodné, že si udržuješ kolo ve slušném technickém stavu, ale co je to platné, když ho pak de facto trvale přetěžuješ?
Jak to myslíš? Říkal jsem, že se snažím jezdit tak, aby se součástky opotřebovávaly co nejméně. A to v Praze a vůbec při jízdě po městě není vůbec jednoduché. Opravdu hodně zabrat dostává kolo (specielně převodníky, řetěz a kazeta) tím, že jsem nucen se neustále rozjíždět. Něco podobného platí pro brzdy. Každou chvíli musím přibržďovat nebo dokonce zastavovat. Tyhle součástky se při jízdě po městě opotřebovávají daleko rychleji než někde na silnici ve volné krajině. A to nemluvím o opotřebení v důsledku jízdy po pražské dlažbě. Je velmi málo součástek, které by tím netrpěly.
Já jsem to myslel jinak: Například si nejsem jist, zdali součástky v cenové kategorii, kterou si zpravidla kupuješ, jsou stavěné na Tvou tělesnou hmotnost...
Tak na tohle narážíš... Je fakt, že nejsem žádný drobeček, a je také pravda, že pode mnou praskaly nejen pozinkované dráty, ráfky, sedlové výztuhy a zámky, ale i ocelové rámové trubky, lámaly se kliky, představce a řidítka, ohýbaly se sedlovky, při prudkém brždění i přední vidlice, dvakrát se mi dokonce urvaly navárky na přední brzdy atd. Ale mám z toho pocit, že to všechno tak nějak nesouviselo s jejich cenou, ale spíše s konstrukcí kola, případně s dílenským zpracováním. Na jednom ze svých kol mám například ten nejlacinější (tradiční) systém uchycení sedla na sedlovku a ani se to nehne, zatímco ty drahé "moderní" zámky (hlavně podsedlové šrouby) pode mnou křupou jak na běžícím páse.
To je zajímavá myšlenka. Ne vše, co je laciné, musí být nutně nekvalitní a ne vše, co je drahé, musí být nutně lepší, odolnější a hlavně VHODNÉ. Někdy je opravdu lepší nestydět se za to, když si člověk koupí nemoderní a levnou věc, když má jistotu, že mu bude sloužit lépe než nějaký předražený módní šunt. Ale utekl jsi mi od tématu Tvé tělesné hmotnosti...
No jo, tak mám "trochu" nadváhu, no... Ale v poslední době jsem přece jen trochu zhubnul. Ten váhový úbytek začal někdy před třemi týdny - tedy to jsem si toho všimnul. Ale já se nijak pravidelně nevážím a kromě toho se vážím na dvou různých vahách, takže se mi dost těžko sledujou rozdíly, když každá váží trochu jinak. Ale myslím, že pár kilo dole bude. Zrovna dneska jsem si dělal další dvě dírky do pásku...
Rovnou DVĚ? No, doufám, že ne na jeho konci...
To ne, ale musím přiznat, že je to dost dlouhej pásek, takže ty nové dírky zase tolik neznamenají. Ale důležitej je trend a ten je zřetelně pozitivní. Říkám si: "Ještě deset takovejch dírek a budu spokojenej."
Pokud každá dírka znamená aspoň dvě kila, jsem ochoten Ti to věřit...
Ty si děláš srandu, ale ono to tak nějak bude.
Neblbni člověče. To si fakt myslíš, že v dohledné době shodíš všechno, co jsi postupně nabíral celých třicet let?
Nemyslím, ale zasnít se snad můžu ne?
Neboj, nejsem padlej na hlavu, ale nebylo by špatný aspoň co nejdéle si udržet ten sestupnej trend. Mimoto mi samozřejmě dochází, že sledovat JEN váhu je naprosto k ničemu. Když jsem před nějakými deseti patnácti lety chodil pravidelně (až čtyřikrát týdně) do posilovny (tenkrát se tomu říkalo "kondiční kulturistika") a navíc ještě pilně navštěvoval kursy tanečního aerobiku, měl jsem váhu prakticky stejnou jako teď, a přesto to byl obrovskej rozdíl: Podstatnej je totiž podíl aktivní hmoty (tedy hlavně svalstva) a tuku. A tenkrát byla moje relativní nadváha tvořena převážně svalstvem. Čím je tvořena moje (už méně relativní) nadváha teď, snad ani nechci vědět. 
- - -
24.6.2011
Mimochodem - máš teď nějaká zajímavá čísla o Tvém ježdění?
Jo, mám. Zrovna dneškem jsem vyrovnal svůj přes devět let starý osobní rekord v počtu ujetých kilometrů za posledních 365 dní, který činil 11.162 km.
Chceš říct, že dnes jezdíš stejně intenzivně jako před těmi devíti lety?
V součtu ano, ale je to přece jen trochu jiné. Před těmi devíti lety jsem za ten rok vyjel 282-krát po průměrných 39,6 km, letos to bylo 304-krát po 36,7 km.
A to Ti připadá jako rozdíl?
Nevypadá to, co? Taky mě to teď překvapilo. Tak Ti to řeknu jinak: Před těmi devíti lety tam byly dvě jízdy přes 200 km a dalších dvacet přes 100 km. Kdežto letos to byly jen dvě (!) jízdy přes 100 km.
To ale na první pohled vypadá, jako když ses flákal. Kde jsi pak ale nahnal těch jedenáct tisíc?
To je právě ono. Letos bylo 69% výjezdů 30 km a delších, zatímco před těmi devíti lety to bylo pouze 42%.
Takže vypovídací hodnotu by měla spíš hodnota mediánu než průměrné délky trasy...
Nezabíháš do zbytečných podrobností? Zkusím to ale spočítat: Tak tenkrát byl medián 21 km a letos 31 km. Samozřejmě jsem do toho započítal i "nulové" výjezdy. Jinými slovy 182 dní v roce jsem letos jel trasu delší než 31 km (tenkrát 21 km) a 182 dní v roce jsem jel trasu kratší nebo jsem nevyjel vůbec.
Jo, to už o něčem svědčí. Ještě přesnější by bylo porovnat poměr souhrnné délky 182 nejdelších výjezdů se 182 nejkratšími...
Ty jsi tedy hračička... Ale prosím: Tenkrát ten poměr byl 7,6 a letos 3,6. Z toho mi vyplývá, že jsem letos jezdil ROVNOMĚRNĚJI než tenkrát, což svědčí mimo jiné i o tom, že silně poklesl podíl rekreačních a "sportovních" jízd a hlavní podíl tvoří dopravní přesuny po Praze, což jsou trasy od 30 do 60 km.
A tos to takhle nemohl říct rovnou?
Jaké máš v tomto ohledu další cíle?
Žádné. To přece není žádná soutěž - prostě se jen bavím tím, že vývoj těchhle čísel sleduju. Neujel jsem ale nikdy ani jediný kilometr jen proto, abych si zlepšil nějaký parametr. Můj klouzavý roční výkon bude ale nejspíš ještě nějakou dobu samovolně růst, takže další pro mě zajímavé číslo by mohlo být dosažení 12.000 km najetých za rok. Ale těch mých loňských rekordních 321 výjezdů ročně letos určitě nepřekonám, protože to bych nesměl teď o prázdninách nechat ani jediný den kolo doma.
Když Ti stoupá jak počet najetých kilometrů, tak (zatím) i počet dnů na kole, jak se vyvíjí průměrná délka Tvého výjezdu?
Vidíš, to mě nenapadlo. Před těmi devíti lety činila průměrná délka výjezdu 39,58 km. Nyní dosahuje 36,73 km. Takže ano, tenhle parametr slibuje v blízké budoucnosti překonání dalšího rekordu. Odhaduji, že by to mohlo být ve stejné době jako dosažení těch 12.000 km ročně.
Proč myslíš?
Protože pokud něco v příštích měsících poroste, nebude to roční počet výjezdů, nýbrž právě jen jejich průměrná délka. A hlavně: Když vydělím těch "cílových" 12.000 km stávajícím ročním počtem výjezdů (304), vyjde mi takřka přesně ta kýžená průměrná délka výjezdu.
No, mně by se místo 304 x 39,5 km víc líbilo 300 x 40 km. Jsou to taková "kulatější" čísla...
A myslím, že nijak nereálná. I když mně se líbí i těch 304 výjezdů ročně, protože je to přesně 5/6 roku.
Takže teď už stačí jen počkat, jak se to vyvine ve skutečnosti.
- - -
25.6.2011
Tak jak si užíváš to posouvání svého osobního rekordu?
Docela dramaticky. Tedy ne že by byl problém ujet pár kilometrů, ale čert nikdy nespí.
A co Ti ten "čert" provedl?
Došlo u mého kola k nepříjemné závadě.
Tak kvůli tomu snad furt s sebou vozíš dvě kila nářadí, ne?
Tohle byla ale závada, která se nedala odstranit na místě.
Zatím sis zpravidla poradil...
No, svářecí aparaturu s sebou fakt netahám.
Copak? Zase se pod Tebou rozpadl rám?
Přesně tak. Opět - už asi počtvrté se ulomila patka rámu na uchycení zadního kola.
Ale to se Ti děje u rámů stále stejného výrobce - Favorit Rokycany...
To je sice pravda, ale taky můžeš říct, že se mi to děje ze stále stejného důvodu, tj. v důsledku přetěžování kola.
Tys vezl něco těžkého?
No, na nosiči jsem sice drobný náklad měl, ale těžký byl hlavně jezdec, nikoli ten náklad. Kromě toho tento rám byl v tom místě už jednou svařovaný. Prasklo to jen o kousek vedle.
To se ale v podstatě dalo čekat. Nebo Tě to nějak výrazně překvapilo?
Překvapilo...? To se zrovna říct nedá, ale spíš jsem byl ukolébán. Když mi v servisu svařovali ten rám poprvé, ujišťovali mě, že pokud ten rám praskne, bude to někde úplně jinde, než v místě toho sváru. Pak jsem s tím nějakou dobu jezdil, nic se nedělo, a tak jsem na to přestal myslet.
A nebylo to tak, že jsi to kolo po tom prvním svaření prostě šetřil a když to nějakou dobu drželo, přestal jsi být ostražitý?
I tak se to dá říct. Poprvé mi to u tohoto rámu prasklo při jízdě po dlažbě v Apolinářské ulici a tentokrát při jízdě po polní cestě u Berounky. Na asfaltu se mi to snad ještě nestalo.
Říkal jsi, že to bylo už počtvrté...
Ano, ty předchozí dva případy byly u stejného typu rámu, ale to bylo už před devíti lety.
Počkej, tohle číslo se mi zdá povědomé... Nedosáhl jsi před stejnými devíti lety toho (dnes již čerstvě překonaného) rekordu?
Ano, bylo to úplně ve stejné době, ale pochybuju, že to nějak souvisí. Snad jen to, že jsem těchto výsledků dosáhl na stejném typu rámu.
A jak jsi tu poruchu tedy řešil, když jsi závadu nemohl odstranit na místě?
Do cíle - k bráchovi - jsem se rozhodl dojít pěšky. Zbývalo mi asi osm nebo devět kilometrů, takže za hodinku a něco jsem tam mohl být.
Brácha to ale vyřešil po svém: Přijel mi naproti na kole, přičemž vedl ještě jedno kolo vedle sebe, na kterém jsem pak mohl jet. A předpokládal, že to moje porouchané kolo dovedeme do cíle stejně, jako přivedl on to náhradní. To ale nevěděl, že já s tímto způsobem jízdy nemám absolutně žádné zkušenosti. Nikdy jsem při jízdě na kole nepotřeboval nikam vést další kolo. Kromě toho oba víme, že vést další kolo při jízdě je v rozporu s předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Sice se mi nabídl, že to porouchané kolo odvede sám, ale to mi bylo blbý, a kromě toho jsem si tuto dovednost chtěl vyzkoušet, případně se to prostě naučit...
S řízením jednou rukou máš snad více než bohaté zkušenosti, tak už by neměl být problém druhou rukou vést další kolo.
No to jsem si taky myslel. Ale nedošlo mi, že na to, abych se to v tuhle chvíli učil, jsem měl dost ztížené podmínky: Za prvé to kolo, které brácha přivedl, mělo úplně jiné proporce než to moje (nízko sedlo i řidítka, dlouhý rám), za druhé mělo nášlapy, na což vůbec nejsem zvyklý, za třetí se jelo převážně po polní cestě, nikoli po asfaltu, za čtvrté to porouchané kolo mělo na nosiči náklad, takže mělo těžiště vzadu a hlavně vysoko, takže bylo značně nestabilní, různě vibrovalo a navíc plášť zadního kola v důsledku závady drhnul o zadní stavbu rámu.
Jak takhle vyjmenováváš ty ztížené podmínky, začíná mi být jasné, že to dopadlo neslavně...
Nevím, jestli to není příliš slabé slovo. Chvíli se mi povedlo to kolo s vypětím všech sil a s maximálním soustředěním vést, ale když jsem se vyhýbal nějaké kaluži, tak to vedené kolo se rozhodlo objet překážku úplně jinudy, takže jsme všichni tři (půjčené kolo, rozbité kolo a já) skončili v živém plotě lemujícím onu cestu.
A vedl jsi to kolo pravou nebo levou rukou?
Pravou. A myslím, že právě tohle se mi vymstilo. Při objíždění té kaluže jsem totiž tou levou rukou přibrzdil, což byla fatální chyba, protože to tím pádem byla brzda přední (se všemi souvisejícími důsledku pro stabilitu) a za druhé to byly daleko účinnější kotoučové brzdy, na které nejsem zvyklý. Takže skutečnou příčinou tohoto "pádu" bylo to nečekaně prudké přibrždění.
Předpokládám, že jsi pak to kolo už svěřil bráchovi...
Ještě ne. A myslím, že jsem dobře udělal. Poučil jsem se ze své chyby, rezignoval jsem na použití brzd a navíc polní cesta přešla v asfaltovou silničku, takže se mi jelo podstatně lépe. Taky mě brácha pro jistotu varoval, abych nepodlehl falešnému sebevědomí a nezrychloval. Ale to mi v tu chvíli nepřišlo ani na mysl. Prostě jsem si jen vychutnával, jak mi to vedení kola už jde.
Takže jsi to nakonec dokázal...
Bohužel to nebylo celý. Brácha mi vysvětlil, že daleko lepší je vést kolo levou rukou (mimo jiné i kvůli té brzdě), a přesvědčil mě, že bych si to mohl rovnou vyzkoušet, když mi to tou pravou už tak dobře jde.
A tys mu na to skočil...
Přesně tak. Levá ruka byla ale podstatně méně obratná a měl jsem s tím i na tom asfaltu co dělat. Jenže pak asfalt zase skončil a já to musel tou levičkou vést opět po dost nerovné cestě, dokonce jsem musel projet mezi dvěma velkými kameny s ostrými hranami, které tam byly, aby tam nemohla projíždět auta. Takže si dokážeš představit, jak blízko u sebe ty šutry byly a kam jsem se s těmi dvěma koly musel vejít.
A to jsi nemohl slézt a ty dvě kola tou šikanou prostě provést?
Asi mohl, ale ono i sestupování s kola bylo pro mě v této situaci dost náročné. Ale abych Tě nenapínal, projel jsem to bez úhony.
To jsi ale dost riskoval. Kdybys v tom místě spadnul, mohl sis dost ublížit o některý z těch kamenů. Navíc nenosíš helmu...
No asi to bylo zbytečné riziko, což jsem si uvědomil hned vzápětí, kdy jsem ze samého nadšení z tohoto "úspěchu" nějak polevil ve své pozornosti, řidítka vedeného kola se nějak náhle stočily na stranu a mně bylo jasný, že lehnu.
To opravdu nebylo možné zabránit pádu?
Nebylo. Takovej akrobat zase nejsem. Takže jsem udělal asi to jediné, co jsem mohl: Vedené kolo jsem pustil, či spíše jsem ho "odhodil", ale na tom vypůjčeném kole jsem se pak už neudržel, takže jsem "hodil tlamu" do štěrku. Dopadl jsem na obě ruce, ale bez větších následků. Jen jsem si trochu narazil zápěstí. Do cíle v tu chvíli zbývalo pár desítek metrů... To kolo už pak brácha dovedl sám.
Tak máš aspoň o zkušenost víc a příště už budeš vědět, jak na to.
No nevím. Kdybych seděl na svém kole, na které jsem zvyklý, jelo se po rovném povrchu a vedené kolo nebylo naložené, asi bych podobnou situaci už zvládl. Ale stejně doufám, že tuhle dovednost už nikdy nebudu potřebovat.
A jak ses odtamtud vůbec dostal zpátky?
Brácha měl doma svářečskou soupravu, takže to prasklé místo svařil. Šlo naštěstí o ocelový rám. Nakonec jsem tedy nemusel porouchané kolo vláčet vlakem. Při zpáteční cestě jsem byl móóóc opatrnej, aby se kolečku nic nestalo. Ale vše dopadlo dobře. Svár vydržel, ale stejně budu mít staženej zadek, až budu v dalších týdnech na tom svařovaném kole jezdit po Praze. Doufám, že se zase nenechám záhy ukolébat a že mi ta bráchova oprava vydrží déle než ta ze servisu.
A jak dlouho Ti to předchozí svaření vydrželo?
Přes čtyři měsíce, přesně osmnáct týdnů, tj. nějakých 4600 km.
To je slušný. Kde Ti to dělali?
V Nuslích u Štěrby.
Joj, tak to muselo být drahé...
A víš, že kupodivu ani ne? Je 750,- Kč moc?
No, na to, by Ti to vydrželo jen čtyři měsíce, docela jo.
To jsem tam za svařování nechal i víc. Tuhle jsem tam odvedl dámské kolo (rovněž Favorit) s ulomeným vrškem sedlové trubky rámu (včetně těch dvou podpěr). Tahle oprava mě stála přes dva tisíce. Za to bych měl možná už srovnatelnej novej ocelovej rám. Ale přesto jsem do toho šel. Máme k těm kolům takovej intimní vztah... V tomto případě ale doufám, že ta oprava je už na furt.
Přeju Ti, aby to platilo i pro to bráchovo dílo na Tvém náhradním kole.
Díky. Vynasnažím se.
- - -
28.6.2011
Jsi docela uřícenej. Co dneska vyvádíš?
Nic mimořádnýho. Jen je na mě trochu moc horko. A to úterý mám poměrně kopcovatý (Chodov, Stodůlky...). Takže za dopoledne přes 40 km ve značně kopcovitém terénu. Odpoledne mi ale odpadl patnáctikilometrovej výjezd (znovu Chodov), takže si odpočinu ve svém chladném brlohu.
Přišel jsi ale pěšky...
Dobrej postřeh. Občas se mi stává, že když mě lidi z baráku potkaj bez kola, ptaj se, jestli mi ho někdo neukrad. Musí jim připadat, že jsem s tím kolem srostlej.
A kde máš tedy kolo?
Právě jsem přišel ze servisu. Neboj, pořád mám na čem jezdit, ale konečně jsem se odhodlal odvést své "velké" kolo do servisu s tou vůlí středové osy. Naivně jsem si myslel, že mi to jen dotáhnou a že se bude vesele jezdit dál, ale aniž se na to podívali, naordinovali mi výměnu.
Nebude to drahý? Vím, že teď obracíš každou korunu...
Já jsem šetrnej trvale, ale fakt je, že v poslední době ještě o něco víc. Celá ta výměna mě přijde maximálně na 700,- Kč.
Tak to snad přežiješ. Ptal ses na cenu v různých servisech, nebo jsi to dal do prvního, který Tě napadl?
Dal jsem to tam, kde mi to udělaj nejrychleji, protože se mi může kdykoli podělat to svařovaný náhradní kolo. Tak abych měl alternativu.
Co v tom servisu říkali na nezvyklé rozměry a hmotnost Tvého kola?
Když jsem tam s tím přišel, bylo tam několik namachrovaných chlapíků v pestrých cyklistických oblečcích v družném hovoru, a když mě spatřili, jejich hovor utichl a už mě jen sledovali očima. Mechanikovi jsem předvedl tu obrovskou vůli v tom středu a zeptal se, jestli by mi to neutáhl. V tu chvíli jsem si už všiml pobavených pohledů těch "papoušků". Když jsem pak naoko protestoval proti té výměně slovy "To si po každých 50.000 km musím nechat vyměnit středovou osu?", propukli v dlouhotrvající nekontrolovaný hlasitý smích, za který se mi pak "hluboce" omlouvali. Asi je pobavilo stáří mého kola...
A nepobavil jsi je spíš tím, že si tu středovou osu necháváš tak dlouho? Mám za to, že pokud tihle hoši vůbec najeli 50.000 km, tak přitom vystřídali aspoň čtyři kola nebo spotřebovali ještě vyšší počet středových os.
To nedokážu odhadnout. Já šlapu, dokud to jde. Rozhodně neměním nic preventivně.
A co máš s tím svým náhradním kolem, že se bojíš, aby Ti nekleklo?
Že ten svár jakž takž drží, jsem si dnes už ověřil, ale ta patka se tím trochu rozšířila, takže když mám zařazeno na posledním kolečku, řetěz o ni drhne, až se zablokovává. Což o to, to řeším tím, že na poslední pastorek neřadím, ale projevuje se jiná závada: Když nešlapu, prověšuje se mi nahoře řetěz, což podle mě znamená, že jde špatně volnoběh, když ramínko přehazovačky nestíhá ten řetěz napnout. Taky jsem zjistil, že pokud při rychlé jízdě pomalu šlapu dopředu, kazeta klade určitý odpor, což by samozřejmě neměla. Když si před křižovatkou chci nastavit pravý pedál nahoru tím, že posunu řetěz dozadu, vlastně to nejde - řetěz se prověsí a pedál mi pak spadne do původní polohy.
Nebude to něco v ořechu?
Vůbec netuším. Ale stejně jsem se u tohoto kola chystal na obměnu celého pohonného ústrojí, tj. převodníků, možná i středové osy (protože má taky už vůli), řetězu, kazety a možná i přehazovačky, tak k tomu prostě jen přidám vyčištění, opravu nebo výměnu ořechu a tato závada by tím měla zmizet. Sice nemám přesně změřeno, kolik kilometrů mají tyto součástky za sebou, ale rozhodně to bude spíš v řádu desetitisíců než tisíců km.
To ale bude už větší zásah do Tvého rozpočtu...
Já na to taky nijak nepospíchám. Až budu mít v pátek hotovou tu výměnu středové osy u svého velkého kola, začnu jezdit na něm a tuhle velkou opravu svého svařovaného náhradního kola si nechám na dobu, až na to budu mít. Mezitím třeba trochu zapiluju tu patku, aby nedrhnul ten řetěz na posledním kolečku. Fakt na druhou stranu je, že i u toho velkého kola, co je teď v servisu, už se také už schyluje k výměně minimálně řetězu a kazety. Holt s tím budu muset přežít prázdniny, kdy moje příjmy jsou podstatně nižší než ve zbylé části roku...
Takže pokud tomu správně rozumím, budeš mít po výměně té středové osy dvě kola s vytahaným řetězem a vymačkanými zuby na převodnících i kazetách a u jednoho z nich ještě vůli středové osy...
Uznávám, že to zní hrozně, ale je to tak. Počítám, že u jednoho z těch kol bych k té výměně přistoupil ještě v létě. Hraju si ale s myšlenkou, že bych u toho náhradního kola nejdřív zkusil nechat vyměnit jen osu a převodníky, protože mi ten řetěz střílí jen na prostředním převodníku. Pokud to bude fungovat, výměnu řetězu a kazety mohu odložit přinejmenším na podzim.
To budeš do té doby jezdit na kole s tím prověšeným řetězem a drhnoucí kazetou?
Už to tak vypadá. Pár měsíců se to dá vydržet. Ale předpokládám, že se to časem nějak samo upraví a nebo budu jezdit přednostně na tom velkém kole.
Nevyplatilo by se Ti v této situaci začít uvažovat o koupi nějakého nového a hlavně POŘÁDNÉHO kola?
Za prvé: Na koupi nového kola nemám. Nebo lépe řečeno: Jsou důležitější věci, zač utrácet peníze. Za druhé: Víš o nějakém výrobci, který by dodával levná treková kola s ocelovým rámem o velikosti 24-25"?
- - -
Dnes večer záříš štěstím. Je k tomu nějaký speciální důvod?
Zajisté. Co tak může chlapa v mé situaci nejvíc potěšit? Když se mu něco povede.
A co se Ti dnes tak důležitého povedlo?
Odstranil jsem nepříjemnou závadu na svém kole.
Vždyť jsi říkal, že jsi ho odvezlo do servisu...
Na tom druhém. Kazeta už nedrhne a řetěz se už nejspíš nebude prověšovat. Jen zařadit na poslední kolečko na kazetě nemůžu - tam ten řetěz pořád drhne. Ale asi to tak nechám. Pro mě je o dost důležitější pevnost rámu než mít "o kolečko víc"... Prostě ho nebudu používat.
Jo to je ta závada na tom ořechu?
No ono to nakonec v tom ořechu nebylo. Příčina byla daleko prozaičtější: Při svařování rámu se přece jen trochu zvětšila šířka té patky a navíc byl po tomto zásahu dost nerovný povrch. A o ty nerovnosti ta kazeta i řetěz drhly. Udělal jsem to nejjednodušší, co jsem mohl - vzal jsem pilník a ty nerovnosti sbrousil. A najednou (skoro) vše funguje, jak má. Vlastně jsem jen "korunoval" či spíše jen dotáhl bráchovo dílo, za které jsem mu i tak neskonale vděčný. Funkčnost jsem tedy zkoumal jen v "laboratorních" podmínkách. Definitivní verdikt vyřknu, až to zítra projedu. Ale jsem optimista.
Teď už zbývá jen doufat, že jsi to neztenčil natolik, že by to znovu prasklo...
Ty tedy dokážeš člověku zkazit radost. Ale já vím, že jsem z té šířky neubral téměř nic. Šlo opravdu hlavně o ty nerovnosti. Takže jsem v klidu. Pokud to znovu praskne, prasklo by to i bez mého zásahu. Ale já věřím, že to nějakou dobu vydrží.
A šetříš to kolo tak, jak sis předsevzal? Nebo už jsi zase otupěl a vyvádíš s ním stejné věci jako dřív?
Koukám, že mi vidíš až do žaludku. Skutečně jsem se dnes párkrát přistihl v situacích, kdy bych to kolo měl šetřít víc. Ale zatím se nic nestalo. Pokud to vydrží ještě sto takových jízd, jako byla ta dnešní, vyrovná se bráchova práce tomu "odbornému" svaření u Štěrby.
Řekl bych, že v tom servisu mají přece jen asi lepší podmínky a vybavení, než má Tvůj brácha...
To je samozřejmé, ale přesto to může vydžet dýl. Nejde jen o kvalitu práce, ale teď je tam třeba zase o něco víc materiálu, takže i proto. Ale já svářecí technice vůbec nerozumím. U Štěrby mluvili o nějakém stříbře (prý to s tím bude líp držet) a to brácha doma asi neměl. Nezbývá než počkat. Pro mě je teď důležité, aby to vydrželo aspoň do pátku, než si vyzvednu to velký kolo s novou středovou osou. Jinak bych už neměl na čem jezdit.
A na kterém pak budeš jezdit?
Asi na tom, co jsem si teď vlastnoručně "spravil". Je lehčí. Proto taky ale míň vydrží a praská pode mnou.
A proč sis teda to velký a těžký pořizoval?
Právě proto, aby pode mnou ten rám už nepraskal. A to se mi taky splnilo. Ale fakt je, že je to kolo hrozně těžký. A tomu jsem teď odvykl. Od ledna, co se objevila ta velká vůle v tom středu, jezdím na tom lehčím.
Říkal jsi taky něco o tom, že z toho velkého kola máš lepší rozhled.
To ano, ale ten rozdíl není až tak velký. Na druhou stranu od doby, co jezdím na tom menším kole, trochu cítím šíjové svalstvo, jak musím zaklánět hlavu, abych měl přehled o dopravní situaci kolem sebe... Na tom těžkém kole jsem ale zase víc cítil únavu v kolenou. Člověk si nevybere. Vždycky je to něco za něco. Pokud bych si nechal stavět nějaké další kolo, možná bych se pokusil o nějaký kompromis mezi oběma mými současnými koly. Jde jen o to, aby mě pak nebolely jak šíjové svaly, tak i kolena...
A nestačilo by prostě nechat si svařit trochu subtilnější ocelový rám a jen změnit konstrukci těch patek? Jak jsem si všiml, máš na tom lehčím kole ty tzv. "dlouhé" patky, kde je dost málo materiálu a navíc tam vzniká velká páka. Kdybys tam měl ty "krátké" (kulaté) patky jako na tom velkém kole, třeba by pod Tebou už nic nepraskalo a přitom bys měl o poznání lehčí kolo...
No, přesně v tomhle by mohl spočívat ten kompromis. Ale muselo by být přece jen o něco větší - minimálně dostatečně vysoko řidítka. A to není jen tak.
A neuvažoval jsi o jiném materiálu pro rám než o oceli?
V tomhle jsem hodně konzervativní. Ono si stačí představit, jak bych byl nahranej, kdyby pode mnou praskl rám z jiného materiálu než z oceli. To by mi brácha doma asi nesvařil...
No jo, ale třeba by pod Tebou vůbec nepraskl...
Takové kolo by ale bylo asi o poznání dražší a také by o něj byl větší zájem mezi zloději. O kola, jaká mám já, už ani zloději nestojí. To by musel bejt opravdu už nějakej zoufalec, kterej by to prodal nikoli jako kolo, ale jako šrot.
- - -
1.7.2011
Jediné okamžiky, kdy nepůsobíš depresivně, jsou, když se chlubíš svými cyklistickými výkony.
Já je spíše jen konstatuju, než že bych se s nimi chlubil.
A máš něco zajímavého?
A víš že jo? Například jsem ještě nikdy za první pololetí kalendářního roku nenajel víc než 6.000 km. Až letos.
První čtvrtletí jsi ale vyloženě rekordní neměl, takže jsi to musel dohnat ve čtvrtletí druhém...
Dobrý postřeh. Ve druhém čtvrtletí jsem svůj dosavadní rekord překonal o rovných 50%.
To je dost velký skok. Kolik jsi tedy ve druhém čtvrtletí najezdil?
3753 km. A dosavadní rekord z druhého čtvrtletí roku 2000 činil "pouhých" 2505 km.
Ty ale sleduješ i jiné parametry - například frekvenci jízd.
Z posledních 91 dní jsem 89 dní seděl na kole. Byly tedy za druhé čtvrtletí jen dva dny, kdy kolo zahálelo. To je vlastně svým způsobem taky rekordní výkon.
Co průměrná délka jízdy za toto čtvrtletí. Není také rekordní? Úplně samozřejmé to totiž není, když ty kilometry podělíš tak vysokým počtem jízd...
To Ti z hlavy neřeknu, ale i to je možné... Tak jsem se kouknul a sám jsem byl docela překvapen: Těch průměrných 42 km denně za letošní druhé čtvrtletí je s velkým odstupem rekordních. V předchozích 13 letech se tento parametr pohyboval mezi 15 a 25 km.
Hele, abys mě úplně nezahltil jenom čísly - čím si vysvětluješ ten nevídaný nárůst svých cyklistických výkonů?
Vzhledem k tomu, že toho nejvíc najezdím po Praze za klienty, je to dáno tím, že je mám daleko od sebe a často přejíždím během jediného dne z jednoho úplného okraje Prahy na druhý. A to vyjíždím z domova a zase se tam musím vracet, takže vlastně přejedu celou Prahu dvakrát: tam a zpět, což bývá i přes 50 km.
- - -
5.7.2011
Tak mám o jedno kolo míň...
Copak? Nějakýmu zoufalci stálo za to ukrást i takovou plečku, na jaký teď jezdíš Ty?
To zrovna ne, ale rozpadl se mi rám. Tentokrát nejspíš definitivně.
No počkej - rozpadl... To jako na kousky?
Skoro. Kdybych na něm ještě chvilku jel, na dva kusy se rozpadnout mohl.
Tak povídej. Kde se to podělalo?
Vlastně je to v místech, kde jsem zrušil už jiné dva rámy stejného typu - v okolí středové mufny. Tenkrát (v obou případech) se od ní odlomila sedlová trubka. Na takto "upraveném" kole se pak ale dalo ještě dost dlouho klidně jezdit, protože ty dvě části té trubky na sebe dosedaly. Jenže tentokrát je ten lom "veden" úplně jinudy.
Dokážeš mi to popsat?
Já jsem to i vyfotil, ale ta fotka je tak velká, že se sem nedá nahrát a já to zmenšovat neumím. Možná to zkusím znovu vyfotit z velký dálky a pak udělat výřez... Ale ten lom vede odzadu dopředu po horní straně té mufny, takže je zcela oddělena levá půlka sedlové trubky.
Tak to je vlastně podobné jako jsi to měl dřív...
No jo, ale ten lom nepokračuje dál po obvodu té sedlové trubky, ale DOPŘEDU téměř po celém obvodu té šikmé rámové trubky, kterou to téměř oddělilo.
Jak se ta závada projevila?
Nějakou dobu jsem registroval jakési vrzání až pískání při jízdě. Kontroloval jsem pedály, blatníky - všechno možné. Dokonce mě napadlo zkontrolovat i rám v místech, kde mi to už v minulosti prasklo. Ale ani tam jsem nic nenašel.
Ale na jízdu samotnou to vliv nemělo...
Možná mělo, ale tohle já moc nevnímám. Dokud to jede, tak šlapu. A to je právě ono: Najednou se mi zdálo, že se v šlapacím středu objevila poměrně velká vůle. Viděl jsem, že při šlapání se převodníky kývají o několik milimetrů do stran.
Jak jsi na to reagoval?
Zkontroloval jsem dotažení klik, otestoval tu vůli, ale ani se to nehnulo. Teprve včera, tj. po několika týdnech, jsem zjistil tu prasklinu. Ale to nejspíš teprve začínalo.
Tak doufám, že jsi dojel nejkratší cestou domů a vzal sis jiné kolo...
No, právě že ne... Volali mi po osmé večer, že je naléhavě potřeba dojet za otcem, což je 28 km daleko. Tam a zpět jsem musel počítat nejméně tři hodiny. Když jsem tu závadu zjistil, byl jsem už příliš daleko, než abych se vracel pro jiné kolo, a tak jsem to risknul.
Ty jsi pako... co kdyby Ti to definitivně ruplo někde daleko od domova? To bys to jako třeba 20 km vedl potmě domů?
Sice bych to asi v každé fázi své cesty měl blíž na vlak, ale zase jsem neměl peníze... Ty já nevozím nikdy.
No a dojel jsi?
Dojel. Sice hrozně opatrně a podstatně později, než jsem plánoval (přesně ve 22:00 hod.), ale dojel jsem. Ta vůle se cestou samozřejmě zvětšovala a mně bylo jasné, že hrozí úplné rozlomení rámu, což by se patrně neobešlo bez pádu. A vzhledem k tomu, že jsem jel po Kutnohorské na Říčany, mohlo by to být i nebezpečné kvůli projíždějícím autům.
V cíli jsi tedy vyřídil, co jsi potřeboval, a co pak?
Otci jsem samozřejmě o závadě neřekl, protože by mě nepustil domů a donutil by mě přespat u něho. Jenže to by nic neřešilo. Potřeboval jsem se ještě ten den dostat domů. Předal jsem mu, co bylo potřeba, a ...
...vydal se na zpáteční cestu. To už byl ale vyložený hazard...
No, byl a nebyl. Provoz byl v tu dobu už velmi slabý, já jsem byl docela dobře osvětlený a měl jsem reflexní vestu. A hlavně - s možností rozlomení rámu a následným pádem jsem prostě počítal. Kromě toho jsem musel přizpůsobit styl šlapání, abych trhlinu nezvětšoval. Zabírat jsem mohl jen pravým pedálem. Levým bych to podstatně zhoršoval. Ale stejně jsem v každém okamžku čekal, že se mufna urve a že mi i s pedály spadne na silnici.
To se přece stát nemůže, protože pořád by nejspíš držela na zadní stavbě rámu. Ale i tak jsi asi nepočítal s tím, že zbytek kola by už vlastně nedržel pohromadě.
Ale počítal. Za prvé by mi přední vidlice nejspíš ujela dopředu, sedlovou trubkou se zbytkem mufny bych si nejspíš kecnul na zem (ohnula by se vodorovná rámová trubka, případně by se někde nalomila), za druhé je dost pravděpodobné, že by se zbytek rámu stranově zkroutil.
A to vše ZA JÍZDY!!!
Nejel jsem nijak rychle.
To je sice pěkný, ale viděl jsem Tě nebezpečně spadnout i ze STOJÍCÍHO kola...
NEBEZPEČNĚ?
No tak NEPŘÍJEMNĚ, ale Ty nejsi kaskadérský typ, který by padal nějak extra šikovně...
To opravdu ne.
No a jak jsi tedy dojel domů?
Dorazil jsem přesně o půlnoci. Když jsem pak kontroloval stav kola, zjistil jsem, že to bylo fakt o fous. Ta přední šikmá rámová trubka tam visí už jen na pár centimetrech. Vůbec nevím, jak mě to ještě mohlo udržet. Ale udrželo...
Co s tím kolem teď budeš dělat?
Nejspíš ho odstrojím, poradím se, jestli to půjde svařit (pochybuju o tom) a případně sáhnu do svých zásob, najdu nějaký starší rám stejné velikosti a postavím si (nebo si nechám postavit) "nové" kolo.
Takže vznikne ještě větší šunt, než bylo to předchozí...
Ano, to přesně odpovídá mé mentalitě. Samozřejmě nepředpokládám, že by pak vydrželo nějak extra dlouho a nebo že by vypadalo kdovíjak reprezentativně. Ale nějakou dobu by snad mohlo sloužit.
Naštěstí máš ještě ten obrovskej (k)rám od Bareše.
Ten jsem si přece nechal svařit právě proto, že pode mnou jiné rámy praskaly. A v tomhle ohledu mi skutečně vyhovuje. Ten rám má najeto nějakých 50.000 km a ani se to nehnulo. Jeho jediná nevýhoda je, že je hrozně těžkej.
Vážil jsi někdy tohle kolo?
Nechal jsem ho nedávno převážit na mincíři ve firmě Krab cycles. Hlásili mi tenkrát 16,8 kg, ale to bylo bez kapsy s nářadím (1,7 kg), bez zámku (0,5 kg), bez blikaček a tachometru. Takže v pohotovostní podobě má lehounce přes 19 kg.
To ale není úplně normální váha kola...
Já taky nemám úplně normální tělesnou váhu... Vezmi si to tak: Váha tohoto mého kola představuje (dost přesně) šestinu mojí tělesné hmotnosti. Takže je to zhruba stejné, jako když osmdesátikilovej střízlík sedí na třináctikilovém kole nebo šedesátikilová muší váha na desetikilovém.
- - -
9.7.2011
Tak jak řešíš svůj rozpadající se vozový park?
Jak "rozpadající se"? Prdnul mi jeden ze tří provozovaných rámů. Už jsem sondoval jak možnost koupit stejný rám, tak i možnost svaření toho starého.
A jak to dopadlo?
Našel jsem na internetovém bazaru prakticky stejné kolo na prodej, okamžitě jsem kontaktoval prodávajícího, ale než jsem sehnal odvoz (nemělo sedlo), prodal ho někomu jinému. Jen tak pro zajímavost: Za kolik se prodávají na internetovém bazaru kola podobná tomu, na čem jezdíš? Tenhle konkrétní člověk chtěl 1.300,- Kč. Snad 13.000,- Kč, ne? Ne, říkám to správně: třináct stovek, nikoli tisíc. Tak buď to kolo nebylo v pořádku nebo jezdíš na neuvěřitelných plečkách. Inzeroval slušný technický stav. A ty "plečky" - to je otázka názoru. No ale nakonec Ti to kolo uniklo, takže ses zaměřil na možnost svaření toho prasklého rámu... Dnes se na to přijde podívat odborník na slovo vzatý. Když mi řekne, že to nepůjde, vezmu to jako bernou minci. Jinak mu to kolo svěřím. Drahé by to být nemělo. Když jsem koukal na tu fotografii v Tvé fotogalerii, tak bych se na nějaké svařování vykašlal. Uvidíme, třeba máš pravdu. A na čem teď jezdíš? Mám v celkem slušném stavu to velké těžké kolo. Ale přesto potřebuju mít jistotu v nějakém náhradním, a tak jsem si přivezl jsem si z chalupy jiné kolo. Prosímtě který? Pokud vím, tak průměrné stáří Tvých tří "rekreačních" kol se pohybuje v řádu desítek let... To nejmladší z nich - zhruba pětadvacetiletého zeleného Diamanta propašovaného svého času z někdejší NDR. To je ten, co si u něj stěžuješ na malý rám? Jo, přesně ten. Ve středu jsem na něm kvůli tomu převozu do Prahy ujel 118 km a tak jsem si na něj zvykl, že ho od té doby používám. Ještě nedávno jsi tvrdil, že si na něm připadáš, jako bys seděl na nočníku... Ano, ve srovnání s tím velkým kolem rozhodně. Ale poté, co jsem nějakou dobu jezdil na kole o něco menším, už to není takovej rozdíl. V čem spočívají jeho výhody? Je to standardně vybavené trekové kolo s polobalonovými plášti, hliníkovými blatníky, koženým sedlem a perfektně fungujícím osvětlením na plášťové dynamo. Osazeno je přehazovačkou na čtyři pastorky (čili do kopce nic moc) s páčkovým řazením na rámu. Jaké jsou jeho jízdní vlastnosti? Perfektní. Po rovině jede takřka samo - je lehounké, ložiska s nulovým odporem, takže když pořádně nafouknu gumy, jede jako blesk. To je jen Tvůj dojem, nebo to máš potvrzeno z nějakých objektivních zdrojů? V poslední fázi převozu (měl jsem v nohách přes sto kilometrů) jsem se pověsil na dvojici namakaných mladých cyklistek trénujících na nějaký závod. Jely poměrně svižně (asi 35 km/h) a byly dost nervózní, že jim na tom "křápu" stačím - každou chvíli se ohlížely a mluvily o mně. Z útržků jejich rozhovoru jsem vyrozuměl, že mluví o mé kondici v souvislosti s mým věkem a typem mého kola. Prostě nechápaly... Jak Tě znám, tak ses do jejich hovoru zapojil. Ne, oslovily mě nakonec samy. Pěkně jsme si popovídali a nakonec jsem se s nimi rozloučil, předjel jsem je a zmizel jim v dáli. To ses musel před nimi takhle předvádět? Nebylo potřeba, byl jsem po těch 115 km pěkně rozehřátej, takže bych stejně rychle jel i normálně. Ale aby to nevypadalo, že se vytahuju: Jsem si téměř jist, že v kopci by mě dojely. Já nejsem vrchař. A navíc tohle kolo na kopce není stavěné. To teď budeš po Praze jezdit na tomhle kole? Ještě nevím. Většina mých tras po Praze vede do poměrně strmých kopců, takže tam asi ne. Ale budu ho mít jako rezervu, kdyby se něco stalo s tím velkým. Ale stejně jsem rád, že jsem si na něj už takhle zvykl a jeho použití tedy pro mě nepředstavuje takový stres jako dřív, třeba když jsem s ním jezdil po Brdech, protože žádné lepší kolo nebylo po ruce. A na čem teď budeš jezdit po těch Brdech? Mám tam ještě další dvě kola. U jednoho z nich (silniční favorit) stačí vyměnit zpuchřelé ventilkové gumičky a můžu vyrazit. Na silničním kole do Brd? To je samozřejmě nouzovka, ale já nejsem ten typ, který by se propadal hanbou, když nějaký prudší kopec prostě vyvede.
- - -
25.7.2011
Tak jak pokračuje Tvoje ježdění? Neflákáš se? Ano i ne. Období prázdnin je pro mě (nejspíš na rozdíl od cykloturistů) obdobím velkých výkyvů ve výkonech. Zatímco cykloturisté o prázdninách a dovolených používají kolo vlastně nejvíc, u mě dochází spíše k útlumu, protože na tu dobu přechodně klesají moje dopravní potřeby v rámci Prahy. A to jako sedíš doma a nejezdíš? To ne, ale svou pracovní činnost jsem si soustředil do menšího počtu dnů v týdnu, takže mám vyšší denní výkon, pokud vůbec vyjedu. A ve dnech, kdy nepracuju, jezdím naopak méně často a kratší trasy než v pracovní dny. Dobře, ale takhle to u Tebe funguje každý rok, takže Tvůj klouzavý roční výkon by to nemělo nijak zvlášť ovlivnit. Máš pravdu. Křivka je sice "neklidnější" než v průběhu školního roku, ale trendy a tendence prakticky zůstávají bez větších změn. Co máš na mysli? Například že nadále roste můj třistapětašedesátidenní výkon. To ovšem znamená, že stále posouváš svůj osobní rekord, když jsi nedávno překonal ten devět let starý... To sice jo, ale nijak závratným tempem. Nedávno jsem překročil hranici 11.300 km za rok. Co děláš, když zrovna nepracuješ nebo nejezdíš na kole?
Například píšu tyhle slinty na své webové stránky. Tak jsem to nemyslel. Měl jsem na mysli nějakou fyzickou aktivitu. Jako každý rok touto dobou se snažím trochu plavat. A...? Co "A..."? Protože mám podstatně méně volného času než v průběhu loňských prázdnin, je moje plavání ve srovnání s loňskem spíše symbolické. Zkus být konkrétnější. Loni jsem za 23 dní, kdy jsem měl příležitost plavat, uplaval 48,7 km, tedy přes 2 km denně. Letos (prozatím) za 7 dní 10 km, což je o dost míň. Když říkaš "prozatím", tak to asi ještě můžeš dohnat... Za prvé bude celkově těch dní s příležitostí k plavání méně, za druhé je (prozatím) méně příznivé počasí. Ty si přece z počasí nic neděláš - ani na kole, ani při plavání.
Na kole opravdu ne. Při plavání v přírodě ale přece jen trochu ano. Sice o dost méně než velká většina ostatních, ale určitá omezení si rozhodně připouštím. Jak se vyvíjejí čísla o Tvém využití motorových dopravních prostředků? Vlastně docela nepříznivě. Roste frekvence mých jízd metrem (vždy s kolem), na druhou stranu klesá počet jízd meziměstským autobusem (vždy bez kola). Metrem jsem ještě před rokem téměř vůbec nejezdil - jen třikrát ročně, dnes je to už 28x za rok. Počet jízd autobusem ale na druhou stranu klesl ze 46 na 33. U zbylých dopravních prostředků k velkým změnám nedošlo. Ty si schválně vybíráš takové parametry, abys z toho vyšel dobře. Jak to ale vypadá, když to přepočteš na ujeté kilometry - he?
Ty ale dokážeš bejt nepříjemnej...
Tak se hned nerozčiluj... To nejsem, protože se u mě za poslední rok nepříznivě změnil poměr mezi individuální (automobilovou) a hromadnou dopravou. Z celkového objemu motorové dopravy jsem před rokem 7,2% absolvoval jako spolujezdec v autě, dnes už 11,4%. Proč vždycky vidíš tu horší stránku věci? Já tam třeba zase vidím příznivý posun v podílu kolejové dopravy: z původních 18,7% na dnešních 22,1% ...
Já vnímám ten nepříznivě se vyvíjející parametr jako důležitější a navíc je tam ten negativní vývoj podstatně rychlejší. Ty jsi fakt nenapravitelnej. Mně připadá nejdůležitější, že motorovými dopravními prostředky celkově jezdíš míň. Teprve pak bych se staral o nějaké poměry a podíly. Ale dobře: Co s tím tedy hodláš dělat?
V nejbližší době asi nic, protože mě za tři týdny čeká cesta autem do Mnichova a zpět, kterou bohužel nemohu ovlivnit. To mi pěkně zamíchá s mými statistikami. A s tím zbytkem toho taky moc nenadělám, protože ani to, kam budu dojíždět za svými klienty a jestli to bude vždy (celé) realizovatelné na kole, není zcela v mé moci. Proč se necháš stresovat věcma, které nemůžeš ovlivnit? Když už se chceš stresovat, tak se stresuj tím, co ovlivnit můžeš... Tvoje rada zní na první přečtení hezky a moudře, ale tenhle přístup podle mě vede k alibismu - člověk si pak namlouvá, že určité věci nemůže ovlivnit, i když by třeba mohl, čímž si jen konejší své špatné svědomí.
- - -
2.8.2011
V posledních týdnech Tě v Praze vídám na třech různých kolech. Podle jakého - jistě velmi propracovaného schématu - je střídáš? Hele, nedělej si ze mě srandu. Víš moc dobře, že v tomhle ohledu jsem spíše ve vleku událostí, než že bych každé ráno stál před třemi naprosto dokonalými bicykly a pro samý rozmar nevěděl, které z nich mi pro daný den bude nejvíc slušet... Chceš tím tedy říct, že jsi ve vleku přibývajících technických závad vlastně na všech třech kolech... Ano, přiznávám se bez mučení, že se mi prakticky všechny tři kola vyloženě sypou a že vždycky jezdím na tom, na kterém je to pro mě v danou chvíli nejbezpečnější. Vlastně si už nepamatuju, proč jsi - někdy koncem ledna - odložil to veliký kolo a začal jezdit na tom černém favoritu. Zvláště v situaci, kdy jsi věděl, že tenhle typ rámů pod Tebou praská... Taky už nevím. Kromě té vůle v šlapacím středu to asi byla nějaká maličkost - třeba že mi dobře nefungoval tachometr. Jo a myslím, že mi v tu dobu taky začal střílet řetěz. Prostě se ten favorit v tu chvíli jevil jako dobré řešení. Jenže se stalo to, co se dalo od samého začátku očekávat: Nejdřív jsi ulomil tu patku na uchycení zadního kola. Tu jsi sice nechal svařit, ale prakticky vzápětí jsi vylomil středovou mufnu tak, že je kolo absolutně nepojízdné a rám prakticky na vyhození. Mimochodem - už jsi to nechal svařit, jak jsi sliboval? Pořád mi to kolo stojí v pracovně, ale mám to slíbený - dokonce ze dvou stran. Zatím jsem ani jednoho z nich nijak neuháněl. Postupně to kolo odstrojuju, aby se to líp dělalo. Dnes jsem třeba vytáhl sedlovku i se sedlem a sundal jsem tachometr. Jo a vymontoval baterie sloužící jako zdroj elektřiny pro nouzové osvětlení. Co to je za nesmysl - to nouzové osvětlení? Donedávna jsem jezdil výhradně s osvětlením na plášťová dynama. Poté jsem si k tomu pořídil blikačky (v druhé generaci už poměrně výkonné), pak mi dynama nějak přestala fungovat, tak jsem to vedení a světla využil jinak: Napojil jsem to na bateriový zdroj. Ale nejsem technicky nijak zdatný, a tak jsem vymyslel systém, který mi vydrží svítit jen pár hodin a musí se znovu nabíjet.
A co plánuješ demontovat dál? Vypadá to, že máš zábavu na několik měsíců... To je pravda. Nejsem zrovna nejrychlejší. Další bude asi stojánek, pak možná nosič a blatníky... Uvidíme. Umíš si třeba odmontovat kliky a rozebrat střed? Na to nemám dostatečné vybavení. Ale fakt je, že bez toho to nikdo nesvaří. Když se Ti tohle kolo rozsypalo, začal jsi jezdit na tom prehistorickém východoněmeckém Diamantu. To už taky skončilo? Toho jsem si kvůli tomu specielně přivezl do Prahy z Příbrami. Jezdilo se mi na něm celkem dobře, ale zase mi tam začal přeskakovat řetěz a kromě toho jsem urval lanko od zadní brzdy, která se tu mimochodem ovládá na levé straně řidítek. Co děláš s těmi řetězy, že Ti vždycky tak brzy začnou střílet? Brzy? Já každej řetěz jezdím až do úplnýho zničení. Často i přes 10.000 km. Ale u toho Diamantu se asi jedná o něco jiného: Nejspíš ten řetěz není dobře promazaný a některé články se vůči sobě přestaly pohybovat, tak to trochu skáče. Tedy doufám, že to tak je. S přervaným lankem od zadní brzdy se bezpečně fakt jezdit nedá. Ale ještě předtím sis stěžoval na rozcentrovaný zadní kolo...
Ten problém samozřejmě nadále trvá. Je tam nějakej divnej rozměr niplů, takže na to nemám centovací klíč. Ale stejně to bude tak zarezlý, že bych s tím nehnul, ani kdybych ten klíč měl. Ale časem to zkusím, protože se ten zadek při jízdě tak klepe, že mi to pomalu vyráží řidítka z ruky. Pokud to správně chápu, tak obě Tvoje náhradní kola se rozsypaly, takže ses vrátil k té velké "krávě", co měla špatnej tachometr a kde Ti začal střílet řetěz, ale kde sis alespoň nechal vyměnit ten vyčochtanej střed... "Kráva" tomu kolu říká část mé rodiny. Já ho nazývám jinak. Ale nedivím se jim, když mají řidítka div ne ve výši ramen... Ale jinak máš pravdu: Ano, začal jsem opět jezdit na tom velkém kole. A cítím, že bude nutné, abych dal některé z těch náhradních už konečně opravit, abych si nemusel z Příbrami přivézt další náhradní vehikl. To už by opravdu byla nouzovka. To seš tak línej, že se nedokážeš přinutit odvést kolo do servisu?
To asi taky, ale není to ten nejdůležitější důvod. Ten hlavní důvod je - jak bych to nejlépe vyjádřil? - moje "likviditní krize". Přes prázdniny nemám tolik zakázek jako během školního roku, a tak jsem postupně vyčerpal svůj "likviditní polštář". Musím tedy počkat, až se zase naplní. To ale nejspíš může trvat až do podzimu. To chceš takhle dlouho čekat? Co když Ti to velký kolo taky klekne? To by byl, pravda, poněkud průšvih, ale tohle kolo je z nich nejspolehlivější. Nevím, co by se muselo stát, aby kleklo. No, ono by stačilo zase nějaký prdlý lanko... Nestraš! I když v poslední době bylo těch přervaných lanek nějak víc... Ale to už snad skončilo. Horší je ten řetěz. Ten je objektivně na hranici své životnosti a jeho výměna by byla v této fázi spojena s výměnou minimálně kazety a nejspíš i převodníků, což už není zrovna laciná záležitost. Vidím, kam zase míříš: Přivezeš si do Prahy ten příbramskej bastl.
Vidíš do mě jak do hubený kozy. Raději půjdu vystavit nějaké faktury, abych trochu zmírnil tu likviditní krizi...
- - -
3.8.2011
Tak ses dočkal. Jen pár hodin poté, co jsme o tom mluvili, se splnila moje nejhorší představa: Podělalo se i moje poslední pražské kolo. Já jsem Ti to přece nepřál. Ale co se tedy stalo? Při jízdě do kopce se mi (asi při nepřesném řazení) zasekl řezěz v přehazovačce, a než jsem si toho všiml, tak jsem tu přehazovačku namotal na osmikolečko, ramínko se mi dostalo do výpletu a zlomilo jeden drát. Kolo jsem domů musel odnést. Někam jsi v tu chvíli jel. Jak jsi to vyřešil, když druhé kolo nemá zadní brzdu? Co jsem měl dělat? Jel jsem na tom kole jen s přední brzdou. Jet se dalo, protože jsem si včera ještě pohrál s tím řetězem, takže už nestřílí. Jen jsem musel jet tak, abych nemusel náhle a prudce brzdit. Musel jsem počítat s velmi dlouhou brzdnou dráhou. A není to trochu hazard? Ani ne. Nejel jsem daleko a trasa vedla opuštěnými uličkami prakticky bez provozu. Jen jsem musel křížit Ječnou, ale to se dalo dobře zvládnout. A to teď takhle hodláš jezdit i dál? Ještě nevím. Buď takhle - bez zadní brzdy, nebo nějak zpojízdním to kolo s odpáranou přehazovačkou. Dnes po poledni jsem ho trochu dával dohromady. Byla to nejsložitější oprava, kterou jsem kdy vlastními silami dělal. Hodně úsilí mě stálo vůbec tu zaseknutou, zprohýbanou a přelámanou přehazovačku dostat z výpletu. Pak jsem vymontoval přehazovačku z toho nepojízdného kola, co má prasklý rám, a snažil jsem se ji namontovat na to druhé. Jsou to sice dva různé systémy, ale nakonec se mi to jakž takž podařilo. Řadí to ale velmi omezeně a nepřesně. Jet se na tom ale dá. To je ta Tvoje "likviditní krize" taková, že si nemůžeš dovolit nechat si vyměnit lanko u brzdy? Bohužel jo. Navíc by to nebylo jen lanko, ale nejspíš i brzdová páčka. A to nevím, jestli by nechtěli měnit rovnou obě. Předpokládám ale, že zrovna tohle vyřeším příští nebo přespříští týden. No, bylo by na čase. Pak bude na řadě to velký kolo - asi nechám vyměnit celé hnací ústrojí, tj. kromě přesmykače všechno: přehazovačku, kazetu, řetěz a převodníky. Uvažuju i o novém řazení, ale nechci se zase úplně vydat z peněz. Ale v každém případě pak budu mít už trochu klid. A co ten prasklej rám toho třetího kola? No vidíš, na to jsem nepomyslel. Ale v tomhle případě počítám s tím, že to bude na dlouhé lokte. A taky kdoví, jak to dopadne.
- - -
6.8.2011
Už jsi konečně něco udělal s tím svým šrotem - tedy pardon: s Tvými porouchanými, leč přesto neodolatelnými bicykly? S vypětím všech fyzických i mentálních sil jsem provizorně spravil to lanko od zadní brzdy na tom východoněmeckém Diamantu. Jak říkáš "provizorně, tak to bude neskutečnej bastl... No, trochu jo: Protáhl jsem to tou páčkou a konec lanka jsem hodně pevně sevřel šroubem a matkou. A pak jsem upravil délku lanka tak, aby to prostě brzdilo. Při první zkoušce se mi to z toho šroubu vyvlíklo, ale napodruhé se to už ani nehnulo. Ale i já uznávám, že je to provizorium. A ani to nevypadá hezky, když z brzdové páčky trčí šroub s matkou a z něho roztřepený konec lanka. A ostatní kola?
Už jsem domluvil ten pokus o svaření toho prdlýho rámu. Opravdu to vnímám jen jako pokus. Moc si od toho neslibuju, ale je to mimo jiné i srdeční záležitost. Pejskař taky dost dlouho uvažuje, než nechá utratit (zdánlivě) nevyléčitelného pejska. Hele, byly doby, kdy jsi vystačil s jediným kolem. Co se děje, že se bojíš mít doma v pohotovosti "jen" dvě? To souvisí s tím, že jsem na fungujícím kole ekonomicky závislej. Naplánoval jsem si svoje pracovní aktivity tak, že to můžu stíhat opravdu jen na kole. Autem ani hromadnou dopravou bych to nestíhal a navíc by to vyšlo dráž. A druhej důvod je, že ty kola stárnou, velmi rychle se opotřebovávají některé díly, tudíž se mi to v poslední době dost sype. Nesouvisí to ani s lácí mých kol, ani se stylem mé jízdy, ale prostě s tím, že jezdím opravdu hodně a za všech povětrnostních podmínek. A pokud nechci v době zmíněné likviditní krize platit horentní sumy za opravy a výmeny komponent, jsem nucen tak trochu uměle prodlužovat jejich životnost, což se pak často neobejde bez překvapivých situací, kdy něco (pak už definitivně) klekne. Dělaš si všemožné statistiky. Sleduješ i délku životnosti jednotlivých komponent? Spíše okrajově, ale sleduju. Sériově vyráběné ocelové rámy pode mnou praskají zhruba po dvou kompletních sezónách, tedy řekněme po 13.000 až 15.000 km. Za tu dobu zničím tak dva řetězy, dvě kazety, jednu sadu převodníků, tři pláště dvě až tři sady brzdových špalků, jednu přehazovačku a jedno sedlo. Životnost v desítkách tisíc kilometrů mají u mě pak řidítka, představce, ráfky, přední i zadní náboje a šlapací středy. Ale za těch 83.000 km za posledních 159 měsíců jsem kromě nosiče a pedálů zničil (a vyměňoval) už úplně všechno. Když Tě tak poslouchám, vyměňuješ vůbec něco preventivně - třeba kvůli své bezpečnosti... Ne, to jsem ještě nikdy neudělal. Vyměňuju vše až v okamžiku, kdy je to doopravdy spotřebované, tudíž nepoužitelné a neopravitelné. Například řetěz a kazetu vyměňuju až v okamžiku, kdy střílení řetězu znemožňuje šlapání, ráfek jezdím do okamžiku, kdy se probrzdí tak, že se v důsledku tlaku v duši vyhne bok, pláště ojíždím až do okamžiku, kdy se na povrchu začne objevovat kord a hrozí prošoupání duše, brzdové špalky ojíždím až na kov, lanka vyměňuju, až když prasknou, šlapací středy nechávám vyměňovat až v okamžiku, kdy vůle v jejich ložiscích znemožňuje dostatečně efektivní přenos síly šlapání přes řetěz na kazetu, řídítka a představce až do jejich rozlomení a rámy zahazuju až v okamžiku, kdy praskliny znemožňují jízdu a nejdou svařit. Zajímavý je teď stav mého řazení: Z těch gripshiftů je zcela ošoupaná ta svrchní guma, takže zůstala jen jejich plastová podstata. Řadit se dá i tak, takže tato součástka je sice v pořadí pro výměnu, ale rozhodně na to nebudu spěchat.
- - -
10.8.2011 Tak už sis dal něco spravit? Takhle přece nemůžeš jezdit věčně. Nedal. Mám teď mimořádné výdaje se svou cestou do Mnichova. Budu rád, když mi zbude na nájemné. Ty chudinko. Děláš, jako bys neměl co do huby. Ono to tak trochu bylo, i když ne proto, že bych neměl za co nakupovat. Byl jsem teď měsíc doma sám - odkázanej jen na sebe, takže jsem si nejen nevařil, ale ani jsem nenakupoval potraviny. Prakticky jsem jedl jen kompoty, kterých mám značnou zásobu. To je dost jednostranná a hlavně příšerně sladká strava. Musí to být extrémně nezdravé. To jsem neřešil. Energetický výdej jsem měl dostatečný, takže jsem ten cukr velmi rychle spálil. Naopak jsem za tu dobu zhubnul o nějakých deset kilo. Za měsíc? To je docela dost. Ani to nepovažuju za příliš zdravé... Ale aspoň ses váhově přiblížil normálu. To jistě, ale pořád ještě z dost velké dálky. A taky zdaleka není jisté, jestli si tu váhu trvale udržím. To už je na Tobě. Ale na kole snad jezdíš pořád, takže nevidím důvod, proč bys měl rychle přibírat. Nejde o nedostatek pohybu, ale o relativní nadbytek jídla. Ale to víš, že něco vyjezdím. Na druhou stranu už to není to, co ještě před pár měsíci. Ne že bych jezdil dramaticky méně, ale už mi neroste klouzavý roční výkon, protože v půlce loňského srpna se skokově zvýšil můj výkon, tudíž jsem narazil na své roční maximum v hodnotě 11.450 km. Výš to asi už nepůjde. No ale nemělo by to nějak dramaticky klesat, když si udržíš dosavadní režim.
Klesat asi ano, ale snad ne moc rychle. Loni touto dobou jsem se proháněl na kole po Strakonicku a Prachaticku a letos místo toho mám "výlet" autem do Mnichova... Já mám podezření, že Tvé nižší výkony souvisejí i s technickým stavem Tvých kol. To proto jezdíš jen to, co musíš, a neláká Tě to k dalším vyjížďkám... Máš jako vždy pravdu. Ale s tím toho moc nenadělám. Prostě budu muset počkat, až se nebudu muset bát že mi nezbude na nájemné, když si dám opravit kolo. To jsou ty opravy tak drahé, nebo Ti nějak dramaticky poklesl příjem? To snad ani ne. Spíš dramaticky rostou výdaje. To je nějaká blbost, vždyť kupuješ jen to úplně nejnutnější a oficiální inflace je někde pod dvěma procenty...
No a to je právě ono. Oficiální inflace se totiž nevypočítává jen z cen toho "úplně nejnutnějšího". Co mi je platné, že zlevňují věci, které si nekupuju, když strmě rostou ceny věcí, bez kterých se neobejdu? A to se navíc chystá násobné zvýšení DPH na tyto komodity... Myslím, že mám do budoucna zajištěnu docela drastickou redukční dietu. Na čem tedy hodláš šetřit? Ty děláš, jako bych nešetřil už teď. Já platím prakticky už jen nájemné, energie a telekomunikační poplatky (a ty už jsem taky podstatně omezil). Zbytek je jídlo (taky žádný luxus). Kolo je přece prakticky Tvůj výrobní prostředek. Tam bys snad šetřit neměl... Musím. Dokud alespoň jedno kolo jezdí, tak ty opravy aspoň odkládám. A totéž dělám i s dalšími věcmi - třeba s vybavením bytu (televize, boiler, pračka...). Oblečení nekupuju už léta prakticky vůbec. Žiju prostě z podstaty. To se Ti pak ale ty výdaje na opravy kol a obměnu vybavení bytu nahromadí... Ono je to spíš tak, že v důsledku umělého prodlužování životnosti součástek pak v součtu nakonec přece jen zaplatím méně. A i samotný odklad těchto výdajů má svůj smysl. O to později pak nastane tatáž situace znovu. Jsou ještě věci, na kterých bys mohl ušetřit ještě víc? Asi ještě trochu na tom jídle. Něco málo na kvalitě, o něco víc pak na množství. Na kole(ch) víc už šetřit nemůžu, stejně jako na vybavení domácnosti nebo telekomunikacích. Za provoz svého téměř desetiletého mobilu utratím kolem 250,- Kč měsíčně. A to komunikuju jen s rodinou a se svými zákazníky. Ještě připadá v úvahu redukce výdajů na bydlení tím, že bych se přestěhoval do výrazně menšího bytu. Ale to by bylo spojeno s vysokými náklady na stěhování a s nutností zbavit se většiny nábytku. Takže to bude asi až to poslední. A nebylo by lepší se prostě smířit s tím, že bys prostě začal pomalu rozpouštět své úspory, abys udržel rozumnou míru své spotřeby? Nebylo. A to z jednoduchého důvodu: Nejistá budoucnost. Kdybych měl jistotu, že se ekonomická situace v zemi v dohledné době zase dostane do normálu, pak by bylo možné o něčem takovém uvažovat. Před deseti či dvanácti lety jsem takhle postupoval. Ale už tehdy to bylo dost na hraně. Mně se pořád nechce věřit, že bys na tom byl tak zle, abys musel takhle drasticky šetřit. Já neříkám, že jsem na tom zle. Přesto si myslím, že je dostatek důvodů k takhle úspornému chování. Před dvaceti lety jsi z jednoho příjmu živil pětičlennou rodinu, mohl sis dovolit dva měsíce prázdnin naplněné cestováním po celé Evropě i po tuzemsku a ještě jsi spořil značné částky. Dnes živíš už jen dva lidi, nedopřeješ si prakticky žádnou dovolenou a Tvá spotřeba je omezena na téměř nepředstaveitelné minimum. Já to prostě nechápu. Já taky ne.
- - -
16.8.2011
Tak co, už zase normálně jezdíš? Já jsem normálně jezdit nikdy nepřestal. Pro mě "normálně" znamená pokrývat své SKUTEČNÉ dopravní potřeby v rámci Prahy a blízkého okolí na kole. A to jsem dělat nepřestal. Ale snad víš, jak jsem to myslel. Neříkej, že problematický technický stav Tvých kol nemá dopad na celkové ujeté kilometry. Má, ale jen v tom smyslu, že se nejezdím "jen tak projet". Za prvé na to není nijak extra počasí, za druhé bych tím zvyšoval opotřebení a tudíž i riziko nějaké (další) závady, která by mi tahala zbytečně peníze z kapsy. Takže období lámání rekordů je skončené? Takhle bych to neformuloval. Dokud aspoň trochu jezdím, prakticky vždycky Ti najdu nějaký parametr, který je v danou chvíli rekordní. V tuto chvíli se nacházím ve fázi rekordního počtu kilometrů najetých za poslední rok, ale také třeba za posledních šest let, sedm let, jedenáct let, dvanáct let... Co je to za divná čísla? Znamenají, že jsem ještě nikdy neujel za určité období víc než teď. Tyhle čísla mají dost velkou setrvačnost. Vlastně stačí, když v aktuálním roce jezdím víc než před x lety, a už mi roste parametr "najeto za posledních x let". A pak už není problém to vytáhnout na nějaký "rekord". Dobře, tak kolik kilometrů jsi najezdil například za posledních jedenáct let? 72.904 km. To je zhruba 18,14 km za každý den. To nevypadá jako kdovíjak závratné číslo. To také netvrdím. Odpovídá to průměrným 6.628 km za každý z těch jedenácti roků. Protože teď jezdím ročně skoro dvojnásobek, tak se toto číslo rychle zvyšuje. Ty jsi ale těch jedenáct let nejezdil úplně každý den... Ano, za tu dobu moje kolo "zahálelo" 1034 dní. Ve zbylých 2983 dnech jsem aspoň chvíli jezdil. Takže těch celkových 72.904 za posledních jedenáct let je vlastně součinem 2983 výjezdů po průměrných 24,44 km. Z toho mi vyplývá, že jsi za těch jedenáct let jezdil v průměru více než pětkrát týdně... Vždyť je to logické: Každý pracovní den jezdím za klienty a sem tam vyjedu o víkendu. To bys toho o těch víkendech moc nenajezdil. Vychází mi to na každý desátý víkend. To proto, že jsi zanedbal prázdniny. Když jsem ještě o prázdninách nemusel pracovat, chodil jsem hodně na pěší výlety, takže kolo stálo. Po zbytek roku tedy bylo kolo o víkendech vytíženo podstatně více, než jsi právě "spočítal". Jaké procento kilometrů za těch posledních jedenáct let připadá na víkendy? Tak tohle jsem ještě nikdy nepočítal. Ale můžu to zkusit... Vychází mi 22.908 km, takže 31,4%. Ale jsou v tom i prázdninové víkendy. Sleduješ tedy poměr mezi "služebními" jízdami a "rekreačními" jízdami? Jen velmi orientačně. Takhle to totiž vypadá, že podíl Tvých rekreačních jízd je dost vysoký a určitě výrazně přesahuje jednu třetinu najetých kilometrů. To asi jo. O těch víkendech to fakt zpravidla nejsou služební cesty a i během pracovního týdne a zvláště o prázdninách najezdím další "rekreační" kilometry, i když to asi nebudou žádná závratná čísla. To pak ale značně relativizuje Tvoje oblíbené tvrzení, že jsi "městský dopravní cyklista"... Myslím, že moc ne. Nezapomeň, že začátek a konec každé mé "rekreační" jízdy znamená dohromady zhruba tři desítky kilometrů po Praze. Jen ten zbytek se dá považovat za skutečnou rekreaci. Situací, kdy vyjíždím odjinud než ze svého pražského bydliště, je poměrně málo. Vlastně jen pár do roka. Takže přívlastek "městský" to nijak nezpochybňuje. Ale co to "dopravní"? Taky ne. Nezapomeň, že velká část (určitě většina) mých "rekreačních" (tedy neslužebních, mimopracovních) jízd je prostě jen dopravní přesun někam mimo Prahu, případně i zpět. Počet SKUTEČNĚ rekreačních (už bez uvozovek) jízd, kdy jedu opravdu jen proto, abych se kochal vlastní jízdou a krásami okolní venkovské krajiny, je tudíž vlastně zanedbatelný.
- - -
6.9.2011
Máš ze své DOPRAVNÍ cyklistiky nějaké nové silné zážitky? Vzhledem k tomu, že jezdím po městě, mohly by to být jen zážitky spojené s chováním motoristů a chodců. A třeba taky jiných cyklistů... Takové z poslední doby zrovna moc nemám. Co Ti provedli chodci? Celkem pravidelně přecházejí na červenou. Vždycky počkají, až nepojede žádné auto - a vyrazí. Že se blíží nějaký cyklista, buď vůbec nezaznamenají nebo jim je to jedno. Předpokládají, že snáze zabrzdím, že se snáze vyhnu nebo že jim v případě kolize zase tolik neublížím, takže to prostě risknou. Máš nějaký konkrétní příklad, který by se vymykal všem ostatním? Vlastně jo, ale nebylo to přecházení na červenou, nýbrž mimo přechod. Ale jinak to bylo jak přes kopírák: Ten člověk honil autobus, který už stál s otevřenými dveřmi v zastávce na druhé straně ulice. Ten dotyčný na okraji vozovky počkal, než přejedou AUTA, a pak mi vběhnul přímo před kolo. Ubrzdil jsem to jen za cenu smyku zadního kola. Ten autobus sice asi chytil, ale životnost mého pláště tím snížil o několik set kilometrů. A co řidiči aut? Nedávno jsem měl incident s řidičem autobusu. Dotyčný nějak neunesl, že jsem ho na kole předjel, když stál v zastávce, takže vyrazil ze zastávky, když jsem projížděl kolem jeho kabiny. Sice jsem stačil zrychlit natolik, že jsem předjížděcí manévr dokončil, ale jeho to rozzuřilo ještě víc, takže se zase snažil on předjet mě, ale nestihl to před křižovatkou, tak mě aspoň namáčkl na obrubník. Naštěstí tam nebylo svodidlo nebo zábradlí, takže jsem v klidu popošel po tom obrubníku pěšky i s tím kolem a pokračoval vpravo od ostatních vozidel dál ke křižovatce. Když jsem ho pak předjížděl na další zastávce, ještě na mě něco hulákal z okýnka. A nebylo to prostě tak, že Tě při vyjíždění z té zastávky prostě jen přehlédl? To já nevím, ale na co má zrcátko? Mohl by být naštvaný leda tak sám na sebe. Proč by mě ale pak s prokazatelným úmyslem namáčkl na ten obrubník? Ten úmysl byl evidentní, protože přitom přejel pravým kolem bílou čáru, která byla několik desítek centimetrů od okraje vozovky. Navíc to pak vyplynulo z jeho "slov",která na mě hulákal z toho okýnka: Tvrdil, že cyklista nemá co předjíždět autobus v zastávce a už vůbec předjíždět před křižovatkou kolonu vozidel zprava... V obou případech se samozřejmě mýlil, což jsem mu také řekl. Ale tyhle diskuse přes stažené okénko nikdy nikam nevedou. Podle mě si dosud myslí, že měl pravdu a že ten blbec jsem já. Že se s nima vůbec bavíš... A jak by se jinak dověděli, že udělali chybu? Když už nic jiného, tak se nad tím některý z takových řidičů zamyslí. Ale hlavně si myslím, že člověk s takhle nedokonalým přehledem o dopravních předpisech nemá co dělat za volantem, natož za volantem vozidla MHD. A to už vůbec nezmiňuju, že řidiči MHD by měli procházet psychotesty, které by měly eliminovat typy, co jsou schopni mnohatunové vozidlo použít jako zbraň proti nechráněnému cyklistovi. S tím souhlasím. Dnes dostane řidičák opravdu úplně každý. Korupce je dnes základním principem fungování společnosti. "Koupenej" řidičák musel mít i týpek, co mi nedal včera přednost dole v Michli. Vše se odehrálo na křižovatce ulic V Zápolí, Pekárenská a Na Dílech. Vjížděl jsem do této křižovatky z hlavní ulice V Zápolí a pokračoval jsem rovně směrem k Vyskočilově ulici. Z opačného směru přijelo osobní vozidlo a odbočovalo doleva do ulice Pekárenské. Samozřejmě mi mělo dát přednost. Jenže nedalo. Bohužel jsem tuto řidičovu chybu nepředpokládal, takže mi nezbylo než si tu přednost vynutit, a tak dotyčný musel dost prudce brzdit, aby mě nesejmul. Samozřejmě na mě zase přes stažené okýnko řval, že má přednost on. Ani jsem se mu nesnažil vysvětlovat, proč nemá pravdu. Pro určitý druh řidičů je tato křižovatka prostě příliš složitá... A víš určitě, že jsi měl pravdu Ty? Ano. Přestože jsem si tím byl naprosto jistý i v okamžiku incidentu, druhý den jsem si situaci ještě ověřoval. Takže to vím nabeton. Ale pochopil jsem, proč on si myslel něco jiného: On se nejspíš domníval, že když ulice, ze které jsem přijížděl, je jednosměrná, tak nemůže být hlavní. Jinými slovy, že ta "jeho" hlavní ulice uhýbá směrem, ve kterém jel on. Takže on ve své prostotě vlastně vůbec netušil, že odbočuje z hlavní ulice doleva do vedlejší a že má tudíž dát přednost protisměru. Ale vysvětluj tohle pětadvacetiletýmu frackovi před holkou na sedadle spolujezdce... Tihle týpci jsou nejen hloupí, ale také agresivní. Pochybuju, že by uznal, že máš pravdu, i kdybys ho po to křižovatce provedl, ukázal mu všechny značky a analyzoval vzniklou situaci. Já jsem takovej vysvětlovací typ, ale máš pravdu, že u určitého typu lidí postrádá sebepřesvědčivější vysvětlování jakýkoli smysl. To jsem zjistil při diskusích na fóru NaKole. Tam platilo jako skalní pravidlo, že Medvěd nemůže mít nikdy pravdu. A i kdyby ji náhodou měl, tak platí pravidlo č. 1. Nebezpečné situace ale přece nevznikají jen v důsledku naduté hlouposti a agresivity... Jo, na to mám podobnou příhodu z téhož dne - vlastně jen o několik minut předtím: Jel jsem kolem administrativní budovy T-Mobilu na Roztylech, tj. ulicí, která končí vjezdem do garáží a pokračuje už jen jako stezka pro pěší a cyklisty. Pro auta, která nechtějí jet do garáží, je vlastně slepá. Jel jsem za autem s ústeckou značkou, které jelo hodně pomalu. Mělo mě napadnout, že bloudí. Nenapadlo, a tak jsem ho začal předjíždět. Jenže v okamžiku, kdy jsem se nacházel po jeho levém boku, řidička náhle strhla řízení doleva. Prostě si všimla, že ulice dál nepokračuje a instinktivně zahájila otáčení. Stačil jsem se ještě vyhnout, ale bylo to o fous. Vrhl jsem na ni vyčítavý pohled, ale jinak jsem zachoval klid. Později mě dokonce mrzelo, že jsem nenabídl pomoc. To Tě snad mrzet nemusí, vždyť Tě ohrozila... Já ale rozlišuju na jedné straně zmatkující mimopražské řidičky, které mají veškerou svou pozornost vyčerpanou už tím, aby vůbec ovládaly své vozidlo, a na druhé straně naduté, suverénní a agresivní pražské hlupáky, kteří si myslí, že jsou mistry světa a že jim tudíž budou všichni za všech okolností uhýbat z cesty. Ten první typ řidiče ve mně vzbuzuje spíš soucit, ten druhý ale strach, opovržení a zlobu. Strach proto, že mě nějakej takovej debil může kdykoli sejmout. Opovržení a zlobu proto, že tihle řidiči si nikdy nedokážou přiznat chybu, natož aby se z ní poučili a napříště změnili své chování. Ze své pedagogické praxe vím, že čím je člověk omezenější, tím víc sebevědomí mívá. A to je v provozu hrozně nebezpečné.
- - - Co Tvé cyklistické výkony? Díky za optání. Klouzavý roční výkon se drží jen lehce nad hladinou 11.000 km. O rekord se tedy nejedná. Na rekordní úrovni se drží jen mé několikaleté klouzavé výkony, jako jsou kilometry za posledních pět, šest, sedm, deset, jedenáct, dvanáct a třináct let. Tomu ale nepřikládám žádnou zvláštní váhu. Počkej, to je zajímavé: Proč jsi neuvedl také rekordní výkon za posledních OSM nebo DEVĚT let? Protože jsem za roky 2001 až 2008 v součtu najezdil o něco víc než za roky 2004 až 2011 a tak podobně. Nejsem matematik, ale zaráží mě, že se Ti ty intervaly překrývají. Pokud správně uvažuju, tak například osmiletého rekordu jsi zatím nedosáhl proto, že jsi za období 2009 až 2011 najezdil méně než za roky 2001 až 2003. Jo, tak nějak. Ale to se nejspíš dost brzy změní, pokud skokově neklesne můj současný průměrný denní výkon. A ten je...? Určitě přes 30 km denně. A toho jsem před těmi osmi či devíti lety dosahoval jen krátkodobě (přes zimu). Dnes se jedná o prakticky setrvalý stav. V té době jsi jezdil víc v zimě, teď to máš naopak. To by se mohlo v zimě projevit relativně prudkým poklesem toho devítiletého klouzavého výkonu... Možná. Bude prostě zajímavé to sledovat. Ale abych tomu přizpůsoboval své ježdění - to opravdu ne.
- - -
15.9.2011
Jezdíš? Jezdím. Něco nového? Ne, pro Tebe zcela jistě nuda. Takže žádné rekordy?
Ale jo. Vždycky se dá najít nějaký parametr nebo kritérium, podle kterého v danou chvíli dosahuješ rekordních výkonů... To Ty ale nemáš zapotřebí... Nemám. Své "rekordy" sleduju jen tak pro zábavu. Rozhodně se nechci s nikým srovnávat. Ono to taky není dost dobře možné, protože srovnání má smysl jen za jinak stejných podmínek. Takže těžko se budu srovnávat v počtu ujetých kilometrů s někým, kdo jezdí na silničním kole v Polabí nebo naopak s někým, kdo se na kole pohybuje v extrémních terénech. Tvůj "extrémní" terén je pražská dopravní vřava. Takže bych se mohl srovnávat jen s někým, kdo se pohybuje ve stejných podmínkách. Tedy s člověkem, který používá kolo jako každodenní dopravní prostředek v prostředí velkoměsta. A srovnáváš? Ne. Srovnávám se vlastně jen sám se sebou. Každý můj "rekord" je vlastně jen překonání dosavadních vlastních výkonů. A dosáhl jsi nějakého od naší poslední rozmluvy? Jo, dohnal a předehnal jsem svůj klouzavý výkon za posledních devět let. A ten je...?
Za období 16.9.2002 až 15.9.2011 jsem najel 56.144 km, což je o 67 km víc než za období 4.11.2000 až 3.11.2009 (56.077 km). To jsi musel vytáhnout nejspíš za cenu dost vysokých krátkodobých výkonů. Jak vypadá v tuto chvíli Tvůj klouzavý výkon třeba za poslední pololetí? Ten ale není rekordní...
To je mi jasný. To by ses přece už dávno pochlubil... 6.514 km. Rekordní pololetí jsem měl ale 6.962 km od 8.10.2001 do 8.4.2002. Těším se, že to brzy doženu. Mě zaujalo něco jiného: Ten Tvůj pololetní rekord byl přes zimu... Jo, tenkrát jsem jezdil hodně v zimě. A nebyla to nějak výjimečně teplá a suchá zima. Vzpomínám si, že jsem se mockrát vracel obalenej sněhem a s namrzlými vousy. A kdy to chceš dohnat? Zase v zimě? Ne, doufám, že to stihnu ještě do příchodu zimy. Znamená to, že budu "muset" teď na podzim najet o nějakých 400 km víc než na jaře 2002. Takže do Vánoc tak 2.500 km. Průměrných 25 km denně. To je myslím docela reálné. Jen počkej, až koncem listopadu zase napadne sníh jako loni... To Ti pak i těch 25 km bude připadat nekonečných.
Hele, poslední zima byla docela kalamitní. Přesně 53 dní ležela na pražských silnicích vrstva sněhu a ledu. A právě v těchto dnech jsem na tomto povrchu najezdil na kole 1.322 km. V průměru tedy skoro přesně těch kýžených 25 km za den. Já se počasí fakt nebojím. Co technický stav Tvého kola? No, zatím pořád nic moc, i když se moje příjmová a likviditní situace oproti prázdninám o něco zlepšila. Investoval jsem spíš do svého náhradního kola (Diamant), který je teď v nejlepším stavu od chvíle, kdy jsem si ho přivezl z Příbrami do Prahy. Ale je to starej krám s poměrně málo účinnými čelisťovými brzdami a s velmi omezenými převody. Na to, že je ten rám na mě malej, už jsem si ale zvykl. No, myslel jsem hlavně na kolo, na kterém aktuálně jezdíš... Pořád tam mám zadní kolo s kazetou a přehazovačkou, která se nehodí k řazení. A zrovna dneska se mi ze zadní náby začaly při jízdě ozývat periodické chroupavé zvuky, které sice nijak neovlivňují samotnou jízdu, ale přiznám se, že mě to trochu znervózňuje. Ve stavbě zadní náby se moc nevyznám, ale z laického pohledu tipuju, že se tam rozdrolila ložisková kulička nebo že se na jednom místě prodřela dráha ložiskových kuliček. Ale může to být cokoli jiného. Vzniklo to najednou a projevuje se to jen při volnoběhu, když nešlapu. V tom Ti neporadím. Je to jedna z Tvých typických závad způsobená stářím a extrémním opotřebením prakticky všech komponent na Tvých kolech. Jo, to je mi jasný. No, budu s tím zatím jezdit a uvidím. Snad mě to nenechá někde ve štychu, abych s tím nedojel. Kromě toho mám nejen záložní bicykl, ale i celé zadní kolo, které tam mimochodem vlastně patří, kde je ale v horším stavu ráfek a o něco víc opotřebená kazeta. Kdy s tím chceš něco dělat? Až budu muset. To budeš čekat, až se to někde opravdu úplně rozpadne? Nevím, nechám se překvapit. A až se stabilizuje moje finanční situace, budu investovat asi rovnou do kompletní pohonné soustavy. Vezmu to od řazení, přes převodníky, řetěz, přehazovačku, kazetu - a uvidím, jak s tím ráfkem a zadní nábou... Já Tě ještě doplním: "... a z těch starých zedraných součástek nevyhodím ani niplík - co kdyby se něco z toho náhodou někdy hodilo..."
No, přesně tak... Vyhazuju vlastně jen brzdový špalky sjetý až na kov, pláště sjetý až na kord a neslepitelný duše - z těch tedy stříhám gumičky. Určitě taky ještě řetězy. Když jsem viděl, jak z tvého řetězu po 10.000 kilometrech opadávají válečky (teda spíš "měsíčky"), tak to řetěz vlastně už ani nepřípomínalo. To je pravda. Řetězy občas taky vyhazuju. Ale kazetu si nechávám vyměňovat v servisu, nemám na to vybavení (stahovák). Takže ty staré součástky vyhazujou rovnou tam. Svého času jsi měl problémy se sedlem. Tohle je už v pořádku? To je docela zajímavé. Ty podsedlové šrouby přestaly praskat, jako když utne. Vždyť tam máš nějakej svůj vlastní bastl. To Ti to drží líp než originál? Přesně tak. Vyhodil jsem z toho tu distanční vložku, ty čelisti pak dosedly přímo na sebe a ten šroub, který je drží u sebe, je najednou namáhán jen na střih a nikoli na ohyb jako předtím. A drží. Nemůžu si pomoct, ale v podstatě se mi zdá, že jsem vlastně odstranil nebo "vyřešil" konstrukční závadu podsedlového zámku.
- - - 23.10.2011
Jak se vyvíjejí Tvá čísla? Zatím celkem příznivě. Ale jak to bude vypadat teď na zimu, si netroufám odhadovat. Kolik jsi ujel za tuto sezónu? Myslíš jako od začátku kalendářního roku? Moje sezóna končí 31.12. a začíná 1.1. dalšího roku. No tak tedy od počátku roku... Přes 9.500 km. Padne letos desítka? Předpokládám, že i jedenáctka, ale to už není tak zajímavé kulaté číslo. Jak to můžeš takhle dopředu vědět? Já to nevím, ale pokud jsem loni, kdy od 28. listopadu ležel v ulicích sníh, najezdil za posledních deset týdnů roku 1.620 km, neměl by to být problém ani letos, kdy se ta relativní nepřízeň poočasí nejspíš nebude opakovat. Máš nějaký vysněný blízký cíl? Jako spousta podobně postižených lidí, jako jsem já, mám rád kulatá a jinak zajímavá čísla. Proto mě láká číslo 12.000 km ročně - že by to jako vyšlo na průměrnou tisícovku měsíčně... Ale abych toho dosáhl do konce roku, musel bych teď jezdit skoro 36 km každý den. Není to sice úplně nereálné, ale ani příliš pravděpodobné. A abych hltal kilometry jen kvůli číslům, takovej blázen zase nejsem. Kromě toho netrvám na tom, abych toho dosáhl zrovna na Silvestra. Nějaké další cíle? Líbilo by se mi nadělit si k blížícím se kulatým narozeninám stovku. Tak sto kilometrů denně snad ujedeš, kdykoli si vzpomeneš... To jo, ale já mám na mysli jinou stovku: 100.000 km. To jako celkově? Tak to už zní zajímavě. Ale po pravdě řečeno jsem si myslel, že tuhle metu už máš nějakou dobu za sebou. Představ si, že nemám. Jezdil jsem sice hodně jako dítě - odhaduju do těch osmnácti tak 10.000 km. Pak jsem ale měl dalších osmnáct let pauzu, kdy jsem na kole prakticky neseděl. Takže Ti teď vlastně stačí těch devadesát. Přesně tak. A z těch už mám přes 85 splněno. A stihneš těch pět tisíc do těch svých kulatin? Pokud se nebudu flákat a budu jezdit aspoň tak jako loni, tak by to mohlo klapnout. Znamenalo by to průměrných 27 km denně. Tak to snad dáš, ne? Nezapomeň, že je to přes zimu. Ale splnitelné to snad je. Nechám se překvapit. Za další rok bych mohl "oslavit" tu stovku znova, tentokrát už regulérně naměřenou od doby, kdy jsem si po té osmnáctileté pauze zase koupil kolo.
1.11.2011
Co technický stav Tvých kol? No, to malé kolo mám snad v pořádku, ale je konstukčně hoodně zastaralé takže například účinnost brzd není optimální. A u velkého kola mi zase praskl ten podsedlový šroub a ulítlo mi sedlo. To už je snad popáté. Takže máš kolo v servisu? Ale blbost. Dal jsem si tam nový šroub, takže mě ta oprava stála cel DVĚ koruny a pár minut práce. Blbý je na tom to, že se ne to sedlo nemůžu spolehnout. Ono to zase možná rok vydrží, ale už teď vím, že to někdy zase praskne. A člověk s tím nemůže počítat úplně v každém okamžiku, takže to potom překvapí. Když Ti to teď ulítlo, tak přitom byl nějakej problém? Vůbec ne. Vlastně jsem se ani moc nelekl. Vždycky mě to přepadne až potom, když si uvědomím, co by se stát mohlo. V těch předchozích případech jsem si jednou tu odhalenou sedlovku vrazil do břicha, jindy jsem si roztrhl poměrně nové kalhoty. Ale nikdy nedošlo k nějakému zranění, které by stálo za řeč. Ale stejně - proč to tedy neřešíš nějak systémově? Za prvé teď nemám dost peněz na to, abych mohl přezbrojovat kola, za druhé ani není čím. Ty podsedlové zámky jsou teď všechny prakticky na jedno brdo (nebo jsou drahé) a ten starej systém už skoro nikde nenabízejí, navíc se nejspíš nedělá pro rozměr mojí sedlové trubky (30,0 mm). Takže mi nezbývá než občas vyměnit prasklý šroub. A co třeba vyměňovat ty šrouby preventivně, když už zhruba víš, po jaké době praskají? Vidíš, to mě nenapadlo. Zkusím to propočítat, po kolika kilometrech to tak zhruba je.
2.11.2011 Tak co máš novýho? Přesvědčil jsem se, že průsery nechodí po jednom. Copak? Ulítlo Ti to sedlo znovu? To sis to tam asi blbě přidělal. Ne, tohle se mi stávalo spíš při lepení duší, že jsem to slepil blbě nebo jsem skřípnul duši mezi plášť a ráfek, takže jsem musel lepit opakovaně. Ale tentokrát mi v Karlíně prostě někdo šlohnul přední blikačku. Jak se tohle může stát? Za jízdy ji máš pod kontrolou, a když parkuješ kolo venku, tak to snad sundaváš... No, tentokrát jsem nesundal. Občas prostě zapomenu. Párkrát jsem totiž takhle zapomněl a vše zůstalo na místě, tak jsem přestal být ostražitý. A teď se mi to vymstilo. Tak to je snad škoda v řádu stokorun - to snad poměrně snadno nahradíš. O ty prachy tak nejde. I když každá stovka je teď pro mě důležitá. Ale jde mi hlavně ten pocit bezmoci a hlavně hnusu a odporu, že je něco takového vůbec možné. Proč to ti lidé dělají? Vždyť jim to bude k ničemu. Třeba to byl nějakej cyklista, kterej tu samou blikačku někde ztratil a teď viděl příležitost jak snadno přijít k nové... Takhle to zcela určitě nebylo, protože tenhle blbeček tu blikačku serval tak, že zdeformoval stojánek a velmi pravděpodobně ulomil i tu kolejničku u blikačky, takže by ji nepřipnul ani k fungl novýmu stojánku. To byl prostě jen nějakej primitivní nenechavec, kterýmu se líbil design a mě infantilní radost, že to svítí. Až se mu vybijou baterky, tak to zahodí. Nebyl to Cikán? Stalo se Ti to přece v Karlíně... Je to dost možný, ale takhle já neuvažuju. To přece na věci nic nemění. Pro mě to byl prostě někdo, kdo krade. Samozřejmě je pravděpodobnější, že to byl chlap, než že by to byla ženská. A vyšší kriminalita tohoto druhu mezi romským obyvatelstvem plus zvýšený výskyt tohoto etnika v Karlíně samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost této možnosti, ale co z toho? To mám dopředu podezírat lidi už podle pohlaví nebo příslušnosti k etniku? No, podezírat snad přímo ne, ale v určitých situacích a v určitých lokalitách bys mohl být opatrnější. Máš asi pravdu, ale i tak se mi to příčí. Tak je to pro Tebe aspoň poučení, že si odnímatelné věci máš brát všude s sebou. To je sice moc pěkný, ale já takhle parkuju třeba pětkrát denně. To mám pokaždý odstrojovat celý kolo? Velmi snadno se dá odmontovat i přední kolo nebo třeba sedlo. To mám všude chodit s batohem plným cyklistických součástek? Tak co chceš ode mě slyšet? Nic. Jen jsem si postěžoval. Řešení je ve výchově. Slušně vychovanýho člověka by snad nenapadlo brát něco, co mu nepatří. A když už někdo něco takového udělá, měli bychom mít policii, která pachatele zjistí a potrestá ho. Případně svou přítomností v ulicích potenciální pachatele od takových činů předem odradí. Ty jsi idealista... Proč? Takhle to vždycky fungovalo. Připadá mi, že tenhle druh kriminality se zvýšil až v posledních dvaceti letech. Takže náprava je podle mě možná. A jak chceš někoho trestat za škodu v řádu stokorun? To bys ho poslal do kriminálu? A víš, že jo? Třeba jen na pár týdnů. Preventivně, výchovně. A vyvěsit jeho portrét třeba v samoobsluze, aby si na něj dali slušný lidi pozor. Tenhle druh kriminality se hrozně těžko řeší a prokazuje. O to drsnější by měly být tresty. Ty bys výši trestů za kriminální činnost odvíjel od míry objasněnosti? Samozřejmě. Riziko pro pachatele je přece součinem pravděpodobnosti odhalení a výše trestu. Když pachatel něco takového dělá, má to dnes vlastně úplně bez rizika, protože má velmi nízkou pravděpodobnost dopadení a i v případě dopadení mu hrozí prakticky nulový trest. To riziko by se pro něj mělo zvýšit za prvé zvýšením objasněnosti (ale to nepůjde tak rychle) a za druhé výší trestu, která by stoupala s mírou neobjasněnosti.
- - -
10.11.2011
Tak už Tě přešla zlost? Já vlastně ani nevím, jestli to, co po zjištění takové nebo podobné krádeže cítím, je opravdu zlost. Spíš bych řekl, že je to pocit bezradnosti, bezmoci, lítosti - prostě zmatek v duši... ...a vztek. Vlastně máš asi pravdu. Je to tam taky. Ale rozhodně to není převládající emoce. Ale asi taky hodně záleží na tom, jak velká je materiální škoda a hlavně emocionální újma. U té blikačky to bylo v řádu stovek a emocionální újma vlastně jen v podobě toho pocitu bezmoci, hořkosti, zklamání atd. Podle mě je to taky velmi podstatné. Říkám tomu "morální škody". Na blikačku zase nejsem tolik fixovaný. Kromě toho jsem měl doma ještě jednu stejnou, i když poškozenou. Tak jsem to prostě jen nahradil. Už jsi někdy přišel o víc? No samozřejmě. Když mi před dvanácti lety vykradli byt, přišel jsem i o mnoho rodinných památek. To mě poznamenalo opravdu hodně. Tak, a teď Tě mám v rozpoložení, kdy se Tě můžu zeptat: Co bys udělal ve chvíli, kdy bys takového zloděje přistihl? Myslíš jako jemu? To taky. Ale vůbec - jak by ses zachoval? To já přece nemůžu vědět. Může to být na škále od totálního zkoprnění až po fyzický útok končící těžkým ublížením na zdraví nebo smrtí pachatele (nebo taky mou, pokud by se dotyčný ubránil). Připouštíš, že bys třeba neudělal vůbec nic? Samozřejmě. Už se mi to prakticky stalo. Když jsem jednou před lety přišel ke svému kolu zamčenému na ulici zámkem k železné ohrádce stromu, zjistil jsem, že je zámek až na pár vláken přežužlaný kombinačkami. Okamžitě se mi rozbušilo srdce, instinktivně jsem se rozhlédl kolem sebe - a pachatele jsem mezi chodci poznal. A přesto jsem neudělal vůbec nic. Jak se v tu chvíli choval on? Stál kousek opodál a díval se na mě, co budu dělat. Bylo naprosto zřejmé, že jsem ho vyrušil, protože v tu chvíli ještě připouštěl monost, že se k tomu kolu vrátí a své dílo dokoná. Kolik tam okolo bylo lidí? Byl to velmi frekventovaný chodník. Tam se podle mě pachatelé cítí nejbezpečněji, protože vědí, že si ho nikdo nebude všímat, a když bude vyrušen, snadno se ztratí v davu. A teď si představ, že bys ho přistihl přímo při tom, jak to lanko přežužlává... No, tak to nevím, co bych udělal. Záleželo by na tom, jestli bych se v tu chvíli ovládl nebo ne. Vlastně mám z takové situace už předem strach. Ne snad proto, že bych se bál o sebe, ale mohl bych jednat zkratkovitě a třeba takového člověka kopnout do obličeje nebo do břicha - čili bych mu mohl hodně ublížit, což by mohlo být kvalifikováno jako nepřiměřená obrana nebo dokonce jako "nevyprovokovaný" útok. Na druhou stranu ten člověk v takovém případě má v ruce nějaký nástroj, který může okamžitě použít jako zbraň... Raději těchto úvah zanechme a změňme téma: Co Tvoje statistiky? Obvykle nesleduju, kolik najedu od 1. ledna, protože tento den pro mě neznamená žádnou hranici, ale dnes jsem si nemohl nevšimnout: rovných 10.000 km. To je pěkné, ale znamená to pro Tebe nějaký rekord? Nevím. Vím jen to, že za toto období jsem ještě nikdy tolik nenajezdil. Ale v jiné části sezóny ano. Do konce kalendářního roku zbývá 51 dní. To určitě ještě něco přihodíš... To jistě. Ale kolik to bude, to takhle dopředu přesně neodhadnu. Přes tisícovku to ale určitě bude.
- - - 16.11.2011
Nějaké nové zážitky z pražských ulic? Nic zvláštního. Letos poprvé byl povrch trochu namrzlý, takže si už zase začínám trochu dávat pozor, ale zahajuji už svou čtrnáctou zimní sezónu na kole, tak snad už nějaké ty zkušenosti mám. Samozřejmě na to ale nespoléhám a nenechám se ukolébat pocitem, že mě nemůže nic překvapit nebo že jsem schopen zvládnout každou situaci. Člověk musí být neustále ve střehu. Kromě toho se v posledních letech podstatně zhoršila kvalita povrchu pražských ulic. Jak se chovají řidiči? Tam už mě máloco může překvapit. Ale vidím podobný trend jako v celé společnosti - jakousi polarizaci: Přibývá řidičů, kteří jsou opravdu hodně vstřícní, ohleduplní a tolerantní, na druhou stranu také přibývá těch, kteří jsou čím dál agresivnější, bezohlednější a upřímně řečeno i hloupější. Tak to mi vysvětli. Myslíš tu polarizaci? To je jednoduché - lidi jsou dnes buď naštvaní nebo rezignovali, nastalou (politickou) situaci řeší agresí a dají průchod horším stránkám svých povah, nebo se naopak obrátí k obecně lidským hodnotám a uzavřou se do svého vnitřního světa, ve kterém mohou uplatnit své dobré vlastnosti. A u motoristů to vidím podobně. Předpokládám, že tedy máš nějaké zážitky s agresivními řidiči. A že se nezeptáš na ty hodné... To by snad mělo být normální. Ne tak docela. Řidiči by mohli plně využívat svých zákonných práv a přitom nebýt agresivní. Ale oni se opravdu někdy vzdají svého práva přednosti a pustí mě. Je to milé - ani ne tak kvůli tomu, že by mi tím nějak pomohli, ale je přijemné vidět, že za tím volantem je slušný člověk. A co tedy ti agresivní? Jeden zážitek mám ze včerejška z Vyskočilovy ulice. Ve směru do Michelské hned za křižovatkou s ulicí Václava Sedláčka se od průběžného pruhu odpojuje odbočovací pruh. Protože na další křižovatce pokračuju rovně, držím se v průběžném pruhu. http://www.mapy.cz/#q=Vysko%C4%8Dilova&x=14.457846&y=50.048080&z=17&l=3&c=14-23-27-28-29-30-31-h No a jeden expert s brněnskou registrační značkou, který jel za mnou, mě začal předjíždět, ale zároveň se tlačil do toho pravého odbočovacího pruhu - prostě přepokládal, že se budu ploužit podél obrubníku. Jak si představoval, že se pak vrátím do průběžného pruhu, už netuším. A nemá se cyklista držet při pravém okraji vozovky? Určitě ne v odbočovacím pruhu, pokud chce pokračovat rovně. Někdy jsou ale takhle vedeny i cyklopiktogramy... No to je taky pěkná blbost. Když pak z toho odbočovacího pruhu cyklista pokračuje rovně a nic netušící řidič odbočuje doprava... On by toho cyklistu přece při tom odbočování přece neměl předjíždět... To jim vyprávěj... Udělá to prakticky každý. A když neodbočíš s ním, skončíš v lepším případě ve dvěřích spolujezdce, v horším případě pod jeho koly. A jak jsi to tedy řešil v té Vyskočilově ulici? No, uhýbal jsem jen do té míry, aby mě nesrazil, z čehož měl poznat, že hodlám pokračovat rovně a že mě do toho "svého" odbočovacího pruhu vlastně natlačil. Když jsem ho pak na příští křižovatce dojel, tak jsem mu pěkně od plic vynadal. Myslíš, že to bylo z hlouposti nebo to bylo agresivní chování? Od obojího trochu, ale té hlouposti asi víc. To není jen tento případ. Prakticky denně se setkávám s tím, že mě někdo zleva předjíždí a přitom se chystá odbočit doprava. A pak ještě tvrdí, že jsem mu vjel do cesty... A proč to neděláš tak, že bys popojel tím odbočovacím pruhem a pak se dejme tomu vrátil do toho průběžného? Každé přejíždění z pruhu do pruhu je spojeno s enormním rizikem. V tomto případě hlavně ten návrat do průběžného pruhu. Navíc je před další křižovatkou ten odbočovací pruh oddělen ostrůvkem, takže by návrat musel proběhnou daleko dřív a navíc je tam ještě autobusová zastávka. Vlastně bych tam kličkoval z pruhu do pruhu. A vůbec - proč bych měl jet v odbočovacím pruhu, když se nechystám odbočovat?
18.12.2011
Loni touto dobou bylo v Praze spousta sněhu, a přesto jsi mohutně jezdil. Teď jsou ulice čisté, takže předpokádám, že jezdíš o to víc. Víc nejezdím, ale zhruba stejně. Já přece nejezdím podle počasí, ale podle potřeb. A ty spíše poklesly. Takže nakonec jezdíš míň než loni? Jak bych Ti to řekl... Za poslední měsíc jsem najezdil o 200 km méně než loni stejnou dobou. To je docela dost velký pokles. Jak se to vezme. Místo loňských 883 km mám letos 682 km. Ale to je jen okamžitý údaj, který se každý den mění. A jak jsi na tom tedy dlouhodobě? Držím si poměrně slušný roční výkon kolem 11.000 km. Tomuto kulatému číslu se nejspíš bude blížit i můj výkon za tento kalendářní rok. Takže za rok dva tisíce JEDENÁCT to bude JEDENÁCT tisíc kilometrů... Tak to mě nenapadlo. Ale je to tak. Doufám ale, že po mně nebudeš chtít, abych každým rokem jezdil o tisícovku víc. Příští rok to totiž vypadá spíš na zřetelný pokles. Proč? To jako už nemůžeš? Nezvládáš to? Asi už nebudu jezdit tak daleko za prací. Budu se postupně zbavovat pracovních závazků, které jsou příliš daleko. Ale bude to záležet na tom, jestli je budu mít čím nahradit. Co je pro Tebe "daleko"? Neměřím to na kilometry, ale spíš na dojezdovou dobu. Daleko je pro mě vlastně všechno, kam jedu déle než půl hodiny. Vzhledem k tomu, že bydlíš takřka v geometrickém středu Prahy, tak se budeš zbavovat jen kšeftů na samých okrajích města? Tak nějak. A pak taky takových, kdy musím do kopců. Zpátky to pak ale míváš zase "s kopců"... Představuješ si to jak Hurvajs válku. Většina mých tras obsahuje v každém směru kopce nahoru i dolů. Na zpáteční cestě se jen prohodí znaménka. A odkdy Ty se bojíš kopců? Nebojím, ale zdržuje to. Ono by se zdálo, že o co pomaleji jedu do kopce, o to rychleji pak jedu s kopce, ale ony se nedají průměrovat ty rychlosti podle ujeté vzdálenosti, nýbrž podle spotřebovaného času. Prostě rychlou jízdu s kopce si vychutnávám kratší dobu než pomalou jízdu do stejného kopce v opačném směru. Tak to není žádnej objev, ale přesto si myslím, že výsledná rychlost v kopcích je srovnatelná jako po rovině. Tak jinak: Vezmi si třeba desetikilometrovou trasu - pro jednoduchost tvořenou jen jednou nakloněnou rovinou. Nahoru ji pojedu hodinu, dolů deset minut. Myslíš, že moje průměrná rychlost bude 30 km za hodinu, jako kdybych to jel po rovině? Nebo že stačí zprůměrovat obě rychlosti a doufat, že výsledná rychlost bude dokonce 35 km za hodinu? No, to asi ne... No tak mi to spočítej. Je to úloha pro pátou třídu základních škol... No, pojedeš to celý sedmde
sát minut a celková délka bude dvacet kiláků.
Tak jaká tedy bude moje průměrná rychlost, he?
Něco přes 17 km/hod.
Tak vidíš. Teď už víš, proč raději pojedu třeba patnáct kilometrů po relativní rovině než deset kilometrů do kopce a pak zpět.
Tak to jsi mě tedy zklamal. Já jsem myslel, že tohle neřešíš. Myslel jsem, že pro Tebe je to prostě výzva. Stejně jako neřešíš, jaké je venku zrovna počasí.
To je ale rozdíl. Těžko si budu podle počasí vybírat, KAM budu jezdit do práce. Podle počasí bych se mohl rozhodovat, pokud bych si mohl vybírat, KDY do té práce pojedu. A protože si můžu vybírat jen místo a ne čas, musím se řídit podle vzdálenosti, profilu trasy a terénu, a ne podle počasí. Samozřejmě pokud bych si nemohl vybírat vůbec, ani terén či vzdálenost by pro mě nebyl problém.
- - -
21.12.2011
Blíží se konec kalendářního roku. Neříkej mi, že si neuděláš nějaký statistický cvičení. No, po pravdě řečeno, neudělám... To jako proč? Protože si ho dělám permanentně. Mám ten přehled každý den, tedy nejen v závěru kalendářního roku. A teď čekám, že mi uděláš přednášku o tom, že přelom prosince a ledna je vlastně náhodně vybrané datum a tudíž statistické údaje nemají o nic větší hodnotu než čísla z jakéhokoli jiného data... Skoro ses trefil. Ale přednášky se zdržím, protože ono to tak úplně není. Ale ale, to je nějaká změna oproti Tvým někdejším postojům. To ani ne. Ale když už si lidi tohle datum za ten přelom zvolili, promítá se to zpětně do jejich chování. A ať chci nebo nechci, tak i do mého. Prostě v závěru roku nežiju stejně jako po zbytek roku. A to se promítá do těch Tvých milovaných čísel... Přesně tak. Jakým způsobem? Závěr roku je co do mých cyklistických výkonů pravidelně nejslabším obdobím. Pokud bych tedy chtěl stanovit nějaké datum, kdy mi končí stará a začíná nová cyklistická sezóna, stejně by mi to vyšlo plus minus na tuhle dobu. Jediný rozdíl oproti většině ostatních cyklistů je v tom, že nikdy nepřestávám jezdit úplně. I v této nejslabší fázi roku natočím kolem 600 kilometrů měsíčně. Jak vlastně vypadají sezónní výkyvy Tvého ježdění? V jakých jednotkách to mám vyjádřit? Třeba v procentech průměru. Tak vezmeme extrémy: V prosinci najedu 5,5% ročního výkonu, v červnu 11% svého ročního výkonu. Takže když vezmeme za základ těch letošních očekávaných 11.000 km, vychází to na kolísání v rozmezí 600 až 1.200 km měsíčně. Jo pardon - Tys to chtěl v procentech průměru... Tak moment: Průměrný měsíční výkon je 917, tak to máme kolísání od 67% do 133%, takže v zimě můj výkon oproti průměru o třetinu klesne a v létě oproti průměru o třetinu stoupne. Jinými slovy moje červnová maxima tvoří přesný dvojnásobek mých prosincových útlumů. Spokojenej? Tak to je brilantní odpověď. To bych neřek, protože to nic nevypovídá o dalších sezónních výkyvech. Ono to takhle vypadá, že od ledna do června najedu stejně jako od července do prosince. Jenže ono to tak úplně není. A já už se těšil, jak bude jednoduché namalovat sinusoidu Tvých cyklistických výkonů... Taková hrůza to zase není. Prostě jen někdy najedu za první pololetí víc než za druhé a jindy zase obráceně. Ale v průměru se to zhruba srovná. A jaký je trend? Dřív jsem jezdil hodně v zimě, teď už míň. A naopak - dřív jsem se o prázdninách věnoval spíše pěší turistice a kolo přece jen o trochu víc zahálelo, ale v poslední době jezdím víc i o prázdninách. Takže trend je takový, že dříve jsem najezdil o něco více v prvním pololetí, teď zase o něco víc v druhém. Ale ty rozdíly nejsou nijak dramatické, takže si tu sinusoidu klidně můžeš namalovat. - - -
27.12.2011
Jezdíš? Jezdím. Sleduješ najeté kilometry? Sleduju. A? To jako jestli plním plán? No třeba... Žádnej plán nemám. To kecáš. Nedávno jsi mi tu říkal něco o jedenácti tisících kilometrů. To ale nebyl žádnej plán, jen odhad. A splníš ten "odhad"? Už se stalo. Ty už jsi za letošek překročil těch jedenáct tisíc? Ano, dneska. Kolik myslíš, že letos ještě najedeš? Už moc ne. Závěr tohoto roku je ale přece jen o něco rušnější než závěr toho minulého, protože na rozdíl od loňska jezdím za klienty i mezi svátky. Ty pracuješ i mezi svátky? To jsi přece nikdy nedělal... Ano, je to premiéra. Ale nemůžu říct, že by mi to nějak extra vadilo. Není toho tolik, aby mě to jakkoli zatěžovalo. Naopak vítám, že mám důvod sednout na kolo. Ten pohyb by mi chyběl. Neříká se tomu "kyselé hrozny"? Jo, asi v tom trochu těch "kyselých hroznů" je. Tak kolik kilometrů v rámci těch "kyselých hroznů" letos ještě najedeš? Asi ne víc než stovku. Z toho ale jen asi 15 km bude za prací. Máš rád zajímavá čísla. Neskončíš nakonec na hodnotě 11.111 km? Hezké by to bylo a vyloučit to nemůžu, ale abych kvůli tomu měnil své plány - to ani náhodou. A abych si kvůli tomu nakládal další kilometry, by byla už vyložená hloupost. Naopak využívám toho současného útlumu mimo jiné k tomu, aby si odpočinuly moje kolena. Je na nich už docela znát dlouhodobá únava. A teď je příležitost, abych jim dopřál trochu relativního klidu.
- - -
30.12.2011
!!! 11.091 km !!!
Jak to, že máš už hotové celoroční cyklistické statistiky? Poslední den roku je až zítra... Už jsem se nemohl dočkat a zítřek mám naplánovaný do poslední minuty, takže už vím, kolik toho najedu. Jen aby ses nesplet. Dneska jsi měl taky neplánovanou pochůzku. No tak to potom případně opravím, ale pravděpodobné to není. Tak jak to všechno dopadlo (nebo dopadne)? Já si vedu tolik statistik, že Tě můžu hodiny zahrnovat čísly. Co chceš vědět jako první? Samozřejmě kolo. Potom mě samozřejmě zajímá Tvoje doprava obecně. Hele, víš co? Já Ti to zkusím zprostředkovat formou tabulky. Budeš tam mít a) kolikrát jsem za rok 2011 použil který dopravní prostředek, b) jak dlouhá byla průměrná trasa a c) kolik to hodilo těch kilometrů dohromady:
Plavání 8 x 1,75 = 14 km
Pěšky 298 x 2,27 = 675 km
Kolo 316 x 35,10 = 11.091 km Metro 21 x 11,14 = 234 km Vlak 8 x 93,63 = 749 km Bus meziměstský 22 x 119,64 = 2.632 km Auto (spolujízda) 12 x 123,92 = 1.487 km
Takže Tvoje prognóza jedenácti tisíc km na kole Ti vyšla takřka přesně. Jo, zhruba šest tisíc v prvním pololetí a pět tisíc v druhém. Proč tak málo pěšky? Protože jsem blbej. A musím říct, že mi ta pěší chůze chybí. Budu s tím muset něco udělat. Dříve jsem chodíval i pětkrát tolik. Co to plavání? Už jednou jsi mi říkal, že do toho počítáš jen případy, kdy jsi plaval skutečně NĚKAM...
Jo, těžko do DOPRAVY můžu počítat nějaké rekreační plácání na hladině. Stejně jako do cyklistických výkonů nepočítám rotoped.
Ty k tomu ježdění na kole používáš ještě rotoped? Nebo snad docházíš na spinning? Teď už ne, ale před dvanácti či šestnácti lety jsem ho používal třikrát až čtyřikrát týdně na 45 minut pro rozehřátí před návštěvou posilovny. Když jsem pak vyměnil posilovnu za taneční aerobic a začal jsem víc jezdit na kole, tak by rotoped byl nošením dříví do lesa. No, to se mi ulevilo. Ale zpět k dopravě: Když to všechno sečtu, tak Tvoje celkové dopravní potřeby činí 16.880 km. To je docela dost... Právě proto se snažím maximum urazit vlastní silou - na kole, pěšky nebo plaváním. Dělá to skoro přesně 70%. Všiml jsem si, že z městské dopravy používáš jen metro. To je jednoduché: Protože si tam můžu s sebou vzít kolo. Ale i tak je to v průměru méně než jednou za čtrnáct dní. Zpravidla jsem se vyvezl ze Smíchovského nádraží na Stodůlky. Je to podstatná úspora času (o námaze nemluvím - ta by mi tak nevadila). Ale v poslední době jsem to už jezdil na kole, protože na to mám čas. Naposled jsem to tím metrem jel 18. října. Ono to totiž taky leze do peněz. Pokud bych to jezdil každý týden metrem, byla by to stovka měsíčně. A tu člověk nenajde jen tak na ulici. Tahle úspora mi pokryje například kompletní spotřebu plynu na chalupě. A jsme u meziměstské dopravy. Předpokládám, že tam nejezdíš pokaždé na kole. Občas jo, ale většinou tím autobusem. Je to velká většina těch kilometrů najetých autobusem. A ten vlak? To jsou spíš prázdniny. Poslední kolonka je auto... Bývaly doby, kdy jsi za celý rok jel autem jen dvakrát a dohromady to nebylo ani padesát kilometrů...
Člověk si nemůže pokaždé vybrat. Kdyby bylo po mém, tak bych v srpnu na tu svatbu své milované neteře (nedaleko Mnichova) na tom kole jel. Ale hrozně bych jim to tím zkomplikoval - fungoval jsem tam totiž jako svědek, a tak jsem nebyl pánem situace a musel jsem slevit ze svých zásad. To víš, že mě štvalo, že mě tam tři dny vozili po městě autem sem a tam... Mé svědomí ale zůstává čisté. Zaujalo mě, že 67 dní v roce jsi neudělal ani krok pěšky... Ano, byly dny, kdy jsem vůbec nevystrčil nos z baráku, ale většinou jsem ten den prostě všechno objel na kole. Naopak úctyhodné mi připadá číslo, že jsi seděl 316 dní v roce na kole. Tím se může pochlubit asi málokdo. No, když to rozpočteš třeba na týdny, tak to je víc než šestkrát týdně na kole. Nebo třeba šestadvacetkrát měsíčně. V létě to tak nepřekvapí. Spíš přes zimu je to méně obvyklé. V které části roku jsi měl nejvíc dnů bez kola? Tak to jsi mě trochu zaskočil. Musím se podívat... No jasně: v zimních měsících a pak o prázdninách. Počkej, to je na mě moc rychlý. Tak jinak: Za duben, květen, červen, září a říjen jsem dohromady vynechal jen čtyři dny. Takže na ostatních sedm měsíců dohromady připadá těch zbylých 45 dní bez kola. Teď už tomu rozumím. Je to naprosto logické. V létě přece jen trochu víc chodím na pěší výlety a v zimě zase nejezdím, když nemusím. Zajímá mě ještě jedna věc: Jak se ty Tvé výkony vyvíjejí v čase? Chodím zhruba pořád stejně málo. Vlastně už to ani nemá kam klesat. Výkon na kole ale docela prudce stoupal: Od loňského března do letošního srpna z průměrných 15,5 km denně na 31 km denně - prakticky se za těch sedmnáct měsíců zdvojnásobil. Od toho srpna už ale stagnuje nebo dokonce velmi mírně klesá. Nějak jsi zapomněl na to plavání... To bylo schválně, protože se stydím. Letos jsem naplaval jen 29% svého loňského výkonu. Ale budiž mi útěchou, že to bylo i z objektivních důvodů. Prostě jsem letos neměl tolik příležitostí. Tak a teď trochu "ekologie": Že 70% svých přepravních potřeb realizuješ vlastní silou, jsi už říkal. Ale jaký je podíl hromadné a individuální motorové dopravy? Tak to si snad dokážeš spočítat sám: 29% spolujízda autem, 71% hromadná doprava. A podíl kolejové dopravy na hromadné dopravě jako celku? Velmi nepříznivý: pouhých 27% koleje a 73% silnice. Ale to už jsem Ti snad vysvětlil. Když už jsme u těch procent, tak ještě podíl městské a meziměstské hromadné dopravy... To je ale poměrně irelevantní, protože z toho vylučuješ to kolo, které mi nahrazuje vlastně hlavně městskou dopravu. To je jedno. Jaký je ten poměr? 7% městská, 93% meziměstská. Těch 7% je to metro. Jaký máš v tomto ohledu plán do budoucna? Myslíš jako posílení ekologičnosti mé dopravy? Jo, tak nějak. Auto a metro pokud možno na úplnou nulu. To je ale asi všechno, protože ostatní už je omezeno dostatečně a víc než letos na kole taky nejspíš už nikdy nenajedu. Rád bych taky chodil víc pěšky, ale nevím, jestli to nebude na úkor kola. A co ten autobus? To bych musel přestat jezdit na víkendy na chalupu. Jezdit každý pátek 64 km tam a v neděli dalších 64 zpátky - to se dá dělat občas, ale asi ne pokaždé. Kromě toho právě meziměstský autobus jsem v poslední době omezil nejvíc. Za posledních pět let z rovných 6.300 na těch současných 2.632 km. To Ti nestačí? Už mlčím. Přeju Ti do nového roku hlavně zdravý kolena, aby se nakonec Ti nesplnilo to, jak se pošklebuješ motoristům, že to jsou INVALIDI, kteří musí jezdit po městě autem, protože by se neudrželi na kole. Takhle se jim pošklebuju jen proto, abych jim nemusel nadávat do "duševních invalidů", kteří otravují ostatním vzduch jen proto, že jsou líní sednout na kolo nebo popojít kousek pěšky. No právě. DUŠEVNÍM invalidou v tomto ohledu určitě nejsi, protože svým dopravním chováním dokazuješ, že to v Praze bez auta (a dokonce i bez hromadné dopravy) docela dobře jde. Jen se nemá nic přehánět, aby ses nestal TĚLESNÝM invalidou kvůli svému nestřídmému ježdění. Tak do toho mám snad ještě dost daleko, ale dám si pozor.
- - - 31.12.2011
Ty, hele, ještě jsme se nebavili o tom, kolik času kterým druhem dopravy strávíš. Bavili, naposled někdy v dubnu. Ale myslíš, že je to relevantní údaj? Podle mě jo, protože pokud jedeš na kole místo autem či metrem, ztrácíš drahocenný čas... Že je čas drahocenný, o tom se s Tebou hádat nebudu, ale já ten drahocenný čas na tom kole trávím rád. Prostě to pro mě není ani ztráta a už vůbec s tím nebudu kalkulovat jako s nějakou nákladovou položkou. Tak jak to máš rozložený? Kolik minut denně trávíš v průměru jednotlivými druhy dopravy? Nejvíc času trávím samozřejmě na kole - v průměru 101,5 minuty denně. Pak asi pěší chůzí - přes 20 minut, plaváním tak minutu a půl. Takže těmito třemi způsoby pohybu strávím v průměru zhruba 123 minuty denně. To je docela dost. Přes dvě hodiny denně víceméně pravidelného pohybu svědčí o relativně zdravém životním stylu. Tak takhle jsem o tom neuvažoval. A co ta motorová doprava? To je všechno maximálně v jednotkách minut. Metrem necelou jednu minutu, vlakem dvě minuty, autobusem necelých sedm a půl a v autě skoro tři a půl minuty. V motorových dopravních prostředcích tedy dohromady strávím průměrně asi 13 a půl minuty za den. Takže například plaváním strávíš ročně víc času než jízdou v metru... Jo, ale tyhle čísla přece nedávají vůbec smysl... Já myslím, že jo. Vypovídají přece o proporcích. Vlastní silou denně urazíš za 123 minut 32,3 km a motorovou dopravou za třináct a půl minuty 14 km. Tak si z toho ještě vypočítej průměrnou rychlost pohybu vlastní silou (15,8 km/h) a průměrnou rychlost motorové dopravy (62,2 km/h), ať je ten nesmysl dokonalý. A ještě můžeš spočítat, jaká spotřeba pohonných hmot padne na moji motorovou dopravu a kolik pohonných hmot ušetřím tím, že jedu na kole a ne třeba autem. Budeš se divit, ale já už jsem to jednou počítal. Dospěl jsem k tomu, že za těch třináct a půl roku, co jezdíš na kole, jsi ušetřil čtvrt milionu korun na pohonných hmotách...
Za to bych mohl mít každý rok slušný nový kolo. A na opravách... Tomuhle srovnání jsem se schválně vyhnul, protože údržba kola taky něco stojí. Ale daří se mi to stlačovat pod 50 halířů na kilometr. To se u auta asi podaří málokdy...
- - -
2.1.2012
Už jsi v novém roce jel na kole? Ano, ale zatím jen blbejch 22 km. To vůbec nestojí za řeč. Byl jsem se podívat za svojí maminkou. Takže taková opožděná novoroční návštěva...
Jo, něco takového. Mimo jiné potřebovali přivézt odvézt jeden poměrně těžkej náklad, auto nebylo k dispozici a tramvají jsme to táhnout nechtěli, tak jsem to vyfasoval na kolo na záda... Proč ne na nosič? Bylo to křehký, mohlo by se to rozbít.
Takže Tě zneužili jako dobráckýho soumara... Ale vůbec ne. Byla to sranda a já jsem byl nadšenej, že můžu bejt nějak užitečnej. Fakt ale je, že jsem si docela máknul. Nejdřív Chotkova silnice, potom nahoru kolem Hradu na Brusnici, pak Střešovická až na Petřiny... Víc než kdy jindy jsem si v tu chvíli uvědomoval, že už nejsem žádnej mladík... Prosímtě..., s takovým nákladem by do kopce funěl i trénovanej třicátník. No, přijel jsem pořádně zpocenej. Takhle mokrej jsem tedy už dlouho nebyl, a to ani v létě. Ale hned jsem se tam převlík do suchýho, takže jsem si tu návštěvu užil. Co tam bylo tak zajímavýho? No třeba historka mojí nejstarší dcery, která jezdí na kole srovnatelné dávky kilometrů jako já, že tuhle nedávno jela po Praze přes nějakou velkou křižovatku se spoustou tramvajových kolejí, a aby nezapadla tím svým tenkým předním kolem do koleje, tak musela najíždět pokud možno kolmo a byla tedy nucena neustále kličkovat. A tímhle způsobem křižovatku bravurně a hlavně bez úhony přejela. To je jistě heroický výkon, ale tohle Ty přece prožíváš několikrát denně.
No počkej - to nebylo celý. Oni ji totiž při tom manévrování mezi kolejemi viděli policajti a bylo jim divný, proč se ta ženská tak neskutečně motá, jako by se na tom kole sotva držela. Tak ji zastavili a dali jí fouknout do balónku, protože byli přesvědčeni, že jí naměří aspoň tři promile. Tak jim to doufám vysvětlila... Bylo to složitější. Když jí došlo, proč ji stavěj, rozchechtala se tak, že nebyla schopná do toho balónku foukat, což pány policajty jen utvrzovalo v tom, že je namol. No, nakonec se zadařilo a strážci pořádku pak nevěřili svým očím, když nenaměřili ani ťuk. Jak taky jinak, když dcera má moji výchovu a tudíž nepije alkohol ani na Silvestra. Samozřejmě jim to pak vysvětlila s těma kolejema, takže se doufám zasmáli taky. Vlastně tak trochu sami sobě.
- - -
21.1.2012
Co kolo? Dík za optání - ještě žije. Co tím myslíš? Že jsi ještě úplně nepřestal jezdit, nebo že ještě silou vůle drží pohromadě. Spíš to druhý. Jezdím po Novém roce sice o něco málo (asi o 15%) míň než ve stejné době před rokem, ale problém je míra opotřebení. Jinými slovy technický stav... To ne. Tohle já přísně rozlišuju, i když chápu, že někomu to může splývat. Tak tomu nerozumím. Máš ta kola v pořádku nebo nemáš? Mám. Jen je většina komponent na hranici životnosti. Co s tím budeš dělat? Po delším a stále natahovaném odkládání už budu muset do jednoho z nich trochu investovat. A co to bude? Prakticky všechno: pláště, brzdy (tj. nejen špalky, ale i čelisti a brzdové páky), řetěz, kazeta, převodníky, přehazovačka, možná řazení... Co to Tvoje neustále opravovaná sedlovka? Co jsem to sešrouboval, tak to drží. Ten podsedlovej šroub časem samozřejmě zase rupne, až to budu nejmíň čekat... Co ráfky? Klasika: Čekám, až se úplně probrzdí a vyvalí se bok. Asi to už taky nebude dlouho trvat. To pak necháš přeplést s těmi starými náboji? Spíš ne. Ty už mají taky svoje za sebou. U všeho to jsou desítky tisíc kilometrů. Je to nějak znát? No jistě. Dráhy kuličkových složisek jsou tak vymleté, že je to slyšet i cítit. To jako při jízdě? No, asi trochu taky, ale mám na mysli hlavně v klidu, když zatočím kolem. Kterou část kola máš tedy vlastně v pořádku? Nech mě chvilku přemýšlet... Řidítka, zadní blatník, nosič, vlastně celý rám i vidlice, hlavové složení, šlapací střed (ten je skoro novej), pedály, sedlo, odrazky, lanka a bowdeny... Není toho zas tak málo. Co osvětlení? Pořád zhruba stejně - dynama na přední i na zadní světlo za sucha fungují bez problémů, za deště začnou časem prokluzovat. Proto mám ještě blikačky, které fungují bezchybně. Vzadu mám fungl nový baterky, vpředu je budu měnit co nevidět. Hlavní službu mi ale dělají reflexní vesta a reflexní batoh, který vozím vždycky. Svítit snad musíš i tak... Rozhodně nepotřebuju svítit, abych viděl, ale jen proto, abych byl vidět. Za prvé proto, že jezdím takřka výhradně v místech s veřejným osvětlením, za druhé proto, že potmě velmi dobře vidím. Nesrovnatelně líp než kdokoli, koho znám. Nevím, jestli je to dáno očima (částečně asi taky), nebo spíš mojí značnou zkušeností. Vždycky jsem rád a často jezdil za tmy. Proč ojíždíš všechny součástky až na hranici jejich životnosti nebo dokonce až daleko za ni? Dnes už bych mohl říct, že ze zvyku. Zpočátku to ale bylo hlavně kvůli ohledům k životnímu prostředí (méně odpadu, méně vyrobených nových věcí), teď už ale také kvůli finanční úspoře. Ne že bych si nemohl dovolit ten luxus jezdit na slušném kole, ale doba je nejistá, takže prioritu dostávají jiné účely. Když se Ti teď sešlo tolik součástek najednou, které jsou na výměnu, nebylo by lepší si koupit celé nové kolo nebo si nechat udělat jakousi generálku? Jo, o něčem takovém jsem uvažoval. Je možné, že zajdu k výrobci, tj. k Barešovi do Brandejsa, a požádám ho o repasi celého "vozidla". Kdysi mi nabízel i přelakování rámu, tak bych po letech jeho nabídku třeba i využil... To Ti není podobné, že bys investoval do něčeho tak povrchního a pomíjivého, jako je lak na rámu...
On mi to ale nabízel zadarmo. To Ti nevěřím. Ale jo. Bylo to v době, kdy jsem tam byl s reklamací těch urvanej brzdovejch navárek. Tolik se styděl za tu nekvalitní práci svých mechaniků, že mi to chtěl tím lakem kompenzovat. To Ti ale nabízel jen přelakování té vidlice, ne? Ne, nabízel mi přelakování celého rámu. Ona by jen ta vidlice měla jinej odstín. To ale bylo před devíti lety...
No jo - říjen 2002 (levá) a leden 2003 (pravá). Ale on si to bude určitě pamatovat. Tohle se mu určitě nestává každej den. No, jen jestli jsi už nevyhodil víc peněz za blikačky, baterky a dynama, než bys dal za to nábové dynamo... Ale pokud budeš měnit ráfek předního kola nebo dokonce celé přední kolo, tak máš výjimečnou příležitost si tenhle dávnej sen splnit. Od samého začátku mě odrazovala vysoká cena. A to se myslím příliš nezměnilo. Kromě toho se obávám, že by to lákalo zloděje. Ukrást přední kolo je přece tak snadné...
- - -
6.2.2012
Tak už jsi konečně začal jezdit na kole ve slušném technickém stavu? No, jak bych to řekl... Ano, plácnul jsem se přes kapsu a vrazil jsem do údržby kola 4.800,- Kč.
To je víc než polovina pořizovací hodnoty toho kola... Já vůbec nevím, jakou cenu to moje kolo aktuálně má. Mám ho (ten rám) už skoro deset let, takže současné ceny se s těmi tehdejšími nedají vůbec srovnávat. Oficiální inflace od té doby poskočila o celou jednu čtvrtinu. A ceny kol nejspíš ještě víc. Navíc mám teď kolo osazeno podstatně kvalitnějšími komponentami než před těmi deseti lety. No dobře. To měl být vtip... Co jsi za ty hříšný peníze tedy všechno získal? Upřímně víc, než jsem si objednal. Některé věci mi vyměnili, aniž jsem je o to žádal, a samozřejmě si to nechali zaplatit. Nechtěl jsem se s nimi hádat, tak jsem to skousnul. A co jsi tedy nechal vyměnit? Nepředpokládám, že by Ti neco jen opravovali. To se dnes už vůbec nedělá. Dnes se jen seřizuje (někdy ani to ne) a nebo hned vyměňuje. No tak třeba převodníky i s klikama (a bohužel i se středem), řetěz, kazetu, přehazovačku, veškerá lanka, brzdy i se špalkama, brzdové páčky... Předpokládám tedy, že i řazení - to jsi tedy měl v hrozném stavu. Ne, to jsem si vymínil, že nechají. Ty jsi vůl. Vždyť tam máš tu gumu úplně vydřenou... Na jedné straně dokonce už vůbec není. Ale řadí to dobře, tak proč bych to měnil? Dobře se to ovládá možná za sucha, ale jakmile začne pršet, bude Ti ta ruka po tom klouzat a neotočíš s tím. Jo, to je docela dobře možné. Takže jinak máš kolo jako nový... Tak to těžko. Ráfky jsou už skoro naskrz probržděný - čekám, kdy se to pod tlakem v duši vylomí. Pláště jsou sjetý až na kord, a přední a zadní náboj mají za sebou desítky tisíc kilometrů, takže ty ložiska musej bejt už hodně vymačkaný. Ale vůle se zatím dá velmi dobře dotáhnout. Tak pláště si můžeš koupit a behem pár minut přehodit. Jenže oni ty moje jaksi na krámě nemají... Ty máš nějaký speciální požadavky? To Ti není moc podobný. Tak nějak. Ty, co já chci, jsou pro ně příliš obyčejný. Ale mně se osvědčily. Cos to prosímtě po nich chtěl? Rubeny T6/V39. Co to je za rozměr? To není jen rozměr, ale hlavně označení vzorku. Proč trváš zrovna na nich? Jsem na ně zvyklej, dobře držej na asfaltu, na sněhu i na náledí a navíc dost dlouho vydržej - mají poměrně silný běhoun. Jiné pláště jsou tenčí a jsou hned durch. Jak dlouho Ti tyhle pláště vydržej? Na zadním kole tak šest tisíc, na předním skoro třikrát tolik. Když jsme už zase u těch čísel, jak Ti dopadl leden? Teda myslím počet najetých kilometrů. Letošní leden je o 40 km slabší než loňský. Takže letos "jen" 748 km. Takže něco jako průměrný výkon? Průměr je pro kočku. Spíš Ti řeknu, že v roce 2002 jsem v lednu najel skoro dvakrát víc, ale byly i roky, kdy jsem najel zase pětkrát míň. Ale pokud stojíš o můj průměrný lednový výkon, tak ten je 453 km neboli 14,6 km na den. Máš pravdu, že průměr je na nic. Zvlášť v lednu, kdy může být i v pražských ulicích půl metru sněhu anebo krásné, slunečné počasí a suché silnice. No, loni to byl ten sníh, letos jsou ty nepříjemné mrazy. Jen na ty teplé, suché a slunečné lednové dny si nějak nevzpomínám... Jak ty letošní nízké teploty snášíš? Zima mi není, jen mi při rychlejší jízdě omrzá ksicht, uši a občas prsty na rukou. Jo a zamlžujou se mi brejle, jak se snažím dejcháním ohřát ten omrzlej ksicht. Kromě těch brýlí se to dá řešit vhodným oblečením. No, znáš mě... Já jezdím prakticky pořád úplně stejně oblečenej. Že nevozíš helmu, to vím, ale čepici snad máš... Nemám. Já na tý hlavě fakt nic nesnesu. Dneska jsem si zkusil kvůli uším nasadit čepici, ale musel jsem ji zase sundat. Moje hlava prostě potřebuje luftovat. To si zaděláváš na encefalitidu. Myslíš, že může vzniknout z podchlazení? Něco takového jsem slyšel. Selský rozum mi říká, že když se mi hlava přehřívá, tak těžko může být podchlazená. No jen blbni...
- - -
7.2.2012
Včera jsme se bavili o sjetých pláštích a už to tu máš: Jak se Ti jezdí na těch cvičkách po sněhu, he? No, musím říct, že jsem byl rád, že jsem si ty nový pláště objednal. Těch pár dní to takhle vydržím. Není to trochu hazard? Ani ne. Prostě musím dávat víc bacha. Když vím, na čem jedu, není to problém. Teda trochu problém jsou kluzký tramvajový koleje, ale to by nový pláště nevyřešily, a taky určitý typ dlažby - totéž. Nový pláště se pozitivně projeví hlavně při jízdě na namrzlém zasněženém povrchu. Spíš mám strach, abych v tom mokru, kdy se pláště opotřebovávají rychleji, úplně neprošoupal tu tenkou vrstvičku gumy, co tam ještě zbývá - tedy abych vůbec mohl jezdit. Samozřejmě se sjeté pláště projevují častějším lepením duší. V tomhle směru je sníh vlastně požehnáním - pravděpodobnost, že píchnu na sněhu, je prakticky nulová, nepočítám-li střepy skryté pod sněhem a podobné lahůdky. Kdy budeš ty nové pláště mít? To nevím. Budou mi volat, ale doufám, že do konce týdne. Doufám, že to okamžitě přezuješ a nebudeš si nové pláště šetřit na (ještě) horší časy. Koukám, že mě máš prokouknutýho. Ale ty stávající pláště jsou v takovém stavu, že to přezuju hned a dokonce ty starý rovnou vyhodím a neponesu je do sklepa pro případ totální nouze... Teď mě napadá, že asi nevyhodím oba, ale jen jeden. Ten přední by ještě pár stovek kilometrů mohl najet. Teď nevím, jestli mluvíš vážně. Ale podobný Ti to je.
Fakt nevím. Až to sundám, podívám se, jestli je skrz ně vidět. A když ne, tak uvidím. Co na ty mrazy a v poslední době i vlhko říkají Tvoje kolena? Naprosto v pohodě. Podvědomě je šetřím, ale myslím, že skoro zbytečně. Jo, samozřejmě - kdybych moc chtěl, asi bych dokázal jet tak, že bych si tu bolest zase přivodil, ale fakt bych se musel snažit. Myslím, že máš víc štěstí než rozumu. Budu Ti držet palce, aby Ti to aspoň takhle co nejdýl vydrželo.
- - -
15.2.2012
Tak co, už máš ty nový pláště? Nemám a už mě to štve. Dával jsem jim tam své telefonní číslo, aby mi dali vědět, až ty pláště přijdou, a on uplynul týden a furt nic. Asi se tam vypravím bez výzvy a zeptám se, co se děje. Možná je tam už budou mít a jen mi zapomněli dát vědět. Ani tak to není nic příjemnýho. Máš s tím nějaké problémy? To bych řek! Každou chvíli vyměňuju píchlou duši. V posledních dnech průměrně dvakrát denně. Přiznám se, že bych vraždil, když píchnu o nějaký střep. Naprosto nechápu, co vede lidi k tomu, aby rozbíjeli skleněné láhve v ulicích. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč tolik pohrdám lidmi, co pijí alkohol. Všemi? Vlastně všemi. Neříkám, že všichni rozbíjejí na ulici skleněné láhve, ale popíjení alkoholu je prostě činnost, která vede k odhazování slušnosti. K rozbíjení flašek to vede samozřejmě jen u části z nich. Jiní třeba sednou za volant a způsobí neštěstí, další se pak třeba dopouštějí násilí na rodině... To bys chtěl pití alkoholu zakázat? Já nejsem ten, kdo by o tom rozhodoval, a ani být nechci. Ale uvítám každou restrikci. Jak souvisí to, že furt lepíš, s tím, že máš staré a sjeté pláště? Jsou opravdu už hodně tenké a myslím, že tím pádem hůř chrání tu duši. Na druhou stranu si říkám, že by ten střep nejspíš prorazil i silnější plášť. Tak nevím. Navíc mám tu smůlu, že píchnu vždycky, když někam pospíchám. To pro Tebe přece nemůže být velký problém. Pokud vím, tak ses chlubil, že duši vyměníš za čtyři minuty. Když se hodně snažím, tak jo, ale v úterý se mi ta rychlost vymstila. Jak jsem pospíchal, tak jsem nedostatečně zkontroloval ten plášť a v té rychlosti jsem tam nejspíš nechal ten střep, takže jsem propíchl i tu náhradní duši a musel jsem už lepit. Samozřejmě jsem ten střep pak už našel. Teď už se raději dívám důkladněji, i když mě to zdrží. Zrovna dnes se mi to vyplatilo. Střep jsem našel a vyndal - a vyměněná duše zatím drží. Uspěchal jsi někdy tímhle způsobem lepení? Taky. Když člověk dá toho lepidla moc, stane se, že to nestačí dostatečně zavadnout, a když lípneš flastr na nedostatečně zavadlé lepidlo, zpravidla to moc nedrží. A pak mívám ještě problém s lepením děr poblíž sváru na duši. Často mi to pak utíká podél toho sváru. A když to zbrousím, tak se mi ta duše rozpadne.
- - - 17.2.2012
Říkal jsi, že lepíš dvakrát denně. Takže včera jsi taky lepil? Ano, tentokrát přední kolo. Zase střep? Ne, tentokrát tenký drátek, nejspíš uvolněný z ocelového kordu pláště. To se jako duše propíchne o plášť? No asi jo. A přitom přední plášť nemám v tak hrozném stavu jako zadní. A zadní plášť tentokrát odolal? No, když ten plášť vozíš dost dlouho a pořád ho sundaváš a nandaváš, už na tom ráfku tak nesedí - je prostě volnější. Pak se může stát, že když nafoukneš duši na trochu vyšší tlak, plášť se v nějakém místě z toho ráfku o nějaký milimetr povytáhne, vznikne nenápadná boule a plášť pak při jízdě hází. A tohle se Ti stalo? Při poslední výměně duše jsem to nezkontroloval a teprve druhý den jsem při jízdě zjistil, že zadní kolo hází. Nebylo to moc, tak jsem to nechal, až na to budu mít dostatek času. V okamžiku, kdy jsem vyměňoval tu přední duši, rozhodl jsem se podívat i na tenhle problém. No a odstranil jsi to? Asi jo, ale zažil jsem docela překvapení. A to jsem si myslel, že mě už nic překvapit nemůže. Tak mě nenapínej... Když jsem upustil trochu vzduchu a snažil se ten plášť srovnat a nasadit správně do ráfku, připadalo mi, jako by byl z plastelíny. Když jsem zatlačil prstem na bok pláště, zůstal tam důlek. Ten plášť jako by vůbec neměl tvarovou paměť. Skoro jako by v tom plášti nebyla duše, ale nějaký rosol, rozbředlý sníh nebo písek či co. A podařilo se Ti to srovnat? Nějak jsem to tam narval, dohustil jsem na původní tlak, takže to už vypadalo líp a už to tolik nehází. Pořád ale přemýšlím, co se tam stalo. A na co jsi přišel? Na nic. Nejsem technik a materiálům moc nerozumím. Nejdřív jsem si myslel, že je to způsobeno tím, že jsem jezdil v hlubokých mrazech, které změnily fyzikální vlastnosti toho pláště. Pak jsem si říkal, jestli se tam nepřelámaly armovací drátky toho kordu, ale to by musely být nalámané na malé kousíčky. Obojí je tedy nejspíš nesmysl. Takže nevím. Jak to tak popisuješ, řekl bych, že ten plášť je už natolik vytahaný, že je v jednom místě jakoby volnější (proto ta boule) a působí na něj po obvodu ráfku proti sobě nějaké síly, které ho takhle "nakrabatí". Prostě je ten plášť v jednom místě "nahrnutý". Poznal bys to tak, že bys otestoval ten bok pláště i v jiných místech. Tam by takhle plastický být neměl a měl by naopak držet tvar. Vidíš - to mě nenapadlo. Ale není po celém obvodu pláště zalisovaný drát, který má držet stabilní tvar? Asi je, ale ten je na vnitřním obvodu pláště, nikoli v místech, kde se projevuje ta změna vlastností. Mimochodem - byl jsi včera na cyklojízdě? Nebyl. To bylo po mnoha letech poprvé, ne? To zas ne. Každý rok jednu nebo dvě vynechám. Většinou ale přes prázdniny. Co Tě vedlo k té absenci tentokrát? Mohl bych se vymluvit na technický stav kola, že šetřím pláště, abych mohl jezdit, dokud nemám ty nové, ale spíš jsem na to zapomněl. Navíc jsem byl dost unavený. Co Tě tak zmáhá? Ježdění nebo práce? Spíš to neustálé ohrožení... Na ohrožení ze strany motorových vozidel jsi snad za ta léta už zvyklý...
Nemyslím tohle ohrožení, ale ten neustálý stres z toho, kdy zase budu muset měnit nebo lepit duši. Nejde o to, že bych si s tím neporadil, ale jsem zvyklý chodit všude včas a i pouhá výměna mě přece jen zdrží. Bylo by mi trapné se vymlouvat, že jsem píchnul. Deptá mě ta permanentní obava, jestli není zadní kolo (zase) měkké, každý sebemenší hrbol na silnici mě příšerně vyděsí, protože si říkám "už je to tady zas, už zase jedu po ráfku". Jsem totiž úplně alergickej na takovej ten typickej ráz, kterej cítím přes sedlo, když ráfek přes plášť narazí na dlažbu či asfalt a já zjistím, že mám měkkou nebo úplně prázdnou duši... V tu chvíli mám vždycky děsnej vztek na celej svět. Tak proč sis nekoupil nějakej jinej plášť, kterej bys používal, když staré jsou už nepoužitelné a na nové teprve čekáš? Mám jeden takovej, ale ten už je taky v hrozném stavu. Prostě se to tentokrát takhle sešlo. Kromě toho vždycky kupuju těch plášťů celou zásobu a tentokrát jsem ji zrovna vyčerpal. Teď jich mám objednaných šest, takže až ten další sjedu, prostě hrábnu do zásob a bez stresu to vyměním. Na jak dlouho Ti těch šest plášťů vydrží? Tedy pokud je vůbec dostaneš... Tak tři roky. Cože? To spotřebuješ dva pláště ročně? V průměru ano. Jinou rychlostí se opotřebovává přední plášť a jinou rychlostí zadní, jinak se opotřebovávají pláště v zimě a jinak v létě... Je to průměrné číslo. Zadní plášť mi vydrží tak půl roku, přední rok a půl. Ovšem ten zadní plášť, který mi teď dělá ty problémy, už silně přesluhuje. Kdybych měl nové pláště v zásobě, dávno by byl vyměněný. Prostě jsem zaspal a nekoupil jsem si nové pláště včas. Taky jsem nepočítal, že to bude trvat tak dlouho, než je dodají. Od jejich objednání jsem už najel přes 300 km. Půl roku, rok a půl... Snad záleží taky na tom, kolik toho za rok najezdíš... Ale to víš, že jo. Vycházím z toho, jak jezdím poslední dva roky. Takže zadní plášt drží tak 6.000 km (tenhle má ale najeto už podstatně víc) a přední tak 17.000 km.
- - -
21.2.2012
Vidím, že máš už ty nový pláště a dokonce i přezuto... Jo, ale dostal jsem jiný, než jsem chtěl. Tohle mě neuvěřitelně štve. Na každém kroku se setkávám s tím, že přijdu do krámu s nějakou představou o zboží a obchod mi vnutí něco jiného. Tak se nesmíš nechat. Trvej na tom, co chceš Ty... Když mi řeknou, že výrobce to, co chci, už nevyrábí, jak mám pak trvat na původní představě? To víš - inovace... Ale houby. Výrobcům ani prodejcům nejde o spokojenost zákazníka, ale o jeho peníze. A to bohužel není totéž. Tohle bych už nenazval jinak než diktaturou nabídky. Kde zůstaly všechny ty proklamace o tom, jak tržní prostředí je postaveno na uspokojování poptávky? Oni zákazníkovi prodají to, co chtějí oni, ne to, co chce zákazník. A když se ohradím, tak řeknou, že jsem sto let za opicema. Tím, že neuspokojí moje přání, pak zkreslí strukturu poptávky. Protože to, co mi nakonec prodají, budo vydávat za něco, co jsem vlastně chtěl. A čím se ty pláště liší od těch, které jsi chtěl původně? Místo označení V39 mají označení V81 a prodejce mi říkal, že je to následný model... Že to jako vyráběj místo toho původního. A čím se tedy liší ve skutečnosti? V podstatě ve všem podstatném: Mají užší běhoun s podstatně řidším vzorkem, není tam vroubkování, které usnadňuje funkci plášťového dynama. A hlavně postrádám ty boční drapáky, které mi pomáhaly při pohybu v hlubším sněhu nebo v blátě či měkkém terénu. To jsou dost podstatné rozdíly. Ale Ty přece jezdíš hlavně po asfaltu... To sice jo, Jenže na tom asfaltu občas bývá vrstva sněhu. Ale hlavně budu sledovat to, za jak dlouho se sjede ten běhoun. Očekávám, že bude životnost o dost kratší. O dynamo takovej strach nemám, protože na něm mám stejně gumovej návlek, takže tření nejspíš bude dostatečné. Aha, takže se dostáváme k tomu, že je to jen past na peníze zákazníka: Budeš si pro nové pláště muset chodit častěji... To ještě nevím, ale předpokládám to vzhledem k povaze nového vzorku. Předpokládám, že i cena nového pláště je vyšší než u toho původního. To nevím přesně, ale asi ne. Dostal jsem je po 175,- Kč za kus. To je nějak podezřele laciné. Pokud vím, tak běžně se pláště kupují i za dvojnásobek. Ano, taky jsem takové viděl, ale mně prostě vyhovoval přesně tenhle typ. Myslím jako z hlediska poměru užitné hodnoty k ceně. Ty staré pláště jsi doufám velkým obloukem vyhodil. Ne. Vyměnil jsem jen ten zadní - to bylo už opravdu více než nutné. Přední jsem ale ještě nechal. Ten na tom není ještě tak zle. Takže jsi vyhodil jen jeden plášť. Ano to ne. Zatím ho mám na to, abych nastudoval, co se s ním vlastně stalo, protože to, co udělal, není výsledek běžného opotřebení. Pokud přijdu na příčinu, možná se vyhnu recidivě této závady. Tys tu závadu vlastně viděl jen při nafouknuté duši. Jak to vypadá, když je plášť sundanej? Velmi zvláštně. Všechny ty "teorie", které jsme tu rozvíjeli, jsou asi nesprávné. A jak to tedy vypadá? Vypadá to tak, jako by byl na třech místech zhruba 8 cm od sebe bouchlej zleva, zprava a pak ještě jednou zleva. Po zbytku obvodu už pak normálně drží tvar. Po delším úsilí se mi podařilo to vyfotit a umístit do zdejší sekce "Fotogalerie"... Tak to je tedy síla. Jak jsi na tomhle mohl jezdit? Mohl. Když v tom byla dostatečně nahuštěná duše, jakž takž se to srovnalo. Jen to trochu (nebo spíš hodně) házelo, jako by bylo to zadní kolo rozcentrované.
- - - 13.3.2012
Tak jak se Ti rozpadá kolo? To je teď nová forma dotazu místo "Jak se ti jezdí"? No, když vím, že máš kolo po generálce, vyměnil sis dokonce i ten zprohýbaný a zdeformovaný plášť, tak se to přece už zase může jen zhoršovat... Tak z tohoto pohledu máš asi pravdu a dokonce ses trefil i do okamžiku, kdy je o čem referovat. To Ti některá z nových součástek vydržela tak krátce? Ne, došlo k úplně jiné, u mě ale velmi běžné závadě. Ale bylo to (jak u mě také jinak?) za docela kuriózních okolností. U Tebe se dá už čekat všechno. Tak co se přihodilo? Objížděl jsem dnes dva realtivně vzdálené klienty. Když jsem jel ráno za prvním z nich, viděl jsem na silnici ležet šroub. Já už jsem takovej ten "sběratel" - když vidím něco použitelného válet na zemi, tak to prostě seberu. Někomu se asi uvolnil stojánek, upadl mu a on sebral jen ten stojan, šroubu si nevšiml a nechal ho tam ležet. Byl už notně oválený, měl trochu zdeformovaný závit, jak přes něj přejižděla auta, ale jinak byl celkem k světu. Tak jsem ho strčil do brašny a jel jsem dál. Během minuty jsem na něj zapomněl. To ale přece není žádná závada a už vůbec ne kuriózní... Ono to bude pokračovat: Odpoledne jsem jel za tím druhým klientem a v půli cesty mi prasknul podsedlový šroub a sedlo se válelo v prachu. Byl jsem rád, že jsem se nenapíchnul zadkem na sedlovku. S touto závadou mám už bohaté zkušenosti. Těch šroubů mi takhle popraskalo už pět nebo šest. Co jsi s tím udělal? Tohle se v polních podmínkách dost dobře nedá opravit... Já s tímto typem závady už počítám, ale nedomyslel jsem to. Měl jsem sice náhradní šroub udělanej podle originálu, jenže jsem už zapomněl, že ta přídržná matka má strženej závit, že jsem to už prošrouboval šroubem jiného typu s kontramatkou a že to tím originálním šroubem tudíž už nepůjde chytit. Takže jsem tam s tím stál jak jeliman a nevěděl jsem co s tím, protože ten prasklej šroub měl jinej závit a nešla tudíž použít z něj ta matka na ten záložní. Měl jsi ale přece ten šroub, co jsi našel ráno a ten měl nejspíš metrický závit... Přesně tak. A představ si - byl to na chlup ten samej jako ten, co mi prasknul. Ani nevíš, jak jsem zajásal. Tak to jsi tedy měl neuvěřitelnou kliku... Ne tak docela. Závit toho nalezeného šroubu byl tak zdeformovanej, že na něj ta matka šla tak maximálně nasadit, ale dotáhnout rozhodně ne. Takže Ti to nakonec bylo stejně na pendrek... Tak nějak. Měl jsem docela vztek. A tak ses na to vykašlal a dojel jsi bez sedla... No není to zrovna můj oblíbený styl jízdy, ale co jsem měl dělat? Těch pět kilometrů do kopce jsem tedy dojel bez sedla. Byl to nezvyk, tak mě strašně bolela lýtka a v cíli jsem byl dost vyčerpanej. A to jsi na tom pak jel ještě zpátky? Právě že ne. Po cestě jsem ještě o své situaci přemýšlel a řekl jsem si, že ve firmě mého klienta určitě budou mít nějakou dílničku, kde by se mohl najít nějaký podobný šroub. Matku jsem měl. Svěřil jsem tedy ten obouchanej šroub s tou nasazenou matkou paní vrátné s prosbou, jestli by ve firmě nesehnala někoho, kdo by mi takovej šroub opatřil. Jediná podmínka byla, aby byl dost dlouhej a šla na něj ta matka. Měla na to dvě hodiny, než jsem v té firmě vyřídil, co jsem měl. A? To je fakt hodně stručná otázka. Stručnější si už nedokážu představit. Ale odpovím Ti na ni: Když jsem opět procházel vrátnicí, paní vrátná mi podávala tentýž šroub, co jsem jí před dvěma hodinama svěřil. Polilo mě horko při představě, že pojedu přes dvanáct kilometrů bez sedla a budu shánět šroub, abych vůbec mohl jezdit. To je fakt pech. Ale říkal jsi, že jsi zpátky bez sedla nejel... On totiž ani žádnej novej šroub shánět nemusel. Prostě jen protáhl ten zdeformovaný závit jakousi závitnicí (já nejsem řemeslník a nic takového nemám ani doma, natož v brašně kola) a ten nalezený šroub byl najednou použitelnej. Dokonce ho ještě něčím promazal. Takže jsem během pár minut zase přišrouboval sedlo k sedlovce a odfrčel jsem pohodlně domů. Víš aspoň, proč Ti to prasklo zrovna v tu nejnevhodnější dobu? Ještě si budu vybírat... Prostě únava materiálu. Bude to působit asi trochu divně, ale od rána se mi zdálo, že s tím sedlem není něco v pořádku. A přitom se neviklalo, nezměnilo úhel, nic. Ale ten zadek to nějak cítil. Bohužel jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost. A nedělal jsi s tím kolem v poslední době nějaké psí kusy, že bys tomu jako trochu pomohl? Tak to ani náhodou. Já jezdím pořád stejně a dokonce jsem s tím ani nebyl v nějakém terénu. Takže si nejsem vědom ničeho, čím bych tu únavu materiálu urychlil. Ale teď mě napadá, že tomu mohlo pomoct něco jiného: Před pár dny jsem zajel do servisu, aby mi zkontrolovali vůli zadního kola. Zdálo se mi, že se nepřirozeně viklá. Kromě toho, že mi dotáhli konusy tak, že se kolo skoro netočilo, mi dohustili gumy. Tak to jsou hodný, že mají takovou péči... Já jsem je o to nežádal, byla to jejich vlastní iniciativa. Jenže oni neznají jemné detaily technického stavu mého kola, takže si neuvědomili, že přední plášť má najeto nějakých patnáct tisíc, tudíž sedí na tom ráfku už dost volně. A to se projevilo tím, že mi při zpáteční cestě začalo přední kolo silně házet. Zastavil jsem, abych zkontroloval, co se děje, a najednou jsem viděl, jak zpod pláště u ráfku leze duše. Bez jakéhokoli rozmýšlení jsem skočil k ventilku a rychle upustil vzduch, takže duše nestačila prasknout. Ale bylo to o fous. Srovnal jsem plášť a ještě jsem zkontroloval zadní. Ale tam to bylo v pořádku, protože vzadu mám ten nový plášť, který sedí ještě hodně natěsno. Takže tam jsem vzduch neupouštěl. A jak to souvisí s tím sedlem? Myslím, že docela dost. To zadní kolo je tak tvrdé (sám bych to takhle nikdy nenafoukl), že při jízdě pod sebou cítím každý kamínek, natož hrbol. No a to znamená, že se na sedlo přenáší obrovské vibrace a rázy, které nejsou tlumeny podhuštěným pláštěm. Mám tedy pocit, že právě tohle mohlo vést k porušení celistvosti toho šroubu.
Takže teď máš pod zadkem ten nalezenej šroub a budeš zase čekat, až praskne...
Vlastně jo. Tenhle podsedlovej zámek je tak blbě zkonstruovanej, že nemám jinou možnost. Musel bych koupit novou sedlovku, což může stát i tisícovku. To si raději koupím další náhradní šroub (už správnej) a opět se nechám překvapit, kdy a kde mi ten stávající zase prdne. Dal jsem do zdejší fotogalerie fotku toho pitomýho systému s tím nalezeným náhradním šroubem. Možná by stačilo upustit trochu vzduchu ze zadního kola... No asi by se tím životnost toho šroubu o dost prodloužila, ale na zpackané konstrukci toho podsedlového zámku to nic nemění. Co nejdřív si koupím nový náhradní šroub, který tam pak půjde rovnou namontovat. Fakt by se Ti nevyplatilo si spíš koupit novou sedlovku a pohlídat si, aby ten zámek něco vydržel? Měl bys klid... To by tam ty šrouby musely být nejmíň dva. A stejně bych neměl jistotu, že to taky neulomím. Tady už aspoň vím, co s tím. Docela by mě zajímalo, co bys dělal, kdybys ten den ráno ten šroub býval nenašel. No, to mě taky. Rozhodně bych na sebe měl vztek, že s sebou jako debil vozím naprosto nepoužitelnej šroub. Ale po návštěvě tohoto klienta jsem měl trochu času, takže bych pomaloučku dojel bez sedla domů a zašel bych do železářství pro šroub. Další možnost byla svézt se metrem, ale protože jsem s sebou neměl peníze (zásadně je s sebou nevozím), musel bych s tím kolem jet načerno. A to není můj styl. Navíc by mě mohl chytit revizor a zaplatil bych mastnou pokutu dopravnímu podniku a ještě desetitisíce na poplatcích exekutorům a odměnu advokátovi. A z vděčnosti, že mě za tu jízdu načerno rovnou nepopravili, asi ještě i další všimné do kasiček koaličních stran (na volební kampaň) a určitě i něco prezidentské kanceláři. Děkuji, nechci.
- - -
18.3.2012
Už ses dlouho nepochlubil s najetými kilometry. Není vlastně s čím. Jezdím zhruba stejně jako loni. Nestřídáš zase kola kvůli jejich technickému stavu? Ne, všechno to jezdím na té své velké obludě. Proč si nepořídíš lehčí kolo? Určitě to není špatnej nápad, ale všechna lehčí kola pode mnou praskají. Vyzkoušel jsi třeba jinej materiál než ocel? Ne. V tomhle jsem dost konzervativní. No tak to s tou váhou kola asi nic neuděláš. Dnes jsem ale měl neopakovatelnou příležitost se projet na lehokole. Proč neopakovatelnou? No, nemám mnoho příležitostí si to vyzkoušet. Ale na druhou stranu po tom zas tolik netoužím. A jak ten experiment dopadl? Už dopředu jsem věděl, že to nebude jednoduchý. Tak mě nenapínej. Vyválel ses? To víš, že jo. Bylo tam těch nových věcí pro mě moc: Nízké těžiště, spodní řízení, nohy ve vzduchu, nezvyklé řazení... No a jak to probíhalo? Úplně stejně, jako když učíš extrémně nešikovné dítě jezdit na normálním kole: Nejdřív mě drželi za sedlo a nenápadně pustili, takže jako první jsem se učil udržet rovnováhu za jízdy. Pak jsem měl problém s řízením, protože to lehokolo reagovalo na pohyby řidítek cilivěji než normální kolo. Musel jsem tedy manévrovat daleko citlivěji. Chvíli mi dělalo problém udržet rovnováhu, a když jsem se to jakž takž naučil, byl problém udržet směr jízdy. Ale za chvíli už jsem bravurně manévroval mezi kalužemi. Za jak dlouho ses to naučil? Za pár minut, maximálně čtvrt hodiny. Ale to nebylo to nejdůležitější a pro mě nejkomplikovanější. A co bylo tedy nejtěžší? Největší problém jsem měl s rozjížděním. Než jsem hodil nožky nahoru a začal šlapat, už jsem ležel na boku. Jak jsi to vyřešil?
Tak za prvé je dobré tam ty nohy nedávat obě najednou Takže jsi z toho padal jen při rozjíždění? Převážně. Ale těch pádů bylo víc: Jeden dokonce při nastupování - vůbec jsem nevěděl, jak je to kde vysoké, kde mohu přehodit nohu a podobně. Jediný manévr, kdy jsem vůbec nespadl, bylo zastavování. To jsem se naučil rychle. A při jakém manévru jsi tedy ještě spadl? V okamžiku, kdy už jsem si myslel, že to mám pod kontrolou, jsem se zkusil na té úzké cestě otočit do protisměru. No, trochu jsem přecenil svoje schopnosti udržet rovnováhu. Nedošlo mi, že kombinace nízkého těžiště a citlivého řízení předního kola někde pod koleny je při takovém manévru přece jen ještě nad mé síly. Jen doufám, že jsem to majiteli moc neodřel. Zkoušel jsem to sice s jeho souhlasem, ale dotyčný u toho nebyl a ani se neznáme. Vím jen, že se jmenuje Tomáš. Chci mu touto cestou za projevenou laskavost poděkovat. Troufnul by sis s tím už na silnici - myslím tedy do provozu? To určitě ještě ne. Na to ten stroj ovládám příliš nedokonale. Hladká jízda by asi už problémy nedělala, ale to rozjíždění ještě úplně zmáknutý nemám a taky si nejsem jistý, jak bych reagoval na nenadálé situace, kterých je při jízdě v provozu (zvláště městském) víc než dost. Uvažuješ, že bys na lehokolo přesedlal? V tuhle chvíli určitě ne. Za prvé jsou moje zkušenosti pro takové rozhodnutí nedostatečné, za druhé jsem to zkoušel na stroji, který nebyl stavěný na mou velikost. Podle mě byl nastaven na podstatně menší postavu. Poznal jsem to podle nepřirozené polohy paží při držení řidítek toho spodnío řízení. A přeštelovávat se mi to nechtělo. Jediné, co jsme tam dotahovali, byl šroub řízení, aby se při mém křečovitém držení nehýbaly. Měly tendenci se vůči přednímu kolu vychylovat. Zvláště při těch pádech. A když o tom zauvažuješ obecně...? Ani tak. Pro účely, pro které kolo používám já, se lehokolo moc nehodí. Jezdím v hustém provozu a lehokolo není mezi osobními auty moc vidět. A nějaký praporek to moc neřeší. Za druhé potřebuju vidět já a z toho lehokola je podstatně horší výhled. Má tedy lehokolo nějaké výhody, které bys ocenil? Určitě je pohodlnější posaz a méně zatížená páteř. To je asi jediná výhoda, kvůli které aspoň teoreticky připouštím, že bych si ho někdy mohl pořídit. Další výhodou je určitě nižší aerodynamický odpor, který - zvláště při vyšších rychlostech a za větru - hraje značnou roli. Za třetí budou výrazně nižší následky případnéh pádu. Člověk nepadá z takové výšky jako u normálního kola a při čelním nárazu neletí hned po hubě přes řídítka a nedopadá na hlavu. A to pro Tebe nejsou dostatečné výhody, pro které by sis takové kolo pořídil? Ani ne. Rychlost pro mě už přestala být tak důležitá jako dřív. Je mi v podstatě jedno, jestli jedu s kopce sedmdesát nebo čtyřicet. Jízda proti větru je sice nepříjemná, zvláště za deště nebo za mrazu, ale za takových podmínek jezdím jen v případě nutnosti. A co se týče té bezpečnosti - v poslední době s kola prakticky vůbec nepadám. Od samého začátku svého ježdění jsem se vydal cestou snižování pravděpodobnosti pádu namísto snižování následků pádu. Dříve jsem měl jeden až dva pády na deset tisíc km, navíc většinou bez vlastního zavinění. Teď už jezdím několik desítek tisíc km bez jakéhokoli pádu. No já si vzpomínám zrovna na ty pády, za které sis mohl sám... Mám na mysli tu zlomenou ruku za Nuselským mostem, když jsi nevytočil zatáčku, a ten kotrmelec kvůli zablokování předního kola ulomeným blatníkem. Na jiné si vlastně ani nevzpomínám. Můžu Ti je připomenout: 1. Taxikář náhle zastaví na zákazu zastavení, otevře dveře a já nestačím uhnout a vlítnu do nich, 2. Auto mě předjíždí na křižovatce a těsně přede mnou strhne řízení, odbočuje doprava a já se i s kolem překulím přes jeho zadní kapotu... Jenže to já nemám zařazeno mezi pády, nýbrž mezi kolize s motorovými vozidly. To je pro mě úplně jiná kategorie. Za pády považuju třeba už velmi staré případy, kdy jsem třeba přeletěl přes řidítka, když jsem potmě vjel do louže, pod kterou se skrýval kanál s chybějící mřížkou. Už to chápu: "Pády" jsou to tehdy, když si za to můžeš sám - prostě nezvládneš řízení, nekam vletíš a flákneš sebou. A "kolize" jsou situace, kdy do Tebe někdo bez Tvého zavinění narazí nebo vytvoří překážku, kterou nemůžeš předpokládat, Ty do ní narazíš a přitom logicky taky spadneš... Tak nějak. I když předpokládat bych měl prakticky všechno. I to, že někdo na zákazu zastavení zastaví a bez pohledu do zpětného zrcátka div ne ještě za jízdy otevře dveře. Stačilo ho předjíždět větším obloukem. Dobrá prevence je taky nevjíždět do kaluží, když nevíš, jak jsou hluboké a co se pod jejich hladinou může skrývat. Jediné, co nevím, jak jsem měl předejít tomu, aby někdo, kdo mě předjíždí zleva nestrhnul těsně přede mnou náhle řízení doprava. To už je prakticky stejné, jako kdyby do mě narazil. Nedal mi sebemenší šanci zareagovat a připravit se na takovou situaci taky není možné. Možné ale je mít kolo ve slušném technickém stavu a neriskovat jízdu, pokud hrozí další (skokové) zhoršení poruchy s nepředvídatelnými následky. O tom uvolněném blatníku jsi dopředu věděl a přesto jsi s tím jel... Ano, to byla moje zatím největší blbost. Snad jsem se poučil. Zajímavé je, že tento pád vypadal nejhrozivěji ze všech, a přesto neměl prakticky žádné následky na mé zdraví. S kolem bylo už hůř. Helmu samořejmě nevozíš a nic na tom nezměnily ani Tvoje pády a kolize. Ani jednou jsem se nepraštil do hlavy. Ani při těch kotrmelcích přes ten kanál či kapotu auta? Nejblíž jsem k tomu měl, když mi ten urezlej blatník zablokoval přední kolo - to jsem dopadl na záda. Ale ani tehdy jsem se do hlavy ani neťuk. Takže čekáš, až se "ťukneš" a spoléháš na to, že si tu helmu budeš moct pořídit až potom... Pokud bych byl nucen začít vozit helmu, nejspíš bych snad úplně přestal jezdit na kole.
- - - 21.3.2012
To si myslíš, že máš všechny rizika zranění hlavy pod kontrolou? Nic takového jsem neřekl. Jen si myslím, že vožení helmy by (přinejmenším u mě) zvyšovalo pravděpodobnost pádu či kolize kvůli horšímu soustředění. A to by podle mých propočtů výrazně převýšilo efekt, který by helma měla při zmírňování následků eventuelního úderu do hlavy. To už jsi tu říkal několikrát. Máš ještě jiný důvod, proč odmítáš helmu? Bojím se i efektu, kterému říkám "falešný pocit bezpečí". Má-li člověk na hlavě helmu, cítí se bezpečněji, což ho podvědomě vede k riskantnějšímu chování nebo alespoň k podceňování rizik. Jsi snad myslící člověk, tak by se Tě tohle týkat nemuselo. Proto jsem zdaraznil slovo "podvědomě". Spousta inteligentních lidí mi potvrdila, že se nemýlím. Jak to na sobě poznali? Ono stačí, když mi potvrdili, že v případě, že byli na helmu zvyklí a z nějakého důvodu museli vyjet bez ní, měli podstatně větší strach. Když má někdo bez helmy větší strach, znamená to, že s helmou má ten strach menší. Není to dostatečný důkaz, že s helmou klesá pocit ohrožení? A znamená to taky změnu chování? Určitě. Pokud člověka bez helmy, na kterou je zvyklý, vyloženě paralyzuje pocit zvýšeného ohrožení, musí to platit i opačně. Nezvýšil bys svou bezpečnost udržováním svého kola v lepším technickém stavu? Možná nepatrně. Zrovna teď mám "nový" technický problém. Jak mi nedávno v servisu dohustili (či spíše přehustili) gumy, vybočil se mi probržděný ráfek. Není to velké, ale při brždění to bouchá. Jednoznačně se jedná o technickou závadu a normální člověk by ráfek okamžitě vyměnil. Já s tím počkám. V jízdě mi to nepřekáží, brždění je stejně efektivní jako předtím (kdoví, jestli ne efektivnější), tak není důvod se plašit. Zase chceš ušetřit na nepravém místě? Nevím, jestli na nepravém místě, ale ušetřit bych tím mohl. I když mám v záloze celé zadní kolo, takže by stačilo jen přehodit kazetu a můžu drandit dál, aniž bych si musel nechat vyplést nové kolo. Obávám se ale, že by mi k tomu ráfku vnutili novou nábu i dráty. O důvod víc, proč tuto opravu odkládat.
- - -
23.3.2012
Tak s čímpak přicházíš? Vypadá to, že si zase budeš na něco stěžovat... Uhád. U příležitosti nějaké drobné opravy jsem kontroloval stav toho nového pláště, co jsem si ho přezul 20.2.2012 místo toho zdeformovaného. A co jsi zjistil? Že po části obvodu už prosvítá kord. Vlastně je ten plášť sjetý tak, že normální cyklista by ho už měnil. Prosímtě, kolik jsi toho za ten měsíc najezdil? Ten plášť má za těch posledních 31 dní najeto přesně 864 km. A takhle vypadá po pár stovkách kilometrů? Taky mě to překvapilo. Předchozí pláště, které jsem kupoval dřív a které se nejspíš už nevyrábějí, takhle vypadaly tak po 6.000 km - při stejném stylu jízdy. Takže to vypadá, že tyhle "inovované" pláště se opotřebovávají zhruba sedmkrát rychleji než ty staré. To je pokrok, co? Nemám slov. Co s tím budeš dělat? Vždyť jsi jich koupil celou zásobu... Kdybych je reklamoval, nejspíš by mi to neuznali. Takže je prostě budu muset postupně odjezdit. Pokud to bude tímhle tempem, tak těch zbývajících pět plášťů zlikviduju do konce kalendářního roku. O to těm výrobcům asi jde - aby za stejnou cenu člověk kupoval výrobky, které vydrží jen zlomek toho, co dřív. To je vlastně (hodně blbě) skryté zdražování. A nechceš zkusit jinou značku? Asi bych se nejdřív zkusil poohlédnout, jestli někde nemají zásobu těch starých. Mohl bych jich nakoupit hned třeba i několik desítek. Ten všeobecný úpadek kvality tím samozřejmě neodvrátím, ale alespoň bych odložil jeho dopad na mou spotřebu. Když jsem koukal na pláště jiných značek, připadaly mi podobné a byly podstatně dražší. Abych dal dvojnásobnou cenu a pak zjistil, že je to úplně totéž - takovou zkušenost se mi fakt dělat nechce.
- - -
23.3.2012
Mluvili jsme o zvýšení Tvé bezpečnosti zlepšením technického stavu Tvého kola. Ale při jízdě na kole není ohrožen jen cyklista, ale v určité míře i jeho okolí. Narážíš na toho debila, co jel v noci potmě závratnou rychlostí s kopce po Bělehradské a srazil chodce? Taky. Já vím, že Ty se takhle nechováš, ale to neznamená, že nějaká rizika nevytváříš. Jsem si toho vědom víc než kdokoli jiný. Tahle Tvoje slova znějí dost nadutě. Asi hodně zevšeobecňuju, ale kdo myslí na bezpečnost svého okolí víc než já, v životě by nemohl sednout za volant auta. Takže minimálně myslím na bezpečnost svého okolí víc než kterýkoli motorista. Vždyť je spousta řidičů, kteří nikomu nezkřivili ani plech na autě, natož vlas na hlavě... Opět to bude znít nadutě, ale považuju to za náhodu. KAŽDÝ motorista se totiž (samozřejmě v různé míře) chová tak, že vytváří rizika, která nemůže ovlivnit a která za určitých okolností mohou vést k obrovským tragédiím. Ponechávají tedy na náhodě, jestli takové okolnosti nastanou a k nějaké tragédii dojde. Ti, kteří nikomu žádnou újmu nezpůsobili, prostě jen měli to štěstí, že tyto okolnosti zrovna v jejich případě nenastaly. To se ale dá říct i o cyklistech. Viz ten zmíněný případ. Nedá. Ten rozdíl mezi motoristou a cyklistou je v tom, že na kole se dá jet tak, že má člověk opradu všechna rizika pod kontrolou. Autem se takto jet nedá, protože by taková jízda byla natolik pomalá, že by auto ztrácelo smysl. Já si dokonce myslím, že taková rizika vznikají při JAKÉKOLI rychlosti, tedy že auto je nebezpečné samo o sobě, jakmile s ním někdo vyjede. To je přece blbost. Například při jízdě krokem žádná rizika nevidím. Já ano. Jakou část prostoru kolem sebe z auta skutečně vidíš? Můžeš zaručit, že v prostoru, který z auta nevidíš, nevznikne situace, kterou jako řidič, byť jedoucí krokem, vůbec nezaregistruješ? Je pravda, že rozhled s kola je nesrovnatelně lepší. Vlastně je ten výhled neomezený. Vidíš a tenhle týden jsem se i jako cyklista dostal do situace, kdy mi vyloženě zatrnulo. Co se přihodilo? Jel jsem po cyklostezce podél Vltavy od jižního předmostí Hlávkova mostu směrem do centra. Cyklostezka tam vede těsně kolem zábradlí, které ji odděluje od vody. To zábradlí je tvořeno velmi silnými betonovými sloupky, mezi nimiž jsou tuším nějaké kovové trubky či mříže. Že by odtamtud hrozilo nějaké překvapení či nebezpečí? Představ si, že jo. Za hranou jednoho z těch sloupků bylo schované malé dítě, které jeho maminka nacházející se v části pro chodce nechala lézt na tu kovovou část zábradlí. Z mé perspektivy to dítě vůbec nebylo vidět. Subjektivně jsem měl pocit, že jedu po prázdné stezce. Když jsem míjel jeden z těch sloupků, to neviditelné dítě mi zpoza toho sloupku pozadu skočilo z toho zábradlí přímo před kolo. V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce. Té mamince asi taky, pokud tu situaci viděla. Tvoje chyba, že jsi tam to dítě nepředpokládal. Ano, přesně tak to je. Vymlouvat se na nezodpovědnou matku, která nechá malé dítě přeběhnout cyklostezku a lézt po zábradlí, rozhodně nebudu. MĚL jsem ho tam předpokládat. No a jak jsi tu situaci zvládl? Doufám, že jsi to dítě neporazil... Stačil jsem zabrzdit a bezpečně se mu vyhnout. Ale musím přiznat, že s velkým štěstím. Pokud by se něco bývalo stalo, bylo by to jen a jen v důsledku chyby jezdce, tj. jeho nedostatečné představivosti, odkud odevšad může přijít nějaké překvapení. Ale přesto se těmi místy (stejně jako všude jinde) na kole DÁ projet absolutně bezpečně. A to je přesně to, co se o autech říct nedá. Takže pokud správně rozumím, je jen náhoda, že jsi to dítě nesrazil... To zas ne. Svým stylem jízdy takovým nehodám podvědomě předcházím. A co konkrétně z Tvého jízdního stylu odvrátilo tuhle hrozící kolizi s děckem? Kromě rozumné rychlosti nejspíš to, že nejezdím úplně těsně podél čehokoli, co by mohlo omezit můj manévrovací prostor, nebo mohlo být zdrojem nějakého překvapení. To je hrozně obecné. Zkus mi to přiblížit. V tomto konkrétním případě bylo "štěstí", že jsem jel dost daleko od toho zábradlí. Sice ne dost daleko na to, aby mi to děcko neskočilo do jízdní dráhy, ale rozhodně dost daleko na to, abych stačil zareagovat a vyhnout se mu. V tomhle ohledu má cyklista obrovskou výhodu v tom, že je úzký. U auta je šířka vozidla nesmírně omezující, protože pokud se v jeho podélné ose objeví překážka, musí vybočit o celé metry, kdežto cyklistovi pro bezpečné vyhnutí stačí pár desítek centimetrů. Tudíž u auta daleko víc hrozí, že při vyhýbání trefí něco nebo někoho jiného. Pořád mi z Tvých odpovědí čiší, že Ty nikdy nikoho nemůžeš ohrozit... Můžu, ale byla by to MOJE chyba, nikoli vlastnost mého vozidla (kola), kdežto auto je nebezepčné samo o sobě - produkuje nebezpečí, které ani sebelepší a sebeohleduplnější řidič nemůže mít pod kontrolou.
- - - 24.3.2012
Pěkně vítám! Co ty roztržený kalhoty? Jízda po cyklostezce může být přece adrenalinový sport, ne? Ale až takový... Byl jsem se po delší době projet podél břehů Vltavy a Berounky a musím říct, že jsem se nestačil divit: Stezka podél řeky pod Barrandovskou skalou je vybagrovaná, přičemž na jejím začátku nic takového není označeno. Předpokládám, že z té romantické šotolinové stezky s pasážemi s udusanou hlínou udělají další asfaltové monstrum. Takže příjemná projížďka to tímto úsekem dnes rozhodně nebyla. A tam sis roztrh ty kalhoty? Ne, to až o hodný kus dál. Nejdřív mě zarazil nový asfalt místo očekávané šotoliny od Lahovického přístavu až někam k Radotínu a tu držku jsem si nabil až při jízdě podél Berounky od Radotína k Černošicům. Nedávno ses tu chlubil, jak málo padáš a že máš vždycky všechno pod kontrolou... Vzhledem k tomu, že jezdím po silnicích, tak ano. O terénu řeč nebyla. Cyklostezka snad není terén. V tomto případě ano. Právě proto mám vztek, že funkční stezky se sjízdným povrchem se draze (a podle mě zbytečně) asfaltují, kdežto prakticky nesjízdné úseky se ponechávají nesjízdnými. A co tam tedy bylo za povrch? Vrstva valounků a oblázků na ztvrdlém blátě. To je na trekovém kole sice dost obtížný povrch, ale zvládnutelný. Co se přihodilo, že jsi tam sebou fláknul? Kdyby to bylo tak jednoduché, jak jsem to popsal, nic by se nejspíš nestalo, ale když je pod tou vrstvou malých oblých kamenů jeden velký, který je pevně usazený v tom ztvrdlém blátě, a Ty ho zrovna trefíš předním kolem, změní se Ti cyklistická vyjížďka v leteckej den. To jsi jako letěl přes řidítka? Tak nějak. To přední kolo se o ten šutr prostě zastavilo a já jsem pokračoval v pohybu. Dopadl jsem na levou dlaň a pravé koleno, kterým jsem ještě stačil velmi "zajímavě" zdeformovat plechový přední blatník. A o co sis roztrhl ty kalhoty? O šroubek, kterým mám přidělaný klakson na představci. V životě by mě nenapadlo, že by mohl být takhle "nebezpečný". A jinak sis nic neudělal? Nebolí Tě nic? Trochu jsem se ťuknul do toho pravého kolena, chvíli jsem cítil tu levou dlaň, ale obojí je podle všeho v pořádku. Tu vyjížďku jsem bez problémů dokončil. To jsi pokračoval v jízdě s těmi roztrženými kalhotami? Co by ne? Co je komu do toho? Když to nevadí mně... Takže zbývajících asi 25 km jsem jel se skobou na nohavici. Ještě počítáš kilometry? Samozřejmě. No a jak se to vyvíjí? Co chceš slyšet? Nějaká zajímavá čísla. Na samém začátku této sekce ses zhruba před rokem chlubil tím, že máš najeto 77.777 km. I když už si nepamatuju, za jak je to dlouho. To je pravda. Je to od počátku měření, tj. od 15.5.1998. Vzhledem k tomu, že v poslední době jezdíš tak 11.000 km ročně, musí se blížit okamžik, kdy budeš mít najeto 88.888 km. Ten okamžik je asi blíž, než si myslíš. Zbývá mi do něj pouhých 82 km. Tak to bys mohl zvládnout ještě během zítřka... Já nebudu jezdit jen proto, abych nahnal nějaké číslo. Kromě toho o víkendech zpravidla nejezdím sám a musím tedy brát ohledy. Střízlivý odhad je, že by to mohlo být během úterka. To bude vlastně přesně na den rok poté, co jsi měl těch 77.777 km. To je hezké. Hezké to možná je, ale je to opravdu jen náhoda. Kdybych se o to jakkoli snažil, nejspíš bych to takhle netrefil.
- - -
31.3.2012
Tak už máš najeto těch 88.888 km? Jo, vyšlo to dokonce až na středu - odpadlo mi totiž pár jinak pravidelných výjezdů. Ale stejně se splnilo to, že těch 11.111 km jsem najel přesně za rok - jen to bylo za 366 dní a ne za 365. Pomohl k tomu tedy ten letošní o den delší únor. Je vidět, že máš rád zajímavá čísla. Když už jsme u těch jedenáctek - pamatuješ si i po téměř pěti měsících, co jsi dělal 11.11.2011 v 11:11 hod.? Naprosto přesně: Vcházel jsem do ordinace své zubařky. Dokonce jsem si to v tu chvíli i uvědomoval. Jak se vyvíjí technický stav Tvého vozidla? Snažím se uměle prodlužovat životnost toho pláště. Na několika místech je kord už odhalený tak, že se třepí. Ta místa jsem zvenku přelepil záplatami nastříhanými ze staré duše. Sice mi to po prvních čtrnácti kilometrech spadlo, ale pak jsem je přilepil ještě jednou a už to drží mnoho desítek kilometrů. Jenže mezitím se odhalil kord na dalších místech pláště. Tohle snad není možný. Má ten plášť najeto už aspoň tisícovku? Teď přes 1.100 km. Ale jen proto, že nejhorší místa jsou chráněná těmi záplatami Tohle je ale opravdu neskutečnej šunt. Vůbec se mi tomu nechce věřit. Nedělal jsi nějaké vylomeniny, nebrzdil jsi smykem nebo něco podobného? Nemůžu vyloučit, že jsem někdy prudčeji zabrzdil. Mám teď nové brzdy, které mají sklon k blokování, ale vzpomínám si jen na dvě situace, kdy se mi při brždění zablokovalo zadní kolo. A to jsou nejspíš ta dvě místa, která jsem byl nucen záplatovat. Jenže teď už takhle vypadá prakticky celý obvod pláště. Navíc se mi tyhle situace stávaly i u těch starých plášťů a stejně pak vydržely těch šest tisíc. A to jsem je vyhazoval v lepším stavu, než je teď ten nový. Záplatovat cyklistické pláště - to se snad dělalo naposled za protektorátu, když nebyly nové k sehnání... Ano, slyšel jsem o tom takhle vyprávět. No, nejspíš se nám vrací doba, kdy zase budeme zápatovat pláště a nastavovat duše. Na druhou stranu jsme asi poslední domácnost, kde stále ještě zašíváme ponožky. Možná zase začnu obracet límečky u košil. To snad přeháníš. Pláště na trhu jsou... Jo, ale takové, které nic nevydrží. Kupovat si každý měsíc nový plášť je docela luxus. A ne každý má na to, aby si kupoval pláště za tisícovku a více. Třeba by takový plášť zase dýl vydržel. Aby se vyrovnal tomu, nač jsem byl zvyklý u těch starých plášťů od Rubeny, musel by vydržet 35.000 km. Nespletl ses o řád? Nespletl. Ty staré pláště stály kolem 175,- Kč a vydržely mi přes 6.000 km. Když tedy koupím plášť za tisícovku, musel by vydržet skoro šestkrát tolik. Takhle dlouho Ti ale žádnej plášť nevydrží. To já vím, proto je mi jasný, že v konečném důsledku se jedná o zdražení plášťů na několikanásobek oproti stavu před pár lety či dokonce jen měsíci. Jen na opotřebení plášťů mě doposud vyšel jeden kilometr jízdy na tři halíře. Dnes to vypadá na 18-20 halířů. Budeš to nějak řešit? Možná se co nejdříve podívám, jestli někde nemají skladové zásoby těch starých plášťů. Nakoupil bych si jich pár (možná i několik desítek) do zásoby. Několik desítek? V rodině spotřebujeme tak tři pláště této kvality ročně. Takže kdybych jich koupil dvacet, vystačilo by mi to na sedm let. To ta guma vydrží. Za tu dobu rozhodně ještě nezpuchří. Co bys pak dělal s těmi pěti nepoužitými nekvalitními plášti? Mám sto chutí je vrátit, ale nejspíš by mi to neuznali jako reklamaci, protože jim na první pohled nic není a záruku oni počítají na roky, nikoli na kilometry. Pochybuju, že počítají s tím, že za ty dva roky, co jsou v záruce, na nich najedu přes 22.000 km. Takže je prostě dopotřebuješ... Velmi snadno. Nejspíš se ani ten poslední z nich nedožije prázdnin. Hele, a co kdybys je dával jen na přední kolo? Tam by mohly vydržet dýl... To je dobrý nápad. Při troše snahy by tam mohl každý z nich vydržet i tři tisíce kilometrů. Když ale uvážím, že ty předchozí vydržely na předním kole sedmnáct tisíc... - - - 4.4.2012
Tak co, pořád záplatuješ ten plášť? Pořád. Beru to už jako takovej sport, o kolik se mi tím podaří životnost toho pláště prodloužit. Už tam těch záplat bylo asi sedm. Jak "bylo"? Ony tam snad nedržej? Pokud jen jedu, tak držej, ale když musím prudce brzdit, tak je to horší. A Tys musel teď zase někdy prudce brzdit? Ani se snad neptej. Myslel jsem si, že po více než sedmi tisících hodin naježděných v městském provozu mě už nemůže nic překvapit. A překvapilo? Jo, ale ani tak to, čeho se řidiči dopouštějí, jako to, jak rychle za sebou k takovým situacím může dojít. Nechtěl bys to trochu upřesnit? Vyjížděl jsem na zelenou od západu do křižovatky Podolské a Podolského nabřeží. Křižovatku jsem projížděl rovně. Z protisměru jelo auto žluté barvy s nápisem Messenger a odbočovalo ze svého pohledu doleva. A nedalo Ti přednost... Přesně tak. Já chápu, že je to malá nenápadná ulička, ale to nikoho neomlouvá. Při odbočování doleva prostě MUSÍ dát přednost protisměru. Kdybych měl čekat, až všechna ta auta z Podolské odbočí, nedostal bych se přes tu křižovatku vůbec, protože mezitím by se rozjel příčnej směr, kterej by mě zcela určitě nenechal křižovatku bezpečně opustit, jak ukládá zákon. A jak má ten řidič přijíždějící z Podolské vědět, že to není křižovatka ve tvaru písmene "T"? Protože by tam byla šipka a ne plné světlo. Kromě toho je povinen mě registrovat. Já nejsem neviditelnej. Musí mu tedy v tu chvíli dojít, že odněkud vyjíždím. Inteligentní řidič by si možná všiml i toho semaforu, na kterém mi padla ta zelená. Z toho by mu snad už mohlo dojít, že je to protisměr, kterýmu musí dát přednost. Proč s tím kolem nepřejdeš po přechodu? Bylo by to bezpečnější. Žádná značka ani předpis mi to nepřikazuje. To bych pak to kolo vlastně vůbec mohl po té Praze jen vodit. To by asi taky bylo bezpečnější. Byl jsem se podívat na té nově upravené křižovatce na Nábřeží kpt. Jaroše směrem do ulice Dukelských hrdinů. Tam taková povinnost je. A líbí se Ti to řešení? Mně osobně ne, ale pro sváteční a rekreační cyklisty je to určitě bezpečnější. Dopravního cyklistu to ale omezuje. Budeš to tam dodržovat? To jsi mě zaskočil. Naštěstí tam nejezdím často, a už vůbec ne z tohoto směru. Do těch míst to beru zásadně po magistrále. Ale jestli chceš jednoznačnou odpověď, tak asi jo, protože je to přejezd pro cyklisty. Kdyby mě nutili to kolo vést, tak bych se na to vykašlal. To jsme ale dost odbočili. Říkal jsi, že Tě nezaskočilo ani tak počínání řidičů, jak spíš frekvence jejich nebezpečných kousků. To tedy ano, protože snad ani ne minutu po tomto incidentu mi nedala přednost řidička nějakýho křiklavě červenýho auta, která hned na další křižovatce pro změnu vyjížděla zprava z vedlejší ulice. V prvním případě to ten blbec s kvílením pneumatik zašláp těsně přede mnou, v tom druhém jsem musel prudce brzdit já, jinak bych jí předním kolem probořil přední dveře. Zastavila aspoň potom? Ne, ani se neohlídla, přestože na ni troubili a blikali řidiči z protisměru, kteří to celý viděli. Když jsem je pak míjel já, jen kroutili hlavami. A při tomhle brždění se Ti nejspíš odlepily nějaké záplaty... Jo, nejspíš. Hledat je tam ale nepůjdu. Stejně se ukazuje kord na dalších místech toho pláště, takže zase nějaké záplaty přidám. A není to nakonec dražší než ten plášť vyhodit a používat další? To lepidlo přece není zadarmo... Nevím. Je to možné. Já neuvažuju takhle přísně ekonomicky. I když na tom ve srovnání s Tvým návrhem pár desetikorun prodělám, vznikne za stejnou dobu méně odpadu. V tuto chvíli to vypadá, že těmi záplatami prodloužím životnost toho pláště na dvojnásobek a spotřebuju na to tak dvě malé tuby lepidla. Z toho mi vychází, že koupí (a použitím) dvou lepidýlek za odhadem patnáct korun jsem snížil produkci svého odpadu o jeden plášť. To mi za to stojí. A v tomhle poměru to vychází příznivě i z toho ekonomického hlediska. Sice jsem zaplatil o pár desítek korun víc za lepidlo, ale za stejnou dobu jsem mohl spotřebovat už další plášť za 175,- Kč. A nejsou ty záplaty znát při jízdě? Vždyť to musí drncat... Když jsem neměl nahuštěno moc natvrdo, tak to nebylo téměř znát. Když jsem pak dohustil, začalo takové podezřelé klepání. Jenže jsem zjistil, že se mi (opět) vyvalil probržděný bok ráfku. Se záplatami to tedy nemělo nic společného. Nebo to spíš jen přehlušilo jejich efekt. A to s tím vyvaleným bokem ráfku jezdíš dál? Než mi vypletou nový kolo, tak jo... Neničí Ti to brzdy? Ani ne. Ono se to vyvalilo až nad nima. Dokonce jsem ten vybočenej kus odlomil, takže mi tam teď kus ráfku jakoby chybí. Není to nebezpečné? Snad ne. Ale registruju to, jsem připraven na to, že by se to zadní kolo mohlo za jízdy zdeformovat. Ale ta pravděpodobnost je dost malá. Mám už zkušenosti s vybočenými ráfky (i na předním kole) a v pohodě se dalo přečkat období, než bude nový kolo. Pár set kilometrů to určitě vydrží. Až budeš mít to nový kolo, tak na něj dáš ten záplatovaný plášť? To asi už ne. Celý to současný zadní kolo s vykousnutým ráfkem a záplatovaným pláštěm si nechám jako rezervu.
- - - 6.4.2012
Už máš kolo v pořádku? Už mám všechno připravený na to, abych si ho do pořádku dal: Úplně nový zadní kolo (nový střed, výplet i ráfek), jen lehce ojetou kazetu jsem si nechal přendat z toho původního kola. Teď vezmu druhý z těch pěti nakoupenejch mizernejch plášťů od Rubeny, navlíknu ho na to a můžu vyjet. Radost mi kazí jen vědomí, že na konci měsíce (po osmi stech kilometrech) už zase budu jezdit po kordu a po dalších dvou stovkách budu muset ten plášť už skutečně vyměnit. Holt technickej, ba přímo civilizační pokrok. Trh perfektně zafungoval: Protože původní pláště moc dlouho vydržely a tím pádem se málo kupovaly, tak se za stejnou cenu začnou vyrábět a prodávat šunty, aby se zvýšil obrat a zisk. On to spotřebitel rád zaplatí. Ty ses ale nějak rozohnil. To Tě tak vzaly ty nekvalitní pláště, nebo k tomu máš ještě další důvod? Uhodl´s. Po několika týdnech (možná dokonce měsících) jsem se začetl do jedné diskuse na diskusním fóru NaKole.cz. Mohlo mě to napadnout. Můžu hádat, do které? Tak do toho... "Trasa Velké jarní cyklojízdy"! Trefa. Jak to víš? Za prvé Tě zajímá to téma, za druhé nejspíš už předem víš, jak diskuse bude probíhat, a masochisticky se pustíš do čtení. Ano, jen jsem si chtěl ověřit, že blbci zůstali blbcema, což se mi v míře vrchovaté potvrdilo. Jen přibylo pár dalších, kteří začali prudit až po mém vynuceném odchodu. A jak jsi na tom s cyklojízdama Ty osobně? Já mám přece individuální cyklojízdu 320 dní v roce. Ale to já samozřejmě vím. Já myslím ty organizované. Na ty malé už moc nejezdím. Naposledy jsem byl v lednu. Proč jsi přestal? Já jsem tak úplně nepřestal. Na tu velkou se třeba chystám. Ty malé ale už podle mě trochu ztratily smysl. Málokdy nás je tolik, abychom vzbudili dostatečnou pozornost a přiměli tak řidiče k zamyšlení. Pak už to ale nemá charakter demonstrace či manifestace učitého názoru. A na to, abych to bral jako netradiční setkání s přáteli, nemám s těmi ostatním účastníky dostatečně těsné vztahy. Navíc se složení účastníků malých cyklojízd natolik obměňovalo, že mi připadalo, že jedinej, kdo tam jezdí opravdu pravidelně, jsem jen já. Na kolika cyklojízdách jsi vlastně byl? Zúčastňoval jsem se jich někdy od druhé poloviny roku 2004 a za tu dobu jsem jich absolvoval zhruba 75. Takže přibližně deset do roka... Ano, tak nějak. Vynechával jsem většinou ty prázdninové, protože jsem býval mimo Prahu. V posledních dvou letech jsem jezdil i na srpnové, ale zase mi to občas nevyšlo v únoru nebo březnu. Proč považuješ odpůrce cyklojízd za blbce? Tady nejde o to, že to jsou odpůrci cyklojízd - na svůj názor mají samozřejmě právo, ale o jejich způsob argumentace. Ale o tom se šířit nechci. To by skončilo zase u politiky, protože pomocí stejně hloupých klišé stejný typ lidí obhajuje současnou neudržitelnou politiku pravicových stran a kult neomylného trhu, který se za žádnou cenu (ani kdyby na chleba nebylo) nesmí znesvěcovat nějakými regulacemi. A vůbec: Všichni, kdo fandí cyklojízdám, jsou přece bolševici...
- - -
7.4.2012
To je ale zase jen názor, nikoli způsob argumentace... Proč jsou to tedy tedy podle Tebe blbci? Jako vrchol debility mi od odpůrců cyklojízd připadá poukazování na to, jací jsou městští cyklisté hazardéři se svým zdravím, když jezdí mezi auty, nechají se jimi fyzicky ohrožovat a "dobrovolně" vdechují jejich jedovaté zplodiny. Ani slovo o tom, kdo to ohrožení vytváří, kdo ty zplodiny produkuje a nedává tak pražským cyklistům jinou šanci. To už o jejich hlouposti snad svědčí dostatečně. To už není názor. Zrovna tak bych za názor nepovažoval, kdyby mi někdo vyčítal, že po ulicích nechodím ozbrojený a klidně se nechám přepadávat ozbrojenými lupiči, nebo že jsem si ze svého obydlí neudělal nedobytnou pevnost a klidně tak umožním vyloupení svého normálně zamčeného bytu. Je to sice taky názor, ale máš pravdu, že se dá označit jako názor objektivně hloupý a možná i dost nebezpečný. Bohužel je tento názor velmi rozšířený: Za všechno přece mohou ti slabí, kteří se dostatečně nechrání a stávají se tak snadnými obětmi silných a bezohledných jedinců a organizovaných zločineckých struktur. Motoristé jsou podle Tebe organizovaná zločinecká struktura? V podstatě to tak už začínám vnímat. Ale abych nebyl tak radikální: V silničním provozu jsou rozhodně silnější než jimi ohrožovaní chodci nebo cyklisté. To snad nepopřeš. A co jiného než bezohlednost je produkování jedovatých zplodin, které musí ostatní dýchat? Vraťme se ale k cyklojízdě. K tomu podle mě už není co dodat. Možná jen to, že se ti slabí a ohrožení touto formou konečně začínají proti té nespravedlnosti ozývat - a to se zastáncům bezohlednosti těžko může líbit. Myslíš, že diskutující NaKole, kteří odmítají cyklojízdu, jsou zastánci bezohlednosti? Oni sami si to nepřipustí, ale z jejich slov to jednoznačně vyplývá. Obhajují totiž právo motoristů ohrožovat ostatní a kazit jim vzduch, a naopak brojí proti tomu, když se jim v tom někdo snaží bránit. Přinejmenším se odpůrcům motoristické bezohlednosti snaží diktovat, jak smějí nebo nesmějí protestovat. Kteří diskutující to jsou? To se mě snažíš vmanipulovat do toho, abych někoho výslovně označil za blbce či debila? Řeknu Ti to obráceně: Velmi oceňuji příspěvky lidí, jako je Hrabosh, Vratislav, vrehak, ale také Lester, Jurimír, vokaty, jinec či autosso - a to je asi vše. Příspěvky drtivé většiny ostatních diskutujících mi připadaly agresivní, negativistické, konfrontační až nenávistné a místy skutečně i hloupé. Má pak taková diskuse nějaký smysl? Na rozdíl od Vratislava si nemyslím, že by tato diskuse byla jakkoli přínosná. Všechny argumenty i "argumenty" už v tomto diskusním fóru v minulosti zazněly snad stokrát. Navíc tu nešlo o diskusi, ale o to, že se všichni jen utvrzovali ve svých dlouhodobě neměnných názorech. A Ty jsi svůj názor na cyklojízdy v průběhu doby nějak měnil? Přijímal jsi argumenty svých oponentů? To Ti nestačí, že postupně upouštím od pravidelné účasti na "malých" cyklojízdách? To je snad dost velký posun jak v názoru, tak i v chování. Aha, pravda, zapomněl jsem. A není Ti to líto? Kdyby mi to mělo být líto, tak bych to nedělal. Ale já jsem neřekl, že už nepojedu na ŽÁDNOU malou cyklojízdu. Prostě si už tolik nebudu zakládat na té pravidelnosti. Změnil jsi nějak názor na podporu cyklistické dopravy v Praze? Moc ne. Ale já jsem od samého začátku nebyl velkým příznivcem cyklostezek, zvláště těch společných s chodci. Ty jsou dobré prakticky jen pro rekreační využití. V tomhle směru jsem tedy názor měnit nepotřeboval. Mně jde hlavně o zrovnoprávnění cyklistické DOPRAVY s motorovou. Vytvářet extra infrastrukturu pro každý druh dopravy je podle mě nesmysl. A součástí toho zrovnoprávnění je důsledné omezování vjezdu aut do centra a jejich pohybu po něm. Jsem tedy spíš pro vytlačení jedoucích i parkujících aut z hustě obydlených oblastí města. Ta cyklistická doprava pak přijde sama i bez cyklostezek. A není tedy spíš TVŮJ postoj negativistický? Nemyslím si. To, že jsem proti něčemu (motorismu), co uzurpovalo prakticky VEŠKERÝ veřejný prostor ve městě, není přece negativismus. Je to snaha po nastolení rovnováhy a spravedlivějšího sdílení veřejného prostoru. Život města je dnes prakticky totálně podřízen provozu motorových vozidel. To se musí změnit. Chceš tedy, aby byla zvýhodněna cyklistická doprava oproti motorové. Záleží na tom, co si představuješ pod slovem "zvýhodněna". Pokud tím myslíš ODSTRANĚNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ, tak ses trefil. Ale nevadilo by mi ani SKUTEČNÉ zvýhodnění cyklistické (a pěší) dopravy oproti individuálnímu motorismu ve městě. Rozhodně by si to zasloužila pro svou ekologičnost a minimální rizika pro ostatní ve srovnání s auty.
- - -
13.4.2012
Copak? Nevycházej Ti Tvoje statistiky? Vypadáš dost rozmrzele. Já se tak někdy tvářím, i když mi všechno vychází. Ale něco se děje... Nic podstatnýho. Jenom si říkám, proč dělali tu cyklostezku na náplavce, když ji několikrát do měsíce vždycky na několik dní uzavřou a pořádaj tam buď farmářský trhy (jinak nic proti nim) nebo tam - jako včera a dneska nějací zazobanci prodávaj a kupujou nějaký lodě. Proč Ti to vadí? Dá se to celkem pohodlně objet vrchem... To nepopírám, ale musím se nahoru dostat - po hodně nerovný dlažbě. Ale o to nejde. Jde mi o to, že až se budu příště rozhodovat, jestli z Karlína pojedu na Pankrác po magistrále nebo si to protáhnu po nábřeží, zase začne vítězit magistrála. Jo, to jsem si všiml, že když nepospícháš, tak z toho Karlína jedeš delší trasu přes centrum. Proč ses tak rozhodl? Ani nevím. Je to takové rovnější, mezi autama se pohybuju vlastně jen v úseku mezi Mánesovým mostem a galerií Mánes (docela zajímavá shoda). Ale když se nemůžu spolehnout, že mi část náplavky nezavřou kvůli nějaké akci, tak se už v tom Karlíně napojím na magistrálu a budu v cíli dřív. To Ti na té magistrále nevadí ta auta? Vždyť Tě musí extrémně ohrožovat... Proč by mě měla ohrožovat stojící auta? Vadí mi jen to, že mi (naprosto zbytečně) smrdí pod nos. Takže kvůli statistikám špatnou náladu nemáš... Jediné, proč bych kvůli statistikám mohl mít špatnou náladu, by bylo, kdybych o ně přišel. Ale vývoj čísel mě nechává v klidu. Já ty své výkony sleduju proto, abych se o svém ježdění něco dověděl, a ne proto, abych honil nějaká čísla, kilometry či rekordy. Tebe nezajímá, jestli jsi lepší než třeba loni stejnou dobou? Zajímá, ale nemá to vliv na moji náladu. Navíc jsem za první čtvrtletí najezdil takřka na kilometr stejnou porci jako loni. Kolik to za to první čtvrtletí bylo? Loni 2294 km, letos 2292 km. Takže v rámci odchylky měření. To je náhoda, nebo to má nějaký hlubší důvod? Jediný důvod je, že se vůbec nezměnil můj styl života. Jezdím prakticky tytéž trasy. Jenže ona se blíží už půlka dubna. To jsi určitě pár dalších kilometrů přidal... A víš, že moc ne? Loňskej duben byl svým způsobem výjimečnej, protože jsem kromě "služebního" ježdění byl na několika vydatnějších výletech. Takže to loni v doubnu hodilo 1234 km. Letos to bude výrazně méně. Možná dokonce jen polovina loňského dubnového výkonu. Čemu to přičítáš? Flákám se. Co jinýho Ti na to můžu říct? Jezdím vlastně jen to, co musím. Trochu mě taky otrávil ten nekvalitní plášť. Vždyť tam máš teď novej... Jo, ale ten samej, takže čekám, co to s ním udělá. Možná ho podvědomě šetřím a nejezdím "zbytečně". Ten první byl podle Tvých slov na vyhození už po nějakých 850 km. Jak vypadá ten současný po necelých třech stovkách? Zatím dobrý. Žádný výraznější opotřebení není znát. To je divný. Pokud by měl vydržet jen 850 km, tak by to už muselo být znát. Taky mě to překvapuje. Ale nechválím dne před večerem. Tak si aspoň trochu zaspekulujeme: Řekněme, že ten druhý plášť vydrží podstatně déle a jeho životnost se bude blížit těm původním. Jak pak vysvětlíš to rychlé opotřebení toho prvního? Nemysli si, že o tom takhle neuvažuju. No a k čemu jsi dospěl? Hledal jsem rozdíly. 1. Minulý měsíc tam bylo trochu terénu. Ne moc, ale bylo. 2. Zadní kolo mi v servisu nafoukli na podstatně vyšší tlak, než si nafukuju sám. 3. Měl jsem nové, podstatně účinnější brzdy a ještě jsem neměl pro ně cit v rukou. 4. Nový plášť mám na novém ráfku. To je dost rozdílů, ale přinejmenším ten ráfek na to podle mě nebude mít absolutně žádnej vliv. A pokud Ti ty nové brzdy neblokovaly zadní kolo a nebo jsi opakovaně nebrzdil smykem, tak nejspíš ani ty brzdy se na životnosti toho ráfku asi moc nepodepsaly. Kolik jsi toho najezdil v tom terénu? Když si to zpětně promítnu, tak vlastně hrozně málo. Nanejvýš několik desítek km. Určitě do padesáti. Ale místama to fakt stálo za to... Já to vidím na to přehuštění. Sleduj to dál a uvidíme. To si piš, že to budu sledovat, protože to byl pro mě takovej šok, že jsem prakticky nevěřil svým očím.
- - - 17.4.2012
Tak mám dnes novej zážitek: policajti u Vyšehradského tunelu. Nikdy jsem je tam zatím neviděl, protože tam vždy bývali jen o víkendech a já tudy jezdím v pracovní dny. Holt duben - měsíc bezpečnosti. A kvůli čemu tam stojej? Kontrolujou, jestli cyklisti respektují značku "Cyklisto, zahoď kolo". A zahodil´s? Bylo to zajímavé: Přede mnou jel mladej kluk na kole a před tou značkou poslušně slezl. To jsem ještě nikdy neviděl. Každý tam vždycky jen projížděl. Já jsem neslezl a projel jsem ještě před tunelem kolem něj. Když jsem byl uvnitř tunelu, všiml jsem si policejního auta dřív, než policajti zmerčili mě. Tak jsem okamžitě slezl a z tunelu jsem vyšel už pěšky. Páni policajti uznale pokyvovali hlavami, jak jsem vzornej. Myslíš, že ten kluk před Tebou o nich věděl? Připadá mi to tak. Třeba se odněkud vracel a mohl je vidět při cestě tam, takže zpátky už byl opatrnej. - - - 20.4.2012
Tak co, byl jsi včera na cyklojízdě? Samozřejmě. Velkou cyklojízdu si opravdu ujít nenechám. Dokonce jsem kvůli tomu přeorganizovával svoje pracovní záležitosti. To jsi dřív nedělal... Protože jsem nemusel. Teď mám práce tolik, že si nemůžu nechat čtvrteční podvečery volné pro cyklojízdy jako dřív. No a jak se Ti na cyklojízdě líbilo? Výborný. Ani ta nepřízeň počasí mi nevadila. Jsem zvyklý jezdit za každého počasí. V této souvislosti mi vytanulo na mysli, jak odpůrci cyklojízd na webu NaKole.cz zesměšňují účastníky cyklojízd tím, že je označují za sváteční cyklisty, kteří se za slunečného počasí projedou po Praze a pak zase uloží kolo do sklepa. Myslím, že tahle cyklojízda jim dala lekci - tedy pokud jsou schopni vnímat něco jiného než svou nenávist. A z čeho soudíš, že svoje kola pak večer do toho sklepa skutečně nedali? A z čeho odpůrci soudí, že dali? Když jsem se jich na to ptal, svorně říkali, že z toho, že cyklisté v dalších dnech už nejsou vidět. Samozřejmě se jim na to ode mě dostává jediné možné odpovědi: Při cyklojízdě jsou tito cyklisté nahloučeni na malém prostoru, takže jsou samozřejmě vidět víc, než když jsou rozptýleni po 500 čtverečních kilometrech Prahy. Z toho, že v době mimo cyklojízdy není vidět sevřené balíky cyklistů, nelze přece soudit, že nikdo nejezdí. Nejen ze statistik, ale i z mé osobní zkušenosti vyplývá, že se počet pravidelných městských dopravních cyklistů skutečně podstatně zvýšil. V určitých neuralgických bodech si už dokonce cyklisté začínají vzájemně překážet. To ale není jejich chyba, nýbrž chyba "odpovědných" míst, která na zvýšený zájem o tento druh pohybu po městě buď nereagují vůbec nebo s trestuhodným zpožděním či v nedostatečné míře. Zaznamenal jsi ten incident? Myslíš tu fyzickou potyčku U Bulhara? Držel jsem se spíše na chvostě, takže jsem tím místem projížděl, když už bylo po všem. Vnímal jsem jen jakési dozvuky. Drobné konflikty se při cyklojízdách stávají - přece jen se jedná o protestní akci, ale že by při nich došlo k vážným zraněním - to bylo myslím poprvé. A proč se takové věci při cyklojízdách stávají? Cyklojízda je demonstrace - manifestace něčí vůle, tedy svým způsobem nátlaková akce. Proto jsou ty velké cyklojízdy hlášenou akcí. Napadání takové akce je pak vždy porušením zákona, třebaže pro dotčené motoristy může taková akce znamenat nějakou tu minutu zdržení. Důvodů pro takové zdržení může být tisíc a pochybuju, že by se řešilo vždy fyzickým napadením. To je podle mě specifikum vztahu motoristů k cyklistům. Jak vůbec může k takovému incidentu dojít? Pokud má cyklojízda policejní doprovod a pořadatelskou službu, neměli by se její účastníci a omezení motoristé vůbec dostat do vzájemného kontaktu. Napadena byla osoba náležející právě k pořadatelské službě. Připouštím, že je zde poněkud specifická situace, že pořadatelé jsou zároveň i účastníky protestu. Ty víš přesně, kdo ta napadená osoba byla? Ano, a chtěl bych mu tímto na tomto místě vyjádřit podporu, poděkování za obětavost a popřát brzké uzdravení. Hraboshe považuju za svého kamaráda. Slíznul to vlastně i za mě a spoustu (tisíce) dalších "řadových" účastníků cyklojízdy, kteří neměli odvahu jako on podílet se na organizačních záležitostech akce.
Takže Hraboshi: Drž se!
Jaké byly reakce na tu událost? Každý reagoval podle svého založení. Nejsmutněji je mi z reakcí většiny odpůrců cyklojízd na diskusním fóru NaKole.cz. Jsou tak zaslepeni svou nenávistí k této akci a k jejím účastníkům a pořadatelům, že v nich prakticky nezbylo nic lidského. V jejich čele samozřejmě zde již mnohokráte zmiňovaná Radka. Její komentáře jsou prostě hodny opovržení - přímo z nich čiší naprosto čirý hyenismus: "Tak to Hrabosch dostal po čuni?!?" "Doufám, že se mu to v hlavě konečně trošku přerovná." "Já si zrovna myslím, že je dobře, že se to stalo." "Taky by nám mohl Hrabosch udělat nějaký "deníček marodníček", abychom mohli sledovat, jak srůstá :o))) "Mimochodem, neměli bychom od včerejška počítat nový věk, abychom mučedníkovi vzdali hold?!?"
Zvlášť dobře se tyto její hlášky, schvalující útok ZEZADU, vyjímají v kontextu s jejími chlapáckými výhrůžkami, jak někomu "rozfláká ciferník", když ji budou házet do jednoho pytle s účastníky cyklojízd. Připadá mi, jako kdyby Hrabosh dostal tu zákeřnou ránu přímo od ní.
Paní Jandová, STYĎTE SE, jste-li toho při své odporně bezcitné povaze vůbec schopna.
Jen doufám, že se určitým (snad) rozumným lidem už konečně rozsvítí v hlavě, uvědomí si, s kým mají v případě této osoby tu čest, a přestanou ji podporovat a krýt. Víc se k tomu nehodlám vyjadřovat. Je mi z ní opravdu zle.
- - -
23.4.2012
Co říkáš novým informacím o Hraboshově incidentu? Překonává to veškerou moji dosavadní fantazii. Nejdřív jsem si myslel, že provokovat účastníky cyklojízdy tím, že záměrně pojede autem do centra tak, aby peloton potkal a mohl se "spravedlivě" rozhořčovat nad tím, jak kvůli tomu musel hodiny čekat v zácpě, může jen ubožák typu Radky. Je ale vidět, že tenhle typ chování je oblíbený i u dalších podobně smýšlejících lidí. Je opravdu velká "náhoda", že cyklojízda zdrží právě člověka, který se dopravou na magistrátu dlouhá léta zabýval a který tudíž musel mít veškeré informace o této akci. A navíc že si za cíl provokace vybere člověka, který se na pořádání cyklojízd podílí a se kterým mnohokrát na magistrátu jednal. Mně z toho naprosto jasně plyne, že se jednalo o záměrnou provokaci. Ta akce byla zcela zřetelně připravená. To jsou dost ostrá slova. Pro takovéto lidi žádná jiná nemám. A nemám je ani pro stranu, kterou dotyčný radní zastupoval. Myslíš ODS? Samozřejmě. Tuhle stranu už přes dvacet let považuju za špičku organizovaného zločinu. A události kolem bývalého primátora Béma a teď bratří Steinerů mi to jen (už postopadesáté) potvrzují. Co Hrabosh? Měl by to nějak řešit? Hraboshovi zrovna já radit nemusím. Je to odvážný člověk, který se dokáže o sebe postarat. Předpokládám, že podá (nebo už podal) trestní oznámení a že útočník půjde za katr. Tam by mimochodem podle mě patřila celá špička současné i minulé ODS. Snad se někdy dočkám... Ale na druhou stranu, pokud vězení nehrozí ani člověku, který úmyslně těžce zranil ženu, přičemž jako zbraň proti ní použil auto, jsem dost skeptický. Notabene když rodinný příslušník jiného hlavouna ODS pošle natvrdo za mříže člověka jen proto, že vyjádřil svůj politický názor a pomaloval (nejen) její volební plakáty.
- - -
24.4.2012
Pořád ještě sleduješ reakce a ohlasy na Hraboshův incident na cyklojízdě na disukusním fóru NaKole? Už jen zběžně. Nikdo nic nového nepřináší, v podstatě se každý už jen opakuje. Nejtvrdošíjněji se opakují ti, kteří mají nejjednostrannější a nejnevyváženější názory. Konkrétně mám na mysli diskutujícího Joe "Laffera" CUBE. Co Ti na jeho postoji vadí nejvíc? Právě ta jednostrannost. Ale od začátku: On si například vůbec neklade otázku, jak neuvěřitelná náhoda je, že dlouholetý radní pro dopravu z pražského magistrátu bude se dět v taxíku, který zrovna jako první v koloně narazí na cyklojízdu a navíc zrovna v místě, kde špuntuje Hrabosh, se kterým se dobře zná. Vůbec si nepřipouští, že se velmi pravděpodobně jednalo o záměrnou a dobře připravenou provokaci. Dobře. Ale ani Ty nemůžeš dokázat, že to nebyla náhoda. Dokázat ne, ale za zvážení ta možnost promyšlené provokace rozhodně stojí. A co dál? Za druhé ten radní Hraboshe zná ze vzájemných jednání, takže věděl, že Hrabosh je na svoje kolo háklivej a že má prudší povahu. Věděl tedy, do čeho jde. Mohl to kolo v klidu zvednout o odvést stranou. Pochybuju, že by pak Hrabosh reagoval fyzickým útokem. Slovním ovšem jistě. A určitě dost drsným. Ano, to je pravděpodobné. Ale ODHOZENÍ kola bylo nutně záměrným pokusem vyprovokovat Hraboshe k prudší reakci. To je vše? Ne. Joe@CUBE směšuje Hraboshovu OBRANU soukromého majetku - bezprostřední reakci S NULOVÝMI NÁSLEDKY, kterou nazývá "brutálním útokem", s jednoznačným aktem POMSTY ze strany bratra pana radního, S NÁSLEDKEM HRABOSHOVA TĚŽKÉHO ZRANĚNÍ, kterou nazývá div ne mazlivě "ťafkou". Tady jde z jeho strany už o záměrné zkreslení skutečnosti a vědomé zaujetí nevyváženého postoje. Jak můžeš takhle autoritativně říct, že ta nevyváženost je vědomá? Musel by mít IQ kolem 70, aby to nevnímal. Co ho k tomu nevyváženému postoji vede? Tohle jsou lidi, kteří jsou zarytými obhájci svobody v nějaké abstraktní či idealizované podobě, která nemá s praktickým životem nic společného. V tomto konkrétním případě přiznává těm Šteinerům právo nerespektovat fakt, že akce byla povolená a že Hrabosh fungoval jako člen pořadatelské služby. Jaké měl Hrabosh pravomoci? "Špuntaři" jsou specielně školení cyklisté, kteří mají instrukce, že mají srozumitelným způsobem dát najevo motoristům, že místem projíždí povolená demonstrace cyklistů a že není žádoucí, aby se se svými vozidly mezi demonstrující cyklisty cpali. Mají to dělat vstřícným a zdvořilým způsobem a po projetí pelotonu za trpělivost motoristům poděkovat. Položení kola doprostřed vozovky měl tedy být jen SIGNÁL, že se auta nemají mísit mezi cyklisty... Samozřejmě. Rozhodně nejde o agresi - a už vůbec ne ze strany jednotlivce. Takhle extrémně zaujatý člověk, jako je Joe@CUBE, to ale zcela automaticky bere jako útok na právo účastníků silničního provozu na volný průjezd. Z toho pak čerpá přesvědčení, že si řidiči mají právo vymoci průjezd JAKÝMIKOLI prostředky včetně použití hrubého násilí. A nejde v případě (povolené) cyklojízdy o "kolektivní" agresi? Chápu, že to určitým způsobem naladění jednotlivci takto můžou brát. Je to ale legitimní a hlavně naprosto legální způsob, jak vyjádřit velkou nespokojenost s extrémně nerovným postavením cyklistické dopravy ve srovnání s individuálními motoristy. Cyklojízda má za úkol upozornit na dlouhodobě existující a neřešenou nespravedlnost a nerovnováhu, nikoli bojovat o nějaké nezasloužené výhody pro cyklisty. To jsi mi ale utekl z otázky. Je to tedy kolektivní agrese nebo ne? Samozřejmě že ne. Pokud někdo využije svého ústavou zaručeného práva a v rámci zákona se domáhá svých práv, není automaticky agresorem. Naopak za agresi považuju například to, když mě jako cyklistu či chodce motoristé nutí vdechovat jejich zplodiny a obtěžují mě svým hlukem. Ale to už se dostáváme někam jinam. Kde se tedy při tom incidentu podle Tebe stala chyba? To nebyla JEDNA chyba - bylo jich víc. První chybou bylo podcenění rozměru akce ze strany policistů. Když se někde sejde pár holohlavých křiklounů, pošlou tam stejný počet policistů a účastníky protestu de facto chrání před spravedlivě rozhořčenými občany. Totéž mělo být i zde. "Špuntování" měli zajišťovat policisté nebo JIMI vyškolení asistenti, nikoli organizátoři či dokonce sami účastníci demonstrace. Ti pak nemají u omezených řidičů respekt. Nepředpokládám, že by sebeprchlivější R. Šteiner napadl "špuntujícího" policistu. A další chyby, které se staly? R. Šteiner neměl sebemenší právo sahat na cizí majetek. Hraboshova reakce byla sice prudká, ale v podstatě adekvátní vzniklé situaci. K prudkosti jeho reakce přispěl hlavně ZPŮSOB odstranění kola. Nic útočníkovi nebránilo provést odstranění kola z cesty (když už to považoval za správné) kultivovaně a ne demostrativním a konfrontačním způsobem, který se nemohl obejít bez poškození. Hrabosh se tedy žádné chyby nedopustil? Tady mohu soudit jen podle nulových následků jeho obranného zásahu. Takže nedopustil. Svůj soukromý majetek podle mě hájil přiměřeně. Předpokládám, že třetí chyba bude na straně V. Šteinera... To už snad ani nelze nazvat chybou. Byl to naprosto nepřiměřený fyzický útok vedený nepřiměřenou silou a razancí - samozřejmě s odpovídajícími následky. Navíc s využitím znalosti "bojových" umění. Já osobně tyhle aktivity nemám rád. Lidi, kteří tahle "umění" obhajují, většinou tvrdí, že základem každého z nich je tréning sebeovládání. To jsme viděli... Je to jen zástěrka pro ventilaci nahromaděné agrese u lidí, kteří ji nedokážou ventilovat tvůrčím nebo aspoň méně agresivním způsobem. To je poslední chyba? Zdaleka ne. Další "chyba" či spíše totální morální selhání bylo opět na straně V. Šteinera, který vedl útok obzvláště zákeřným způsobem - prakticky zezadu. A poslední, co považuju za chybu či selhání policie, je, že umožnili pachateli útoku končícího těžkým zraněním vůbec odejít. Jejich POVINNOSTÍ bylo pachatele zadržet. Příležitost k tomu měli. Proč Ti tedy vadí prakticky přesně opačný pohled jednoho z diskutujících na NaKole? Protože je to jen hloupá póza. Ten člověk si je vědom všech okolností, které jsem tu vyjmenoval, přesto bude mlít neustále tu svou. On prostě fanaticky vyznává tu svou JEDINOU hodnotu, kterou je nesmírně široce (a tudíž také velmi vágně) definovaná "svoboda". Tihle lidé neuznávají základní pravidlo, že svoboda není prostor, který si vybojuju na něčí úkor, ale naopak především respekt ke svobodě druhých. Někde jsi zmínil, že ten člověk, který tak vehementně hájí chování bratří Šteinerů, chodí ozbrojen palnou zbraní... Ano, tohle považuju za holé neštěstí. V. Šteiner byl "ozbrojen" svým výcvikem v bojových uměních a tuto svou "zbraň" použil proti v tomto smyslu bezbrannému člověku. Kde mají občané záruku, že lidé ozbrojení palnými zbraněmi, nepoužijí svou zbraň rovněž v podobném afektu, v jakém se nacházel V. Šteiner? Rozhodně neobstojí argument, že pro držení takové zbraně museli projít výcvikem, nějakými psychotesty a podobně. Je to stejně pošetilé jako spoléhat na to, že lidé ovládající bojová umění prošli tréningem sebeovládání.
- - -
25.4.2012
Ještě mi řekni, jak bys v Hraboshově situaci reagoval Ty.
To je vyloženě špatně položená otázka... Proč myslíš? Protože o mně je známo, že se snažím vždy řešit příčiny a ne až případné následky. A jak to souvisí s Hraboshovým incidentem? Zcela zřetelně: Já bych se do jeho situace prostě nedostal. To mi vysvětli. Za prvé se nepohybuju v politických kruzích, což znamená, že nemám takové "známé" jako je R. Šteiner, takže není moc pravděpodobné, že by někdo takový proti mně zosnoval takovouhle provokaci, aby mi mohla nějaká gorila dát do držky. A za druhé? Nepovažuju se za aktivistu a nejsem tolik vidět jako Hrabosh. Nevím, jestli to není slabost a jestli bych s tímto svým postojem tedy třeba neměl něco udělat, ale sktečnost je taková, a proto se nemohu dostat do stejné situace jako Hrabosh. To jako třeba že nešpuntuješ? Například. Jo, párkrát jsem si to zkusil, když jsem zaskočil za některého "oficiálního" špuntaře, který zaspal, ale na všech svých zhruba sedmdesáti cyklojízdách jsem nikdy nebyl ničím jiným než pasivním účastníkem - jakýmsi pěšákem. Vlastně tak trochu do počtu. Svůj protest vyjadřuju jen svou účastí. Nic víc. Takže vlastně spoléháš na ochranu ze strany jiných. Vlastně ano. Spoléhám na ochranu organizátorů a samozřejmě i té policie. Je ještě nějaké "za třetí"? Myslíš jako že bych tu rozšafně pohovořil o svých kladných(?) povahových vlastnostech, které mi nedovolí účastnit se přímých střetů? Tak můžu: Nasranej na ten motoristickej blázinec v Praze jsem prakticky stejně jako Hrabosh. Možná v lecčems ještě víc, protože mám v tomhle ohledu čistší svědomí (sám jsem auto nikdy neměl a nepoužíval), takže mě nebrzdí žádné "máslo na hlavě". Takže své naštvanosti prostě jen nedáváš tak snadno průchod jako Hrabosh? Tlačíš mě k tomu, že bych se měl prohlásit za méně konfliktního než je on? No třeba... Myslím, že v tomhle mezi námi příliš velký rozdíl nebude. On je prostě jen odvážnější, na což teď vlastně doplatil. Na druhou stranu je to vlastnost, pro kterou si ho vážím. Takže jsi vlastně srab... To nezastírám. Jsem totiž prakticky o generaci starší než on a navíc jsem se jako dospělý nikdy s nikým nepral, takže bych to asi ani neuměl. To ale neznamená, že bych neměl sílu. Naopak - protože nejsem v tomhle ohledu zběhlý, mohl bych v případném afektu někomu ublížit víc, než kdybych se prát uměl. I proto se přímým střetům vyhýbám. Takže nikoho raději neprovokuješ... Ne, pokud za provokaci nepovažuješ to, když si například vynutím přednost tam, kde mi ji nějaký řidič hodlá upřít. Například na křižovatce Podolská - Podolské nábřeží. Že vědomě neprovokuju, ovšem neznamená, že by moje chování nemohlo někoho rozpálit doběla. Čelil jsem už mnoha útokům ze strany řidičů, ale fyzické konfrontaci jsem se vždy dokázal vyhnout, natož abych s ní sám začínal. A jak bys reagoval, kdyby někdo zaútočil na Tvé kolo? Třeba i v jiné situaci než na cyklojízdě. Vím, že ke svému kolu máš hodně hluboký citový vztah. Kdo by neměl, když si ho sám navrhne a stráví na něm čtyři tisíce hodin? No a jak bys tedy reagoval? Například při pokusu o krádež nebo zničení. Určitě bych jednal v silném afektu. A v takovém případě se ani přibližně nedá odhadnout, jak bych se zachoval. Možnosti sahají od plného ovládnutí toho afektu a pokusu o dohodu či jiné smírné řešení až po fyzický útok. Takže je teoreticky možné, že by ses zachoval jako Hrabosh při obraně svého kola nebo jako V. Šteiner, když šel pomstít svého bratra... Velmi správně říkáš "pomstít", protože o obranu rozhodně nešlo. Tak je to možné nebo ne? Teoreticky asi ano. Vyloučit to samozřejmě nemůžu. Nemám tyhle situace vyzkoušené. Ale pokud bych přitom někomu ublížil, nebránil bych se odpovědnosti. A právě to je důvod, proč tyhle věci řeším důsledně preventivně, tj. vyhýbám se situacím, kdy by k něčemu takovému mohlo dojít.
- - -
9.5.2011
Tak zkus zase něco méně kontroverzního. Jak se Ti jezdí? Počasí je ideální... V posledních dnech jsem se dost vyvztekal... To jako proč? Dostal jsem darem přístroj, který - ne že bych si ho vyloženě nepřál - mě ale stál prostě spoustu nervů a ještě stát bude. Tak mě nenapínej... Vždyť já vlastně ani nevím, jak se to jmenuje nebo jak tomu mám říkat. Dělá to prakticky totéž co cyklocomputer, jen to ještě (velmi nepřesně) měří nadmořskou výšku a zaznamenává si to projetou trasu. To by se Ti mohlo líbit - s těma Tvejma podrobnejma statistikama... To možná jo, ale já mám odjakživa problém s ovládáním elektroniky, a přesto že jakž takž vládnu angličtinou, nerozumím ani anglickým pojmům, které se používají v českém návodu. A co na tom nechápeš? To by bylo na dlouhý povídání. Největší problém jsem měl ale se stahováním nějakých programů do počítače, které by ty údaje z toho přístroje nějak zpracovávaly. A už to máš stažený? Mám, ale je toho nějak moc najednou. Už jsem si dokázal zobrazit výškový profil ujeté trasy, ale to je tak všechno, čím se ta složitá potvora liší od běžného cyklocomputeru. Jo, ještě to umí lokalizovat fotky. Určitě Ti to změří i nastoupané metry a máš nový zdroj statistických údajů... To asi jo, ale když tyhle údaje chybí čtrnáct let zpátky, tak je nebude s čím srovnávat... No tak třeba jen pro informaci. To jo, ale protože jezdím v podstatě pořád stejné nebo podobné trasy, stačí mi každou změřit jen jednou. No tak si ty údaje prostě sleduj proto, abys s těmi současnými mohl srovnávat ty budoucí. S ježděním na kole přece ještě ani zdaleka nekončíš... To ne, ale zatím to vypadá tak, že ten přístroj budu používat jen nárazově - tedy při nějakých výjimečných vyjížďkách rekreačního typu. To je v Tvém případě tak málo často, že se s tím v takovém případě nenaučíš pracovat. To máš pravdu. Je to tím, že já si kupuju jen věci, které OPRAVDU potřebuju, takže nevlastním takové, které bych používal jen příležitostně. A co ještě neumíš? Nějak se mi nedaří propojit mapu s tím výškovým grafem. Vpravo idím profil, vlevo vidím v mapě trasu, ale nejsem schopen například určit, v kterém místě jsem dosáhl maximální rychlosti. To vidím jen na tom grafu, ale ne v mapě. Nejspíš to ten program neumí. Ale samozřejěm nejdřív hledám chybu v sobě. Ta džípíeska je jediný důvod, proč se v poslední době rozčiluješ? Džípí.. co? To je na kolo, ne na džíp. Ptám se, jestli ten krám je jedinej důvod, proč se v poslední době rozčiluješ. No, jedinej ne, ale asi ten hlavní. Dnes jsem měl ale ještě jeden: Asi si vzpomínáš, jak jsme tu mluvili o nekvalitních pláštích z Rubeny. Jo, sjely se Ti během několika set kilometrů. Opět jsem hledal chybu nejdřív u sebe - přemýšlel jsem o stylu své jízdy, o přehuštění atd. Poté, co jsem nazul druhý z těch zakoupených plášťů, na všechno jsem si dával pozor. Dokonce jsem mírně podhustil a skutečně se mi zpočátku zdálo, že se pláště tak rychle neopotřebovávají. A dneska jsi zjistil, že to bylo na nic, že se Ti sjely úplně stejně rychle... Bingo! Nechal jsem se ukolébat tím, jak se mi zpočátku zdálo, že se vzorek nesjíždí, tak jsem ten plášť přestal kontrolovat. Myslel jsem si, že mám dost času. A neměl... Co se přihodilo? Jedu si takhle v klidu po magistrále - shodou okolností v místě, kde jezdím nejrychleji (sjezd od Žitné k Národnímu muzeu), a najednou se mi zdá, že kolo nějak plave, a za několik málo chvil jsem jel po ráfku. Plášť byl sjetý tak, že byl po většině délky vidět kord a na několika místech byl ten plášť podélně takřka vejpůl a v prostředku už z toho začínala lézt duše, která to samozřejmě nevydržela, prodřela se a utekl z ní vzduch. To to nebouchlo? Naštěstí ne. Uteklo to postupně během několika málo desítek vteřin (metrů). No jo, ale tohle nestačí jen slepit... Samozřejmě jsem pospíchal za klientem, takže jsem volil nejrychlejší řešení - výměnu duše. To mi trvá tak pět minut. Takže kousek za Státní operou jsem zajel ke kraji, přehodil jsem duši a jelo se dál. Tu jsi musel ale po nějaké chvíli taky prodřít... Risknul jsem, že to bude až na zpáteční cestě od klienta. A skutečně - ty tři kilometry jsem dojel bez úhony a dokonce ještě včas, vyřídil jsem, co jsem měl a ještě jsem se stihl vrátit sedm kilometrů domů, kde jsem okamžitě vyměnil plášť. Duše to tedy přežila. Ona nějakou dobu vydrží. mám to vyzkoušený, když jsem si dělal ze staré duše záplaty na plášť. Kolik kilometrů Ti ten plášť vydržel tentokrát? Opět zhruba 850 km. To je opravdu k vzteku. U toho nového typu V81 Je to sedmkrát až osmkrát kratší životnost než u těch předchozích V39. Takže: Rubenu už nikdy. Je mi to líto, měl jsem snahu - jako patriot (nebo spíš jako idiot) jsem léta preferoval jejich (tedy domácí) výrobky, ale oni si to prostě nezaslouží. Šeredně mě zklamali. Takovýhle propad kvality jsem si do této chvíle nedokázal ani představit.
- - -
13.5.2012
Tak co je nového? Jezdíš pilně? Jak se to vezme. Jezdím pilně, přesto je to skoro o 40 % míň než loni touto dobou. To se snad vylučuje... Ani ne. Loni touto dobou jsem jezdil na své poměry extrémně mnoho. To spíš letos je to tak nějak "v normě". Nechceš mi poskytnout nějaká konkrétní čísla, abych si udělal obrázek? Dobře. Letos jsem od počátku dubna najel 1065 km. Loni za stejnou dobu 1753 km. Tak už tomu rozumím. A jak tedy trávíš čas, když míň jezdíš? Neklábosíš zase na nějakém diskusním fóru? Občas nahlédnu do NaKole.cz, ale je to spíš takový masochismus. Zbytečně se rozčiluju. Můžu hádat, kdo Tě tam nejvíc rozčilil? Ani nemusíš. Představ si: Ta samá ženská, která vyjádřila nelíčenou radost nad tím, že Hrabosh dostal při dubnové cyklojízdě pěstí do obličeje tak, že musel být s těžkým zraněním převezen do nemocnice ("Tak to Hrabosch dostal po čuni?!? Já si zrovna myslím, že je dobře, že se to stalo. Doufám, že se mu to v hlavě konečně trošku přerovná."), se dnes tváří jako ustaraná mamina a ptá se: "Jen na okraj - nevíš jak je Hraboshovi? Od té VJC se tu ještě neobjevil. To je ještě pořád v nemocnici?!?" Třeba šla do sebe... Houby s voctem. O Hraboshe jí nejde ani v nejmenším. U normálního člověka není přece možné, aby v jednu chvíli jásal nad něčím zraněním a po pár dnech měl péči, jestli ho něco nebolí... Jen si to žehlí si to u ostatních. Došlo jí, že přestřelila. Takže si přece jen uvědomila svou chybu...? SKUTEČNÁ Radka je ta krutá a škodolibá. Té, co se teď naoko stará, jak se Hrabosh cítí, jde jen o to, jak vypadá před ostatními. Jen si zase nasadila masku, která jí v návalu radosti nad Hraboshovým neštěstím na chvíli spadla. A už je tedy Hrabosh v pořádku? Je prý už v domácím léčení. Ale nevypadá to, že by byl natolik v pohodě, aby se zase zapojil do diskuse NaKole. Já být na jeho místě, už bych tam po této zkušenosti ani nepáchnul. Tedy dokud tam budou mít hlavní slovo morální zrůdy bez špetky soucitu a empatie, které nadšeně schvalují to brutální násilí, které na něm bylo spácháno.
- - -
17.5.2012
Jsi v poslední době tak roztržitej, že jsi určitě zapomněl na dnešní cyklojízdu... No, málem. Mám za sebou dost těžký začátek týdne a ve čtvrtek odpoledne velkou shodou okolností volno, že jsem si šel po obědě lehnout, abych dospal to ranní vstávání. Takže jsi cyklojízdu zaspal? Vždyť říkám, že málem. Probudil jsem se po půl šesté a ještě jsem to dost pohodlně stihnul. No a jaká byla? Svým způsobem výjimečná. To vás tam bylo tolik? Ani ne. Zhruba šedesát. Tak čím se to lišilo? Když jsem přijížděl na Jiřák, projížděl jsem kolem kapely (saxofon, minikytara a akordeon) a kolem jakýchsi kejklířů, kteří předváděli nějaké akrobatické kousky s dvěma klackama spojenýma šňůrou a těžko identifikovatelným tělesem ve tvaru dvou vrcholama spojených kuželů, kterými si nejrůznějším způsobem pohazovali. Dalo se na to koukat. Tak jsi čuměl na kejklíře a na cyklojízdu ses vyfláknul? To ne. Už jen proto, že tahle produkce byla nejspíš součástí cyklojízdy. Kromě těch akrobatů popojížděly kolem bizarní vehikly svařené z několika rámů kol na sobě. Jezdec seděl nahoře a nohama se odrážel od země. Jak se mohl odrážet nohama od země, když seděl ve výšce? Měl je nastavené jakýmisi chůdami. To ty vehikly neměly pedály? Měly. Když se pak cyklojízda rozjela, chůdy šly dolů a jezdci "normálně" šlapali - jen zhruba ve výšce mých ramen. To pak ti kašpaři jeli s vámi celou trasu cyklojízdy? Přesně tak. Byli to Němci a s organizátory se bavili anglicky. Vydrželi až do konce. To jste po Praze museli vzbuzovat docela pozornost. To jo. Lidi se na nás z chodníků i z aut smáli, mávali nám, povzbuzovali nás - byli hrozně milí. My jsme jim ty úsměvy vraceli a taky na ně mávali. To je dost odlišný obraz cyklojízdy, než se snaží vykreslit někteří škarohlídové z Nakole.cz... Vůbec mi to nepřipomínej. Mám na ně vztek. Tam už cítím vyloženě zlý úmysl tuhle akci očernit a udělat z ní agresivní blokádu jinak dokonalé pražské automobilové dopravy. Vždyť při předchozí cyklojízdě došlo k tomu incidentu... To byla podle mě provokace ze strany toho radního. Víš, jaká náhoda by musela být, aby cyklojízda zablokovala zrovna bývalého radního pro dopravu, který by byl zrovna první v zastavené koloně a zrovna v místě, kde špuntoval Hrabosh jako jeden z mnoha? Vždyť já bych měl problém něco takového i zinscenovat, natož aby to mohla být náhoda. A proč tedy byla atmosféra té dnešní cyklojízdy odlišná od té předchozí? Za prvé nebyla odlišná moc. Ten negativní dojem o té předchozí šíří jen zlomyslní odpůrci městské cyklistiky organizovaní na NaKole.cz. Já jsem na té cyklojízdě byl a nevšiml jsem si, že by bylo moc naštvaných řidičů. Rozhodně převládaly úsměvy, jen občas nanejvýš neutrální pohledy a odevzdanost. A za druhé? Pokud atmosféra té dnešní byla JEŠTĚ lepší, tak proto, že nás bylo přece jen méně a auta jsme (pokud vůbec) zdrželi maximálně v řádu jednotek minut. Za další v tom dnešním počtu nebyl problém držet jeden pruh průjezdný, takže nás auta mohla i pomalu míjet. A nebyla příčinou té lepší nálady přihlížejících i přítomnost těch bizarních vozítek? Určitě taky. Budilo to pozornost. POZITIVNÍ pozornost. To bude asi ten hlavní důvod... No, možná ještě volba trasy. V tom omezenějším počtu jsme si mohli dovolit projíždět menšími uličkami, i když zrovna Argentinská a Nábřeží kpt. Jaroše se mezi ně počítat asi nedá. Projížděli jsme také přes Staroměstské náměstí, kde fanoušci sledovali zrovna hokej - tuším Finsko - USA a těšili se na přenos zápasu českého mužstva se Švédskem. Ty se nějak vyznáš... Neříkal jsi kdysi, že hokej a vůbec sport nesleduješ? No, nesleduju. Tohle jsou informace, které ke mně dolehly, aniž bych se po nich musel pídit.
- - -
20.5.2012
Tak se zase pochlub nějakými kilometry. Není moc čím. Tys přestal jezdit už úplně?
Jak už jsem říkal, jezdím podstatně méně než před rokem, ale pořád je to (často i násobně) víc než někteří "ústní" cyklisté z Nakole.cz Tak počkej, budeme se tu bavit o Tvých kilometrech nebo o někom, kdo o ježdění jenom kecá? Možná bychom zvládli obojí. Proč Tě zase zajímá to diskusní fórum? Protože jsem si tam přečetl naprosto nehorázné věci.
Ani nechci vědět, kdo je psal. Uhodl jsi. Co tě tam tak nadzvedlo? Jeden z novějších diskutujících, se kterým jsem se tam už nepotkal, se tam svěřuje se svými zkušenostmi s elektrokolem. S většinou jeho názorů na dopravní problematiku sice nesouhlasím, ale co se týče elektrokola, pozorně mu naslouchám. Tebe něco takového láká? On o sobě tvrdí, že je starší člověk, který dlouho nesportoval a ztratil fyzičku. Elektrokolem to chce nějak dohnat. A cyklisté NaKole se mu smějí, že je jen poloviční cyklista.
Tak nějak. I když ne všichni. Především ovšem - jak také jinak? - jistá Radka. Co ta o tom může psát? No co asi? Pro ni je to opět vítaná příležitost, jak si na někom zvednout své pošramocené sebevědomí a vyléčit si nějaký ten mindráček. To chceš zase rozebírat tuhle šílenou ženskou? Netačí Ti, že jí věnuješ jednu celou sekci svého webu? Ta sekce je o MÉM sporu s touto osobou. Ale ona otravuje další a další lidi. A jak je otravuje? Vzpomínáš si, jak mi kdysi napsala: "Ty nejsi žádný cyklista, protože se na svém kole jen přepravuješ z bodu A do bodu B"? Aha, vzpomínám si. Ona miluje roli arbitra, který rozhoduje o tom, kdo je nebo není cyklista. Jasně. A teď se vyřádila na tom elektrokolistovi... Nojo, ale JAK?! "Tebe za cyklistu nepovažuju a považovat ani nehodlám, protože ty jezdíš už v podstatě jen na motor. Ty jsi na žádné kolo nesedl. Ty jseš s tím svým motokolem jen imitace na cyklistu a nemáš na cyklostezce co dělat". Ví ona vůbec, jak elektrokolo funguje? Podle toho, co píše, o tom neví vůbec nic. Vždyť to může být ideální řešení pro člověka s omezenou fyzičkou nebo pro člověka obézního, pro kterého například jízda do kopce neúměrně zatěžuje srdce. Mně to nevykládej... Já jsem tuhle blbost z pusy nevypustil. Když jde o její zdraví, tak tím omluví cokoli - třeba to, že používá auto a téměř nejezdí na kole. Když jde o někoho jiného, tak mu vyčítá, že to řeší po svém a dokonce lépe než ona. Když si někdo kvůli zdravotním a věkovým ohledům pořídí elektrokolo, tak pro ni není cyklista. Když ONA kvůli zdravotním ohledům takřka úplně přestane jezdit na kole a všude se vozí autem, je to naprosto v pořádku a nejspíš se pořád považuje za vzor cyklisty. Teď tedy víme, kdo pro ni cyklista není, ale kdo pro ni tedy cyklista je? Jen ten, který jezdí jako ona: V žádném případě se nesmí přepravovat z bodu A do bodu B. Nesmí jezdit víc než ona, takže maximálně tak tisícovku ročně. Na start vyjížďky si kolo povinně musí přivézt autem. Musí povinně jezdit v houfu, nejlépe od hospody k hospodě. Nesmí jezdit po městě, musí jezdit jen za slunečného počasí, nejlépe po polních a lesních cestách. Jo a cyklistou taky podle ní zcela určitě není člověk, který aspoň jednou denně neprojede nějakou kaluží nebo blátem. Jo a nesmí mít pomocný motorek, protože pak šlapání vlastně jen předstírá. Ona si neuvědomuje, jak je směšná? Ona si nejspíš vůbec neuvědomuje, jak na lidi působí, nebo je jí to jedno. Ale běda, když jí to někdo neprozřetelně řekne... Ale to už by patřilo do jiné sekce tohoto webu.
- - -
Věnujme se raději Tvému ježdění. Vyjedeš si občas na výlet, nebo se placatíš pořád jen po té Praze? Včera jsem se "placatil" kolem Kolína. Co jsi dělal v Kolíně? Byl jsem tam jen jako doprovod a servisní vozidlo méně zdatných cyklistů (účastníci celostátní soutěže hádankářů a křížovkářů). Jelo se vlakem do Poříčan a odtamtud na kolech přes Pečky do Kolína. Z Nové Vsi by se muselo po hlavních silnicích, tak jsme to vzali oklikou podél Labe, ale ta cesta byla špatně značená a nevyhovoval ani povrch, takže zpět už jsme to vzali po těch hlavních. Takže jste jeli jen Poříčany - Kolín a zpět? No já ne. Nechal jsem hádankáře v Kolíně a udělal jsem si výlet po okolí. Vždyť to tam znáš jak své staré boty. Kudy jsi jezdil? No, znám to tam jen po silnicích, takže jsem to tentokrát zkusil terénem. To Ti není podobný. Proč ses tak rozhodl? Vlastně to začalo tím, že jsem pro zpáteční cestu hledal alternativní trasu, abychom nemuseli po západním (levém) břehu Labe, a zkusil jsem druhý břeh. A dobrý? Jo, chvíli. Pak to začalo houstnout - no prostě projel jsem to až do Libice nad Cidlinou těsně kolem vody, ale už v půli této výpravy jsem to zavrhl jako vhodnou trasu pro návrat. Tak jsme ten kousek do Nové Vsi jeli po těch hlavních. Nadšení to sice nevyvolalo, ale od Nové Vsi jsme jeli vlastně tutéž trasu zpátky do Poříčan. Jen v Pečkách jsme poněkud zbloudili - místo doleva jsme odbočili doprava a po strastiplné cestě po dlažbě jsme skončili u nádraží. Do vlaku se nám ještě nechtělo, tak jsme po té dlažbě jeli zpět a tam už jsme odbočili správně na Tatce.
Tak jste to měli s prohlídkou města Pečky... No, tak nějak. Jenže nám kvůli tomu v Poříčanech o pár minut ujel vlak a museli jsme tam hodinu čekat na další. Kolik vám to hodilo kilometrů? Já jsem měl dohromady 101 km, ostatní 63 km. To zas nejsou tak špatní cyklisti - 63 km, z toho část špatně sjízdným terénem... Musel jsi řešit nějaké technické poruchy? Ani jednu. Drobné komplikace vznikly jen při nakládání do vlaku. Ani těch 101 km není špatné čislo... No, já jsem měl toho terénu (a obtížnějšího) podstatně vyšší podíl než ten zbytek, takže jsem se cítil spíš jako po silničních 150 km. Nezničil sis v tom terénu kolo? Vím, že na to není stavěné... Ani ne. Dávám si na to pozor. To by mi za to nestálo. Jak často jezdíš stokilometrové a delší trasy? V průměru jen asi čtyřikrát do roka. Dřív o něco častěji, teď naopak méně často. Většinou jezdím jen po Praze a to jsou denní dávky tak do 60 km. Mimo Prahu, tedy ty delší trasy, jezdím opravdu jen nárazově.
- - -
10.6.2012
Nějaké další novinky ze života ztřeštěného cyklisty? Nic mimořádného. Neptám se na Tvé ježdění po Praze - to je neskutečná nuda, ale na případné víkendové akce. Předminulý víkend byl - jako každoročně - Hradec Králové. To jsi prostě sebral kolo a jel do HK? Ne, já potřebuju pro vyjížďku nějaký důvod a cíl. Tak cíl je jasnej - Hradec Králové, ale ten důvod? Zase nějací hádankáři? No, skoro. Tentokrát to byli scrabblisté. To jsi zase jel jen jako doprovod, nebo sis i zahrál? Původně jsem jel jen jako doprovod, ale na první kolo soutěže družstev jednomu družstvu chyběl hráč, tak jsem zaskočil. A vyhrál jsi tu partii? Ne, prohrál jsem, ale moje role byla v něčem jiném - vyřešil jsem organizační problém. S většinou hráčů se nemůžu srovnávat - oni pravidelně trénují, jezdí na různé soutěže, sestavují si žebříček. Já si zahraju tak pětkrát do roka a žádných soutěží se neúčastním. Zase ale máš v češtině neuvěřitelnou slovní zásobu... To možná jo, ale to samotné nestačí. Za prvé při hře spotřebuju větší část své mozkové kapacity na soustředění, abych dodržel formální pravidla, za druhé nejsem žádný taktik. A právě to je pro výsledek důležitější než jakkoli obsáhlá slovní zásoba. Soutěžní scrabblisté mají nabiflovány stovky a tisíce výrazů, které jsou v běžném jazykovém projevu naprosto nepoužitelné, ale výtečně se hodí do hry. Zpravidla ti hráči ani nevědí, co dané slovo znamená. Vědí o něm jen to, že je do hry přípustné. Ale vraťme se k tomu Tvému ježdění. Jak ses do toho Hradce dopravil? Prakticky stejně jako loni: Do Poděbrad vlakem a pak na kole přes Chlumec, Boharyni a Libčany. Loni jsi měl problém se sjízdností jakési zkratky či cyklotrasy... Tomu místu jsem se vyhnul, ale způsobil jsem si tím jiný problém. Oblast východně od Nového Města u Chlumce nad Cidlinou je pro mě nějaká zakletá. Možná kvůli tomu, že mám starý mapy a oblast se změnila v důsledku nově postavené dálnice. Tak ven s tím, kde jsi zase bloudil? Plánoval jsem z toho Nového Města na obec Písek a odtamtud jakousi cyklotrasou do Kosiček. Pak už to znám. A to ses netrefil? Špatně jsem odbočil. Místo na hradeckou hlavní silnici jsem vyjel na pardubické. Dostal jsem se do obce Chýšť, kde jsem to už zkorigoval směrem na sever na Chudeřice a ty vytoužené Kosičky. A pak už dobrý? No, pak jsem ještě jednou blbě odbočil a místo Puchlovic, Roudnice a Lhoty pod Libčany jsem to neplánovaně vzal "přes kopečky" na Boharyni, Homyli a Želí. V Libčanech jsem zase najel na původně plánovanou trasu. Loni jsem z Libčan jel na Těchlovice a Stěžery, tentokrát jsem to vzal zkratkou přes Hřibsko, ale pak tam byl nepříjemnej kousek po hlavní silnici. No ale přežili jsme to. Když jsi odehrál tu partii scrabblu jako náhradník, nechal jsi scrabblisty svému osudu a někam jsi vyjel... Žádnej plán jsem neměl. Vyjel jsem směrem na Nechanice, Nový Byzdžov a Městec Králové. Chtěl jsem se vrátit jinou trasou, ale protože jsem jel bez navigace a bez mapy, furt mě to nějak cpalo na tu původní. Takže dvakrát jsem se odchýlil, ale na zpáteční cestě jsem si jen stačil prohlédnout kostel ve Starém Bydžově. Nesmírně mě zajímá románská církevní architektura, tak jsem si přišel na své. Pak už jsem se přes Nový Bydžov vrátil zase do Hradce. Kolik to hodilo kilometrů? Bylo to něco přes 96 km. Měl jsi po cestě nějaké technické problémy? Prožívám období, kdy mám velké problémy s kvalitou plášťů od Rubeny. Když jsem vyjížděl z Prahy, zkontroloval jsem si stav plášťů a usoudil, že by tuhle výpravu mohly s rezervou přežít. Copak? Nepřežily? Podvědomě jsem byl ostražitý, takže když jsem poprvé (dopoledne) projížděl Novým Bydžovem, zašel jsem do cykloprodejny a ptal se po nějakých slušných pláštích. Jediný, který mě zaujal, byl plášť od Michelinu za více než 500,- Kč. Ostatní mi připomínaly ty atrapy z Rubeny. A koupil jsi ho? Nekoupil. Peníze jsem na to kupodivu měl, ale připadalo mi to drahý a navíc jsem v tu chvíli pořád ještě věřil, že na těch rubenách dojedu až do tý Prahy. Tak mě nenapínej. Byl potom nějakej problém? To víš, že jo. Odpoledne na zpáteční cestě ve Starém Bydžově mi při jízdě do prudkého kopce připadalo, že mi uchází zadní kolo. Po letmé obhlídce zadního pláště, jsem zjistil, že je prakticky durch. No tak jsem cestou dofukoval a modlil se, abych tu duši neprodřel úplně. Duši? Snad plášť... Ne, skutečně duši. Ucházela nejspíš proto, že byla načatá skrz ten prošoupaný plášť. Proč jsi ji nevyměnil, je mi jasný, ale proč jsi to alespoň nějak nevypodložil? Prostě jsem usoudil, že to vydrží, a nemýlil jsem se. Problém vznikl jinde: Tím neustálým dofukováním jsem u galuskového ventilku ulomil tu tyčku (zlatý veloventilky...), takže jsem duši nakonec vyměnit musel. Když jsi odpoledne znovu projížděl tím Novým Bydžovem, mohl sis ten plášť koupit. Peníze jsi přece měl. Uvažoval jsem o tom, dokonce jsem k tomu servisu zajel, ale už měli zavřeno. Vždyť byla sobota. Takže jsem s tím měl po cestě ještě několikrát problém (například u obce Kobylice). A jak jsi to řešil? Typicky "po medvědovsku": Našel jsem na krajnici asi třímetrovej kus jakéhosi pevného popruhu, a tak jsem tím ten plášť zevnitř vypodložil a nakonec jsem do toho Hradce dojel. To jsi ale v neděli byl prakticky bez kola... Přesně tak. Navíc jsem na něm ještě musel dojet z Hradce do Pardubic na vlak, jak to bylo naplánováno a jak jsem původně slíbil. Ten slib jsem nechtěl porušit. Co jsi tedy v tu neděli dělal? Předpokládám, že jsi na tom prodřeném plášti nikam nejel. No, to už fakt ne. Tak jsem si řekl, že zavzpomínám na doby své pěší slávy, a vyrazil jsem na pěší túru. Předesílám, že ta doba největší "slávy" byla ještě předtím, než jsem začal jezdit na kole, tj. nějakých čtrnáct a více let zpátky.
Už začínám tušit, kam tím míříš... Mimochodem, neříkal jsi, že máš nový boty? Přesně tak, ale představ si, že ty boty nebyly ten hlavní problém. Kam jsi tedy vyrazil? Původně jsem vyrazil na obhlídku jižních částí Hradce, abych odpoledne hladce našel cestu do těch Pardubic. Vzal jsem to přes lávku z Pražského předměstí kolem Starého ramena Labe na Třebeš a Moravské předměstí. Takže trasa na Pardubice byla jasná. Zahlédl jsem pak zalesněný kopec a bylo rozhodnuto: Vydal jsem se směrem ke kostelíku svatého Jana Křtitele, pak mezi domky (Nový Hradec Králové) a po modré turistické značce k rybníku Biřička, pak k jakémusi památníku nacistické zvůle (na kraji nad Vysokou nad Labem) a pokračoval jsem lesem po červené k motorestu Koliba. Potom po žluté do Hoděšovic, odtamtud po zelené značce zpátky do Nového Hradce Králové a stejnou cestou přes lávku zpět. To ses tedy docela prošel. Kolik jsi nachodil? Chodil jsem asi pět a půl hodiny a ušel jsem 34 km. To jsi dost rázoval... Nepředstavuj si to tak, že jsem šel celou cestu stejně rychle. Ze začátku jsem hledal, kudy vyjedeme z Hradce na ty Pardubice. Chvíli trvalo, než jsem našel ten most, pak jsem se zamotal v té obci Třebeš, takže ten začátek moc rychlý nebyl. O to rychleji jsi tedy musel jít potom... Tak to máš tedy pravdu. Jakmile jsem se dostal do lesa, ten kyslík mě nějak nastartoval, a já jsem si připadal jak znovuzrozený. Rychlost mojí několikahodinové chůze tím lesem byla přes 8 km za hodinu. Jak to takhle můžeš odhadnout? Za prvé mám s odhadováním rychlosti chůze značné zkušenosti z minula, za druhé jsem u sebe měl navigaci. Doma u počítače jsem nad tím pak jen kroutil hlavou. Jenže potom jsi z toho lesa zase musel vyjít a bylo docela horko... Přesně tak a navíc mi ještě došlo pití... Tak to si na závěr asi zase dost zvolnil... Tak to je slabé slovo. K místu srazu jsem se vyloženě doplahočil s půlhodinovým zpožděním. Poslední stovky metrů mi přístroj ukazoval rychlost 2,5 km za hodinu, přestože jsem měl pocit, že děsně pospíchám. Jinými slovy ses přecenil, nešetřil jsi síly, nerozpočítal sis pití, podcenil jsi letní teplotu... ... a neuvědomil si, že mám nový boty. A byl to problém? Naštěstí nijak velký. Měl jsem otlačený nehet na jednom prstě. I když bolest to byla, jako by mi někdo ten nehet strhnul. Ale brzy to přešlo a později odpoledne jsme už vyráželi s kolama směr Pardubice. A to už proběhlo bez problémů? Nezapomeň, že jsem měl prodřený plášť vycpaný nějakou nalezenou kurtou... Takže Ti to někde po cestě prdlo... Ano, na vesničku Němčice asi dlouho nezapomenu. Teda to byla rána... On se ten plášť prodřel na dost velké části obvodu, takže rupnul podélně. Tím pádem se rozšklebil a ta kurta nebyla dost široká, takže jsem jel nějakou dobu po vyhřezlé duši. To jsi to nepoznal? Poznal, ale prdlo to hned po několika otočkách kola. Tu ránu jsem v tu chvíli už předpokádal, takže jsem se na rozdíl od všech okolo ani nelekl. To je ale dost zoufalá situace. Přece jsi takhle vůbec nemohl pokračovat v jízdě. Jak jsi to řešil? Vymontoval jsem kolo, vzal novou duši (vozím minimálně dvě náhradní) a tou kurtou jsem ji omotal v místě, kde byl ten plášť prasklý. Tak to by mě nenapadlo. Ale stejně to nemohlo dlouho vydržet. Padl návrh, že někdo dojede do nějaké větší obce a sežene nový plášť, třeba i použitý. Já jsem ale měl svou hlavu a prosadil jsem, že pojedu s omotanou duší. A dojeli jste s tím? Dojeli, ale jen pár set metrů do obce pod Kunětickou horou. Tam se mi ten můj bastl už úplně rozpadl. Ještě jsme to zkoušeli nějak zachránit, ale už marně. Čekám, co z Tebe ještě vypadne. Sehnali jsme číslo na cykloopraváře z nedalekých Sezemic a telefonicky ho požádali, jestli nemá nějaký trekový plášť, že bez něj zůstaneme viset s naloženýma kolama "daleko od domova". Jenže on žádné trekové pláště neprodával - jen na horská kola. Naštěstí našel někde v kůlně vyhozený dva prastarý trekový pláště a za chvíli s nima přijel. Jeden měl úplně sjetej vzorek a druhej měl tak zpuchřelý rozpraskaný boky, že by se při nafukování zcela jistě rozletěl. Tak jsme nasadili ten sjetej, srdečně mu poděkovali a pokračovali v cestě. Tak to byl hotovej zázrak, že v neděli večer byl někdo ochotnej vás takhle spasit. Neměl ten člověk svatozář? No, koukal jsem, ale myslím, že ji ani nepotřeboval. Vypovídalo o něm daleko víc to, jak nám nezištně pomohl. Jmenoval se Pavel Žampa a tohle jsou stránky jeho cykloservisu: http://www.veloservis.webnode.cz/ No tak: Konec dobrý - všechno dobré... Dokonce vynikající. Po cestě jsme se ještě výtečně "pobavili", když jsme po dvou stech metrech od místa opravy narazili na otevřený cykloservis... Stačilo, abych na tom zbastlenym plášti dojel pár set metrů dál a mohli jsme si koupit nový plášť a nemuseli tam trávit hodinu marnými pokusy o opravu a čekáním na spasitele.
- - -
4.7.2012
Skončilo první pololetí, skončil Ti školní rok, není to zase vhodná chvíle na určité bilancování? Určitě máš jako vždycky hlavu plnou čísel... No, s tím školním rokem je to v posledních letech ošidné. Na rozdíl od minulosti si už pár let nemohu dovolit dva měsíce prázdnin. Nebo tedy dovolit bych si je zatím mohl, ale protože se obávám budoucnosti, pro jistotu pracuju i o prázdninách, i když v o něco mírnějším režimu. Tak to tom jsem se zrovna bavit nechtěl, i když chápu, že Tě asociální politika pravicových vlád naplňuje obavami o budoucnost. Nejen o mou vlastní. Dokonce ani ne hlavně o mou vlastní. I když samozřejmě taky. A ne snad o budoucnost bezprostřední, ale rozhodně o vzdálenější roky, kdy už nebudu schopen podávat takový výkon jako dnes. Důchod, který mi bude vyměřen, nebude stačit ani na nájemné. A dost! Já jsem si chtěl povídat o Tvém ježdění na kole a ne sejčkovat o jakési černé budoucnosti. Když já o těchhle věcech přemýšlím i během té jízdy na kole. Připadá mi to daleko důležitější než to, kolik jsem najezdil kilometrů za první pololetí. No to chápu. Tak kolik to bylo tentokrát? Bude to znít až podivně, ale přesně na kilometr rovných 5.000 km. Je to sice o více než tisícovku méně než loni, ale i tak jsem spokojenej. To jsi v posledních dnech pololetí sledoval tachometr, aby Ti to vyšlo? Právě že vůbec ne. Opravdu čirá náhoda. Kam Tě zavedla Tvá poslední jízda uplynýlého pololetí? Jako každý rok jsem absolvoval Kadaň. Tak tomu soukromě říkám. Jedná se zpravidla o třídenní výpravu: První den Rakovník - Podbořany - Kadaň ve skupině, druhý den sólo výlet, třetí den opět ve skupině návrat jinou cestou (Kadaň - Žatec - Velká Černoc - Pšovlky - Rakovník). Ale ta poslední část už spadá do dalšího pololetí. Zase nějakej doprovod scrabblistů, hádankářů či křížovkářů, co? Do této chvíle jsem neměl tušení, že ještě existují takoví blázni, kteří jsou ochotni kvůli účasti na nějaké takové soutěži jet přes půl republiky - a navíc k tomu ještě na kole... I tací existují, ale většina jich jezdí autem nebo vlakem. Přece jen jsme s těmi koly trochu za exoty... Zajímá mě ale ten Tvůj sólovej výlet. To tam jsi nahltal ty kilometry? Ne, naopak. V tu neděli jsem najel těch kilometrů nejmíň. A kde ses teda potuloval? Z Kadaně jsem prozkoumal relativně novou cyklostezku po jižním břehu Ohře do Klášterce nad Ohří a odtamtud jsem se vrhnul do kopců. Chceš říct, že jsi šplhal až na hřeben Krušných hor? Přesně tak. Z toho Klášterce jsem vystoupal kolem skalního útvaru "Sfingy" na Měděnec a pak jsem si to naplánoval na Klínovec. Větší záhul sis fakt naplánovat nemoh. Ale říkáš to dost opatrně. Dojel jsi na ten Klínovec vůbec? Dobrej postřeh. Kousek za Horní Halží mě dojel postarší místní cyklista (o šest let starší než já, jak jsem se později dověděl) a dal se se mnou do řeči. Buď byl svěží a odpočatej nebo měl neuvěřitelnou fyzičku, ale task nějak samozřejmě udával tempo, takže jsem byl nucen jet rychleji, než kdybych si po tom náročném výstupu hověl sám. Dojeli jsme v družném hovoru až na rozcestí Meluzína, kde jsme ještě poklábosili s dalším (ještě starším) cyklistou na elektrokole. Ta jízda do kopce vyšším tempem, než jsem chtěl, a přitom ještě to mluvení - to mě tak vyčerpalo, že jsem se na milej Klínovec vykašlal a od Meluzíny to stočil k Srní. Pak už jsem se vrátil přes Malý Hrzín, Smilov, Lužný, Okounov, Oslovice a Kotvinu na tu stezku od Klášterce zpět do Kadaně. Ale stejně sis máknul do pěkných kopců. Kolik jsi nastoupal metrů? Já to takhle nesleduju. Spočti si to sám: Nejnižší bod u Ohře je kolem 280 metrů nad mořem a ten hřeben u Meluzíny je kolem 1060 metrů vysoko. Ale kolik jsem toho "nahoupal" navíc ještě cestou, to už Ti nespočítám. Tebe se fakt nemůžu nezeptat: Měljsi nějaké technické potíže? Opět ses "kupodivu" přesně trefil. Pokračují moje problémy s nekvalitními plášti od Rubeny. Tentokrát se ale nejednalo o ty sračky V81, ale o starší pláště V39, které jsem už kdysi odložil jako sjeté (ale nevyhodil) a které jsem teď znovu obul, abych nemusel jezdit na těch šuntech, byť nových. To sis tedy ale moc nepomohl... A víš, že jo? I na těch odložených pláštích jsem schopen ještě najezdit víc než na nových V81. V čem byl tedy problém? Jak dlouho ležely, byly už přece jen trochu volnější, takže při trochu vyšším tlaku už dělaly boule do stran, tudíž se zvláště zadní kolo chovalo jako špatně vycentrované. No, asi to nebylo tak zlé, když ses s tím vypravil na takovou túru... Ne, nebylo. Ale postupně se to jízdou zhoršovalo, takže jsem občas musel slézt, vypustit, znovu nasadit a dohustit. A zase to nějakou dobu šlo. Připadáš si normální? To jsem nikd netvrdil. Ale mě zajímá, kolik vydrží ten odloženej plášť, než se skutečně prošoupe. Tenhle měl najeto přes 6.000 km a teď jsem mu přidal dalších 250 km. A furt dobrý. Ty V81 jsou durch už po 800 km. A to byl jedinej defekt? No, ještě tam byla prasklá duše... Cože? Doufám, že ve sjezdu na předním kole... Ne. Při jízdě do kopce a na zadním kole. No aspoň že tak... Jak se to přihodilo? Nejspíš to bylo v souvislosti s tím volným pláštěm. Prdlo to v oblasti ventilku a byla to taková rána, že to tu duši vyloženě přetrhlo. A neměl jsi jen blbě nasazenou - třeba skříplou mezi ráfek a plášť? Copak jsem nějakej začátečník? Víš kolikrát jsem už nasazoval plášť? Stát se to ale může - například když pospícháš nebo tak... Už mám všechny ty pohyby a úkony tak nacvičený, že prostě nemůže. Tohle byla prostě smůla. Nezapomeň, že při jízdě do kopce je zadní kolo ještě víc zatížené než jindy a k tomu ten můj vzpřímený posaz, skoro sto dvacet kilo živé váhy, navíc relativně přehuštěno... Už je mi to jasný. A to je všechno? No, ještě jsem na jiném místě prorazil přední duši v nějaké jámě. Prostě jsem vlítnul do výmolu a ráfkem procvakl duši. Takže jsi to slepil a bylo to... Upřímně řečeno jsem udělal školáckou chybu. Poté, co jsem objevil díru, zbrkle jsem ji zalepil... ...a ona byla hned vedle další... Přesně tak. Takže jsem to lepil nadvkarát. Ale mohlo mi to dojít. Ale nějak jsem přemýšlel o něčem jiném, tak mi to dvojí procvaknutí nedocvaklo. A o čem jsi proboha při lepení procvaknuté duše mohl přemýšlet? O předním plášti. Mám totiž na přením kole pořád ten plášť, co mi ho věnoval ten samaritán pod Kunětickou horou. Počkej - ten Ti snad dal vyhozenej plášť jen proto, abys na něm dojel domů... No, bylo mi ho líto vyhodit, tak opět testuju, jak dlouho mi ještě vydrží. A fakt pořád drží... A o tom jsi při tom lepení přemýšlel? No, když jsem ten plášť sundaval, zjistil jsem, že už nemá žádnou gumu na bocích - jen vlákna kordu. Ono to na té nahuštěné duši není moc vidět, ale když ji sundáš, zjistíš, že se Ti ten běhoun houpe jen na jakýchsi provázcích... To nemyslíš vážně. Doufám, že aspoň trochu přeháníš... Ale opravdu jen trochu. Když jsem ten plášť navlík a nahustil tu zalepenou duši, zase vypadá všechno v pohodě. Aspoň že vozíš lepení. Vozím i dvě náhradní duše. tentokrát se MÓÓÓC hodily. Dojel jsem do Kadaně se dvěma nepoužitelnejma dušema a jednou jedinou záplatou v lepení. To jsi ale po cestě musel mít minimálně ještě jeden podobnej defekt... Přesně tak. Na zadním kole jsem měl duši už dříve lepenou u ventilku. A protože bylo horko, tak se to v tom extrémně namáhaném místě prostě rozlepilo. Snažit se to lepit v terénu nemělo cenu, takže mi přišla vhod druhá náhradní duše. Skoro mám stach se Tě zeptat, co jsi udělal s těmi dvěma nepoužitelnými dušemi. Tu přervanou si nechám na gumičky a nouzové záplaty a tu s tím defektem kolem ventilku jsem se pokoušel ještě lepit, ale zatím bez úspěchu. Takže bude mít asi podobnej osud. No to je dost, že taky něco vyhodíš. Spíš recykluju. Mimochodem - co jsi měl na mysli těmi nouzovými záplatami? Když si nastříháš záplaty ze staré duše, drží prakticky stejně jako ty normální. Tak to jsi měl ten výlet docela pestrej... No ono to ještě nebylo všechno... Nestraš. Co se Ti ještě mohlo stát? Nic fatálního. Při opravě té procvaklé duše jsem si všiml, že je zpuchřelá gumička přidržující magnet tachometru na vidlici a že to tam visí už jen silou vůle. Kdyby ta gumička nebyla na té vidlici naschlá, tak už to bylo dávno dole. Tak to snad nebyl problém... To nebyl. Nahradil jsem to provizorně gumičkou ustřiženou z duše. Což mi připomíná, že bych to měl dodělat... Kam se chystáš teď? Přece jen - začínají Ti prázdniny (i když částečně pracovní). Pozítří mě čeká přes 140 km (Říčany - Česká Kanada). Ve dvou. Ale pak se zase brzy vracím. Tak to bys to kolo měl mít na takovou cestu snad v pořádku... Asi vyměním ty pláště. Oba. Dám tam ty rubeňácký šunty V81. Snad by tam aspoň měsíc mohly vydržet.
- - - Tak už máš za sebou tu stočtyřicetikilometrovou cestu? Mám, ale nebylo to 140, nýbrž celýcgh 165 km. Skutečně jsem to jel na těch rubeňáckých pláštích. Zatím jsem ale jejich stav nekontroloval. To jsi to tak špatně odhadl, nebo proč najednou 165 a ne 140 km? To je jednoduchý: Musel jsem ještě dojet do těch Říčan. Jakou jsi zvolil trasu? Hezky přes kopečky. Nebyl to sice záměr, ale pokud jsem nechtěl jet vyloženě po hlavních silnicích nebo si to neúměrně protáhnout, tak to holt muselo být přes kopečky. Nechceš být konkrétnější?
Praha - Vršovice - Strašnice - Štěrboholy - Dolní Měcholupy - Uhříněves - Říčany - Voděrádky - Otice - Všechromy - Velké Popovice - Brtnice - Lojovice - Křivá Ves - Pyšely - Vysoká Lhota - Čerčany - Podmračí - Žíňánky - Soběhrdy - Petroupim - Okrouhlice - Věřice - Jezero - Struhařov - Jemniště - Postupice - Milovanice - Čelivo - Nespery - Veliš - Louňovice - Načeradec - Slavětín - Holýšov - Mezilesí - Salačova Lhota - Hladov - Pacov - Pošná - Proseč - Leskovice - Moraveč - Lidmaňka - Lidmaň - Těmice - Dráchov - Kamenice nad Lipou - Rodinov - Stranná - Žirovnice - Popelín - Bořetín - Strmilov - Kunžak - a dál směr na Landštejn. Tak to je vyčerpávající. Ani nevíš, jakou máš pravdu. Největším problémem ale nebyla ta porce kilometrp, vlastně ani to převýšení, ale to hrozné horko. Jak Tě znám, tak jsi cestou moc nepil... Porušil jsem "tradici" a skutečně jsem pil. Zmizelo ve mně během jízdy asi sedm litrů tekutin. To není moc, ale na Tvé poměry je to výkon. Jel jsi sám? Ne, s osmnáctiletou neteří. A stíhal jsi? Nestíhal. Ona je trénovaná sportovkyně a navíc jsem byl předunavenej tou jízdou z Prahy, kdežto ona vyjížděla až z těch Říčan. Na tom kole máš ale určitě naježděno podstatně víc než ona... To jo, ale o tom to není. Měla nesrovnatelně lehčí (a kvalitnější, modernější) kolo a sama vážila polovinu toho co já. Kromě toho jsem měl na nosiči značnej náklad plus pod rámem brašnu s dvěma kily nářadí a náhradních dílů, zatímco ona měla jen lehkej batůžek na zádech. To byla ale Tvoje blbost. Přinejmenším Tě nikdo nenutí vozit tolik nářadí. Je to pro můj klid. Dost drahej klid... A potřeboval jsi něco z toho po cestě? Vůbec nic. Nedošlo k sebemenšímu defektu. Ale co kdyby... Takže na Tebe pořád někde čekala? Trasu jsem znal lépe já, takže neměla pocit, že čeká na nevýkonného stárnoucího strýce, ale že potřebuje poradit kudy dál. Kromě toho zas takovej rozdíl to nebyl. Většinou jela rychleji do kopců. Během takhle dlouhé trasy se asi ten rozdíl v té "předunavenosti" musel zmenšovat...
To jo, ale ten věkovej ne a ne se snížit. Takže ke konci jsi už stíhal? Na konci jsem už měl těch sil nesjpíš víc než ona. Takže Tvoje trénovaná neteřinka se přecenila a nerozložila správně své síly? To ani ne. Šlo spíš o vnější okolnosti. Někde před Dráchovem nás chytla neuvěřitelná větrná smršť. S ní to cloumalo tak, že se skoro neudržela na kole a ani s kolem na silnici. Já jsem tak těžkej, že to se mnou zas tolik nemávalo. Ale museli jsme před bouřkou dojet do vsi, abychom se schovali. Jeli jsme po okraji lesa a stromy (smrky) se v tom větru nad námi ohýbaly přes celou silnici - fakt byla jen náhoda, že na nás žádný nespadl. Když jsme později pokračovali v cestě, objížděli jsme čerstvě popadané stromy. To jsi ale dost hazardoval... To je těžké. Buď jsme mohli zůstat ve volné krajině, kde nebylo kam se před bouřku schovat, nebo se pokusit s určitým rizikem dojet ten kilometr do vsi a bezpečně se schovat. Zvolil jsem (myslím, že správně) tu druhou variantu a ve vsi jsme se pak schovali ve zděné autobusové zastávce. Zuřící bouři jsme pak pozorovali z relativního bezpečí. Po hodině jsme pak pokračovali dál. Aspoň pak už nebylo takové horko... No a to je právě to, proč se srovnaly naše síly. Na mě už nepůsobilo to horko, které na rozdíl od ní špatně snáším, a pak jsem zúročil svou buldočí výdrž, kdežto slečna mlela už z posledního. Takže se to nakonec více než srovnalo. Když jsme dojeli na místo, vypadali jsme ale oba stejně zbědovaně. Přestože jsem si ověřil, že mi neschází výdrž, řekl jsem si, že takhle dlouhé a profilově náročné trasy - zvláště za takového horka - už pro mě nejsou. Asi se už příště vyhecovat nenechám.
- - -
11.7.2012
Teď už zase jezdíš po Praze? Jo, ale buď stárnu nebo má můj mozek prostě prázdniny... Copak? Nějaký problém? Nevím, jak bych to nazval, ale nejspíš počínající stařeckou demencí. Tak na to snad ještě nemáš ten správný věk... To asi ne, ale moje chování tomu odpovídá. Co jsi provedl? No, ono je to trochu složitější (teda pro mě). Prostě mám teď kola na třech místech, mezi kterými pendluju. A někdy je to docela zabíračka, abych to všechno udržel pod kontrolou. Většinu nářadí mám dvojmo, ale něco musím vozit s sebou, abych mohl opravit případný defekt na kterém koli z kol. Chápu. Něco jsi někde zapomněl... Ne tak docela. To, co jsem potřeboval, jsem si přivezl, ale na kole jsem pak vyjel bez toho. To je normální roztržitost. To se stává. O co šlo? O pumpičku. Mám jich doma několik, ale ne každá se hodí na převážení na každém kole. Takže jednu ze dvou vhodných převážím. No a tu jsem právě nechal doma. A samozřejmě jsi píchnul... Přesně tak. Vyjížděl jsem v klidu - říkal jsem si "Vždyť mám náhradní duši - nemůže se mi nic stát". Jenže co je platná náhradní duše bez pumpičky, he? No hubou to nenafoukneš, ale pokud ses pohyboval v místech se zvýšeným výskytem kolegů cyklistů, nejspíš jsi mohl nějakou vyžebrat na půjčení. Nerad někoho otravuju, ale tady to opravdu jinak nešlo. Co se tedy přesně přihodilo? Jel jsem po magistrále za zákazníkem do Karlína a na přemostění Masarykova nádraží jsem zjistil, že mám prázdnou zadní duši. Je zajímavé, že mi okamžitě došlo, o jaký jde průšvih. Hned jsem věděl, že nemám pumpičku. Já bych větší problém spatřoval v tom že to bylo na magistrále... Je fakt, že to bylo v nejblbějším možném místě. Musel jsem na prázdném kole přebruslit připojovací pruh od Bulhara. Naštěstí udělali soudruzi projektanti chybu a vyprojektovali nepoužitelnou autobusovou zastávku se schodištěm, čehož jsem teď využil k tomu, že jsem rychle opustil magistrálu, seběhl jsem na Florenc a kilometr a půl doběhl pěšky. Dokonce jsem přišel včas. Ale domů jsi musel pěšky... Každopádně jsem s tím byl smířený, ale tak zlé to nebylo. U zákazníka jsem si odbyl, co bylo potřeba, a pak jsem v garáži té budovy vyměnil tu duši. Neměl jsi ale pumpičku... To nevadí. Důležité bylo, že v okamžiku, kdy jsem žádal o zapůjčení pumpičky, nemusel jsem zdržovat výměnou duše. Jo, to dává smysl. Vypadalo to, že budu mít štěstí, protože když jsem byl s výměnou hotov, brala si z té podzemní garáže své kolo mladá cyklistka. Okamžitě jsem se na ni vrhnul se žádostí o pumpičku. A představ si - měla. Ty máš ale kliku... Ne tak docela. Ono mi to tou pumpičkou nešlo nafouknout. Mám na všech kolech veloventilky a ne každá pumpička to umí. Tahle sice měla dva otvory, ale ani tím menším (nejspíš určeným pro galuskové ventilky) to nešlo. Nejspíš proto, že ten ventilek nešel zasunout dostatečně hluboko. Takže - jak bych to řekl: Neštěstí ve štěstí? Tak nějak. Zdvořile jsem poděkoval a vydal se na pěší návrat. Cestou po Sokolovské jsem oslovil jednoho cyklistu - ten pumpičku neměl. Pak jsem se dohrabal na pobřežní stezku u zdymadel a hned u druhého cyklisty jsem uspěl. Vytáhl nějakou bizarní pumpičku a šlahounek se dvěma konci. Nikdy jsem nic podobného neviděl, ale princip mi byl jasnej. Našroubovali jsme to, střídali jsme se u pumpování - a ono to fungovalo. Společnýma silama jsme to nafoukli a já mohl pokračovat v cestě už na kole. Takže konec dobrý - všechno dobré. Jediné, co mi kalilo radost, je, že mi po zbytek cesty střílel řetěz. To už je ale jiná závada. Nestačilo by ho vyměnit? Nestačilo. On je totiž úplně novej a střílí proto, že musí běhat po silně opotřebených pastorcích. No tak nech vyměnit kazetu, než ten řetěz zničíš. To taky není jednoduché, protože se jedná o výrobek z někdejší NDR - zhruba 35 let starej. I ten řetěz jsem musel kupovat v extra obchodě, protože má rozměr, který se u nás už několik desetiletí nepoužívá. Cože? Ty pořád ještě jezdíš na tom starém Diamantu? A není to škoda? Vždyť je to hotovej "Sammelstück"! V nějakém muzeu cyklistiky by Ti za něj utrhali ruce... To je fakt. Prakticky všechny díly jsou ještě originální... Dokonce i stoupání závitu na ventilku duše je naprosto nekompatibilní s čímkoli současným. Ale sběratelským skvostem bych to asi nenazval. Co s tím tedy budeš dělat? Nic. Počkám, jestli si to nějak nesedne. Jet se na tom jakž takž dá - střílí to tak jednou za čtyři otočky převodníku. A střílí to na všech pastorcích, nebo jen na některých? Na všech, i když na každém trochu jinak. Zítra mě čeká poměrně vzdálený zákazník, tak si nejspíš ještě užiju. Ale snad by se to mělo postupně zlepšovat. V nejhorším případě mám ještě ten starej řetěz, ale ten už je fakt hodně vorvanej. Tak to jo. Když něco takového řekne někdo jako Ty, znamená to, že je v takovém stavu, že by jiní už stěží poznali, že to kdysi býval řetěz...
- - -
25.7.2012 Pořád ještě jezdíš na té plečce s novým řetězem? Jo, pendluju mezi jižníma Čechama a Prahou a na každém z těch dvou míst mám jedno kolo. Na Prahu mi vybyla ta plečka. A co ten řetěz? Už si to sedlo? No, nenajezdil jsem na tom ještě tolik, aby bylo znát nějaké postupující opotřebení, ale užil jsem si s tím jinak: Kdysi mi prodavač v cykloprodejně říkal, že nový řetěz nemusím a ani nemám mazat, protože je namazanej z výroby. Tak jsem se tím teď řídil a bylo to špatně. Co se přihodilo? Místo aby si ten řetěz sednul a přestal střílet, tak se to zhoršovalo. Nedokázal jsem si to nijak vysvětlit. Až se mi jako na potvoru dost daleko (10 km) od domova ten řetěz roznejtoval. Tedy pravděpodobně v místě, kde byla řetězová spojka. To se ještě dělá? U těchhle atypickejch řetězů nejspíš jo. Prostě mi to dodali s tím. Jak jsi to vyřešil? Tu spojku tam můžeš snadno vrátit, navíc vozíš dvě nýtovačky... Tak jednoduchý to nebylo. Za prvé jsem ji nenašel, dokonce ani tu boční číst řetězového článku. Navíc jsem s sebou neměl ani tu nýtovačku. Na tomhle kole mám jinou kapsičku, kde nýtovačku nemám. Jak ses dostal domů. A stihl jsi všechno, co jsi měl ten den objet? Naštěstí to bylo po poslední hodině, takže jsem vlastně jen vezl kolo domů a chystal se jet autobusem do těch jižních Čech. Hrozilo tedy maximálně to, že nestihnu ten autobus. A stihnul jsi to? Jel jsem na tom kole jako na koloběžce k nejbližší stanici metra - Depo Hostivař a dojel jsem domů. Tam jsem zjistil, proč mi ten řetěz střílel a proč se mi nakonec i roznejtoval - byl úplně suchej a spousta článků se vůči sobě vůbec nepohbovala. Tak jsem ho zkrátil o ten jeden nekopletní článek a důkladně promazal. Už jsem to ale nestihl vyzkoušet a běžel jsem na ten autobus. Běžel? Proč jsi nejel třeba metrem? Jak dobře víš, metro používám jen v nejvyšší nouzi. Těch pět kilometrů na autobus - i když je to jen pár stanic metrem, se dá během třičtvrtěhodinky doběhnout. Skoro bych řekl, že inteligentnější by bylo to kolo vyzkoušet, abys po návratu měl jistotu, že bude použitelné, a na ten autobus dojet metrem. Fakt je, že jsem uvažoval, že si raději přivezu to kolo z jižních Čech do Prahy, abych neriskoval, že ta plečka bude nepojízdná, ale nakonec jsem to přece jen risknul. A dobrý? Výtečný.Ten promazaný řetěz jsem perfektně rozhýbal. Hůř se vůči sobě pohybujou jen články, které jsem snýtoval. Asi to pořádně neumím. Možná je u té spojky jiný čep - prostě tam se to moc dobře neohýbá. Při jízdě to tedy sem tam přeskočí, ale to se dá už vydržet. Z těch čtyř rychlostí můžu tři používat bez jakéhokoli omezení. Na jednom z prostředních pastorků to dokonce nestřílí vůbec. Jak dlouho to takhle ještě budeš praktikovat? To jako kdy si přivezu to svoje kolo zpátky do Prahy? Možná za týden nebo za dva. Nevím. To bude záležet na mnoha okolnostech. Ale o desátém srpnu už bych měl mít svoje kolo v Praze. Teď mě k tomu zrovna nic netlačí. Když takhle pendluješ autobusem a vlakem, to se Ti asi zhroutí Tvoje statistická chlouba, že na kole najezdíš víc kilometrů než všemi ostatními dopravními prostředky dohromady... Nezhroutí. Mám to s velkou rezervou. Když připočtu ještě pěší chůzi, tak to dokonce vychází na dvojnásobek... Počkej - to jako že na kole najezdíš a pěšky nachodíš dvakrát víc něž najezdíš všemi motorovými dopravními prostředky dohromady? Jo, přesně tak. Na tom není nic divného. No to si nejsem jistý. Tohle totiž nemůže říct každý. Každý asi ne, ale zas taková výjimka nejsem. Neobvyklý je spíš ten celkový objem dopravy. Chceš říct, že máš nadprůměrné dopravní potřeby? Vlastně se to tak dá říct. Když sečtu všechny své přepravní výkony za rok, dostanu se k číslu 16.000 km. Z toho ovšem dvě třetiny vlastní silou. A z té zbylé třetiny je to většinou hromadná doprava... Ano, v tuto chvíli ze 72%. Většinou vlaky a meziměstské autobusy. A po Praze? Jen metro. Zhruba 100 km za rok. Metrem jezdím tak desetkrát do roka. Tramvají nebo městským autobusem jsem nejel už několik let. Chodíš vůbec ještě taky pěšky? Podstatně méně než třeba ještě před deseti lety. Hodně tras, které jsem chodíval dřív pěšky, dnes jezdím na kole. Ale například když jdu na autobus, těžko to můžu jet na kole... Při jízdě na kole zažíváš dost konfliktů s motoristy. V poslední době těch konfliktů s motoristy jako cyklista zažívám nějak méně. Ale není to tím, že bych svou jízdou méně provokoval nebo že by motoristé byli najednou vstřícnější. Považuju to spíš jen za jakýsi výkyv. Proč myslíš? Protože konflikty s motoristy zažívám pro změnu zase jako chodec. Máš na mysli něco konkrétního? No tak třeba v pondělí, když jsem šel na autobus po takové lesní silničce, přiřítil se zezadu světle hnědý favorit, vjel do protisměru a minul mě jen o pár centimetrů, přestože jsem šel podle předpisů po levé straně vozovky. Když se dostal přede mne do mého zorného pole, viděl jsem, jak se spolujezdec vysoukal z otevřeného okénka, vystrčil ruku a ukazoval mi přes střechu vztyčený prostředníček. A něco přitom halekal. Moc pěkný. Co z toho vyvozuješ? Že mě ohrozili záměrně, aniž bych měl sebemenší příležitost je k něčemu takovému vyprovokovat. Moc bych nedal za to, že byli nalití jak zákon káže - včetně řidiče. Jeden před druhým se předváděli a mě si prostě jen vybrali jako oběť. Možná je zaujal můj křiklavě oranžový batůžek s reflexními pásky... Jinými slovy použili auto jako zbraň... Nevím. Prostě mě tím autem značně ohrozili, ale nic se mi vlastně nestalo. Dokonce jsem se nestačil ani moc leknout. Jen mi to na nějakou dobu zkazilo náladu: Šel jsem krásným lesem po krásné hladké silničce, panovalo pěkné počasí, bylo mi takřka do zpěvu - a teď najednou tohle... Člověk se v takové chvíli neubrání návalu hněvu. Jak Tě znám, dlouho ses zlobit nevydržel. To ne. Můj hněv pravidla záhy přechází do pocitu určité lítosti. Takže mi pak bývá spíš jen smutno. Jinými slovy bych v té chvíli ty mladíky už nejspíš otcovsky vychovával než trestal. Samozřejmě jsem si to hned dal do souvislosti s nehodovou statistikou z předcházejícího týdne, kdy při různých nehodách zemřelo několik mladých lidí. Moc bych nedal za to, že při takových nehodách je viníkem trestuhodná nezodpovědnost, bujnost, nezřídka alkohol a hlavně snaha předvést se před kamarády nebo před děvčetem. Společný jmenovatel: Nedostatečná nebo nevhodná výchova. Nejhorší důsledky: Často na to doplatí (i) nevinné osoby. Tak to jsi měl na cestu do Prahy o čem přemýšlet... To jo. Když jsem pak jel vlakem, slyšel jsem, jak ve vedlejším vagóně někdo neskutečně huláká. Zcela zřetelně pod vlivem většího množství alkoholu. Na nádraží při přestupování vylezli z vlaku čtyři mladíci se zásobou piv a dělali neskutečnej bordel. Jednou z jejich nejoblíbenějších zábav při čekání na přípoj bylo, že se vzájemně házeli do žlutého kontejneru na plasty. Myslíš, že to byli ti samí, co Tě ohrozili na té silnici? Vyloučit to nemůžu, ale spíš ne. To by museli tím autem jet stejnou trasu jako já tím autobusem a ve městě pak nastoupit do stejného vlaku jako já. A na nádraží jsem je neviděl. Slyšel jsem je až ve vlaku a viděl je až na tom druhém nádraží při přestupování. Leda že by do toho prvního vlaku z toho auta přestoupili o nějakou tu stanici dřív než já. To by byla příliš velká náhoda. A jeli s Tebou i tím druhým vlakem až do Prahy? Jeli. Ale já jsem šel schválně na opačný konec vlaku. Přesto jsem je chvílemi slyšel řvát a zaslechl jsem i konflikt s průvodčí, která jim srdnatě hrozila, že je na nejbližší zastávce z toho vlaku vyhodí. To jsi tohle všechno slyšel z opačného konce vlaku? Předpokládám, že se ti čtyři ožralové po tom vlaku pohybovali. Dostali se tedy během jízdy i do mé blízkosti. Ten nejhorší z nich dokonce (už někde před Prahou) prošel kolem mého kupé. Nechtěl bych být průvodčím v takovém vlaku... Taky mě to napadlo. Ale byli tam dva: žena a muž. Nejspíš tyhle situace mají už nacvičené. Kdyby mě ale požádali o asistenci, byl jsem připraven pomoci. Při nastupování do toho vlaku jsem je dokonce sám na přítomnost těch ožralů upozornil.
- - -
31.7.2012
Pořád ještě pendluješ? No, už se to chýlí ke konci. Už jsem si z jižních Čech přivezl kolo, ale málem bylo všechno jinak... Jak jinak? Tys ho tam chtěl ještě nechat? To ne, ale měl jsem na něm nepříjemný pád a hrozilo, že nebude schopné jízdy. Tak snad každý pád je nepříjemný, ale bylo to tentokrát něco výjimečného? Výjimečné jsou u mě pády obecně, protože jezdím dost "při zdi" - takřka vůbec neriskuju a tudíž ani moc nepadám. Jak je vidět, tak Ti to v tomto případě vůbec nepomohlo... Úplně nevinně v tom nejsem, ale že by tento pád byl výsledkem nějakého riskování, to určitě ne. Co konkrétně se tedy stalo? Jsem zvyklý jezdit po silnicích, po asfaltu nebo po dlažbě. Méně často po polních či lesních cestách, a tak jsem si nedostatečně uvědomoval rizika s tím spojená. Spadl jsi tedy mimo silnici? Na úplně hladké a rovné lesní cestě. To si tedy vůbec nedokážu představit. Já do té chvíle taky ne, ale stalo se... Musela to tedy být nějaká technická závada na kole... Možná trochu a spíš nepřímo. Prostě jsem v poklidu jel - prakticky krokem. A najednou jsem letěl přes řidítka. Tohle ale nebylo poprvé... Přesně tak. Úplně stejně jako minule se mi prostě za jízdy zablokovalo přední kolo. Zase Ti ho zablokoval uvolněný či urezlý přední blatník? To ne, ale vlastně doteď pořádně nevím, co to bylo. Prostě se mi nejspíš něco dostalo mezi blatník a plášť, co už neprošlo druhou stranou ven, a zablokovalo mi to přední kolo. Nejspíš nějaký klacek nebo kámen. Spíš ten klacek. Jestli za to mohl technický stav mého kola, tak jedině v tom smyslu, že jsem měl tentokrát větší mezeru mezi blatníkem a pláštěm než jindy, tudíž se tam snáze dostalo něco většího, co pak to přední kolo zablokovalo. Spadl jsi nějak nešikovně? Ani ne. Tedy v tom smyslu, že jsem spadl na ruce a ne třeba na ksicht... Padám tak málo, že to nemám moc nacvičený. Takže spíš instinktivní reakce... Takže přece jen nějaký problém... Při tom pádu se mi dostala pravá bota do výpletu toho zablokovaného předního kola, takže jsem skončil vleže na kole otočeném do protisměru s nártem uvězněným mezi výpletem a držákem blatníku. A nebyla právě tohle příčina zablokování toho předního kola? Proč bych proboha za jízdy strkal nohu do výpletu předního kola? To opravdu ne. To by byla sebevražda. Když jsem po tom pádu kolo prohlížel, byly tam stopy po nějakém předmětu, který se zašprajcnul v zadní (spodní) části předního blatníku. Samotný předmět jsem ale nenašel. Takže žádné zranění jsi neutrpěl? Nic fatálního. Jediným problémem bylo, že jsem stehnem pravé nohy, která uvízla v tom výpletu, spadnul na vodorovnou tyč rámu, takže vznikla velká páka, která ale naštěstí neměla za následek očekávatelnou zlomeninu stehenní kosti, nýbrž jen dost bolestivé zhmoždění stehenního svalu, které silně cítím dodnes - po více než dvou dnech od pádu. Jak dopadlo kolo? Zdeformovaný blatník (vyhrnutý nahoru, nikoli do strany, což by bylo, kdybych strčil nohu do výpletu už za jízdy), nakřáplá přední blikačka, urvanej zvonek. Později jsem zjistil, že i ohnutá řidítka nebo představec - prostě mi připadá, že mám teď při řízení pravou ruku níž než levou. Blikačku jsem spravil, zvonek zkusím zase smontovat ze starších dílů. Co je důležité, je, že to přežila vidlice - na pohled není hnutá. Přece jen to bylo ve velmi nízké rychlosti. Stejně tak to přežil výplet, takže jsem to přední kolo nemusel docentrovávat. Ale i tak jsem teď opatrnější a bedlivě pozoruju jízdní vlastnosti, jestli nebude nějaká změna. Můžeš s tím pohmožděným stehenním svalem jezdit? Zpočátku to při jízdě dost bolelo, ale dalo se to přežít a teď už je to v pohodě. Podobné pády se stávají při prudším brždění přední brzdou... Tak to se mi ještě nestalo. Přední bzrda je vždy účinnější než zadní, takže je fakt, že občas jsem si brzdové špalky vepředu seřídil tak, že byly brzdy velmi účinné - téměř blokovaly přední kolo - a musel jsem to zohledňovat při každém přibržďování. Většinou se to pak ale samo upravilo, když se ty špalky trochu sjely. A v tomto konkrétním případě jsi měl brzdy úplně v pořádku? Neměl, ale na té nehodě se to vůbec neprojevilo. Co jsi měl za problém s brzdami? Špalky sjeté tak, že to vzdadu už bylo vlastně až na kov, takže abych při každém brždění nebral šponu z ráfku, používal jsem prakticky jen přední. A není to trochu hazard? Není, když ten stav brzd znáš a víš, jak se máš chovat. A už to máš vyměněný? Jo, samozřejmě. S tím se takhle nedá jezdit dlouho. Vzhledem k tomu, že mi při poslední generálce brzd dali úplně jiný systém, nechal jsem si ty špalky vyměnit v servisu. Docela se to prodražilo, takže asi budu muset překonat svou vrozenou lenost a naučím se to vyměňovat sám. Problém by to být neměl. Jsem jen natolik konzervativní, že když se naučím nějakou věc, chci tuto dovednost pak používat po zbytek života, což při současném tempu technického vývoje není dost dobře možné. Fakt tomu říkáš technický vývoj? Změny - to ano, ale dost často vůbec nejsou ku prospěchu věci. Prostě jen změna pro změnu, aby něco mohlo být dražší. Tak to máš pravdu. To jsem si ověřil na těch pláštích. Zrovna teď v tom servisu, kde mi dělali ty brzdy, jsem se ptal na nějaké trvanlivé pláště. A ten mladík se tvářil, že nikdy neexistovaly pláště, které by mohly na zadním kole vydržet šest a více tisíc kilometrů. A přitom jen já osobně jsem takových zničil desítky. Tihle mladíčci si přece nemohou pamatovat kvalitu z doby před dvaceti a více lety... Jenže tyhle kvalitní pláště se prodávaly ještě před pěti lety. Prodávaly se ale asi "špatně", protože se jich prodalo málo, když tolik vydržely. A tak je prostě přestali dělat... Holt neúprosný zákon trhu - kvalita do něj jaksi nepasuje - netvoří totiž dostatečný zisk... Prostě ti prodavači mají naučené nějaké poučky, aby prodali to, co mají. A tím jejich informace prakticky končí. Opravdu nemělo moc cenu se s ním bavit. Vnucoval mi názor, že podhuštěné pláště se víc opotřebují. Já mám přesně opačnou zkušenost. Opotřebení plášťů je přímo úměrné okamžitému tlaku na konkrétní místo. A protože hodně nahuštěné pláště mají menší plochu styku s podkladem, rychleji se sjíždí. Co se u podhuštěných plášťů možná opotřebovává rychleji, jsou jen boky, které se pak více deformují. No a sehnal jsi nějaké kvalitnější pláště? To víš, že ne. A už to pomalu vzdávám. Ten prodavač mi tvrdil, že nikde neseženu pláště, které by vydržely přes tisíc km. Pokud ano, pak jedině nějaké "expediční", které ale váží kilo a víc. A mezi tím prý nic není. Buď nějaké šlupky, které budu každý měsíc vyhazovat, nebo nějaké předražené těžké bufy. Přece nemůžou bejt takhle neiformovaný... Nevím, jestli neinformovaný, ale nic rozumnýho z nich nedostanu. Že prý je blbost chtít po plášti, aby měl tlustý běhoun, že to pak nemá ty správné jízdní vlastnosti... Chtěl jsem mu říct, že ty trekový pláště od Rubeny se vzorkem V39 měly po tisíci kilometrech ještě naprosto netknutý vzorek, zatímco ty nové pláště se té tisícovky ani nedožijí, ale už jsem to vzdal. Proč? Třeba by se rád nechal poučit... O to zcela určitě nestál. Začal mlít něco o jízdních vlastnostech, přilnavosti, zatáčení atd. Když jsem mu řekl, že na těch rubenách jsem i po několika najetých tisících bez problémů jezdil i ve sněhu, na náledí, v dešti atd., tak vůbec nechápal, proč mu to říkám. Nějak mu z toho nevyplynulo, že nějaké jízdní vlastnosti ty "sjeté" pláště v tu chvíli musely mít. Pokud by tomu totiž tak nebylo, musel by mě považovat za jezdce div ne s kaskadérskými schopnostmi - a to já nejsem a ani na to nevypadám.
- - -
7.8.2012
Tak už ses vrátil definitivně? Ano, skončila hlavní fáze mé dovolené, tj. pendlování mezi Českou Kanadou a Prahou. To se Ti ale dost negativně promítne do Tvých dopravních statistik - kolu jsi moc nedal, zato ses pořád vozil vlakem a autobusem. Dokonce v tom máš i dvě jízdy autem... Vzhledem k tomu, že se tato situace teď už opakuje každý rok, tak mi to těmi statistikami moc nezamíchá, protože sleduju data sečtená za posledních 365 dní. Ta se ale taky vyvíjejí... Ano, ale jsou prosta sezónních výkyvů. Tahle část roku je pro Tebe ve znamení plavání. Kolik jsi toho naplaval? Příležitost plavat jsem měl jen zhruba 18 dní. Navíc ne vždy pro tuto činnost bylo vhodné počasí. Tak to neokecávej a vybal čísla. Ono se to dost špatně měří, ale plus minus pár set metrů to bylo 30 km. Změnil jsi trochu svůj plavecký styl? Ani trochu. A asi bych to už ani nedokázal. Plavu stylem "prsa", přičemž si ale nepotápím hlavu. To Tě pak musí bolet za krkem. Ani ne. Spíš cítím bederní páteř jako důsledek dlouhotrvajícího nepřirozeného prohnutí. Navíc nedělám nohama klasické "žabí" pohyby, ale prakticky snožmo se odrážím chodidly od vody. Snožmo? No - chodidla mám u sebe. Kolena samozřejmě už ne. To ale děláš v té vodě jakési přískoky a na to spotřebuješ zbytečně moc energie... Je to možné, ale subjektivně mi to vyhovuje a hlavně na ten pohyb nemusím myslet, kdežto na ty "správné" pohyby nohou bych myslet musel. A efekt je přece jen srovnatelný. Má nějaké zvláštnosti i Tvůj pohyb rukama? Snad ani ne. Spíš mám specifické dýchání. Normální by bylo, kdybych každé tempo provázel nádechem a výdechem. Ale mně vydrží vzduch na tři tempa... Z toho mi vyplývá, že zbytečně zadržuješ dech nebo děláš ta tempa zbytečné rychle. Ono to bude od obojího trochu. To se dá zjistit: Jakou vzdálenost uplaveš řekněme na stovku temp? Zhruba 74 metrů. To moc není. A jak dlouho Ti to trvá? Dvě a tři čtvrtě minuty. To není moc vysoká rychlost - 1,7 km/h. Na olympiádu to tedy zrovna není... Olympiádu mi ani nepřipomínej. Je to přehlídka marnosti. Kdyby ty prachy raději rozdali těm, kteří to skutečně potřebují... Ale zpět k tomu plavání: Já neplavu ani na výkon, ani na rychlost, tím méně na krásu. Plavu proto, že mě to baví, a proto, abych si procvičil a protáhl svalové skupiny, které po zbytek roku víceméně zahálejí. Navíc si myslím, že relativně studená voda posiluje mou imunitu a přiměřený pohyb prospívá mému srdci... Jak na Tebe reagují ostatní plavci? Musíš jim se svým tempem a stylem připadat jak lochneska... Připouštím, že můj plavecký styl není příliš obvyklý ani pohledný, ale ono to zas není tak vidět. Pokud mám nějaké ohlasy, tak spíše pozitivní reakce na to, že jsem ochotný vlézt i do hodně studené vody, a pak také (až skoro obdivné) reakce na pravidelnost a houževnatost. Pravidelnost, houževnatost... Po jakých dávkách jsi těch třicet kilometrů naplaval? Vždycky plavu jeden kilometr. Ten si ale dávám jednou až čtyřikrát denně. Podle počasí a dalších okolností. To jsme ale dost odbočili od Tvých dopravních statistik. Jak to máš v tuto chvíli? Chceš to ve formátu "Kolik dní v roce krát průměrná vzdálenost"? Jak jsi zvyklý. Já si to přeberu.
Plavání: 17 x 1,76 km = 30 km Pěšky: 307 x 2,80 km = 861 km Kolo: 302 x 32,05 km = 9.678 km Metro: 10 x 10,10 km = 101 km Vlak: 10 x 120,70 km = 1.207 km Bus: 27 x 99,96 km = 2.699 km Auto: 8 x 168,00 km = 1.344 km
To je roztomilý. Takže plaveš dvakrát častěji než jezdíš autem a celkově vlastní silou urazíš dvakrát větší vzdálenost než všemi dopravními prostředky dohromady... Je to taková moje psychologická hranice. Když jdu pod ten dvojnásobek, už jsem ostražitý, jestli je se mnou všechno v pořádku. Zaráží mě třikrát větší podíl silniční motorové dopravy oproti kolejové. To mě taky. Ale s tím asi moc nenadělám. Chlácholím se tím, že jízdy autem jsou vždy jen spolujízda a dost často není účel cesty spojen s MÝMI potřebami. Ale stejně se vynasnažím, abych se polepšil. Chvályhodný je naopak trojnásobný podíl hromadné dopravy oproti individuální. Jak říkám: Část té individuální automobilové dopravy jsem vlastně nemohl moc ovlivnit, takže ten podíl může být (a určitě bude) ještě daleko příznivější. My tady řešíme kilometry, ale zkus mi spočítat, o kolik, či spíše kolikrát víc času strávíš pohybem vlastní silou než jízdou v dopravních prostředcích... To je přece nesmysl. Míchali bychom hrušky s jablky. Ale když o to stojíš: Ten poměr by byl více než 8:1. V přepočtu na den to dělá 117 minut pohybu vlastní silou proti 14 minutám v dopravních prostředcích.
- - -
14.8.2012 Když jsme dnes znovu koukali do těch statistik, některá čísla se strašně rychle změnila? Jak to vedeš, když je za pár dní všechno jinak? Všechno ne. Skokově změnit se může jen číslo u dopravních prostředků, kterých využívám málo dnů v roce. Stačí, abych se jeden rok nechal svézt někam daleko autem a za rok to ve stejnou dobu nezopakoval, a máš skok jako hrom. Tak to porovnáme... Prosím:
Plavání: 17 x 1,76 km = 30 km Pěšky: 308 x 2,80 km = 863 km Kolo: 304 x 32,15 km = 9.773 km Metro: 10 x 10,10 km = 101 km Vlak: 10 x 120,70 km = 1.207 km Bus: 29 x 97,34 km = 2.823 km Auto: 5 x 122,00 km = 610 km
U dopravy vlastní silou se toho koukám moc nezměnilo. Jak říkáš, bude to asi tím, že se takto pohybuješ prakticky denně. Zato autobusem jsi nejspíš jel v posledních dnech dvakrát, zatímco loni touto dobou vůbec. Takže to o něco naskočilo. Ale stejně mě na tom nejvíc překvapuje, jak pronikavě se změnil údaj o jízdě autem: Ze 1.344 km o více než polovinu na pouhých 610 km... Tak to mi vysvětli. To je jednoduché: Loni jsem absolvoval jako spolujezdec v autě cestu do Mnichova a zpět plus nějaký ten kilometr po Mnichově. Letos jsem si takovou cestu nezopakoval, takže se mi roční statistika dostala zase do normálu. Tak to gratuluju. Už zase platí, že pěšky nachodíš víc než najezdíš autem (i když vždy jen jako spolujezdec). V dlouhodobém součtu to vychází takřka nastejno: Od 1.1.2003 jsem nachodil téměř rovných 9.000 km a autem jako spolujezdec najezdil 8.400 km. No, určitý rozdíl to přece jen je... Podobně se chlubíš, že najezdíš na kole víc než autobusem... Tam je ten rozdíl podstatně větší. Dlouhodobě (opět od 1.1.2003) je to o polovinu víc, v posledních letech občas dokonce až čtyřnásobek. Ale mění se to podle sezóny - v zimě ve prospěch kola, protože v tuhle roční dobu autobusem vůbec nejezdím. Ale už delší dobu (skoro dva a půl roku) platí, že na kole najezdím víc než VŠEMI motorovými dopravními prostředky dohromady. Ani k tomu nepotřebuju přičítat pěší chůzi.
Nebo plavání... Hele, nech si tu ironii... Já tohle beru dost vážně. Můžeš mi říct proč? Hřeje mě u srdce, když se můžu svým sousedům v Praze podívat do očí a říct (či si jen pomyslet): "Za to svinstvo, co tu musíte dýchat, fakt nemůžu". Ono totiž i to málo, co motorovými dopravními prostředky najezdím, se odehrává většinou mimo městské aglomerace a navíc většinou ve veřejných dopravních prostředcích. Ono má skutečně velmi rozdílný (negativní) dopad na zdraví spoluobčanů, jedu-li autem po městě nebo vlakem či autobusem někde mezi polema...
- - - 31.8.2012
Končí prázdniny - není to pro Tebe důvod k bilancování? Ten se dá najít vždycky - třeba konec kalendářního roku, konec školního roku, při nejhorším třeba konec čtvrtletí..., ale zrovna konec prázdnin? Musím se nad tím zamyslet. Třeba nějaký důvod najdu... Co třeba konec cyklistické sezóny...? Ne, to je blbost. Tvoje sezóna končí 31.12. a nová začíná 1.1. následujícího roku. Tak mě už napadá jen rozdělit rok na třetiny a bilancovat na konci druhého trimestru, což by bylo právě teď. Myslím, že to není dobrý nápad. K větším zlomům v mém výkonu dochází přesně na přelomu března a dubna a pak na přelomu června a července. Když budu bilancovat celek skládající se z května a června na jedné straně a z července a srpna na straně druhé, budu sčítat jabkla s hruškami. Tak aspoň se ty výkyvy vzájemně vyruší... Jedině tak... Tak mi tedy řekni ta čísla za první dvě třetiny roku. Za prvních osm měsíců roku jsem na kole najezdil pouhých 6325 kilometrů.
Proč "pouhých"?
Protože loňské číslo bylo 7749. To byl ale dost výjimečný rok... To teď už vím taky, ale to, jestli byl výjimečný, se dovím právě až z toho, jestli ty výkony dokážu zopakovat, což se tentokrát nestalo. Jaký předpokládáš celoroční výkon? Je už téměř jisté, že letos se přes 10.000 km nedostanu. Počítám tak maximálně 9.500 km. To znamená každý měsíc kolem osmi stovek. V prosinci je to vždycky o něco míň. To jako každej rok? V prosinci najezdím vždycky tak o čtvrtinu míň než je průměr předchozích tří měsíců. Ale to je přece úplně jedno. Vraťme se k prázdninám. Kolik jsi najel dohromady za červenec a srpen? Jenom 1325 km. Vždyť víš, že o prázdninách nemám tolik ježdění po Praze za klienty, takže si od ježdění rád odpočinu a spíš pak chodím pěšky nebo plavu. Pokud vím, tak jsi toho moc nenachodil. Za každý z obou prázdninových měsíců to bylo přes sto kilometrů. Dřív jsi chodil i třikrát víc. Jo, tak před patnácti lety, ale to jsem zase tolik nejezdil na kole. Když tedy sečtu Tvé letošní prázdninové aktivity, tak mi vychází, že ses některé z těch tří činností věnoval v průměru pouhé dvě hodiny denně. Počítám správně? Proč "pouhé"? Kolik si myslíš, že lidí má průměrně přes dvě hodiny denně zdravého pohybu? Navíc kolem těch dvou hodin denně odpovídá i mému CELOROČNÍMU průměru. A to do toho nepočítám fyzickou práci na zahradě nebo na baráku. To si ale nejsem jistej, jestli je ZDRAVEJ pohyb... Řekl bych že jo. Já si to teď už docela hlídám, abych se zbytečně nehuntoval. Hlídáš si, aby ses nehuntoval prací, ale kolena si na tom kole rozhodně likviduješ. No, tak přímo snad nelikviduju, ale asi jen trochu přetěžuju. Je to dáno mojí relativní nadváhou a hmotností kola. Říkal jsi, že těmto okolnostem přizpůsobuješ styl jízdy... To ano, ale pomáhá to jen částečně. Na druhou stranuje fakt, že jsem přes prázdniny trochu shodil. A projevuje se to na stavu tvých kolen? Zatím moc ne, ale podle mě je na hodnocení ještě brzy. Ten efekt se nemůže dostavit okamžitě. Navíc ten váhovej rozdíl zase není vyloženě dramatickej. O kolik jsi tedy zhubnul? Shodil jsem asi 5% své původní hmotnosti. A je to vidět na pohled? To nevím. Já na sebe nevidím a do zrcadla se (raději) nekoukám. Tak snad máš nějakou zpětnou vazbu od svého okolí... Nemám. Ale to mě nijak nevzrušuje, protože chodím oblečenej tak, že by nikdo nepoznal, ani kdybych umíral na podvýživu. Budeš v tom hubnutí pokračovat? Ale já jsem nehubnul cíleně. Prostě se to stalo. To je všechno. Tak snad si budeš chtít svou váhu aspoň zachovat... Já tohle fakt neřeším. Je to stejný jako s těmi kilometry na kole: Prostě jen sleduju, jak se to vyvíjí, ale aktivně nedělám nic pro to, aby se ta čísla vyvíjela příznivě. Kilometry nehltám, kvůli váze nehladovím.
- - -
9.9.2012
Nějaké nové cyklistické zážitky? V podstatě dva. Donedávna mi bylo v podstatě jedno, na jakém kole kam jedu - vždycky jsem to nějak zvládl. Ale asi stárnu, protože sobotních pouhých 52 km v kopcovitém terénu uprostřed Brd na silničním kole poskládaném ze součástek 40 a více let starých mi dalo pořádně zabrat. Ne snad že bych to neudýchal nebo že by mě bolely svaly, ale ozvaly se kolena. Příčina je zřejmá: všechny kopce jsem rval na velmi těžké převody, takže ke konci hlavně pravé koleno řeklo, že takhle tedy ne... To Tě v něm píchalo nebo Tě prostě jen neposlouchalo? Spíš to první. Při záběru mě v něm hodně bolestivě píchalo. Naštěstí byl návrat převážně s kopce, takže jsem neměl příliš mnoho příležitostí rvát to přes bolest. Ale i tak mě to docela zaskočilo. Takže jsi v neděli doufám relaxoval a dal jsi tomu kolenu pokoj... Pokud tím nemyslíš, že jsem nikde nebyl na kole, tak ano. Myslím. Copak se dá relaxovat tím způsobem, že pokračuješ v činnosti, která Ti způsobila zdravotní problém? A víš že dá? Dal jsem si pohodových 45 km s několikahodinovou přestávkou po jižním a jihovýchdním okolí Prahy - Dolní Břežany a tak... Že mě to ještě překvapuje... A co koleno? Dobrý? Samozřejmě jsem jel tak, abych ho vůbec nezatížil, takže se vlastně ani jednou neozvalo. Jel jsem samozřejmě na jiném kole, které umožňuje lehké převody. Nějakým těm kopcům jsem se samozřejmě úplně vyhnout nemohl, ale dobrý... Začal jsi o DVOU zážitcích. Který byl ten druhý? Na závěr té dnešní relaxační vyjížďky mi vlétla do ucha vosa, a protože se nějak nemohla hned dostat ven, pro jistotu mě tam bodla. No to je síla, ale zase je to lepší než v puse nebo v nose... Bolelo to? Docela to bodnutí zabolelo a pak to chvíli pálilo, ale dalo se to přežít. V podstatě jsem kvůli tomu ani nezpomalil. Jen jsem cestou ještě cítil, jak můj organismus reaguje: mrazení v zádech a hlavně za krkem, rozlévání tepla po celém pravém rameni, pravé části krku a po pravé tváři... Nejsi na hmyzí bodnutí alergický? Neoteklo to? O žádné takové alergii nevím. Kdybych byl, tak to tu takhle nerozebírám. A oteklý taky nejsem. Na tyhle věci dobře funguje šťáva z netřesku... Nebylo potřeba. Dokonce jsem to po příjezdu domů ani nezačal chladit. Nechávám tomu volný průběh.
- - -
12.9.2012
Co ucho? Jaký ucho? No ten vosí štípanec... Tak na to už jsem úplně zapomněl. Hned druhý den ráno jsem už o ničem nevěděl. Tak to je dobře, že jsi z toho neměl nějakou polízanici. Něco zajímavého s kolem? Vlastně nic. Jezdím tak normálně, o dost míň než loni, ale pořád je to víc než kterýkoli z ostatních čtrnácti předchozích roků. Kolik máš od začátku kalendářního roku najeto? Do včerejška 6669 km. Proč se na to ptáš zrovna dneska? Třeba proto, že se zhoršilo počasí a budeš už míň jezdit. Tak aby ses ještě stačil pochlubit, než se ta čísla zkazí... Nemyslím, že by se ty čísla zkazily kvůli počasí. Vždyť víš, že jezdím za KAŽDÉHO počasí. Ale je fakt, že v dešti nejezdím víc než musím. Ale to je tak malé procento mého výkonu, že to snad ani nepoznáš. Dovolím si oponovat: Většinu Tvého "mimoslužebního" cyklistického výkonu tvoří návštěvy příbuzných na jejich chatách a letních bytech. Chceš říct, že tohle počasí neovlivní? No, trochu asi jo. Nejvíc ubude, až se všichni vrátěj do Prahy. Ale to nesouvisí s aktuálním počasím, ale spíš obecně s roční dobou. Ale to nastane tak někdy koncem října. Takže tam nastane nějaký zlom směrem dolů? Ne snad přímo zlom, ale určitý pokles asi jo. To, že nebudu jezdit za příbuznýma mimo Prahu bude kompenzováno vyšším počtem zákazníků, za kterými budu dojíždět po Praze. V říjnu mi takřka pravidelně naroste objem pracovních povinností. Mluvíš tak přesvědčivě, že to vypadá, jako bys už teď přesně věděl, jakým číslem skončí tento Tvůj kalendářní rok. Úplně přesně ne, ale odhaduji, že někde mezi 9.500 a 9.600 km. To Tě neláká si opět střihnout pětimístnou cifru? Bylo by to hezké, ale jak víš, tak i když svoje výkony pečlivě a pravidelně sleduju, nejezdím kvůli číslům. Prostě to musí přijít samo. Abych před Silvestrem jezdil kolem baráku jen kvůli dosažení desetitisícové hranice, připadal bych si jako idiot. Jak často jsi za těch skoro patnáct let překračoval tuhle psychologickou hranici? Myslíš přes těch deset tisíc ročně? K dnešku 12,30% z celé doby, co své výkony měřím. A přes 11.000 km ročně? Minimálně. Tuhle hranici jsem překonal vždy jen na pár okamžiků. Tak mi to řekni v těch procentech. 6,24%. Spokojenej? To zas není tak málo. Tak mě napadá, že by z toho mohl vzniknout docela zajímavej graf, kterej by vypovídal o... - Já vlastně nevím o čem... Vím, co myslíš: Jakési proporce mého výkonu. Kdybych to odstupňoval po těch tisících, nemusela by to být až tak těžká práce. Ale dělal bych to ručně. Už dávno nejsem matematik, který by vymyslel vzorec a během minuty by měl výsledek.
- - -
21.9.2012
Pořád jezdíš jen po Praze, nebo občas vyrazíš na nějaký výlet mimo město? Abych se ráno probudil a řekl si: "Tak a teďka bych se rád podíval na Křivoklát", všeho nechal, sednul na kolo a jel - tak to už mám nějakou dobu za sebou. To jsem dělal tak před deseti až patnácti lety. Neříkej mi, že jsi deset let neopustil na kole Prahu... To neříkám, ale v takových případech prostě NĚKAM za nějakým účelem jedu - někoho navštívit, něco někam dovézt, něco odněkud přivézt a tak podobně. Jo a taky občas doprovázím někoho, kdo si netroufne na určitou trasu nebo na nějakou akci sám. Co tam v takových případech děláš? Málokdy to jsou trasy, které bych jakkoli fyzicky pocítil. Takže moje funkce není jezdit, ale spíše volit vhodnou trasu, hlídat a chránit ostatní proti nástrahám automobilového provozu (jsou to zpravidla neřidiči) a hlavně poskytnout servis kol, když se vyskytne nějaký technický problém. Jednou jsem byl také použit na poskytnutí první pomoci a přivolání lékařské pomoci po velmi ošklivém pádu. Není to příliš velká odpovědnost? Je, ale jinak by se dotyční s kolem vůbec nikam nepodívali. Zvláště nepatří-li k tzv. "převažečům kol na autech". Víš, proč se na to zrovna teď ptám? Samozřejmě. Zrovna se nacházím uprostřed jedné takové akce. Co je to konkrétně? Dvoudenní výprava do Tábora a zpět. Dnes jsme absolvovali cestu tam a ... Z Prahy do Tábora? Ne. Vlakem z Prahy do Benešova a odtamtud obloukem přes Popovice, Jankov a Mladou Vožici do Tábora. To je taková zajížďka, že to není o moc kratší než kdybyste to jeli přímější cestou z Prahy... No, je to rozdíl. Najeli jsme jen něco přes 60 km, zatímco z Prahy i ta nejpřímější cesta je o polovinu delší. A kromě toho by nevedla tak příjemnou krajinou. Příjemnou - jde o to, v jakém smyslu. Zvlášť první polovina vaší trasy musela být hodně kopcovitá... To sice jo, ale přijatelně. Měli jste po cestě nějaké dramatické zážitky? Všechno proběhlo naprosto hladce. Jak budete pokračovat? Tahle výprava je dost netypická, protože v sobotu jsem tam zbytečný. Dojel jsem tedy ještě večer zpět do Prahy, sobotu tedy strávím v Praze (například pojedu na Velkou podzimní cyklojízdu) a v neděli ráno vyrazím (tentokrát sám) do Tábora - a zase se nějak vrátíme. Z Tábora budeme vyrážet až odpoledne mezi třetí a čtvrtou, takže to zase budeme muset zkombinovat s vlakem. Jen ještě nevím jak... Při tom hlemýždím tempu bychom do Benešova za světla nedojeli. Co třeba Olbramovice? No je to o něco blíž, ale ani tím si nejsem moc jist. Ještě to promyslím. Tak se Ti ta volná sobota docela hodila. Nevzpomínám si, že bys kdy vynechal Velkou cyklojízdu... Já jsem za ta léta nevynechal ani moc těch malých. To trochu až teď v poslední době. Ale ta velká by mě mrzela. To Ti asi udělali čáru přes rozpočet, když ji dali na dopoledne, co? Jo, přesně tak. Nemyslím si, že to byl dobrý nápad. Podle mě tam přijede míň lidí. Budou rádi, když nás bude tisícovka. Jsem zatíženej na čísla a statistiky, tak si ten počet pohlídám. Vždyť inzerují až deset tisíc. Vzpomínám si na jednu cyklojízdu, kdy nás bylo mezi 4.500 a 5.000. Sám jsem si to tenkrát ověřoval. Stálo se tehdy dost dlouho na Těšnově, a tak jsem si to dvakrát hezky prošel od čela až po konec a poctivě to spočítal. Samozřejmě to nemohlo být úplně přesné, ale ta možná chyba se pohybovala do deseti procent. Od té doby nás nikdy tolik nebylo - a to jsem byl na všech. Ono i těch pět tisíc je slušný úspěch. Nadsazovat počty účastníků je tedy zbytečné. Organizátoři sami hlavně publikují svá očekávání, která jsou zpravidla vyšší než skutečnost. To je naprosto normální a je to tak správně. Tím, že zveřejní vyšší očekávání, skutečně přitáhnou víc lidí. To nechápu. Kdyby žádné číslo neřekli nebo se drželi hodně při zdi, nebudilo by to zájem a zvědavost. Když vyjádří dopředu své představy (či spíše zbožná přání) a vysloví nějaké vyšší číslo, vzbudí to zájem a zvědavost určitého dodatečného počtu lidí nad rámec skalních účastníků velkých cyklojízd. Kolik si myslíš, že je těch skalních? 1.000 až 1.500 účastníků A ten zbytek? To je veřejnost, která se přijede bavit, zažít něco zajímavého, vyzkoušet si něco nového, ale třeba i podpořit dobrou věc... Některým se to zalíbí natolik, že se z nich pak stanou ti "skalní", jiní příště zvolí zase jinou akci... Co všechno může počet účastníků ovlivnit? Těch faktorů je tolik, že se bojím nějaké jmenovat, abych nezapomněl na nějaký důležitý. Ale samozřejmě je to aktuální počasí, propagace v médiích a v terénu, vhodně zvolený termín (den v týdnu a hodina). Určitý vliv může mít i pořádání nějakých doprovodných akcí. Konkrétně u této jízdy mám obavu ještě z jedné věci: Lidi začínají mít úplně jiné starosti než je ekologičnost dopravy. Pro mnoho z nich to třeba už nemusí být tak vysoká priorita jako třeba ještě před pár lety. Jaké starosti máš na mysli? Existenční. Debilní ekonomická vládní politika posledních let má velmi negativní dopad na příjmovou situaci mnoha domácností, včetně pražských. To se samozřejmě může projevit i na účasti na cyklojízdě. Všiml jsem si v pražských ulicích, že cyklistů přibylo a nadále přibývá. No tak vidíš... Jenže: Mohou to být na jednu stranu hobby-cyklisti, kterým je ekologičnost pražské dopravy víceméně ukradená (jezdí rekreačně pro své uspokojení, nikoli kvůli životnímu prostředí). Z těch se příliš mnoho účastníků cyklojízd nejspíš rekrutovat nebude. A pak to mohou být lidé, kteří přestali jezdit autem (někdy i hromadnou dopravou) z ekonomických důvodů. Prostě na to nemají, a tak vytáhli a oprášili nějaké staré kolo - a jezdí, protože tím ušetří nějaké finanční náklady. Ani u těch si nejsem jist, jestli tu bude dostatečná motivace k účasti na cyklojízdě. A pak jsou tam ale také lidi, kteří jezdí na cyklojízdy protestovat - a to nejen proti nevhodným podmínkám pro cyklistickou dopravu... Přesně tak. A právě proto jsem zvědav, kolik nás tam bude. Protože pokud to bude v tisících, tj. organizátoři budou mít ve svých odhadech pravdu, bude to podle mě proto, že tam spousta lidí přijde vyjádřit svůj protest, který se třeba ani nebude moc týkat ekologičnosti dopravy... Prostě si přijdou zademonstrovat - jen shodou okolností na kole. To by se ale mohlo dost negativně projevit na atmosféře akce... Narážíš asi na nedávný incident při poslední velké cyklojízdě... Ale já mám na mysli něco jiného. Ten dubnový incident nebyl primárně politický, ale mám obavu, aby se do cyklojízd ta politika nakonec opravdu nedostala. Tobě by to vadilo? Já vlastně ani nevím. Kdyby to posloužilo a pomohlo dobré věci, asi bych to skousnul, ale vždycky je to něco za něco. Tím by totiž přestala existovat cyklojízda ve své původní čisté podobě. Jak - čisté? Motivací, proč jezdit na cyklojízdy, bylo a je spousta, ale politika tam nikdy výraznou roli nehrála. Vzpomínám s, že tam párkrát jeli nějací šašci v tričkách s nápisem "dekomunizace", ale nikdo tomu nevěnoval pozornost, takže je to pak nějak přestalo bavit. Musím se přiznat, že když jsem ty blbečky v těch tričkách viděl, uvažoval jsem, jestli se budu cyklojízd nadále zúčastňovat. Ale vydržel jsi... Jo, tohle jsem překonal. Na tyhle provokace platí jediné: ignorovat.
- - -
22.9.2012
Tak jak bylo na cyklojízdě? Ráno jsem měl kvůli počasí obavy o její osud, protože pršelo, ale pak to ustalo a dokonce i chodníky stačily oschnout, tak jsem se přestal bát. Jako první mě zajímá, kolik se tam sešlo lidí. Počítal jsem to třikrát. Při startu, pak někdy po polovině projížďky a pak ještě na konci. Při odjezdu jsem napočítal něco málo přes 2.000 lidí, v obou následujících sčítáních mi vyšlo už prakticky stejné číslo - zhruba 1.450 lidí. Čemu přisuzuješ ten rozdíl? To první číslo je asi dost nepřesné, protože se mi v zorném poli slévaly dva proudy cyklistů a obtížně jsem je stíhal registrovat. No a pak je možné, že někteří (i když asi ne čtvrtina) opustili cyklojízdu v jejím průběhu. Kdybych tedy chtěl být opravdu poctivý, řekl bych, že v okamžiku maximální účasti bylo přítomno 1.500 až 2.000 lidí. Tedy zhruba stejně jako při té jarní. No a jaký byl průběh? Naprosto pohodový. Do paměti se mi vryl moment (či spíše poměrně dlouhá fáze) cyklojízdy, kdy projížděla Rohanským nábřežím. Protisměr kvůli nám musel chvilku stát (nebylo to ale déle než deset minut) a přesto na nás řidiči vesele mávali, evidentně se bavili a fandili nám. Jejich tváře rozjasnila nejspíš i přítomnost mnoha dětí v našem pelotonu, které si to užívaly a těm řidičům rovněž mávaly. Skoro mě to dojímalo. A byl taky nějaký incident s nějakým nevrlým či přímo naštvaným řidičem? Nic velkého jsem nezaznamenal. Snad jen na Těšnově, kde se čelo cyklojízdy na malou chvíli zastavilo, aby se peloton zkonsolidoval, vyběhla nějaká řidička z čekajícího auta a slovně si vynucovala průjezd. Když ale viděla, že je přítomen policejní doprovod a že se tudíž jedná o povolenou akci, uklidnila se a těch pár minut přečkala zavřená ve svém autě. Netvrdila zase, že se jede rozloučit s umírajícím manželem? To nevím. Konkrétním slovům jsem nerozuměl. Měla ta cyklojízda i politický nádech, jak ses obával? Ani v náznaku. A je to tak asi dobře. Setkal ses s nějakými svými známými? Ano, s mnoha. Nejsem ale typ, který by se s každým bouřlivě vítal. S většinou z nich jsem stačil prohodit jen pár víceméně zdvořilostních slov, některé jsem jen pozdravil, stiskl jim ruku atd. S těmi, se kterými se znám jen od vidění, jsme si jen vyměnili úsměvy či pokynutí hlavou. Déle jsem se zastavil hlavně s Hraboshem. Poptal jsem se na jeho zdraví či průběh rekonvalescence po tom dubnovém incidentu a zdá se, že je vše na dobré cestě, i když nějaké následky stále ještě pociťuje. Na pohled ale na něm není už nic znát. A organizačně - všechno dobrý? Myslím, že organizátorům nebylo co vytknout. Úžasné bylo, jak měli asistenti perfektně rozdělené funkce, ale když bylo potřeba, dokázali jeden za druhého zaskočit. Část z nich se starala o to, aby se peloton držel pěkně pohromadě a umožňoval volný průjezd hlavně tramvajím. Špuntovalo se jen v opravdu nutných případech, tj. hlavně na velkých světelných křižovatkách. Tempo jízdy bylo natolik volné, že dokonce bylo většinou možné pouštět chodce na přechodu. Velmi dobře asistenti zafungovali v okamžiku, kdy nás na magistrále v oblasti Florence předjížděla houkající sanitka. Během chviličky byla celá cyklojízda v jediném (pravém) pruhu a sanitka projela podstatně rychleji, než by to bylo možné v běžném automobilovém provozu. Takže podle Tebe se jednalo o úspěch... Pokud bych to měřil podle proklamovaných očekávání organizátorů, že dorazí až 10.000 lidí, tak asi ne. Ale z mého pohledu to byla velmi vydařená akce. Ono totiž i 1.500, natož 2.000 lidí (cyklistů) je ohromná masa. Mimochodem - zkus si představit, co by udělalo s pražskou dopravou, kdyby stejný počet lidí dorazil v autech...
- - -
23.9.2012
Ty jsi nejel do toho Tábora? Ne, přepraví se nějakým způsobem na Berounsko a teprve tam začne moje role. Takže místo mé sólo cesty z Prahy do Tábora a společné zpět do Olbramovic na vlak bude moje sólo cesta na Berounsko a společná cesta zpět do Prahy. To ušetříš dost kilometrů na kole i vlakem... To jo. Místo nějakých 130 km na kole a 60 km vlakem bude pouhých 70 km na kole bez vlaku. Tak to Ti snad nevadí... No, vaděj mi ty zmatky kolem toho. Ještě dnes ráno jsem nevěděl, jestli mám vyrážet na Tábor nebo čekat do odpoledne, abych vyrazil na Berounsko. No ale teď už to víš...
Vím jediné - že do Tábora ne. Ale jak to bude vypadat odpoledne, se teprve dovím...
- - -
18.10.2012
Máš ještě vůbec kolo? Nebo jsi začal zase chodit pěšky? Ale mám a dokonce i jezdím, i když ani zdaleka ne tolik jako loni. A nějaké nové zážitky? Co se týče technického stavu,tak naprosto bez problémů. A zážitky z pražské dopravy...? Tisíce malých drobností, ale nic život nebo zdraví ohrožujícího. Takže jsou řidiči nějak slušní... To jsem neřekl. Jen jezdím tak, že mě ty jejich prasárny tolik neohrožují. Prasárny? No jestli nedání přednosti v jízdě nebo předjíždění s prakticky nulovým bočním odstupem není prasárna, tak už nevím... Oni mě prostě ignorují. Chovají se tak, jako bych byl neviditelnej. A přitom vidím, že mě registrují, ale spoléhají na to, že se bojím kolize, takže udělám všechno pro to, abych se jí vyhnul - včetně prudkého brždění. Takže nic nového, co by stálo za řeč... Jedna věc se mi teď stává častěji: Před vícepruhovými křižovatkami se chovám jako auto, to znamená, že se řadím do pruhu podle toho, kudy a kam chci pokračovat. Dost často to tedy bývá jiný pruh než pravý. No aspoň jsi pro řidiče předvídatelný... Omyl. Oni předpokládají, že se budu chovat úplně jinak než oni a že nebudu využívat svých práv. A co se tedy v takových situacích děje? Širší vozidla mě nemohou v rámci toho pruhu před křižovatku předjet, a tak na mě jejich řidiči trouběj. To jezdíš prostředkem pruhu? Vlastně bych měl, ale nějak mi to nedá, a tak se krčím na pravém okraji svého pruhu. Jenže tím jaksi dávám najevo, bych mohl být předjížděn. To je velmi ohleduplné... Jenže pro dobrotu na žebrotu. Užší auta mě v klidu předjedou, ale u širších to může být problém. A konkrétně... Švehlova ulice před OC Hostivař směr do centra - chystal jsem se odbočit vlevo do Práčské ulice. Jel jsem tudíž v levém pruhu - na jeho pravé straně. Za mnou městský autobus, jehož řidič viděl cyklistu nejspíš poprvé v životě, protože z mého chování absolutně nepoznal, co zamýšlím. Chystal se jet rovně, takže by se naše dráhy vůbec neprotly, ale zjevně byl dezorientován, protože na mě z okénka hulákal něco jako "Co se tu motáš, magore!" No, na nějakou obsahlejší konverzaci to nebylo, tak jsem na něj houknul zpátky něco jako "Odbočuju, nevidíš?", čímž jsem chtěl dát jaksi najevo, že si nejsem vědom žádného porušení pravidel silničního provozu. Jestli topochopil, se nejspíš už nedovím. Tak to Tě asi neohrozil... No, minimálně se nevěnoval řízení vozidla, když se vysouval z okénka a hulákal na mě... Ale to je jedno. A to je všechno? Podobnou situaci jsem zažil na Táborské ulici za zastávkou Na Paloučku směr Pankrác. Protože jsem nechtěl odbočovat doprava, musel jsem za tramvajovým ostrůvkem pokračovat v průběžném pruhu, který ovšem ten ostrůvek jaksi "obtéká". jinými slovy jsem za ostrůvkem musel uhnout trochu doleva, abych se neocitl v pravém odbočovacím pruhu. A zase jsi nejel prostředkem, nýbrž v pravé části pruhu... Je to tak. A zase podobná situace: Řidič jakéhosi velkého luxusního auta (já tyhle typy aut ani neumím nazvat) na mě troubil, protože mu připadalo, že kličkuju a motám se uprostřed vozovky. To byla sice pravda, ale to moje "kličkování" bylo prakticky jedinou možností a navíc v souladu s předpisy. Jo a kromě toho nás dojížděla tramvaj, takže i kdyby mě chtěl předjet, nemohl tak učinit přes tramvajový pás. A právě tohle ho rozčílilo doběla a začal mi dost nevybíravě nadávat. Z jeho projevu bylo slušné akorát slovo "uhnout". A uhnul jsi? Ne, proč? Proč by mě měl někdo nutit jet v odbočovacím pruhu, když se odbočit nechystám. Tam bych naopak mohl překážet někomu, kdo se odbočit chystá. Takže jsem nerušeně pokračoval v jízdě až k semaforu. Takže Tě dojel a nejspíš vyskočil z auta a chtěl Ti dát přes hubu... Skoro jsem něco takového čekal, ale zůstal v piksle a jen na mě přes střechu hulákal, že jsem mu měl uhnout. A cos mu na to řek? Chtěl jsem mu říct něco o vylízání zadnice, ale omezil jsem se na to, že jsem podotkl něco ve smyslu:"Jestli chceš předjíždět cyklisty v rámci pruhu, tak si pro jízdu po městě pořiď něco menšího a ne takovouhle krávu". - - -
15.11.2012
Nějaké nové zážitky "šíleného cyklisty"? Ne, mám teď jen překladatelské zážitky... Na kolo není moc čas. Jezdím teď zhruba jen stovku km týdně, což jsou jen ty nejnutnější výjezdy. To je ale dost na to, aby se něco zajímavého přihodilo... Jediné, co stojí trochu za zmnku, je, že jsem vyměňoval baterky v zadní blikačce - a už ji nemám... Počkej, to je dost velký skok. Co se stalo mezi tím? Měl jsem velmi dobrou blikačku, která velmi intenzivně svítila, a to i do stran. Vybily se mi v ní baterky, a tak jsem si koupil nové. Při jejich výměně jsem zjistil, že se mi nedaří blikačku secvaknout tak, aby držela dostatečně pohromadě. Příčinu jsem nezjistil. Nějak jsem to tedy secvaknul, ale byl jsem si vědom toho, že se to může uvolnit. A to se taky stalo - někde po cestě mezi Chodovem a Hostivaří. Co přesně se přihodilo? Slyšel jsem cinknutí (nejspíš při pádu zavadila o plechový blatník) a pak její dopad na asfalt. Okamžitě jsem zastavil a chtěl jsem se pro ni vrátit. Musel jsem ale počkat, až přejedou dvě auta. No a to druhé z nich tu blikačku přejelo, takže z ní zbylo pár střípků a dvě úplně nové, leč placaté mikrotužkové baterky. A to je fakt všechno? Nasadil jsem si jinou blikačku, kterou mám už léta doma v originálním balení, ale ta nemá srovnatelné parametry. A zrovna dneska byla mlha... Necítil jsem se moc bezpečně. S tou starou bych se ale bezpečně cítil. Jestli si pamatuješ, co to bylo za typ, můžeš si ji přece koupit znovu... To asi jo, uvažoval jsem o tom, ale co já vím, jestli po výměně baterek půjde znovu secvaknout a jestli ji zase někde neztratím... Takže zatím budu jezdit s tou, co mám. Co technický stav Tvého kola? Nic moc. O kvalitě plášťů z Rubeny snad už nemá cenu mluvit. Koupil jsem si (víceméně nouzově) zase jeden v Jindřichově Hradci. Vzorek tentokrát drží lépe než u těch šuntů s honosným názvem Shield, ale objevil se jiný problém. Při výměně duše jsem zjistil, že z patky pláště v délce asi patnácti centimetrů docela normálně vylejzá ten výztuhový drát. Sice jsem ten plášť ještě navlík, ale jakmile to trochu víc nafouknu, dělá se tam boule, takže se bojím, aby mi při jízdě někde nevylezla duše a nebouchlo to. Nebylo by to poprvé. Ale zatím tedy dobrý, ne...? Zatím to drží, ale asi jen proto, že jsem to nenafouk nadoraz. Budu se snažit ojezdit vzorek toho pláště, abych neměl pocit, že vyhazuju neopotřebovanej plášť. Kromě toho si chci změřit, kolik na tomhle konkrétním vzorku jsem schopen najezdit. Doufám, že to bude víc než těch ostudných 800 km u toho Shieldu. Na jejich předchůdcích jsem najezdil vždy přes 6.000 km. Vždyť ale jeden Shield na kole máš... Jo, ale na předním kole. Tam se mi pláště takřka neopotřebovávají, protože mám těžiště hodně vzadu. Počítám, že tam dokonce i tenhle šunt vydrží několik tisíc km. Ty předchozí mi tam vydržely kolem 17.000 km.
- - -
18.11.2012
Hele, jak v politické sekci zmiňuješ tu ohlušující ránu, když Ti praskla úplně nová duše jen proto, že se snažíš dojezdit vzorek pláště, kterej má vyhřezlou armaturu - napadlo mě, jestli to byla skutečně vina toho pláště. A čím by to jinak bylo? No ten plášť v tom moh bejt nevinně, pokud ho podél toho armovacího drátu nerozřízla ostrá hrana ráfku... Tak tohle nevím a asi ani nejsem schopen to posoudit. Co ale vím, je, že mi v poslední době (možná se to shoduje s provozem toho ráfku) v zatáčkách vrže zadní plášť... To nic neprozrazuje, protože to může být jak příčina (ostrá hrana ráfku), tak i vada pláště. No, neřekl bych, protože mi to dost podobně vrzalo u několika plášťů... Zkontroloval sis tedy ten ráfek? Ne. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být nutné. Ale stejně - co bych s tím pak dělal? Nevím, jak jsi vybavenej, ale případnou ostrou hranu ráfku můžeš sbrousit. No, podívám se na to, ale s nějakým broušením nepočítám. Možná se dřív dočkám toho, že ten ráfek probrzdím. A navíc možná odejde to zadní kolo jako celek, protože má už nějakou dobu velkou vůli v ložisku... Tak to se dá dotáhnout... To bych musel stahovat kazetu a na to já nejsem vybavenej. A možná bych to ani neuměl. A dávat to kvůli tomu do servisu se mi nechce. Proč? Vždyť by Ti to mohlo prodloužit životnost celýho zadního kola... No tak uvidím...
- - -
2.12.2012
Skončil listopad. Tak se pochlub, jak jsi v tomto měsící jezdil. No tak se mi směj, no... Víš dobře, že jsem měl hodně práce, tak jsem jezdil málo. Kolik to je - to málo? Pouhých 446 km. Loni jsem jezdil o polovinu víc. Jasně, měl jsi moc práce, jak říkáš jinde. Ale tvrdil jsi i předtím, že jezdíš jen to, co musíš. Co se tedy změnilo? I toho, co "musím" je o něco méně než loni. A kvůli té práci jsem i posunul hranici toho, co opravdu musím. Jinými slovy jsem v posledních dvou měsících nejezdil ani to, co jsem loni touto dobou považoval za nutnost. A neštve Tě to? Vždyť na kole jezdíš rád... A víš že ani ne? Dobu, kdy jsem vyrážel na kole jen proto, abych se projel, mám už několik let za sebou. Dnes beru své ježdění jen jako nejpříjemnější způsob pokrývání svých dopravních potřeb. Ha - dopravní potřeby. To už tu dlouho nebylo. To se Ti to Tvé neježdění muselo promítnout i do těch Tvých slavných statistik pokrývání dopravních potřeb... Ano, bohužel. Ale pořád vlastní silou (pěšky a na kole) pokrývám 62,6% svých dopravních potřeb. No jo, ale bývaly doby, kdy to bylo mnohem víc... Ano, například 70,6%..., ale obojí je výkyv - jeden dolů, druhý nahoru. Obvykle ten podíl osciluje kolem 66-67%.
- - -
20.12.2012
Už dlouho jsi nenadával na řidiče aut... Jen bych se opakoval. I když zrovna dneska bych k tomu měl víc než dobrý důvod. Ale... Copak se přihodilo? Potvrdilo se mi, že můžu svítit jak vánoční stromeček, být celý obalený reflexním materiálem, ale stejně mi to nemusí být nic platné. Copak? Někdo Tě přehlíd? Těžko se mi posuzuje, jestli přehlíd nebo záměrně ignoroval. V každém případě se dotyčný choval, jako kdybych tam nebyl. Co přesně se přihodilo? Na první pohled banalita: Jel jsem v cyklopruhu v ulici V Olšinách směrem do centra... Počkej, ta je dost dlouhá... Kde přesně se to stalo? Na křižovatce s ulicí V Předpolí. Prostě jsem se k této křižovatce blížil od východu, nejel jsem ani moc rychle - možná ani ne 20 km/h, když se zleva přes tramvajový pás přiřítila nějaká tmavozelená oktávka a rychlostí určitě přes 40 km/h mi zkřížila cestu tak, že jsem ani nestačil zareagovat. Minula moje přední kolo o jednotky centimetrů... Počkej, na mě musíš pomalu. Nedokážu si to moc představit. Ten blbec prostě jen křížil hlavní ulici - vyjížděl zleva z jedné (jižní) části ulice V Předpolí a mířil do její druhé (severní) části. V okamžiku, kdy se pro tento manévr rozhodoval, se pouze ujistil, že nejede nic, co by mohlo ohrozit JEHO. Prostě využil mezeru mezi AUTY. Moje přítomnost NA KOLE ho absolutně nevzrušovala. Nejspíš Tě tedy opravdu jen přehlíd... Mně je ale jedno, jestli mě někdo srazí proto, že mě přehlíd, nebo proto, že mě sice viděl, ale mylně předpokládal, že mu uhnu. Ono to nakonec vyjde nastejno... Lekl ses aspoň? Ani ne. Za prvé jsem na to neměl moc čas, za druhé jsem dost otrlý. Ale vztek jsem pak měl. Horko mě polilo až v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že stačilo, abych na daném místě byl o zlomek vteřiny dřív, a býval by do mě čelně narazil zboku. Počkej - "čelně zboku"? ČELEM svého vozu do mého BOKU. To není pěkná představa při té jeho rychlosti. Nejspíš bych skončil nejen na asfaltu, ale i pod jeho koly, v lepším případě s rozbitou hlavou a polámanýma nohama na jeho kapotě. Není to dostatečný důvod, proč bys měl začít vozit helmu? Ani náhodou. Proč bych kvůli takovým bezohledným pitomcům měl jezdit statisíce kilometrů s kyblíkem na hlavě? Třeba proto, aby takováto srážka neskončila pro Tebe tragicky... Podívej. Najel jsem (když započítám i své dětství) přes sto tisíc kilometrů. Párkrát jsem sice spadl s kola díky vlastní blbosti, ale nikdy ne tak, abych si nějak výrazně ublížil. A hlavně jsem se přitom ani jednou neuhodil do hlavy. Měl jsem dokonce dvě kolize s auty (počítám jen ty, při kterých došlo k mému pádu). Ani v těchto případech jsem se do hlavy ani neťuknul... Zato jako chodec jsem měl před lety velmi vážný úraz hlavy po srážce s trmavají. Nevyplývá Ti z toho, že bych měl nosit helmu spíš jako chodec? Divím se, že odmítáš použít základní poučku teorie pravděpodobnosti: Riziko úrazu je stejné, ať se Ti už předtím stal nebo ne... To ale platí jen tehdy, pokud jde opravdu jen o náhodné jevy. V případě dopravních úrazů je to o lidském faktoru. Takže to, že se mi stal úraz jako chodci, vypovídá o tomto riziku i do budoucna. Stejně tak to, že se mi na kole žádný vážnější úraz ještě nestal, je určitým příslibem do budoucna, že by to tak mohlo i nadále zůstat... Jinými slovy spoléháš na to, že jsi na kole šikovnější než při pěší chůzi... To není jen o šikovnosti. Prostě VŠECHNY okolnosti ve svém součtu vedou u mě k vyššímu riziku při pěší chůzi než při jízdě na kole. Kterým z těchto dvou pohybů trávíš víc času? Když vezmu údaje za posledních deset let, tak jsem jízdou na kole strávil takřka přesně dvojnásobek času než pěší chůzí. To jsi toho tedy asi moc nenachodil... V průměru tisícovku ročně. Dokud jsem před patnácti lety nezačal intenzivně jezdit na kole, bylo to víc než třikrát tolik. A na kole? V průměru za těch deset let přes 6.600 km ročně. A za těch patnáct let? Zhruba stejně. Takže si držíš stabilní výkon? Vůbec ne. Jsou tam výkyvy v desítkách procent, ale jsou tak nějak rovnoměrně rozložené. Byly roky, kdy jsem jezdil třeba jen něco přes čtyři tisíce km za rok, jindy to bylo skoro jedenáct a půl tisíce... Kolik času tedy trávíš s kolem v městském provozu? Odhadem 80 minut denně - v průměru. Cože? Ty to nevíš úplně přesně? Nevím, protože třeba neměřím, kolik času strávím čekáním u semaforů. Sleduješ svou průměrnou rychlost? Vůbec. Ve městě to nedává smysl. Takže když se Tě zeptám, kolik máš celkově nalítáno hodin na kole, budeš to taky jen odhadovat? Samozřejmě. Počítám tak šest a půl tisíce hodin. Takhle mi to nic neřekne. Kolik procent bdělého času to zhruba představuje? Tak to si můžeš spočítat z těch 80 minut a zhruba šestnácti hodin bdělého času. Mně z toho vychází, že posledních patnáct let každou dvanáctou minutu svého bdělého času trávím na kole. To fakt spíš osm hodin denně? V průměru asi jo. To víš, že to není každej den stejný... Ale celkově se snažím spánek nešidit. Zdá se, že se mi to po zdravotní stránce vyplácí. Poslední neschopenku jsem měl ještě za komunistů.
- - - Budeš teď koncem roku ještě jezdit na kole? Snad trochu jo. Proč se ptáš? Říkal jsi, že v poslední době jezdíš jen to, co bezpodmínečně musíš, tedy hlavně za klienty. A do konce roku už nejspíš za nikým nepojedeš... Pravda, původně jsem už nikam jet neměl. Ale za jedním asi budu muset. Kromě toho se o svátcích a po svátcích pravidelně navštěvujeme s lidmi, které mám rád. I tam bych jel rád na kole. Ptám se takhle proto, jestli už nemáš uzavřený svůj letošní roční výkon. Takže teď už víš, že ještě ne zcela. Ale víc než sto kilometrů už asi nepřidám. Kvůli počasí? To určitě ne. Dnes jsem vyjížděl do deště a nenapadlo mě uvažovat o alternativě. Takže vlastně už aspoň přibližně víš, jaký bude Tvůj celoroční výsledek... Asi o 2.560 kilometrů nižší než loni. Tos mi toho moc neřekl. Spíš mi to řekni v procentech. Loňský rekordní výsledek byl o 30% lepší než bude ten letošní. Tak kolik to bude letos kilometrů? To už je snad zbytečná otázka. To si z toho už spočítej sám: Máš soustavu dvou rovnic o dvou neznámých... To mi ale nevychází celé číslo... Vždyť ani já nemívám na konci dne na tachometru za desetinnou čárkou jen nuly... Stejně je to jen přibližná hodnota. Přesný (samozřejmě rovněž na celé kilometry zaokrouhlený) výsledek Ti řeknu za týden. Už teď Ti ale můžu prozradit, že to bude můj třetí nejlepší roční výkon za celých těch posledních patnáct let.
- - -
31.12.2012
Je poslední den v roce večer, a protože tenhle den nijak neslavíš, měl jsi možnost spočítat si svou celoroční statistiku... Jsi trochu netrpělivej, ale skutečně to už mám pohromadě. A...? Tohle se mi vždycky líbí. Neznám žádnou kratší otázku. Ta čísla mám zpracovaná v tabulce. Tady jsou:
Plavání 17 x 1,76 km = 30 km
Pěšky 307 x 2,88 km = 884 km
Kolo 280 x 30,56 km = 8.556 km Metro 7 x 10,86 km = 76 km Vlak 11 x 93,63 km = 1.353 km Bus meziměstský 41 x 88,00 km = 3.608 km Auto (spolujízda) 6 x 137,67 km = 826 km
To se mi fakt líbí, jak to máš pěkně vyvedený v těch barvičkách. To víš. Já to s počítačem moc neumím, tak si to vynahrazuju tím, že využívám aspoň to, co jsem se horko těžko naučil. Tak jaké nastaly posuny oproti loňskému roku? No, je to blbý. K nějakýmu velkýmu chlubení to není. Výrazně se zlepšilo plavání, ale z extrémně nízké základny, takže jásot není na místě. Lepší je to i s pěším výkonem, ale opět jsou obě ta čísla celkově velmi nízká. Takže taky nic moc. Ale fakt je, že jsem chodil o něco častěji než loni a o maličko delší trasy. No a teď to kolo... 77% loňského výkonu. To vypadá dost bídně. Loňský rok byl cyklisticky extrémní, takže jsem i s tím nižším výkonem spokojen. Dokonce si myslím, že to číslo bude ještě tak tři měsíce klesat a teprve pak se ustálí. Takže celkově Tvá pohybově-dopravní aktivita poklesla jen o málo? Co myslíš tou pohybově-dopravní aktivitou? Roční sumu doby, kterou jsi strávil plaváním, pěší chůzí nebo jízdou na kole. Jo Ty myslíš takovej ten můj "triatlon"... Tak tam došlo k celkovému poklesu - zhruba o 10 procent. Čím si to vysvětluješ? Doufám, že nečekáš odpověď, že je to věkem. Podle mě spíš jen výkyv, protože v dlouhodobém měřítku je to pořád ještě výrazný nadprůměr. Co Tvá motorová doprava. Šetříš životní prostředí? Individuální motorová doprava (spolujízda autem) hlásí letos výrazný pokles - téměř o polovinu. Na to jsem opravdu hrdý. I když ta skoro-nula před třemi lety to pořád ještě není. Zato Ti poskočila nahoru meziměstská doprava jak vlakem, tak i autobusem... Loni to byl opět výkyv - tentokrát směrem dolů. Takže se letos vlastně jedná jen o korekci. Ale zase se musím pochlubit, že jsem takřka úplně přestal používat metro. Tím ale životní prostředí nijak zvlášť nešetříš. Asi ne přímo, ale důležité je, že jsem to omezení používání městské hromadné dopravy nenahradil jízdou autem po městě. Takže kdybys to shrnul... Myslím jako vývoj své dopravně-ekologické stopy. Omezení jízd autem šetří životní prostředí asi nejvíc. A co se týče městské hromadné dopravy - pokud jde o mě, vůbec by nemusela existovat. Díky kolu se bez ní obejdu. Ale tím, že ji nepoužívám, umožním někomu jinému, kdo zatím jezdí autem, aby zaujal moje místo. To je blbost, ne? To si nemyslím. Pokud jedním z důvodů, proč určitá část populace odmítá používat MHD, je přeplněnost dopravních prostředků, tak svým chováním pro ně tuto překážku odstraňuju. Pokud si tedy někdo řekne, že přestane po Praze jezdít autem a začne používat MHD, protože už není tak plná, budu na tom mít svou zásluhu.
Na závěr dnes něco málo silvestrovského pobavení: jakl.blog.idnes.cz/c/312994/Cyklistiku-je-nutno-okamzite-zakazat.html
Doufám, že po mně nechceš, abych něco takového komentoval. Tenhle výpotek je nebetyčná debilita někoho, kdo na sebe jen chce strhávat pozornost. Není to myšleno ironicky? Třeba tím chce zesměšnit lidi, kteří takhle SKUTEČNĚ uvažují... Obávám se, že nikoli. Bohužel to přesně zapadá do autorovy "osobnosti". Dobře, tak alespoň nadsázka. Přece si nemyslíš, že chce autor skutečně zakázat jízdu na kole. I tady jsem přesvědčen o tom, že nejde o nadsázku, ale jen o nepřesné vyjadřování. On nejspíš nechce zakázat rekreační nebo sportovní jízdu na kole, ale prostě mu vadí dopravní cyklisté v ulicích měst. Mně z toho textu vyplývá, že by nejraději cyklisty vykázal do nějakých rezervací, kde by se část z nich mohla kochat krajinou a část hltat kilometry. Není tam nějaké racionální jádro? Ani náznak. On natvrdo říká, že ulice patří motoristům a že cyklisté (a jejich infrastruktura) jim jen zabírají místo. Jemu vůbec nedochází, že jsou to právě motoristé, kteří zabírají místo nejen cyklistům, ale i chodcům a vůbec té většině obyvatelstva, která auto pro pohyb po městě nepoužívá. A co říkáš té "neekologičnosti" cyklistické dopravy vyplývající z jejich spotřeby potravin? Oni snad motoristé nespotřebovávají potraviny? On myslí ZVÝŠENÉ spotřeby potravin. A o kolik si myslí, že zvýšená fyzická námaha v důsledku jízdy asi tak zvýší kalorický příjem oproti páprdovi za volantem? Velká většina energetické spotřeby (tedy i kalorií z jídla) jde na vrub bazálního metabolismu lidského organismu, který je prakticky nezávislý na fyzické aktivitě. Ale nějaké to zvýšení v důsledku intenzivnější fyzické aktivity tam přece jen je... To by ale ze stejného důvodu musel zakázat i veškerý sport. Jízda na kole je zdravý pohyb, který motoristům chybí a který tudíž stejně musejí kompenzovat někde jinde - například v posilovnách nebo jinou sportovní činností. Ale ani pokud tak nečiní, nepředstavuje to argument proti dopravní cyklistice, protože značná část z nich navzdory nedostatku pohybu konzumuje naprosto totožné množství potravin - jen jsou pak tito jedinci obézní. Tak to už snad raději tu cyklistiku... Já si samozřejmě myslím totéž, jen jsem se zkoušel vžít do jeho "myšlení". Stejně si myslím, že je to jen nejapný pokus o ironii. Ono je to vlastně úplně jedno. Já se zase sám sobě divím, že jsem na takový blábol vůbec reagoval. Myslel jsem, že se tu spolu zasmějeme, a zatím jsem Tě spíš naštval... Směšné by to bylo (stejně jako Hájkovy a Klausovy výplody), kdyby to nebylo nebezpečné. Nebezpečné? Bohužel ve svém okolí zjišťuju, že existují jedinci, kteří by něco takového byli schopni vzít vážně nebo tomu dokonce věřit a začít to prosazovat. V důsledku řízeného rozkladu českého školství totiž velmi rychle přibývá hloupých lidí. A čím víc takových je, tím jsou tyhle bláboly nebezpečnější. - - - 4.1.2013 To by ale byly nebezpečné i Tvoje bláboly typu "Zabij si svého cyklistu" nebo "Střelecký mor"... Oba texty jsou přece rovněž myšleny ironicky. První z nich jsem psal před více než sedmi lety. Vlastně skoro před osmi. V té době se ještě tolik neprojevil ten řízený úpadek českého školství, protože ta první postižená generace byla převážně stále ještě na školách. A ten "Střelecký mor"? To vzniklo o dva a půl roku později, což se také už projevilo na reakcích. Skokově přibylo lidí, kteří to vzali vážně. Dospěla první generace postižená debilizací českého školství. A není to tak trochu Tvoje vina? Třeba se ta Tvoje ironie prostě nepovedla... Nemám spisovatelské ambice, ale po přečtení prvních pár řádků musí průměrně inteligentnímu člověku dojít, že tak, jak je to napsané, se to míjí s realitou. To oni ale asi poznali... A místo aby se zamysleli, jestli v tom není záměr, rovnou prohlásili autora za blbce, což samozřejmě svědčí o hodnotiteli, nikoli o hodnoceném. Jak to myslíš? Čím hloupější člověk, tím větší má sklon považovat za blbce ty ostatní. To se ale dá vztáhnout i na Tvoje tvrzení o debilizaci školství. Jo, to dá. Proto jsem také nikoho za blbce neoznačil. Mluvil jsem o kvalitách školského systému. To je ale vlastně totéž. Co tak asi může lézt z debilizovaného školství za absolventy? Ano, implicitně to tam asi trochu je. Já ale bohužel mohu dost dobře srovnávat, protože s tím materiálem desítky let prakticky každodenně pracuju. Když srovnám úroveň maturanta z počátku 90. let a maturanta současného, je mi z toho úzko. Nechci hodnotit paušálně, ale zpravidla je tam rozdíl tak dvou nebo tří tříd (školních). Ty pracuješ s takhle mladými lidmi? Taky, ale ono se to projeví i v dalším průběhu studia. To, co například dnes leze jako absolventi z vyšších odborných škol, by před dvaceti a více lety stěží udělalo maturitu. Takže Ti připadá, že dnešní mladá generace je snadno ovlivnitelná, snadno manipulovatelná, tudíž bláboly podobné tomu Jaklovu mohou způsobit hodně škod... Přesně tak, jen se už bohužel nejedná jen o generaci vyloženě mladou, ale už i o mladší část generace střední, tj. o osoby kolem třicítky či lehce přes ni. Jak to souvisí s městskou cyklistikou? Přece jen se nacházíme v sekci "Cyklofantom"... Třeba v tom, že dopravně po Praze jezdí víc čtyřicátníků než lidí o dvacet let mladších. To jsi vypozoroval nebo jsi to někde vyčetl? Obojí. Tu mladou generaci vychovalo už to částečně nebo zcela debilizované školství.
- - -
6.1.2013
Nepřípadá Ti, že zbytečně pliveš na mladou generaci? Vůbec ne. To by mě ani nenapadlo. To bych musel aspoň částečně plivat i na své vlastní děti. Já tuto generaci vnímám jako nešťastnou oběť systému, který jí upírá mnoho práv v přítomnosti a hlavně do budoucna, která byla dřív samozřejmá, a to ve jménu zisku jakési imaginární "svobody", kterou nikdo nikde neviděl ani neslyšel. To je přece blbost. Svoboda není snad úplně prázdný pojem... To jsem také nechtěl říct. Jen současní mocní dávájí té svobodě úplně jiný obsah a význam (pokud se v tomto případě vůbec o něčem takovém dá hovořit) a ve jménu této imaginární a značně pokřivené svobody nás zbavuje té svobody SKUTEČNÉ. Přesto to vůči mladé generaci zní dost vyčítavě... Vyčítám jim jen to, že si to nechají takhle dobrovolně líbit. Místo aby se brali za svá práva a hájili svou SKUTEČNOU svobodu, někteří "bojují" (s podporou vlády a většiny prorežimních médií) dávno skončené a uzavřené války a ještě si přitom připadají jako nějací hrdinové. To je jediné, co jim vyčítám. Ale málokdo z nich osvědčil schopnost samostatného úsudku. Schopnost samostatného úsudku se měří podle toho, že dojdou k tomu samému, k čemu jsi došel Ty? Ale vůbec ne. Snad dokážu poznat rozdíl mezi tím, když někdo opakuje evidentní bláboly, které slyšel v televizi, a tím, když někdo zformuluje (a dokáže hájit) SVŮJ VLASTNÍ, byť od mého názoru odlišný postoj. Ale to už se zase vzdalujeme od cyklistické tématiky. A máš něco nového s kolem? Jo, zase se mi vyboulil ten zadní plášť. Ale ještě jsem to stačil chytit, než vylezla duše, která by pak velmi rychle praskla. Připomeň mi tu závadu. Už nevím, o co šlo... To je ten plášť, co se z něj v délce 10 až 15 cm vyrval ten armovací drát, takže bok pláště samozřejmě nedrží v ráfku. Musím jezdit s podhuštěným kolem. Hodlám ten plášť dojezdit zase až na kord, abych neměl pocit, že jsem vyhodil něco použitelného. Ten pocit přímo nesnáším. Já si myslím, že tím jen kompenzuješ nemožnost ten plášť reklamovat, protože kvůli tomu přece nepojedeš 150 km daleko... To asi taky. Ale svou roli v tom hraje i moje posedlost úsporným chováním. Jo, jde Ti o ty prachy, co jsi za ten plášť vydal. Úplně bez významu tenhle aspekt taky není, ale měl jsem na mysli něco jiného: Čím míň spotřebuju, tím míň se musí vyrobit. Prostě ekologické ohledy. Kdybych vyhodil ten plášť hned, jak se ta závada objevila, byl by vyroben vlastně zbytečně. Tomu chci zabránit. Tím, že si na tom kole někde rozbiješ držku? Ano, určité riziko tím dobrovolně podstupuju. Jsem si toho ale vědom, takže jezdím samozřejmě tak, že ani v případě náhlé události nebude ohrožena má bezpečnost. Maximálně v tu chvíli nedojedu, kam jsem chtěl.
- - -
25.2.2013
Tak co kolo a Tvoje doprava vůbec? Něco nového? Musím se "pochlubit": Poprvé po šesti a půl letech jsem popojel tramvají. Fakt jsi šest a půl roku nesedl do tramvaje? A jaký bych k tomu měl důvod? Může mi tramvaj nabídnout něco jiného nebo lepšího než kolo? Teplo, pohodlí... A vysokou cenu za jízdu, docházkové trasy k zastávce, omezený noční provoz, zvláště teď v zimním období dost vysokou šanci na infekci... A proč jsi tedy jel tentokrát tramvají? Šlo o mou účast na maturitním plese... Od Tvého maturitního plesu snad uplynula skoro třetina století... Jak jsi správně postřehl, nebyl to MŮJ maturitní ples, ale přesto jsem musel přijít slušně oblečen a pokud možno nezacákanej od bláta a rozbředlého sněhu. Kromě toho jsem nechtěl nechat rodinu zvláště na zpáteční cestu bez doprovodu. Takže společenské důvody. Hluboce se skláním před tím, že Tě to napadlo a netrval jsi na svém obvyklém dopravním prostředku. Jak si vzpomnám, tak jsi i do tanečních kursů pro dospělé kdysi jezdil na kole - s vyhrnutou nohavicí... Na kole ano, ale s vyhrnutou nohavicí ne. Měl jsem ji zajištěnou prádelním kolíkem. Přihodilo se mi tehdy ovšem jedno drobné faux pas... Tvůj život je přece jedno velké faux pas... Ale stejně mě to zajímá. O co šlo? Jednou jsem si ten kolík zapomněl sundat, takže mě na to museli upozornit až na parketu poté, co jsem tam se žlutým kolíkem na černé nohavici vytáčel waltz a se zaujetím si užíval latinskoamerických rytmů. Ale stejně Ti ta jízda tramvají zkazila Tvé statistiky, ne? Trochu, ale ty dva kilometry tramvají s tím moc nezahýbou. Zbytek cesty bylo metro. Hlavní parametr, který sleduju, se teď pohybuje na úrovni 1,5. A to je co za číslo? Poměr mezi kilometry absolvovanými vlastní silou a kilometry absolvovanými v (individuálních i hromadných) motorových dopravních prostředcích. Prostě na kole a pěšky teď nalítám o polovinu víc kilometrů než autem, autobusem, vlakem, metrem a tramvají dohromady. Fakt ale je, že to dříve bývalo i kolem 2,4 - takže skoro dvouapůlnásobek. A z jakého důvodu jsi jel tramvají před těmi šesti a půl lety? To byl dost prostý důvod: Bylo to v Ostravě, kde jsem své kolo neměl s sebou. Jinak si piš, že bych i po Ostravě na kole jezdil. Na druhou stranu asi ne tak bravurně jako v Praze, protože to tam zas tolik neznám a musel bych se víc soustředit na orientaci a dopravní značení. V Praze se můžu soustředit výhradně na dopravní situaci kolem sebe, protože prostředí (včetně dopravního značení) dokonale znám.
- - -
15.3.2013
Pomalu končí zima... Jak se to projevuje na Tvém ježdění? Nijak. Za prvé zima ani zdaleka ještě neskončila - dnes jsem projížděl nefalšovanou sněhovou vánicí, za druhé nemám tak úplně v pořádku kolo, takže jezdím opravdu jen to nejnutnější, tj. tak stovku týdně. Kdy Ty jsi měl své kolo naposledy úplně v pořádku? Jsou takové světlé chvilky, ale jde o to, že každá součástka má svou omezenou životnost a každá jinak dlouhou. Takže vždycky se najde něco, čemu ta životnost pomalu končí a co se negativně projevuje na celkovém technickém stavu mého kola. A nebylo by lepší ty součástky vyměňovat dřív, než se to začne negativně projevovat? Tak to ani náhodou, protože by se provoz kola několikanásobně prodražil. To chceš říct, že většinu doby, co Ti nějaká součástka slouží, negativně ovlivňuje technický stav kola? Tak nějak. To se pak nedivím, že nemáš kolo prakticky nikdy úplně v pořádku. A která součástka je to teď? Spíš které součástky. Dobíhá životnost předního pláště, z jehož boků už do stran trčí jednotlivá přetrhaná vlákna kordu, končí životnost řetězu, který už střílí prakticky při každém záběru, takže jsem nucen šlapat extrémně frekvenčně. S tím souvisí i extrémní opotřebení prostředního talíře převodníku, na kterém se ten řetěz už téměř ani neudrží a vůbec nezabírá, takže jezdím jen na oba krajní (o kazetě ani nemluvím), velmi brzy budu muset vyměnit brzdové špalky, zlikvidovanou mám i přední blikačku, ale to už teď není takovej problém, protože už je ráno i večer poměrně dlouho vidět. Nechceš udělat na tom kole nějakou generálku? No ono to nejspíš tak vyjde, že se mi podělá všechno najednou. Plášť na předek už mám - použiju ten šunt od Rubeny, kterej mi vepředu vydrží čtyři tisíce kilometrů (zatímco na zadku je po osmi stech kilometrech prošoupanej úplně skrz). Mám čtyři, takže mi to tak dva roky vydrží. Proč kupuješ takovej šunt? Tyhle jsem už nekupoval. Poslali mi je z Rubeny jako odpověď na reklamaci těch koupenejch. To je pak zase budeš reklamovat - a tak dokolečka? Kdybych si je dával dozadu, tak by to tak nejspíš dopadlo, ale nechci je buzerovat. Spotřebuju je na předním kole a vykašlu se na nějaké reklamace. Jen mi není jasné, co tím Rubena myslela, když mi poslali úplně stejně špatné pláště, jako byly ty, které jsem reklamoval... Rozhodně mi nevysvětlili, proč mi ty jejich předchozí vydržely na zadním kole osmkrát déle a na předním čtyřikrát déle. Myslím, že moc dobře vědí, že začali vyrábět šmejdy. Co máš teďka na zadním kole? Taky rubeňáckej plášť - V71 šíře 42. To je ten, co mu na jedné straně vyhřezl ten armovací drát, takže to vylejzalo z ráfku. Ale navlík jsem to tak šikovně (k ventilku), že to zatím drží. Až sjedu poslední zbytky gumy na tom běhounu, koupím si ten samý a budu sledovat, jestli to udělá taky. A jak ten je na tom s výdrží běhounu? To vypadá líp. Na tom zadním kole už ho mám přes tři tisíce kilometrů a určitě ještě nějakou dobu vydrží. Kdyby to vydrželo ještě tisícovku, měl by vlastně stejnou výdrž jako ta V81 na předním kole, takže bych je mohl vždycky měnit současně. A co tedy budeš měnit kromě těch plášťů? Asi celej ten hnací systém: převodníky, řetěz a kazetu. Jo a brzdový špalky - možná. Jak často to takhle měníš? Já neměním řetěz po každý tisícovce, abych takzvaně "šetřil zuby". Prostě jak to tam navlíknu, tak s tím jezdím, dokud se dá, a pak to měním všechno naráz. No a jak často? Tak jednou za rok. To, co tam mám teď, už opravdu přesluhuje. Má to naježděno skoro devět tisíc kilometrů. Není riskantní jezdit v provozu na kole, kterýmu TAKHLE přeskakuje řetěz? No teď už asi jo. Proto se taky chystám k té výměně. A jak se k Tobě v poslední době pražští řidiči chovají ? Tak nějak pořád stejně. Dost vysoký procento agresivních blbců. Ale už jsem na ně zvyklej. Takže žádný nový zážitky? Nic, co by stálo za řeč. Jo, vlastně jeden zážitek mám: Když jsem jel ve středu po magistrále, tak mě v Legerce předjíždělo policejní auto, příslušník sedící na místě spolujezdce se vyklonil z okýnka a začal na mě něco povykovat. To v Tobě asi muselo hrknout... Ani ne. V tu chvíli jsem se žádného přestupku nedopustil a dobře jsem to věděl. Snad jen kdyby mi chtěli preventivně zkontrolovat technickej stav vozidla, ale nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. A co na Tebe křičel? Že mám jet raději po chodníku, protože by mě mohl někdo sejmout. To je fakt dojemná péče. Co jsi mu na to řekl? Že na kole na chodník nesmím a že bych za to mohl od jejich kolegů dostat pokutu. Ale nevím, jestli mě slyšel. Není divné, že Tě policajti nabádají k porušování předpisů, jejichž dodržování mají hlídat? Na tyhle paradoxy jsem si už zvykl. Ale máš pravdu. Je to, jako když pan král v Pyšné princezně dává babce pilník, aby se dostala z jeho vlastního vězení. A co měli podle Tebe jiného dělat? Napadá mě, že mohli třeba někam do hlášení napsat, že jsou svědky nebezpečných situací, které by vyřešil třeba cyklopruh. Ale to je iluze. No, kdyby jich to takhle napsalo víc... Třeba by to dolehlo k nějakým kompetentním uším. Jak znám kompetentnost pražských komunálních politiků, tak by tu bezpečnost cyklistů "vyřešili" zákazem vjezdu cyklistů na magistrálu. To by mi fakt pomohlo...
- - -
22.3.2013
Vypadáš spokojeně. Něco se Ti povedlo? Nic velkýho. Ale po nějaké době mám zase v pořádku obě kola. Když Ty řekneš "v pořádku", tak je to asi ještě dost relativní... Máš pravdu. Prostě jsem si jen nechal vyměnit kazetu, řetěz a kliky (převodníky). A v době, kdy bylo kolo v servisu, jsem musel jezdit na tom prastarém východoněmeckém Diamantu, který jsem si kvůli tomu musel oservisovat sám, aby mě někde nevyšplouch. A co ty pláště? Taky sis je vyměnil? To zatím ne. Řídím se heslem "Dokud něco funguje, tak na to nehrabej". A zatím sloužej - tedy ještě nejsou sjeté tak, aby byl vidět kord. Jenže u pláště může k průšvihu dojít dost najednou... To je fakt. Hrozilo by to v případě, kdyby byl některej z nich opravdu sjetej až na kord, ale to zatím není. Jen ten přední má už poměrně nestabilní (vorvaný) ty boky, takže jedině že by se mi vyvalila duše bokem... A to se mi vlastně může stát i vzadu, jak je tam vyhřezlej ten drát patky. Zvlášť to přední by ale mohlo znamenat slušnej držkopád... Tak daleko to zatím snad není. Ale máš pravdu, že na předek asi časem navlíknu jeden z těch čtyř rubeňáckejch šuntů V81, kterej by mi tam mohl vydržet tak do začátku léta. A s tím novým řetězem se Ti jezdí dobře? To je složitý. Jak jsem teď pár dní jezdil na kole o několik velikostí menším (a tudíž i lehčím), musím si zase zvykat hlavně na ten velkej rozměr rámu, takže nemůžu posoudit, jak funguje řetěz. Ale každopádně nestřílí. I když připadá mi, že jde poměrně ztuha. A namazal jsi ho? Zatím ne. V servisu mi vždycky říkají, že je novej řetěz namazanej už z výroby, ale já si myslím, že je jen zakonzervovanej a že je tedy nutno ho před požitím normálně promazat. Takže to asi udělám. Určitě tím nic nezkazím. No zkazit to můžeš tím, že použiješ nevhodnej olej. Mažu prakticky pořád tím samým: motorovým olejem do převodovek. A není lepší používat nějakej speciální cyklistickej? Ten je mnohonásobně dražší a efekt se příliš neliší. A když mi při mém stylu jízdy a mazání převodovkovým olejem řetěz vydrží až deset tisíc kilometrů, tak fakt nemám důvod rvát prachy do předražených olejíčků. Určitě by Ti poradili na Nakole.cz.... Od lidí, kteří považují městské cyklisty za lidský odpad, si fakt radit nenechám. Copak tohle někdo tvrdí? Bohužel ano: www.nakole.cz/diskuse/16213-velka-jarni-cyklojizda-2013.html#comment535486 Ozval se proti tomu někdo? Pár lidí tento příspěvek záporně bodovalo, ale jsou tam i pozitivní body. To svědčí o tom, že NaKole.cz ovládají cyklopaďouři, kteří nepřenesou přes srdce, že může existovat někdo, kdo nesdílí jejich konzumní "hodnoty". A kdo tam tuhle nehoráznost napsal? Podepsáno ViktorA. To musí bejt neskutečnej debil. Ale to jméno je mi povědomý. Do MF Dnes přispívá nějakej Antonín Viktora, není to on? To nevím, ale ani ty jeho články v MFD mi taky zrovna neseděj. Pokud jde o jednu a tutéž osobu, vůbec bych se tomu nedivil. Pokud tomu tak je, tak dělá tomu svýmu pravicovýmu plátku pěknou ostudu. Tak tu si dělá Mladá fronta hlavně sama svým obsahem a jeho "kvalitou". Ale že by tenhle německej plátek považoval městské cyklisty za odpad... Oni považují za odpad každého, kdo nevolí strany současné vládní koalice. To tam takhle píšou? Asi ne přímo, ale z obsahu to celkově velmi jednoznačně vyplývá. Nad Mladou frontou se mi zpravidla dělá nevolno. Už to ani nečtu. Jen to párkrát týdně prolítnu, abych věděl, co se v tomhle táboře děje. Takže jsi vlastně "odpad" hned nadvakrát: Jezdíš po městě na kole a nevolíš strany vládní koalice... Na obojí jsem patřičně hrdej. Psal jsi ale, že teď přes zimu jsi toho moc nenajezdil... No, to je relativní. Je to v mých podmínkách sice podprůměrnej výkon, ale od podzimní rovnodennosti, tj. za poslední půlrok, jsem najezdil zhruba 2700 km. To je v průměru přes 100 km týdně. Když si vzpomenu, jaké bylo počasí a jak vypadaly pražské ulice, tak je to až dost. No, minimálně třicet dnů ležel v ulicích sníh. Z toho dvacet dnů jsem do něj musel vyjet. A to nemluvím o pohybu mimo silnici. Na jaře a v létě jezdíš zhruba dvojnásobek toho, co na podzim a v zimě. Takže to vypadá, že Tvůj letošní výkon bude někde kolem 8.000 km... Takhle to nedokážu odhadnout. Může to být víc i míň. Těch loňských a předloňských 11.000 ale určitě nedosáhnu.
- - -
27.3.2013
Teď zas vypadáš zamyšleně. Co Ti přelítlo přes nos? Ale nic. Jen jsem si při aktualizaci svých podrobných statistik všiml, že po dost dlouhé době překročil počet dnů, kdy jsem za posledních 365 dní neseděl na kole, stovku. Co je to za údaj? No, sleduju, kolik dní v roce používám kolo. A dopočet do 365 pak znamená počet dnů, kdy kolo zahálí. Takže z posledních 365 dnů jsi 100 neseděl na kole? Přesně tak. Mně to nepřipadá tak tragický. Kolik si myslíš že lidí třeba z NaKole.cz sedí na kole 265 dní v roce? Nejspíš jen jednotlivci. Ale to pro mě není omluva. To není skupina, se kterou bych se chtěl jakkoli srovnávat. Jestli Ti ta stovka připadá hodně, tak mi prozraď, co považuješ za ještě jakž takž rozumný výsledek. Takových 60-65 dní. To jsi jako někdy jezdil i víc než 300 dní v roce? Samozřejmě. Máš v tomhle ohledu nějaký osobní rekord? Jasně: 321 dní v roce na kole. To znamená, že v tom roce kolo zahálelo jen 44 dní. No, to se pak nedivím, že Ti ta stovka připadá hodně... Ale já se nehoním za žádnýma číslama. Rozhodně jsem nikdy nesedl na kolo jen proto, abych dohnal nějakou statistiku. A nesouvisí to Tvoje současné "lenošení" s tou letošní dlouhou zimou? Asi taky. V tomhle počasí nemám chuť vyjíždět "jen tak" pro radost či zábavu. Jezdím vlastně jen to, co "musím". Když zkombinuju ty dva Tvoje extrémy - 11447 km za rok a 321 dnů v roce, tak mi vychází průměrná délka jednoho výjezdu 35,66 km. Takhle se to nedá počítat - vyjde Ti naprosto nesmyslné číslo, protože ty dva extrémy nenastaly v jednom okamžiku. Těch 11.447 km jsem natočil během 310 výjezdů, což znamená průměrných 37 km. A naopak v tom roce rekrodního počtu jízd jsem najel dohromady jen 6095 km, což ale tím pádem znamenalo průměr pouhých 19 km na jednu jízdu. To jsou zajímavá čísla... Nejsou. Nevypovídají vůbec o ničem. Někdo sedne na kolo jednou v roce, ujede třeba blbejch sto kilometrů a hned mě v tomhle celoročním parametru trumfne... Anebo si denně jezdí do kilometr vzdálené hospody pro pivo a vyjede za rok třeba 365-krát, tj. o dost častěji než já. A přitom natočí směšných 730 km... A co je pro Tebe tedy nejdůležitější parametr? Kolik kilometrů (třeba ročně) nemusel díky kolu najezdit autem. Což není úplně totéž, jako kolik na tom kole za rok najezdil. Na kole se dají za stejným cílem jezdit často kratší trasy než autem, na druhou stranu ne každá jízda na kole skutečně nahrazuje jízdu autem. Hm. Když už si zase hrajeme s těma číslama, kdy budeš slavit svůj stotisící kilometr? No, už se to blíží. Tedy pokud bych počítal i to, co jsem najezdil v dětství, tak jsem už určitě přes, ale tenkrát jsem to neměřil a mohl bych to jen odhadovat, takže precizní naměřené číslo může vzniknout až na základě mého výkonu od 15.5.1998. Stihneš tu stovku do 14.5.2013? To jako že bych to měl za rovnejch patnáct let? Tak to určitě ne. To bych musel ode dneška jezdit každej den skoro stovku kilometrů - přesněji 95,5 km. A to je nereálné. Spíš to vyjde někdy na konec prázdnin. Nechám to plynout a ono se uvidí. Já vím, že Ty jsi hračička. Proto Tě podezírám, že si potají myslíš na to, že Ti to vyjde na 5555 dnů, což by za celou tu dobu znamenalo průměrně přesně 18 km denně. Ano, vím o tom, že tenhle výsledek se vyloučit nedá. Musel bych té stovky ale dosáhnout někdy 30. července. Ale ani těch průměrných 30 km denně (včetně dnů bez kola), které by k tomu byly potřeba, nejspíš nedám. Nechám se tedy prostě jen překvapit.
- - -
4.4.2013 Tak cyklistické výkony bychom měli zmapované dobře, ale nezapomínáš chodit? To je slabé slovo. Mám z toho skoro až depku.
Copak? Hodně špatná čísla ohledně pěší chůze?
Přímo tragická.
Tak se pochlub!
Ještě nikdy za celou historii měření mých pěších výkonů jsem v březnu takhle hluboko neklesl.
To jsem tedy napjatej, co z Tebe vypadne...
Za celej březen jen 41 km. Jindy jsem v březnu nachodil i 150 km.
To jsi letos chodil jen po bytě, ne?
Tohle já do toho nepočítám. To jsou kilometry nachozené venku...
I tak je to tedy hodně slabé. Vždyť to není ani jeden a půl kilometru za den...
No právě...
Takže jsi prakticky nikam nechodil.
Vlastně se dá říct, že jsem všude jen jezdil. A pokud tam bylo něco pěšky, bylo to k zaparkovanému kolu nebo od zaparkovaného kola.
Kam se vlastně přepravuješ pěšky, tj. bez kola?
Jen po nejbližším okolí bydliště nebo nějaká ta docházková vzdálenost, když jdu třeba na meziměstský autobus.
Jasně, do autobusu by Ti kolo nevzali, tak musíš na zastávku pěšky... A ty pochůzky kolem bydliště?
Například k poštovní schránce, do banky, pro noviny, s tříděným odpadem do kontejneru nebo třeba pro lékařský recept k obvoďákovi.
Vždyť si říkal, že k obvodnímu vůbec nechodíš...
Je to tak. Včera jsem tam byl poprvé po dlouhých šestnácti letech. Vítali mě tam jako ztraceného syna div ne se slzami v očích.
Neptali se Tě, proč jsi na ně zanevřel?
Myslím, že jim to muselo být jasné. Jsem "odporně" zdravej a nějakou tu drobnou virózu si dokážu vyléčit sám. Ale spíš je to tak, že takovou lapálii na sobě ani nepoznám, takže to nejspíš běžně přecházím (teda spíš "přejíždím").
To ale může být nebezpečné.
To nejsou žádné těžké stavy. A mimochodem - myslel zákonodárce na podcenění prevence, když zaváděli ty ostudné regulační poplatky?
Copak Ty jsi přestal k doktorům chodit kvůli zavedení poplatků?
Ani bez nich bych k návštěvě obvoďáka neměl důvod, ale ty poplatky obecně rozhodně určitou překážku představují. Zvláště pro lidi, kteří žijí z velmi nízkých důchodů, ze kterých jim po zaplacení nájemného a dalších složenek zůstává pár stovek měsíčně na (nehorázně drahé a čím dál dražší) léky NEBO jídlo. Pro ty i těch třicet korun může znamenat o jedno jídlo za týden míň.
Vykompenzoval jsi tu chybějící chůzi alespoň trochu zvýšenou aktivitou na kole?
Ani ne. Meziměsíčně jsem zvýšil svou cyklistickou aktivitu o dvě devítiny, ale to se dá považovat spíš za sezónní výkyv. Březen je logicky příznivější na kolo než únor...
Tenhle březen asi moc ne...
Nevím. Tohle mi je úplně jedno. Mě počasí nijak neovlivňuje. Dokážeš si představit, že bych se klientovi omluvil, že nedorazím kvůli počasí? To se ještě nikdy nestalo.
Hodláš s tím svým zoufale nízkým pěším výkonem něco dělat?
Možná si naordinuju nějaké procházky nebo výlety do přírody.
- - - 23.4.2013 Neumřel jsi? No, skoro. Copak? Jsi snad nemocnej? Jak se to vezme. Jezdím sice pracovat, ale taky trochu po doktorech. Beru nějaké prášky a za pár týdnů se uvidí, jestli budu muset na operaci nebo ne. Ne že bych se toho bál, ale příjemný pocit to není. Proto doufám, že to půjde i bez toho. A co Ti je? Nic, co by snad bezprostředně ohrožovalo můj život, nic, proč bych nemohl pracovat nebo jezdit na kole, ale stejně mi to kazí náladu. Takže na cyklojízdě jsi byl... Samozřejmě. A docela jsem si to tam užil. Potkal jsem spoustu známých, i německy jsem si pošprechtil... Moc lidí tam nepřijelo, co? Těsně před startem cyklojízdy pršelo. Přesto dorazilo kolem 1.500 lidí. To není za daných okolností vůbec málo. To jsi odhadl, nebo jsi to zase několikrát počítal? Přímo v terénu jsem to tentokrát nepočítal, ale pustil jsem si video, kde projíždí celý peloton jedním místem. Jak mám rád čísla, tak jsem si to několikrát počítal. Rodina se mi smála, proč to furt tak podrobně počítám. Slyšel jsem pořád: "Proč se na to nevykašleš?" nebo "Není to jedno?" A není? NENÍ to jedno. Já mám rád jasno. K čemu tohle "jasno" potřebuješ? Děláš si statistiky a časové řady? Jen v hlavě. Četl jsi na NaKole.cz tu vzrušenou diskusi o počtech účastníků? Četl. Nic nového pod sluncem. Organizátor má samozřejmě zájem, aby se v médiích objevovala co nevyšší čísla, a tak ty počty dost nadsazuje. Tobě to nevadí? Já je chápu. Je za tím spousta práce, a tak chtějí z toho vytěžit maximum. Sám bych ale na jejich místě postupoval jinak. Pro mě je pravda důležitější než sporný efekt z nafouknutých čísel. Proč sporný? Pokud média zveřejní nadsazený počet lidí, veřejnost po skutečných číslech pátrat nebude. Každá nepravda, byť se jedná o pouhé přehánění, se svému autorovi někudy vrátí a někdy i vymstí. Je mi hrozně líto Vratislava, který musí na NaKole.cz ta nafouknutá čísla hájit před nepřejícími lidmi. Proč nepřejícími? Třeba jim jde stejně jako Tobě o pravdu... Na tom je blbý to, že oni se tou pravdou sice zaštiťují, ale z jejich ostatního působení jednoznačně vyplývá, že tou pravdou jen šermují a ten rozpor v číslech jen využívají pro zlovolné špinění nesmírně záslužné práce lidí kolem Auto*Matu. Jak to můžeš vědět? Kromě toho, že se s tím sami nijak neskrývají, také podle toho, že jiné (a nesrovnatelně horší) nepravdy a velmi závažné lži jim vůbec nevadily. Takže tahle obhajoba pravdy je ryze účelová. Proč si to vůbec začal počítat? Do určité doby jsem si to jen pro sebe odhadoval. Při jedné cyklojízdě jsem se o tomhle tématu bavil s velmi milou dámou - myslím, že se jmenovala Iva a pracovala pro Auto*Mat. Když jsem se zmínil, že se účastním takřka všech cyklojízd, tak mě spíš přímo než nepřímo požádala, abych účastníky cyklojízd pokaždé počítal. Myslel jsem, že ji ty výsledky budou zajímat, ale už se mi neozvala, přestože jsem jí na sebe dával kontakt. Tak si to od té doby počítám jen pro sebe.
- - -
13.5.2013
Stojí Tvé ježdění ještě vůbec za řeč, nebo byla dubnová Velká jarní cyklojízda posledním záchvěvem "Velkého městského cyklisty" před jeho posledním výdechem? Jezdím, ale o něco méně často (průměrně jen asi 4x týdně) a o něco kratší trasy (průměrných 30 km). Takže jestli správně počítám, tak 120 km týdně čili něco přes 500 km měsíčně. Ano, velmi zhruba. Loni touhle dobou to bylo o polovinu víc... Mám trochu jiné starosti. Není to jen zdraví moje, ale i zdraví mého kola. To Tě přece nemůže rozházet... No, ono to už bylo teď dost na hraně. Jako ilustraci jsem zařadil pár fotek plášťů, v jakém byly stavu, když jsem je (konečně) nahradil novými: www.medved.wbs.cz/Fotogalerie.html a www.medved.wbs.cz/Fotogalerie.html Tý brďo!!! A s tímhle jsi jezdil? Jo. Ten první jsem měl vepředu a ten druhý vzadu. Chvíli jsem měl pocit, že mám na předním kole osmičku, než jsem zjistil, že ráfek je perfektně rovnej a šišatej je "jen" plášť. A to byla výrobní vada nebo už únava materiálu? VUELTA jsou (byly) podle všeho velmi kvalitní pláště. Byl prostě jenom hodně starej (dostal jsem ho z druhý ruky) a měl už taky dost najeto. Měl úplně zpuchřelý boky, drolila se z toho guma a časem popraskaly i ty vlákna. Ten plášť pak vypadal zboku úplně chlupatej. Čekal jsem, kdy se mi za jízdy bokem vyvalí duše. To by mohl být docela slušnej držkopád... Byl jsem si tohoto rizika vědom. Proto jsem s tím takhle nejel nikdy víc než 40 km/h. Ale bylo mi líto ho vyhodit, když měl ještě poměrně dost materiálu na běhounu, který se dal ještě ojezdit. Stojí ten půlmilimetr gumy za to riziko? Objektivně to za to nestojí, ale už jsem holt takovej. Všechno dopadlo dobře. Přežil jsem to bez jakékoli úhony. A co ten zadní plášť? Říkal jsi, že jsi na Rubenu zanevřel... To jo. Přesto teď mám zásobu plášťů tohoto typu. Už na tom zadním kole sice nevydrží těch 6.500 km jako ty předchozí, ale 4.000 si na nich troufám najezdit. Cenově mě ten zadní plášť vyjde na 42,50 Kč na tisíc km. To je slušný. A co přední? Tam teď dávám ty hnusný odpadky Rubena V81. Horší plášť jsem ještě nezažil. Mám asi čtyři, ale do dvou let budou pryč. Kolik Ti na předním kole vydrží? Taky tak nějak, což je na přední kolo hrozně málo. Takže ty 4.000 km mě jen na pláštích vyjdou na 345,- Kč. A pak je vyměním oba najednou. Ono to tak nějak vyjde. To všechno takhle přepočtáváš na halíře? Jo, ale ne proto, že bych jinak umřel hlady, ale prostě mě to baví. Takže víš zhruba, na kolik Tě vyjde kilometr ohledně řetězu, převodníků, kazet... 14 halířů na kilometr. Takže když to všechno hezky sečteš, na kolik Tě vyjde kilometr na kole? Když započítám duše, lepení, brzdové špalky, sem tam výměnu sedla, ráfku a dalších věcí, tak se vejdu do 50 halířů za kilometr. To zas není tak málo. Je zajímavý, že je to přímo úměrné mé váze. Čím těžší jezdec, tím intenzivnější opotřebení všech komponent. Kdybych byl lehčí, dostal bych se někam k 35 halířům za kilometr. Kolik peněz nastrkáš do kola za rok? Podle toho, kolik najezdím. Tak 5.000,- Kč. Ale když se to sejde, tak i víc.
Tak teď už vím, jak to s Tebou vypadá na kole. Ale jak to s Tebou vypadá NaKole?
Nezajímají Tě ani lehkola? Což o to, zajímavý by to bylo, ale pro mě to není. Dokážeš si představit, že bych s tím jel po magistrále? Vždyť bych na tom nebyl vidět. Praporek nepraporek. Kromě toho, jak jsem to zkoušel, neviděl bych pořádně před přední kolo. A to je v Praze naprostá nutnost. Jako sranda někde na vsi dobrý, ale v Praze bych se na tom bál. Proto ta lehokolová témata vůbec neotvírám. A co ty starý křivdy? Tu a tam to tam někdo připomene. Je dobrý, že se o tom ví.
- - -
14.5.2013
Dneska docela záříš... Vlastně tak trochu slavím. To už máš těch sto tisíc kilometrů? To ještě ne, ale je to přesně patnáct let, co jsem si koupil kolo pro ježdění po Praze. A taky začátek měření mých cyklistických výkonů. Aha. Tak už to chápu. Další smršť čísel... Přesně tak. Miluju čísla. Já vím... Tak ven s nima: Kolik jsi za těch patnáct let najezdil? 97.152 km. To je průměrně necelých 6.500 km ročně... 6.472. Takhle to možná nevypadá jako kdovíjaký výkon, ale udržet ho v zimě v létě celých patnáct let je něco úplně jiného. Kromě toho je toho drtivá většina po Praze v hustém automobilovém provozu - dlažba, koleje, semafory, auta, chodci atd. To jsi ale nejezdil každý rok stejně... 2736 - 4946 - 7338 - 10880 - 6409 - 4971 - 4404 - 5032 - 4789 - 5819 - 5974 - 6142 - 10232 - 10379 - 7101 Nejezdil jsi ale úplně každý den... Za těch patnáct let to bylo 3755 dnů s kolem. To je průměr necelých 26 km na jeden výjezd. To je přes 68,5 % dní. Tak počkej... Měsíčně v průměru jednadvacet výjezdů - to je skoro pětkrát týdně. Já to počítám spíš za rok. A to odpovídá průměrným 250 výjezdům ročně. To si musím přepočítat. Znamená to tedy, že Tvé kolo vždy zhruba čtyři měsíce v roce odpočívalo. Nepředstavuj si to tak, že by to kolo leželo od půlky listopadu do půlky března někde ve sklepě. Těch neaktivních 115 dnů bylo vždy víceméně rovnoměrně rozloženo během celého roku. Dokážeš spočítat, kolik času si za těch patnáct let na tom kole strávil? Nedokážu. Nanejvýš možná odhadnout: Když započítám prostoje na křižovatkách, nejrůznější přenášení a další zdržovačky při jízdě plus dobu na zaparkování, mohlo to být tak 7.000 hodin. Kolikrát jsi za těch patnáct let jel přes 200 km za den? Jen dvakrát, ale to nebylo jen po Praze. A přes 150 km? Vždycky tak jednou ročně. A přes sto? Tak čtyřikrát do roka, ale já to takhle nesleduju. Někdy je pro mě těžší ujet kratší vzdálenost v obtížnějším terénu a za nepřízně počasí než delší trasu v pohodových podmínkách. Kolik nejvíc kilometrů za den jsi najezdil jen po Praze? To bych musel složitě zjišťovat. Odhadem mezi sedmdesáti a osmdesáti - to když jsem musel křižovat město čtyřikrát tam a zpátky z okraje na okraj.
- - -
28.5.2013
Tak už jsem se po delší době trochu rozjezdil. Opět padají dlouhodobé klouzavé rekordy. Tím myslíš co? Třeba posouvám hodnotu "počet kilometrů naježděných za posledních 13 let". To ale znamená jen to, že jezdíš víc než před třinácti lety... A to je Ti málo? To jseš si tak jistej, že třeba Ty za třináct let budeš podávat stejné fyzické výkony jako dnes? Člověk nemládne... Jo tak z tohohle pohledu je to pozoruhodné. A kolik to za těch třináct let dělá? Přes 90.000 km, což v průměru znamená zhruba 7.000 km ročně. A proč zrovna třináct a ne třeba patnáct let? Protože zpočátku zhruba dva roky trvalo, než jsem začal dosahovat stabilních výkonů. Když jsem si po osmnáctileté pauze koupil kolo, nezačal jsem jezdit hned sedm tisíc ročně, ale třeba jen tři. Po čtyřech letech jsem se ale dostal až na 11.000 km ročně. Určitě jsi prodělal nějaké krize... Jo, samozřejmě. Tedy pokud za krizi považuješ, že jsem "spadnul" zase na nějaké čtyři tisíce. Ale opět jsem se po dalších letech vrátil k těm původním maximům, dokonce jsem je i o něco málo překonal a hlavně daleko déle udržel. Co to znamená? Že jsem více než rok držel pěticiferný roční výkon, tj. že jsem hned po jeho dosažení zase nezačal klesat. Jestli tomu správně rozumím, tak to vlastně znamená, že jsi za dva po sobě jdoucí roky najezdil přes dvacet tisíc kilometrů. Ano, dokonce přes 21 tisíc. Myslím ale, že tohle už nezopakuju. Máš teď nějakej výkonnostní cíl? Já si nedávám cíle. Jen přesně eviduju své výkony. Nejezdím přece kvůli číslům. To už jsi několikrát říkal, ale přesto: Jaké zajímavé číslo by mohlo padnout? Co já vím... Třeba 60.000 km za devět let nebo tak něco. A hlavně se Ti blíží ten stotisící kilometr... To vypadá sice zajímavě, ale hodnota tohoto čísla poněkud bledne, když si uvědomím, že je to měřené od naprosto náhodného data. Za svůj život jsem tedy najezdil určitě víc než tu stotisícovku, protože to, co jsem najezdil v dětství, jsem nijak neměřil. A nebylo to málo. Kolik tak myslíš, že najezdíš za celý život? To je ale blbá otázka... Zítra mě může někde sejmout nějakej debil za volantem nebo mi praskne aorta - a moje kilometrová bilance se definitivně uzavře. Anebo se můžu v dobré kondici dožít třeba stovky a jezdit ještě desítky let... Takže od této chvíle nemusím najezdit už vůbec nic, nebo naopak ty stotisícovky udělám ještě tři... No já myslel tak nějak reálně...
234.567 km.
- - -
3.6.2013
Jezdíš i v tomhle počasí? Samozřejmě. Včera, tj. v neděli, jsem byl obhlídnout situaci, dnes jsem objel několik svých klientů... Takže Tebe se dopravní omezení v Praze netýkají... Ani v nejmenším. Tedy pokud se týká mého vlastního přepravování. Pokud se moji klienti přepraují ke mně, tak to setkání většinou zrušili. Kolik jsi dnes strávil času na kole v tom hustém dešti? Čistého času asi dvě hodiny. U jednoho klienta jsem byl podepisovat smlouvu na celý příští školní rok. Přijel jsem tam zmáchanej, jako bych přímo před budovou vylezl z Vltavy. To jim to nevadilo? Oni si byli moc dobře vědomi toho, že MNĚ by vadilo, kdyby na toto téma cokoli negativního řekli, takže ani necekli. Že po mně na recepci a v té kanceláři, kde jsme to podepisovali, zbyly louže a mokrej koberec (nemluvě o sedacím nábytku), je čistě JEJICH problém. Místo, den a hodinu podpisu navrhli ONI. Já jsem jen volil způsob své dopravy. Moc dobře věděli, co a jak bych jim řekl. Velmi dobře totiž vědí, že oni žijí z mé práce, nikoli já z jejich.
- - -
15.6.2013
Pršet už přestalo, tak se Ti snad už jezdí líp... Asi jo, ale přesto řeším zdravotní problémy, které s tím ježděním v dešti asi souvisejí. To jsi nastydl? To Ti není ani trochu podobné. Choroby z nachlazení si u Tebe prakticky nepamatuju... Ne, je to něco jiného. V poslední době je toho na můj imunitní systém asi moc. Taky už Ti není dvacet... No, ani třicet, ani čtyřicet, ani... Zadrž. Takovej dědek snad nejsi, aby ses smiřoval s tím, že se rozpadáš. Do rozpadání mám doufám opravdu ještě daleko, ale musím už bejt na sebe hodnej. To jako začneš míň jezdit? Nebo si budeš vybírat počasí? Ani jedno, ani druhé. Ale třeba si budu dávat větší pozor na to, jak se oblíkám. Nakonec z Tebe bude manekýn... To asi těžko. Ani jsem to takhle nemyslel. Jestli tedy neomezuješ ježdění ani kvůli deštivějšímu počasí, tak to na tom nejsi nijak zle. Držíš si nějaké slušné výkony? Je to míň než v předchozích dvou letech, ale to byly extrémy. Letos jezdím tak průměrně. Máš nějaké nové zážitky s motoristy? To je každej den něco, ale fakt je, že dnes jsem zažil něco malinko mimořádného: Jel jsem si obhlídnout sjízdnost cyklostezek kolem Vltavy po povodních v oblasti Modřan, Komořan, Zbraslavi, Radotína, Lahovic, Chuchle atd. Když jsem jel podél břehu zhruba podél Barrandovské skály, slyšel jsem nad sebou na Strakonické zvuk neovladatelného auta (patrně naráželo na obrubníky) a pak silnou ránu. V tu chvíli jsem měl hroznej strach, protože jsem si okamžitě představil, jak to auto letí přes tu nízkou kamennou zídku a padá z náspu přímo na cyklostezku. A co se stalo opravdu? Po té ráně jsem se uklidnil, protože bylo jasné, že je po všem. Abych se přesvědčil, jestli není potřeba mojí pomoci, vyšplhal jsem po náspu až nahoru a viděl nějaký menší černý auto (asi fiat) napasovaný do sloupu osvětlení ve středovém pásu. V tu chvíli z něj vylejzalo takový nějaký ucho v oranžovém tričku - kdoví jestli mu bylo dvacet. Během několika dalších vteřin za ním přistálo policejní auto. Co z toho usuzuješ? Bourat na tomhle rovném úseku chce opravdu hodně fantazie: Buď ten kluk vůbec neměl řidičák a prostě to auto neměl pod kontrolou, nebo ho ukrad a ujížděl s ním těm policajtům, co ho pak během chvíle dohnali, když už měl ten sloup těsně před předním sklem. Když jsem ale viděl, že klukovi nic není a že ho mají v prádle policajti, seběhl jsem zase dolů, nasedl na kolo a pokračoval v cestě. Chvíli se mi ale v hlavě ještě motala ta představa, jak by to asi dopadlo, kdyby neboural vlevo, ale vpravo ve směru své jízdy. Skončil by na cyklostezce nebo ve Vltavě. A ta cyklostezka rozhodně nebyla prázdná... A nebylo to zase něco podobného jako tuhle na D1, že policajti honili nějakýho puberťáka tak dlouho, až taky boural a uhořel ve svém autě? To si netroufám odhadovat, ale v tomhle jsem nekompromisní: Ujíždět před policajtama je prostě pitomost, ne-li poloviční sebevražda. Kromě toho tím dotyčný silně ohrožuje svoje okolí... A není naopak pitomost, aby policajti honili někoho v plném provozu? To bych neřekl, ale záleží na okolnostech. Kdyby ale nemohli nikoho honit, pak by to měli pachatelé přestupků a často i trestných činů opravdu příliš usnadněné. Takže v tomto případě bych stál na straně (mužů) zákona. Předpokládám, že nikoho nehoní pro nic za nic.
- - - 17.7.2013
Tak jak se Ti osvědčují nové pláště? Ty víš dobře, proč se ptáš... Když jsem si vyzkoušel ten rubeňáckej V71 a vydržel mi skoro 4.000 km, nakoupil jsem několik dalších. To jsem ale netušil, že mezitím to výrobce stačil ještě více ošidit. Takže vydržely ještě míň? Slabé slovo. Říkal jsem si, že tak po třech tisících začnu kontrolovat jejich stav, abych pak nebyl překvapenej, ale přesto se překvapení konalo. Tak mě nenapínej... V jednom okamžiku mi náhle uteklo zadní kolo. Říkal jsem si, že jsem o něco píchnul, a tak nějak automaticky jsem začal vytahovat náhradní duši... A...? Když jsem otočil kolo, strnul jsem v němém úžasu: Běhoun pláště byl rozhadrovanej takřka na cucky. Po celém obvodu byl sjetej až na kord a v některých místech byl prošoupanej úplně skrz, což vedlo k prodření duše a tomu náhlému úniku vzduchu. To mohlo ale taky klidně prasknout a s tím bys pak už nic neudělal... Ano, i to už se mi stalo. Ale tentokrát plášť ještě držel jakž takž fazonu a navíc jsem potřeboval dojet ke klientovi. Tak jsem navlík náhradní duši, vypodložil jsem prošoupané místo kusem jakéhosi měkčeného polyetylénu a pokračoval jsem v cestě. Kolik jsi měl v tu chvíli před sebou ještě kilometrů? Ke klientovi ještě sedm a s návratem domů jednadvacet. No nazdar! A to jsi to celý odjel na tom rozhadrovaném plášti? Přesně tak, ale jednoduché to nebylo, protože těch prošoupaných míst bylo několik a ne všechno jsem mohl efektivně vypodložit. Takže jsi ještě jednou píchnul. Dvakrát. A jako na potvoru jsem spoléhal na náhradní duše a neměl jsem s sebou lepení. Teda lepidlo jo, ale žádný flastry. A obě duše jsi prošoupal... I s tou původní tedy dohromady dokonce tři. Takže jsi zůstal někde viset s třema prošoupanýma dušema a bez flastrů... Když jsem se do této situace dostal, chybělo mi ještě asi šest kilometrů. A jak jsi to vyřešil? Mojí silnou stránkou je schopnost improvizace. Našel jsem v nářadí nějakou škrabku na zdrsňování povrchu duší před lepením, která obsahovala rukojeť z materiálu podobného duším. Tak jsem jí kus ukrojil a udělal z toho improvizovaný flastr. Po cestě jsem pak navíc ještě koupil originální flastry, ale už jsem je nemusel použít. Doma jsem pak ten plášť vyfotil a okamžitě vyhodil. Časem sem tu fotku dám. Větší ostudu Rubena už snad ani mít nemůže. To záleží na tom, kolik měl ten plášť najeto. To jsem Ti neřek? Něco málo přes 1.100 km! Ještě jich mám pět, takže počítám, že s tím vydržím tak do Vánoc... Jak je možný, že ten předchozí úplně stejný vydržel skoro čtyřikrát tolik? Nevím. Asi mají několik výrobních linek a na některých vyrábějí šunty. A já měl tu smůlu, že jsem na ně narazil. Nebo to může být tak, že v určitém okamžiku řízeně snížili kvalitu na všech linkách... Co by kapitalista neudělal pro vyšší zisk, že? Vyrábět kvalitní zboží se přece nevyplatí, protože moc vydrží a lidi ho pak míň kupujou... Pláště vyrobené za socíku mám na jiném kole ještě dneska a naježděno mají pěkných pár tisícovek... Ty taky ze všeho uděláš politikum... Tady je ta souvislost ale evidentní. Dnešním výrobcům, ale ani obchodníkům nejde o spokojenost zákazníků, ale jen o jejich peníze. To jsou ale snad spojité nádoby, ne? No právě že nejsou. Soupeření výrobců a obchodníků o zákazníka je nutí snižovat cenu na úkor kvality, protože cena se pozná hned a nekvalita až později. A protože to tak dělají všichni, jedná se o trend, ze kterého není úniku. A co třeba přestat kupovat nejlevnější zboží? Potíž je v tom, že zisk na kvalitě je nižší než rozdíl v ceně. Samozřejmě si můžu koupit pláště třeba za tisícovku, ale vydrží mi skutečně šestkrát déle než ty rubeňácký šunty? Oni to maj dobře spočítaný. Navíc by to stejně vedlo jen k tomu, že bych za několikanásobnou cenu koupil stejnou kvalitu, jakou jsem ještě před pár lety koupil za relativně lacinej peníz. Výsledek je vlastně jen skryté zdražování. Ale to nejsou jen pláště. Něco podobného se děje snad u všech komodit, potraviny nevyjímaje...
- - -
12.8.2013
Říkal jsi, že Ti teď končí něco jako prázdninový provoz... Předpokládám, že jsi omezil výdělečnou činnost a věnoval ses rodině a sám sobě... Jo, tak nějak. Výdělečnou činnost jsem omezil minimálně - spíš jsem si ji soustředil na menší plochu, abych získal každý týden alespoň čtyři dny volna v kuse. No a jak jsi je využíval? Určitě jsi hodně jezdil na kole... Právě že moc ne. Kolo nadále sloužilo jen pro přejezdy ke klientům a ve volném čas jsem nejezdil, ale spíš plaval. Tak to je možná ještě lepší. Určitě si děláš nějaké statistiky nebo aspoň evidenci svých plaveckých výkonů... Dělám, ale je to složitější než u kola. Na plavání totiž nemám tachometr. A jak to měříš? Vytipoval jsem si na plavání trasu dlouhou přesně jeden kilometr a pak už jen počítám, kolikrát jsem ji za který den zaplaval. Počasí jsi na to měl přímo ideální. Kolik dní ses tedy tomu plavání věnoval? Pouhých devatenáct dní - prakticky pět týdnů po čtyřech dnech volna. A kolik kilometrů jsi letos naplaval? 88 km. To jsi byl ve vodě asi víc než na souši... To asi ne, ale fakt je, že plavu pomalu - na pohodu a hlavně na výdrž, takže jsem byl v průměru tři hodiny denně ve vodě. A když to srovnáš s minulými lety...? Letos je to nejvíc za posledních 14 let. Až do letoška jsem stejným způsobem plaval průměrně dvacet km za sezónu. Ale z větší části to letos opravdu bylo dáno extrémně příznivým počasím. Kolo jsi tedy spíše zanedbával... To zas ne. Ono i to ježdění za klienty pár set kilometrů měsíčně hodí. Určitě přes stovku týdně. Spíš by se dalo říct, že jsem zanedbával pěší chůzi. Ale to se u mě děje už dlouhodobě. A neodsouvá se Ti tím Tvoje oslava stotisícího kilometru na kole? Ani ne, ale i kdyby, tak přece nebudu jezdit jen proto, abych to mohl oslavit co nejdřív. Kolik Ti do té mety ještě zbývá? 1115 km. Ale dnes z toho ještě nějakých 57 km ubude. To vypadá ještě tak na dva měsíce... Tak nějak. Až to příjde, tak to bude... Jestli jsi měl vždy jen čtyři volné dny v týdnu a tři dny jsi pracoval, musel ses každý týden dopravovat do Prahy a zpět. To Ti asi zahýbalo i s Tvými dopravními statistikami. Jo, ale to je takhle každý rok. Přibudou jízdy vlakem a autobusem. Ale to bylo loni stejné nebo podobné, takže žádnej velkej výkyv to není. Pořád ještě urazíš pěšky a na kole víc kilometrů než motorovými dopravními prostředky?
V tuhle chvíli je (za posledních 365 dní) poměr 8:5. Když připočtu plavání, tak je to ještě o něco malinko lepší.
- - -
13.8.2013
Teď mě napadá: Když jsi tolik plaval, to jsi musel i dost zhubnout, ne?
Rozhodně jsem to nedělal kvůli tomu, ale máš pravdu. Svoji hmotnost nijak extra nesleduju (i když bych asi měl), ale i tak je určitý váhový úbytek znát. Odhadem jsem shodil asi 4% ze své původní hmotnosti. A pokud se nebudu přežírat (jako dosud), tak bych si to měl udržet, popřípadě ve snižování nadváhy i ještě nějakou dobu pomaloučku pokračovat. Myslím, že by to sneslo klidně dalších 20% - tedy už jen z té dnešní, snížené hmotnosti...
- - -
15.8.2013
Tak jak plníš plán kilometrů na kole? Neprovokuj. Víš přece, že žádnej plán nemám, tak co bych měl jako plnit?. No, myslel jsem ten stotisící kilometr s koncem třetího kvartálu... Jo tohle... Tak to budu stíhat asi dost obtížně, i když vyloučit se to úplně nedá. Ale v prvních dvou dnech října by to být mělo - tedy pokud se nestane nic dramatického. Víš, já mám rád pěkná čísla a líbilo by se mi, kdyby se to sešlo tak, aby to vyšlo přesně na průměrných 6.500 km za rok. Ty přece nejzdíš kvůli číslům... To ne, ale líbilo by se mi to. Kolik by to muselo být dohromady dnů? 5619. Kolik dnů Ti tedy do toho zbývá a kolik kilometrů za tu dobu "musíš" najezdit? 47 dnů a 939 km. To je jenom 20 km denně. To snad dáš, ne? Tak snad jo... Jen rozhodně nechci najíždět kilometry jen kvůli tomu. A taky bych se nezbláznil (nebránil), kdybych to najel dřív...
- - -
16.8.2013 No a nějaké nové zážitky z ježdění po Praze? Nic neobvyklého... Vlastně jeden mám, ale ten je takovej trochu pikantní: Asi víš, že jsem odpůrcem ježdění po chodníku, ale jsou místa, kde na ten chodník vlezu i já. Většinou je to ale jen když dojíždím k cíli nebo naopak odněkud vyrážím. A jízda po chodníku je podle Tebe pikantní? Ne, ale jeden zážitek při ní. Když jsem na tom chodníku někde u magistrály míjel takovou obstarožní dámu (teda obstarožní - byla tak o deset let starší než já), slyším, jak celkem nahlas mým směrem zhnuseně vykřikla "PRASÁKU!". Samozřejmě jsem měl špatné svědomí z těch osmdesáti metrů, co jsem jel po tom chodníku, a tak jsem si to vztáhl na tuto okolnost. To jsi na tom chodníku oprasil nějakého chodce nebo přímo tuto dámu? To je právě to, že jsem si ničeho takového nebyl vědom. Pokud jsem míjel nějakého chodce, byly mezi námi vždy aspoň dva metry. Nikoho bych neohrozil, ani kdybych s toho kola spadnul. A teď najednou ten "prasák"... A proč to tedy na tebe křičela? No, nebudu to natahovat - měl jsem rozepnutej poklopec a navíc jsem v tu chvíli, kdy jsem ji míjel, na tom kole spíš stál než seděl, takže to měla vzhledem k výšce mého kola prakticky v úrovni očí. Doufám, že jsi pod těmi kalhotami něco měl... Samozřejmě, právě proto mi ta reakce nepřišla adekvátní. Chápal bych, kdyby šlo z mé strany o úmysl, tedy o nějakou formu exhibicionismu, ale tohle nedopatření se občas může stát každému. Občas se zip rozjíždí samovolně, někdy člověk třeba jen zapomene... No tak si to vyložila po svém. Buď měla nějaké negativní zkušenosti nebo lehce paranoidní povahu... To jsem neřešil. Naopak jsem jí byl nakonec vděčnej, protože mě na ten nedostatek upozornila a já jsem ke klientovi nepřijel s rozepnutými kalhotami... Uvědomil jsem si, že pokud mě na to chtěla upozornit, nemohla to udělat líp. Bylo to stručné a jasné a donutila mě tím zkontrolovat svůj zevnějšek. Nemusela to komentovat vůbec a jen si o těch prasácích něco pěkného pomyslet - a já bych to třeba vůbec nezjistil.
- - -
Taky jsem po nějaké době nakouknul do diskuse NaKole.cz a zaujalo mě tam téma rozsudku nad řidičem, který srazil a zabil cyklistu, který mu vjel do cesty z vedlejší komunikace. Byla mu přičtena spoluvina. Musel tedy porušit nějakou svou povinnost... Nejspíš ano. Podle informací, které o tom mám, se nesnažil nehodě zabránit, přestože toho cyklistu musel vidět. A hlavně jel po té hlavní silnici vyšší než povolenou rychlostí. V takovém případě ho nejšpíš nechrání ani ta skutečnost, že jel po hlavní a měl z tohoto titulu přednost. Z hlediska toho cyklisty se nemuselo jednat o nerespektování přednosti v jízdě, ale o nesprávný odhad rychlosti přijíždějícího vozidla. A pokud jelo rychleji, než je povoleno, mohl se prostě spolehnout na to, že řidič dodržuje předpis... Tak nějak. Kdyby řidič jel povolenou rychlostí nebo dokonce rychlostí odpovídající jeho rozhledu a možnostem účinně reagovat na změnu situace před sebou, k nehodě nemuselo dojít. A pokud tam nebyly stopy po brždění, je pravděpodobné, že se dostatečně nevěnoval řízení... ...a cyklistu viděl na poslední chvíli nebo taky vůbec ne. To už jsou spekulace, ale rozhodně souhlasím s tím, že samotný fakt, že jedu po hlavní, mi nedává právo beztrestně zabíjet všechny a všechno, co mi přijde do cesty, byť z mého pohledu na základě porušení dopravních předpisů. Za tenhle názor jsem byl na NaKole.cz předmětem dost nevybíravých útoků. Stejní lidé teď toho řidiče na diskusi hájí. To je přece blbost... To mi nemusíš vykládat. Srovnal jsem si to s vlastním chováním v opačném gardu: Jedu jako cyklista po hlavní a bezhlavě se vrhám pod kamion přijíždějící po vedlejší komunikaci, jehož řidič evidentně podceňuje mou rychlost a chystá se mi tam vjet. To bys byl sebevrah a mohl by sis za případné následky kolize sám. No vidíš. A přitom je to úplně stejná situace - jen je síla a nebezpečnost vozidla rozložena opačně. Takže jestli bych byl jako cyklista odpovědný za následky kolize, proč by neměl být odpovědný řidič auta ve stejné situaci? Jen proto, že riskoval cizí a ne svůj život? A Ty se s takovými situacemi setkáváš? S železnou pravidelností. Zrovna včera mi ve Vršovické u Bohemky vjel jeden blbec před kolo přímo s chodníku, kde mimochodem taky neměl co dělat. Kdybych duchapřítomně (a dost prudce) nezměnil včas směr jízdy, napálil jsem mu to do dveří. Brzdit bylo zbytečné. A zkus si představit, kdyby to bylo obráceně - kdybych já s kolem skočil nějakému autu s chodníku před čumák... S největší pravděpodobností by mě srazil, protože manévrovací možnosti auta jsou podstatně horší. A vrháš se někdy autům přžed čumák jen proto, že si vynucuješ přednost? V jednom místě mi dokonce zpravidla nic jiného nezbývá. Když jedu od Vyšehradského tunelu po stezce a chci pokračovat doleva do Podolské, zastavím u semaforu a křižovatku pak projíždím rovně. Ty myslíš ten semafor na komunikaci od Yacht Clubu... Přesně ten. Jenže řidiči, co jedou z Podolské a odbočují doleva na Podolské nábřeží, vůbec netuší, že tam nějaká komunikace je a že tam někdo má zelenou, tudíž bez jakýchkoli zábran odbočují přes můj přímý směr doleva, aniž by dávali přednost protisměru, zvláště, když je tam "jen" cyklista. Auta by si možná některý řidič přece jen všiml. A jak to tedy řešíš? No vrhám se (naoko) mezi ně a čekám, že si mě některý řidič všimne a dojde mu to. Když nějaký zastaví, provlíknu se mezi nimi a pokračuju v cestě. Kdyby ale nikdo nezastavil, musel bych čekat uprostřed křižovatky, až přejede poslední, ale v tu chvíli se už na zelenou rozjíždějí oba příčné směry včetně tramvají a já bych přejezd křižovatky nemohl dokončit. Prostě bych zkejsnul v prostředku někde na tramvajovém pásu. Proto si tu přednost prakticky vždy nakonec vynutím. Podle reakcí řidičů je mi ale jasné, že si drtivá většina z nich ani potom neuvědomí, že jsem měl přednost. Proč nepoužiješ přechod? Protože jsem cyklista a ne chodec. Je ještě jedna možnost: Uhnout už před Vyšehradským tunelem na vozovku a doleva pak odbočovat s auty. Takhle jsem to dřív dělal, ale proč by pak byla kolem porodnice ta luxusní cyklostezka? Nedává mi to smysl. Ale zase bys nemusel vodit kolo Vyšehradským tunelem. Nevodím ho ani tak. Je to totální nesmysl. Je daleko obtížnější se chodci nebo jinému cyklistovi v tunelu na úzkém chodníku vyhnout, když kolo vedu, než když na něm jedu. A nejsem šílenec, abych tam jel kdovíjak rychle. Vyšehradský tunel tedy projíždím, ale rychlostí do 10 km/h. Myslím, že správné řešení by bylo omezení rychlosti cyklistů řekněme na těch 10 km/h, ale rozhodně je pitomost sundavat tam cyklisty s kola.
- - -
19.8.2013 Vidím, že ses vrátil z nějaké delší vyjížďky. Zase jedna z mála Tvých výprav mimo Prahu? To zní jako výčitka, že jezdím málo na výlety... Ale máš pravdu - větší, natož pak několikadenní akce mimo Prahu jsou teď u mě spíš výjimečné. Co Tě tentokrát přimělo opustit s kolem Prahu na několik dní? Vlastně pravidelná akce, kde doprovázím rodinu vlakem a částečně na kole do Kadaně, tam je pak celou sobotu nechám věnovat se soutěži a sám vyrážím na kole do okolí. Pokud vím, tak tuhle akci podnikáte každý rok. Ještě jsou tam místa, která jsi neprojel? No, ubývá jich. Po předchozích letech a tomto víkendu mám proježděnou celou oblast Krušných hor mezi Jáchymovem a Jirkovem. Tím nechci říct, že tam znám úplně každou cestičku, ale výraznější body jsem projel snad všechny. Kolik jsi tam najezdil tentokrát? Tady nejde o počet kilometrů, ale spíš o zážitky a náročnost terénu. Tentokrát to v tu sobotu bylo jen 78 km, ale o to náročnější terén... Říkal jsi vždycky, že do terénu prakticky nejezdíš... Myslel jsem spíš převýšení, ale ten terén (např. rozbité, vymleté a dosti strmé lesní cesty) jsem tentokrát zařadil taky. I když přiznám se, že jsem to původně neměl v plánu. Tak mi prozraď, kterou část jsi projel tentokrát. Je to divný, ale vlastně to byla část, která je ke Kadani jako výchozímu bodu nejblíž. Dříve to byl ten Jáchymov, Ostrov, Hora sv. Šebestiána, Jirkov atd. a já jsem si uvědomil, že zajímavá místa jsou i v relativně bezprostřední blíkosti Kadaně.
Pokud vím, tak jsou tam jen prunéřovské elektrárny, tuším též Tušimice... No přesně. Vydal jsem se přes Prunéřov, kolem obou elektráren a na hlavní silnici jsem hledal odbočku na Místo, odkud se dá po asfaltových silničkách dojet ke zřícenině Hasištejn. A našel jsi tu odbočku? Přestože jsem tamtudy několikrát v minulosti jel, tak vlastně ne. To mi nepřipadá pravděpodobný. No, za prvé jsem jel bez mapy (natož abych používal nějakou navigaci), za druhé se mi nechtělo po té hlavní jet moc dlouho. A tak se stalo, že mi v určitou chvíli připadalo, že jsem tu odbočku přejel (což nebyla pravda) - a vrátil jsem se k odbočce na Volyni. Jel jsem po ní a doufal jsem, že mě rovněž dovede ku hradu. Aniž jsem to jakkoli předem předpokládal, užíval jsem si jízdy po úplně nové asfaltové silničce chráněným územím Prunéřovského potoka, které bych jinak asi bez povšimnutí minul. Vlastně jsem v tu chvíli velebil svou neschopnost najít tu "správnou" odbočku. A dostal ses po této silničce k té zřícenině? Zpočátku z ní na ten hrad byly hezké pohledy, ale po nějaké době mi začalo docházet, že se od něj spíš vzdaluju. Rozhodl jsem se tedy, že při první rozumné příložitosti tuto silničku opustím a vydám se do neznáma směrem, kterým jsem čekal ten hrad. A úspěšně? No, jak se to vezme. Zpočátku šlo o upravenou lesní cestu, která se ale po nějaké chvíli začala zvedat do kopců a horšila se i kvalita povrchu. Až jsem se dostal na značenou turistickou cestu. Pro moje kolo sice nic moc, ale věděl jsem, že modrá k hradu vede. Jenže jsem se v tuto chvíli k té zřícenině blížil přesně z opačného směru... Tak nakonec úspěch - k hradu jsi dojel... To jo, ale při vstupu do areálu jsem si uvědomil, že jsem si nevzal peníze, tudíž nemám z čeho zaplatit vstupné. Tak to je smůla... Spíš moje blbost. Ale já na ty "interiéry" moc nejsem, takže jsem ten hrad oběhnul zvenčí, ulovil jsem pár krásných snímků, takže jsem nakonec pak ani nelitoval, že jsem se nedostal do placeného prostoru. Kam jsi pokračoval dál? Dojel jsem do obce Místo, kam jsem se chystal přesně z druhé strany, ale nechtělo se mi vracet zpátky na tu hlavní a zbytečně ztrácet tak klopotně nabranou výšku, tak jsem to ohnul směrem na Vysokou Jedli a na Celnou. To jsi byl vlastně už na vrcholu Krušných hor... No, tam je ten hřeben takovej nesouvislej, ale asi jo. V tu chvíli už jsem musel počítat, abych se včas vrátil do Kadaně, tak jsem to otočil jihozápadním směrem na Výsluní. Za touhle vesničkou mě dojel zhruba o deset let starší cyklista, pozdravili jsme se... Promiň, že Tě přerušuju, ale to Ti nevadilo, že Tě dojel cyklista prakticky v důchodovém věku? Ani ne. Bylo mi jasné, že nemá v nohách to, co já, což jsem si pak nakonec i ověřil. No a z toho pozdravu mi bylo jasné, že se jedná o de facto místního Němce (hornosaský dialekt poznám i ve spánku). Tak jsme se dali do řeči a v družném rozhovoru jsme dojeli k těm hnusným větrníkům... Já myslel, že jsi fanda ekologické energetiky, a najednou "hnusné" větrníky... Nejekologičtější energie je taková, která se nemusí vyrobit. Já tu současnou "byznys-ekologii" kritizuju z (ještě) ekologičtějších pozic. No a dál? Po chvíli se naše cesty rozešly - on jel někam na Měděnec, já jsem chtěl pokračovat na Vejprty. Tak jsem zase pokračoval sám. Po malé chvíli na mě nějací cyklisté mávají z krajnice a v ruce mají několik kapitálních křemenáčů - prý jestli nechci nějaké houby, že to nemají už kam dávat. Zastavil jsem, abych se podíval, ale nakonec to přece jen někam uložili, tak mi nic nedali, ale asi bych si to stejně nevzal - ze stejných důvodů - taky jsem vlastně moc nevěděl, kam bych to dal. A tak jsi jel dál na ty Vejprty... Jo, jenže mi docházelo pití a k té přehradě se nesmí (snažím se tyhle zákazy dodržovat), ale nakonec jsem v obci Černý potok nabral čisťounkou vodu z potoka - ani jsem ji nakonec moc nepotřeboval. No a co ty Vejprty? Mně už připadá, že je to saská strana Krušnejch hor, a taky je přímo ve Vejprtech státní hranice, která dělí obec na dvě části. Ta saská se jmenuje Bärenstein, což mě potěšilo. Ani nevím, jestli to kdy mělo nějakej oficiální českej název, ale pro sebe jsem si to přeložil jako Medvědín. Bylo tam něco zajímavého? Mně připadalo nejzajímavější, že ta státní hranice byla na první pohled patrná odlišnou urbanistickou a architektonickou kulturou obou částí. Tu hranici bych (například podle barevnosti) okamžitě poznal, i kdybych o ní předem nevěděl. Pak už jsem ale kouknul na hodinky a řekl jsem si, že je čas se obrátit na zpáteční cestu. Tak jsem to vyšlapal zase k té vodní nádrži - a koho nevidím - svého "starého známého" Němce, se kterým jsem si povídal cestou sem. Nejspíš se už vracel domů - předpokládám, že byl jen z druhé strany hranic - třeba zrovna z toho "Medvědína". Tak jsme na sebe mávli, usmáli jsme se na sebe a pokračovali každý svou cestou. Jo a projížděl jsem pak kolem toho lesíka, kde mi nabízeli ty houby. Řekl jsem si, že se tam podívám, jestli mi tam něco nenechali. A našel´s? Dokonce víc než oni. Několik desítek krásných exemplářů křemenáče osikového a březového. Uvědomil jsem si, že mám s sebou v igelitce nějaké housky - tak do té jsem je dal (housky jsem snědl) a šlapal jsem už směrem na Kadaň. Po cestě jsi neměl žádnou poruchu? To je u Tebe dost neobvyklé. No, rozhodně hrozila. Na předním kole dojíždím nějakej starej plášť, ze kterýho už lezou roztřepená vlákna kordu - to je už i podle MÝCH měřítek nejvyšší čas na výměnu... Ale vydrželo to nejen návrat do Kadaně, ale i zpáteční cestu domů. To seš vůl, protože kdyby Ti to prasklo při sjezdu z vrcholů do údolí, mohl by sis docela slušně namlátit... Byl jsem si toho vědom (i když rezerva tam ještě byla) a podle toho jsem jel. A dobře jsem udělal, protože na několika místech - zvláště v zatáčkách - byl naplavený jemný štěrk, takže kdybych tu serpentinu sjížděl svou obvyklou rychlostí, nemuselo to dobře dopadnout. Možná mi bídný technický stav mého kola nakonec zachránil kůži... No, tím se utěšuj... Ty se nakonec toho Tvého stotisícího kilometru ani nedožiješ... Navíc mám hodně sjetý brzdový špalky, takže ani brzdy nejsou moc účinný. A to byl druhý důvod, proč jsem ten sjezd zpátky do Kadaně (přes Hradiště) jel poloviční rychlostí, než kdyby to kolo bylo v pořádku. Jo a pak mám ještě probržděnej přední ráfek, což se projevuje tím, že to při použití přední brzdy rytmicky bouchá, jak je bok ráfku v jednom místě vybočený. Až mám strach, že mi to urve vidlici nebo brzdové návarky (to by nebylo poprvé)... Slibuju, že to dám co nejdřív do pořádku... Bez komentáře... Ale jinak jsi zase přidal něco do svých statistik... Co se týče toho stotisícího kilometru, zbývá mi už jen 766 km. To Ti to přibejvá dost rychle... Fakt je, že za poslední týden jsem najel 349 km a na těch 766 mám ještě víc než šest týdnů... Dnes budu mít ale třeba čistou nulu... I když ještě uvidím, neozve-li se mi nějaký klient.
- - -
20.8.2013
Koukal jsem do Tvé fotogalerie a přibyla tam další fotka plášťů. Co jsi tím chtěl naznačit?https://medved.wbs.cz/Fotogalerie.html?fotka=13#foto. Nic zvláštního. Snad jen to, jak strmě klesá kvalita produkce Rubeny. Předchůdce těch vytografovaných plášťů mi na zadním kole vydržel 6.000 až 6.500 km (na předním dokonce 17.000 km), zatímco tyto pláště po 1.100 kilometrech na zadním kole byly neskutečně rozhadrované, jak ukazuje fotografie. A to jsem ty původní pláště vyhazoval v podstatně lepším stavu. Po kolika kilometrech by ty nové asi vyhodil "normální" cyklista, který nedojíždí každý díl daleko za hranici životnosti jako já? Podle mého odhadu tak po 700 až 800 kilometrech. Životnost plášťů od Rubeny se tedy za poslední léta snížila na OSMINU své původní hodnoty. Holt tržní hospodářství a konkurence... Kvůli cenové válce se dnes prodává prakticky nepoužitelné zboží, což je pro výrobce a obchodníky paradoxně výhodné, protože se musí kupovat častěji. A technicky je to způsobeno čím? Nevím a je mi to v podstatě jedno. Nejpravděpodobněji je to šizený materiál (úspornější receptura), možná jiný způsob zpracování, velmi pravděpodobně i celkově méně materiálu... Mně jde ale o výsledek. Nejpitomnější na tom bylo, že mě tenkrát po jediné tisícovce kilometrů ani ve snu nenapadlo kontrolovat stav pláště a najednou zjistím, že jsem prodřel nejen plášť, ale i duši. Mohlo mě to ohrozit a navíc vůbec nebylo jednoduché to uvést do takového stavu, abych na tom mohl aspoň dojet domů. A ta životnost je jediný problém těch nových plášťů? Ne. Jejich použitelnost snižuje i neskutečná tvarová a rozměrová nestálost. Po několika (de)montážích je plášť volný tak, že je problém ho nasadit tak, aby po nahuštění někudy nevylejzala duše. A věř mi, že po sto tisících naježděných kilometrů nasazovat pláště umím. Dřívější pláště byl i při opakovaném nasazování problém nasadit holýma rukama a vozil jsem montpáky. Ty nové nasadím holýma prstama na jedné straně a z druhé mi to samovolně sklouzne... A to nemluvím o tom, jak mi u takřka nového pláště vylezla drátěná armatura z vnitřního okraje www.medved.wbs.cz/Fotogalerie.html Ale i tak jsem s tím pláštěm pak dokázal ještě najezdit tisíce kilometrů. Jen jsem musel průběžně sledovat, jestli se trhlina nerozšiřuje a neleze ven duše.
- - -
7.9.2013
Co vůbec Tvoje čísla? Máš něco nového, zajímavého? Nového snad, ale zajímavé je to asi jen pro mne. Nemyslíš snad ten stotisící kilometr? Ten by snad zajímavý byl... Ne, do toho mi chybí ještě 144 km. Tohle číslo se jmenuje "devatenáct"... To tedy není zrovna ohromující číslo. Co vůbec vyjadřuje? Já jsem si svoji cyklistickou kariéru rozfázoval na dvě období - první, kdy jsem se s kolem "seznamoval", tj. nejezdil jsem naplno, jen jsem si pomalu zlepšoval svou fyzičku a tedy i svůj výkon, a pak na druhou fázi, kdy už jsem podával standardní výkony, které už byly ovlivněny jinými faktory než mou trénovaností. A kdy jsi začal jezdit takříkajíc naplno? Za hranici mezi tréningovou a "profesionální" fázi považuju přelom března a dubna 2000. Prostě jsi od 1.4.2000 začal podávat "profesionální" výkony, takže ty předchozí zhruba dva roky považuješ za období, kdy ses cyklisticky teprve dostával do formy... Jak jsi k tomuto předělu vůbec dospěl? Je tam patrný velmi zřetelný zlom. Pořád tam ale ještě nějak postrádám tu devatenáctku... Během dneška jsem prolomil tuhle pro mě magickou hranici, kdy můžu říct, že můj průměrný denní výkon od tohoto data je těch 19 km. Počítáš do toho i dny, kdy jsi na kole neseděl? Samozřejmě. Průměrná délka výjezdu je víc než o třetinu vyšší, ale tenhle parametr mě teď příliš nezajímá. Pokud to tedy správně chápu, tak kdybys od 1.4.2000 jezdil denně a každý den stejně, bylo by to přesně po devatenácti kilometrech... Přesně tak. Téhle hodnotě jsem se strašně dlouho limitně blížil a ne a ne jí dosáhnout. Až dnes... Vlastně je to taková předehra k tomu mému stotisícímu kilometru. Ten by měl padnout do týdne. To byl ten Tvůj dnešní výkon tak výjimečný, že vedl k prolomení té "magické" hranice? Z dlouhodobého hlediska určitě ne. Těch dnešních 123 kilometrů je můj až pětatřicátý nejlepší výkon. Ale fakt je, že specielně v poslední době moc často přes stovku nejezdím. Pětatřicátý? To by znamenalo, že více než 123 km jezdíš jen dvakrát až třikrát ročně... V průměru ano. Můžu vědět, kde jsi dneska jezdil? Kokořínsko. Že bys byl nějak extra sdílnej, říct nemůžu, ale aspoň takhle...
- - -
8.9.2013
Ještě mě napadlo, jaký je vlastně rozdíl mezi tou "zajížděcí a "profesionální" fází Tvého ježdění. Říkal jsi, že tam byl dost velkej skok, zajímalo by mě, JAK velkej... Tak to jsi mě zaskočil. Vlastně ani nevím, jak bych ho měl změřit. Snadno: Po 1.4.2000 máš průměrný denní výkon 19 km, tak jak vypadal tenhle parametr během těch dvou "cvičných" roků předtím? Zhruba poloviční - 9,5 km. Tak teď už ten předěl začínám chápat. Tak jednoduchý to není, protože během těch prvních necelých dvou let jsem sice jezdil podstatně méně často, zato ale výrazně delší trasy. Trochu se v tom začínám ztrácet. Zkus mi to převést na nějakého společného jmenovatele. Před 1. dubnem 2000 jsem vyjel v průměru dvakrát do týdne a najel jsem 66 km, od 1. dubna 2000 jezdím pětkrát týdně a najedu 133 km. Tak už je mi to jasný: Předtím 2 x 33 = 66 km, potom 5 x 26,5 = 133 km. Jsou to sice zaokrouhlená čísla, ale tak nějak... Ještě poslední blbej dotaz: Co bezprostředně vedlo k tomu zlomu? Začal jsem kolo používat jako výhradní dopravní prostředek po Praze a okolí. Do té doby to byla kombinace dlouhých rekreačních vyjížděk a příležitostné dopravy na velmi krátké vzdálenosti. To jsem tak nějak předpokládal, ale co Tě vedlo k té změně? Už se mi nechtělo platit čím dál větší částky za hromadnou dopravu, a chodit úplně všechno pěšky bylo časově příliš náročné. V reálném vyjádření je dnes městská hromadná doprava více než třikrát dražší než před pětadvaceti lety. Nominálně dokonce třicetkrát. To si fakt nemusím nechat líbit... Podobné srovnání jsi kdysi udělal i pro ceny nájemného - a to sis líbit nechal... Ano, cena nájemného je dnes v reálném vyjádření třináctkrát vyšší, nomináně dokonce stopětatřicetkrát. Jenže je rozdíl pořídit si kolo a vykašlat se na MHD a hledat podobnou substituci v případě bydlení... A právě nemožnost alternativy (bydlet se musí) vede k neomezeným možnostem vyděračského ždímání nájemníků, aniž by za tu strmě rostoucí cenu dostávali cokoli navíc. Naštěstí budou brzy volby... Ale to už jsme se od kola dostali někam úplně jinam.
- - -
12.9.2013
Co nějaké zážitky z Tvých přesunů po Praze? Nečumíš furt na tachometr, kdy už přijde ta stotisícovka? Chybí mi ještě zhruba padesát km, takže jsem v klidu. A můj tachometr, kterej jsem měl snad deset let, mi minulej tejden ukrad nějakej zoufalec v Pacovské ulici na Budějárně. Koupil jsem si za pár stovek (234,- Kč) jinej tachometr (Bri 2) - stejně jednoduchej (i když o to složitější byla montáž). Ale co je nejhorší, že přestože má funkci označenou jako ODO, nedá se na něm nastavit dosavadní hodnota najetých kilometrů, takže musím měřit od nuly. Nejspíš pak i po každé výměně baterky... Ale za tu příznivou cenu mi to stojí. Jen jsem zvědavej, co bude dělat v děšti a pak v mraze. Kdysi jsem měl jeden tachometr od firmy Author a ten fungoval jen za sucha. Po pár týdnech jsem ho vyhodil. V tu dobu vlastně už nefungoval vůbec. Takže na číslíčka nekoukáš, protože nemáš na co. Přesně tak. Ale nekoukal bych ani na ten starej. Kromě toho se mi to tak nějak automaticky odečítá v hlavě. Navíc nejsem debil nebo hazardér. Samozřejmě bedlivě sleduju provoz kolem sebe. Řidiči jsou naprosto nevyzpytatelní. Je mezi nimi vysoké procento vyložených blbců a podobné procento vysoce agresivních jedinců. Mezi těmito dvěma skupinami je navíc zřetelná korelace. Copak? Máš nějakej čerstvej zážitek s nějakým agresivním blbcem? Jo, to teda mám. Když jsem dnes jel po Vršovické do centra, řadil jsem se jako vždycky u tramvajového ostrůvku Otakarova do levého pruhu, abych mohl odbočit na Synkáč. Dojel mě červenej ford Transit a zprava mě začal se zjevným úmyslem vytlačovat na ten tramvajový ostrůvek. Protože před semaforem stála už nějaká auta, skončili jsme vedle sebe tak, že já levou nohou na ostrůvku a on šikmo čumákem přede mnou v mém pruhu, zadkem ještě ve svém původním. Zaklepal jsem na okýnko a zeptal jsem ho, co má znamenat jeho chování, že mě úmyslně vytlačil na obrubník. Odpověď mě docela šokovala: prý protože překážím a nemám tam co dělat. Zalapal jsem po dechu, ale zmohl jsem se na odpověď, že nepřekážím, ale jedu podle předpisů ve svém (levém, odbočovacím) pruhu. Pak jsem se ho zeptal, jestli takhle najíždí do každého, když má dojem, že mu překáží nebo nějak porušuje předpisy. Na jeho odpověď jsem ale nečekal, protože mi ten hajzl za to nestál a navíc padla zelená. Myslím, že jsem mu jen na závěr sdělil, že je magor a s tímhle chováním že nepatří za volant. To byl asi nějakej mladej debil, ne? Vůbec ne. Debil teda jo, ale ne mladej. Byl to dědek starší než já - odhadem kolem šedesáti. Ale v každém případě to byl výtečnej doklad souběhu neuvěřitelné blbosti a tupé agresivity. Mylně (ale samozřejmě s patřičným sebevědomím) se domníval, že jsem nějak porušil předpisy, a toužil mě o své "pravdě" poučit tím, že použil své několikatunové vozidlo jako zbraň. V poslední době je hodně rozšířené přesvědčení, že pravdu (a právo ji neomezeně šířit a prosazovat) má vždycky ten, kdo má v ruce zbraň... Jestli Ti do té stotisícovky zbývá padesát kilometrů, to bys jí mohl dosáhnout během sobotní cyklojízdy... Asi jo, ale nechám to na náhodě. Až to přijde, tak to bude. Najíždět kilometry kolem baráku kvůli tomu nezačnu.
- - -
13.9.2013
Tak kolik Ti zbejvá? Asi třicet kilometrů, ale budeš se divit - vůbec to teď neřeším. Copak, měl jsi nějakou nehodu? To ne, ale mám problém s další závadou. O co jde? Nevím, z čeho ty součástky v tý Číně dělaj, ale už podruhý za pět let pode mnou prdlo zadní kolo, a to tak, že se vyrvaly dráty ze zadní náby i s kusem příruby... www.medved.wbs.cz/Fotogalerie.html Holt seš moc těžkej... Zase takovej obr nejsem. A navíc jezdím takřka výhradně po silnicích a ulicích a nedělám u toho žádný vylomeniny. Největší dardu dostává zadní kolo, když sjíždím s chodníku, ale to jdu vždycky ze sedla a snažím se zadní kolo odlehčit. No asi to nestačí... Já ale nevím, kdy to tentokrát vzniklo. Asi jsem s tím nějakou dobu už jezdil. V tom prvním případě se mi na tom kole okamžitě udělal osmička, ale tentokrát se to ani nehnulo, kolo není nijak rozcentrovaný - normálně se na tom dá jet... Budeš to tedy nějak řešit? Částečně už jsem řešil: Objednal jsem nový celý zadní kolo včetně kazety. Kvůli dvěma vyrvaným drátům? Naše plýtvavá tržní ekonomika je tak nastavená. Trh deformuje ceny tak, že se kvůli nábě vyplatí vyhodit ráfek i dráty, než aby si někdo dal tu práci a to stávající kolo přepletl s novou nábou. Jak Tě znám, tak to kolo nevyhodíš. To víš, že ne. Za prvé se na tom dá jezdit, takže to nebudu za to nové měnit, dokud to úplně neklekne, nebo dokud používáním nezničním kazetu. Jakmile budu donucen to kolo vyměnit, nastává druhá fáze: Z dřívějška mám schovaná jiná kola, kde jsou v pořádku náby a zase je zničenej ráfek. Nejsem sice manuálně nijak zručnej a nikdy jsem to nedělal, ale zkusím to sám přeplést. Měla by mi zbýt jen zničená nába z jednoho kola, zničenej ráfek z druhýho, jedna sada použitelných drátů a nově vypletený kolo s dobrou nábou i ráfkem. Pak už mi nic nebude bránit v tom, abych zničenou nábu a zničený ráfek vyhodil. Opravdu si troufáš na to přeplést celý kolo? Někdy to musí být poprvé. Živit se tím nehodlám, ale prostě to zkusím.
- - - 14.9.2013
1 0 0 . 0 0 0 km ! ! !
Tak ses konečně dočkal. Jak se cítíš jako čerstvý pokořitel této nezanedbatelné mety?
Zklamanej. Když jsem dorazil domů, postavil jsem se před zrcadlo, abych viděl, jak takovej stotisícovej frajer vypadá - a vidím úplně stejnýho upocenýho dědka jako jindy...
Nic si z toho nedělej, lepší to nebude ani po další stotisícovce. Ale to už budu (aspoň doufám) v důchodu. No to je útěcha... No a jak dlouho Ti ta první stotisícovka trvala? Patnáct let a čtyři měsíce. Tedy přesně 184 měsíců, tj. 800 týdnů, 5602 dnů. Takže průměr na den - týden - měsíc - rok...? Stačí zaokrouhlit na celý kilometry... 18 denně, 125 týdně, 544 měsíčně, 6522 km ročně. Z kolika výjezdů se ta stotisícovka skládá? Vyjel jsem 3845-krát, tj. v průměru 251 x ročně, 21 x měsíčně, tedy skoro 5 x týdně... Takže průměrná délka jednoho výjezdu...? Přesně 26 km. To je průměr, ale jak ty délky tras byly rozloženy? Polovinu kilometrů z té stotisícovky jsem najezdil v trasách do 40 km, druhou polovinu 40+. To ale neznamená, že polovina výjezdů byla delších než 40 km, že ne?
Ne, to skutečně ne ... Kdy či za jak dlouho jsi dosáhl své první padesátitisícovky, tj. poloviny dnešního souhrnného výkonu? 11.2.2007, tj. za 3195 dní. Ta druhá padesátitisícovka byla tedy už o něco rychlejší: za 2407 dní. Jak dlouhý byl Tvůj nejdelší výlet? 16.2.2002 jsem (neplánovaně) ujel 217 km. Nejlepší týdenní výkon? 624 km - v jiném týdnu téhož měsíce... A měsíční maximum? 1.767 km (rovněž únor 2002). Teda řeknu Ti... Dosahovat podobných rekordů v zimě je dost neobvyklé, ale proti vkusu... A kolik jsi najezdil nejvíc za rok?
11.447 - to bylo ale předloni (v tom roce 2002 to bylo pouhých 11.162 km Je kromě toho stotisícího kilometru dnešek pro Tebe ještě nějak významný?
Myslíš jako, že má svátek Radka? Ale ne... Myslel jsem spíš to Tvoje ježdění... A víš, že jo? Poprvé v životě jsem se dostal pod hranici 4.000 km naježděných ročně motorovými (většinou hromadnými) dopravními prostředky. A to vůbec není sranda... Jezdil jsi tedy takhle "neekologicky" dřív víc? Před šesti lety rekordních 9.421 km. Od té doby to každým rokem o trochu (plus minus o 900 km) snižuju. Chvályhodné... Ale zpět k hlavnímu tématu: Kde ses vůbec právě nacházel, když Ti tachometr ukázal ten stotisící kilometr? Na Velké podzimní cyklojízdě. Zrovna jsme přejížděli Štefánikův most. Kolik vás tam na té cyklojízdě tentokrát bylo?
Dle svého dobrého zvyku jsem to dvakrát počítal. Když jsme vyjížděli z Václaváku, napočítal jsem 970 cyklistů. Když jsme přejížděli Libeňský most, dělal jsem kontrolní součet a napočítal jsem už jen 870 cyklistů. Ono nejde ani tak o mou chybu v počítání, ale je běžné, že část účastníků se odpojuje už někde po trase. Takže bylo by korektní, kdyby pořadatel ve svých tiskových zprávách uváděl řekněme tisícovku účastníků. Bylo by to ale včetně doprovázejících policistů.
- - -
18.9.2013
Jaké jsou ohlasy na cyklojízdu a na uzavření Smetanova nábřeží? Já to moc nesleduju, takže nevím. Zaregistroval jsem jen zuřivé negativní reakce na NaKole.cz, od lidí, od kterých se ale nic jiného nedalo očekávat. Tenhle server je pro městskou cyklistiku prostě ztracený. V podstatě propaguje co nejmenší omezení vjezdu aut do centra, budování parkovacích kapacit v památkové zóně atd. S těmito lidmi nemá vůbec smysl diskutovat. To se dá jen s někým, s kým má člověk alespoň minimální názorový průnik. Tady něco takového zcela chybí. Co Tě nadzvedlo nejvíc? Způsob diskuse konkrétních lidí, specielně "újezďáka", kterého považuju za najatého provokatéra, protože normální člověk by se takhle chovat nemohl. Co konkrétně mu vyčítáš? Prakticky všechno, ale v poslední době opakovaně překročil meze slušné mezilidské komunikace. Nějaký příklad? Například trvale bojuje s Hraboshem. To by samo o sobě nemusel být problém, ale nazvat ho "cyklonáckem", je hodně za hranou. www.nakole.cz/diskuse/17104-rizeny-kolaps.html#comment576032 Copak nevíš, že podobná přirovnání používají ti, kteří jsou touto ideologií podvědomě nebo i vědomě fascinováni? Vezmi si třeba Topolánka a jeho okolí s jejich "nocí dlouhých nožů", "Toplánkovým Bormannem Dalíkem" či hrozbou "Es kommt der Tag..." Máš asi pravdu. Újezďákovo uvažování a jeho argumentace mi v mnohém nacisty připomíná. Přesto jsem ho ale (doufám) takto nikde neoznačil. Čím konkrétně Ti připomíná nacisty? Podobnou argumentací. Například do zblbnutí opakuje, že na svých cyklistických vyjížďkách nepotkává žádné cyklisty, čímž "dokazuje", že není pro koho budovat cyklistickou infrastrukturu. Bodejť by je potkával, když je Praha pro ně tak nebezpečná. Je to stejné, jako když nacista ve čyřicátých letech argumentuje tím, že nepotkává skoro žádné Židy... Bodejť by je potkával, když... (dosaď si sám). Cyklojízdy bojují za to, aby se podmínky pro cyklisty zlepšily natolik, aby je do ulic dostaly, a ne obráceně... Očekává snad Újezďák, že cyklisté budou ve velkém riskovat své životy, aby vysoké počty zbytečně zmařených životů přiměly magistrát jednat? On ale takhle nějak uvažuje. Logiku to ale nemá. Z toho, že nepotkává cyklisty, vyvozuje, že účastníci cyklojízdy po návratu z akce odložili svá kola. Neznám blbější úvahu. Copak mu nedochází, že i kdyby VŠICHNI účastníci cyklojízdy, která se konala na JEDNOM MÍSTĚ A V JEDEN OKAMŽIK, ta kola vytáhli, byli by prostorově rozptýleni na pěti stech čtverečních kilometrech a časově řekněme po šestnácti hodinách, tudíž pravděpodobnost, že by někoho z nich potkal zrovna na své trase a zrovna během té hodiny, kdy po ní jede on, by i v takovém případě byla zanedbatelná? To si skutečně představuje, že kdykoli vyjede, tak vždycky potká tisícihlavou cyklojízdu, aby si mohl odškrtnout, že její účastníci hned po akci neodložili kola? Jestliže pro jednoduchost vezmeme tisícovku účastníků a rozptýlíme je po ploše 500 qkm, jak daleko budou od sebe? Počítat to nebudu, ale odhadnout to můžu: Vychází mi zhruba jeden cyklista na půl čtverečního kilometru, takže by byli zhruba 800 metrů od sebe... Ovšem za předpokladu, že by vyjeli všichni ve stejný okamžik. Takže ta pravděpodobnost setkání není vyloženě nulová... Ano, za předpokladu, že všichni vyjedou zrovna v době, kdy se Újezďákovi zamane na hodinku vyjet a počítat cyklisty. Újezďák prostě "zapomněl" tu cyklojízdu naředit v prostoru a čase zhruba v poměru 1:10.000. A to už se té jeho nule blížit začíná... Já myslím, že on to moc dobře ví a tuhle logickou chybu jen využívá pro manipulaci s "veřejným" míněním. A Ty jsi dnes cyklisty potkával? Ano, potkával, a to i přesto, že po většinu dne pršelo. Na sedmikilometrovém úseku jsem jich zhruba mezi 17:30 a 18:00 hod. napočítal přes dvě desítky. Ono totiž taky záleží na tom, kdy a kudy člověk jezdí. A hlavně: To, že něco nevidím, rozhodně nelze zobecňovat tak, že to neexistuje, natož z toho vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry ohledně dopravní infrastruktury nebo třeba se "jen" otírat o účastníky cykojízd. Naopak když něco vidím, tak mohu splehlivě prohlásit, že to existuje. U Újezďáka je navíc dost aktuální otázka, jestli vidět CHCE. Já kdybych nechtěl, taky bych nemusel vidět... Zavřít oči dokáže každej. Naopak to, že něco vidím, se už do nějaké míry zobecnit dá. Minimálně to vyvrací tvrzení, že po Praze nikdo nejezdí. I za velmi nepříznivého počasí dost lidí vyjelo. Jen je Újezďák z nějakého důvodu nepotkal, neviděl nebo prostě přehlédl. Potkával jsi tedy účastníky cyklojízdy? Copak já vím? A je to vůbec důležité? Samozřejmě jsem nepotkával slečinky v letních šatičkách a slamácích, ale o to snad nejde...
- - -
19.9.2013
Kudy jsi to vlastně jel, když jsi potkával i za nepříznivého počasí tolik cyklistů? Z Karlína podél Vltavy do Podolí. To jsi tedy musel přes Smetanovo nábřeží... Přesně tak. No a jak to tam vypadalo? Nejelo tam o nic víc aut, než když to bylo uzavřené. Jak to? Nic tam nejelo, protože všechna auta stála. Za dobu, co jsem je předjížděl po tramvajovém pásu (nikdo po mně nemůže chtít, abych tam v tom jejich smradu stál s nimi), se ani jedno auto nepohnulo. Smetanovo nábřeží bylo jedno dlouhé parkoviště aut se zapnutými motory. Takže průjezdný to bylo úplně stejně, jako kdyby to bylo uzavřený... Tak nějak. Pokud tam ty auta mají stát v permanentních zácpách, tak to ať tam raději nevjíždějí vůbec, Takže jsem všemi deseti pro uzavření této exponované části Starého Města pro auta. Motoristická lobby bude tvrdit, že se tím zahustí provoz na objízdných trasách... Promiň, ale oč bude provoz na objízdných trasách v takovém případě hustší než v okamžiku, kdy na Smetanově nábřeží stojí kolona? Mě se na to neptej... Jestli stála i Karmelitská na Malé Straně, tak bych vymetl auta i odtamtud. Tak proč proboha budovali za ty nekřesťanský peníze Strahovskej tunel? Kolik řidičů těch stojících aut mělo start či cíl v této oblasti? Ať mi nikdo netvrdí, že to není tranzitní doprava. Ti blbečci si prostě přes centrum "zkracují" cestu. A přibejvá jich, když prší. Oni používají auto i jako deštník... Jak často přes Smetanovo nábřeží jezdíš? I několikrát týdně. A vždycky to tam stojí? Kolona je tam vždy. Někdy se pomalu sune, jindy stojí. Plynulejší provoz je tam jen hodně pozdě večer a o některých víkendech. Vždycky tam tedy jedeš po tramvajovém pásu? Téměř vždy. Do přímého směru se zařadím vždycky až před křižovatkou u Národního divadla. Jinak to nejde? Mohl bych se zařadit do té smradlavé poskakující kolony a přeskákat to tam s nima. Musel bych bejt ale padlej na hlavu. Druhá možnost je, že bych se tu kolonu pokoušel předjet zprava (to mají řidiči děsně rádi), ale to nebývá snadné, protože se řidiči tlačí hodně k obrubníku, aby nepřekáželi tramvajím. Třetí možnost je jet nebo to kolo vést po chodníku mezi chodci. Takhle tam jezdím nerad, protože nemohu zaručit, že někoho neohrozím. A vést se mi to nechce, protože jsem cyklista a ne chodec. To bych po té Praze mohl rovnou začít běhat a nechat kolo doma. Není ta jízda po tramvajovém pásu nebezpečná? Absolutně ne. Když projíždím kolem Novotného lávky, vím, jak daleko je za mnou nejbližší tramvaj. Ta se navíc o dost zdrží v zastávce. Tudíž mám vždycky spoustu času, abych se po kolejích dostal k Národnímu divadlu. Navíc je tam u kostela sv. Františka z Assisi značka, že má jet cyklista po kolejích, a nikde tam pak není zrušená. Tedy aspoň o tom nevím. Podle mě tedy platí až k nejbližší křižovatce, kde se lze do mého směru připojit, což je až u Národního divadla. Svérázný výklad, ale když Ti to stačí... Není to výklad, ale připravená výmluva. Ať mi to případný policajt ukáže, kde končí příkaz jet po kolejích... Ale v každém případě je to nejrychlejší a taky nejbezpečnější způsob, jak se dostat k ND. A máš s policajtama problémy? Tak jednou za deset let. Ale zrovna dneska na mě ale jeden něco halekal z okýnka služebního vozu. Co chtěl? Stál jsem s kolem u přechodu pro chodce (Legerova x Rumunská) s nohou na pedálu. Připomínal mi, že je to přechod pro CHODCE, "jestli to náhodou nevím..." A neměl "náhodou" pravdu? Měl a já jsem mu to nevyvracel. Jenže za prvé ÚMYSL (jakkoli podle něj zjevný) není ještě přestupkem, za druhé měl v dané chvíli smůlu, protože jsem se ten přechod přejet NECHYSTAL. A co jsi měl tedy v úmyslu? Čekal jsem, až přejedou auta od Sokolské a chystal jsem se využít zelený signál v jejich směru k tomu, abych se napojil na tuto komunikaci a pokračoval Rumunskou směrem k Tyláku. A to se smí? Neznám předpis, který by to zakazoval. Nebo snad znáš předpis, který by upravoval, v kterém místě smíš nebo nesmíš s kolem vjet či vstoupit na komunikaci? V místě přechodu pro chodce se to nesmí? Proč? Křižovatku bych přece projížděl na zelenou. Ale do komunikace bys vstupoval v místě přechodu na červenou. A je rozdíl v tom, kdybych s tím kolem kousek popošel a na tu komunikaci vstupoval mimo přechod, tudíž nikoli na červenou? Navíc kdybych vstupoval do komunikace na zelenou, zase bych měl červený signál ve směru, kterým se chystám jet. Tak jaký by to mělo smysl? To raději počkám bezpečněji na tom chodníku... Kolize s chodci nehrozí. A udělal jsi to pak přesně tak, jak jsi chtěl? Nevzal sis domluvu policajta k srdci? Udělal. Oni mě upozorňovali, že bych ten přechod neměl přejet, a to jsem neudělal. Ti policajti mi to tou svojí buzerací vlastně jen zkomplikovali. Místo aby plynule pokračovali v jízdě a umožnili mi napojit se do proudu vozidel, tak brzdili provoz za sebou. Když odjeli, udělal jsem přesně to, co jsem měl v plánu. S jediným rozdílem, že se mezitím už přiblížila od Sokolské další auta, takže to bylo s větším rizikem, než kdyby mě nechali na pokoji - v tu chvíli nebyla v dohledu auta žádná.
- - -
21.9.2013
Jak postupuje začátek nové stotisícovky. Určitě už máš zase pár stovek najetých... To mám. Včera jsem se například projek do Berouna podél Berounky a zpátky do Prahy přes Vráž, Loděnici a Rudnou. A dneska? Dnešek jsem věnoval spíše pěší chůzi. Ale žádná túra, spíš procházka. Po Praze? Jo. A během ní jsem zavítal na Smetanovo nábřeží uzavřené pro automobilovou dopravu... A...? Myslím, že se ten prostor v případě vyloučení dá využít podstatně líp. Ale tohle asi (doufám) neměla být ukázka, jak by to v takovém případě SKUTEČNĚ vypadalo. Takže bys nebyl pro vyloučení automobilové dopravy ze Smetanova nábřeží? Samozřejmě byl, ale samotný fakt absence aut mi prostě nějak nestačí. To chápu. Máš nějaký konkrétní poznatek ze své inspekční návštěvy? To nebyla žádná inspekční návštěva, ale přesto si jeden poznatek odnáším. A to...? On to není ani tak poznatek, jako spíše rozpačitý dojem. Byl jsem svědkem praktické ukázky průzkumu veřejného mínění přímo v terénu. A co Tě na tom zaujalo? Myslíš, že to není reprezentativní? Záleží na tom, jak ty výsledky budou interpretovány. V první řadě mě zaujal fakt, že se někdo na názor ohledně uzavření Smetanova nábřeží ptá návštěvníků takové akce. Výsledky budou nutně zkreslené tím, že se ten člověk tam přišel podívat. Předpokládám, že směrem k podpoře trvalého uzavření nábřeží pro auta. Samozřejmě. Ale jak jsem už řekl: Záleží na tom, jak se to podá. Pokud bude tato okolnost dostatečně zdůrazněna, nevidím to jako velký problém. To je Tvá jediná výhrada? Ještě mě zarazilo, že dotazy směřují na dojmy z uzavření tohoto prostoru pro auta, ale bez vazby na obecné preference dotazovaného. Ptali se pouze na věk, pohlaví a přibližnou polohu bydliště. A co jiného jsi čekal? Například dotaz, jestli respondent má auto, jestli ho používá pro jízdy po Praze, jestli tím autem jezdí tranzitně přes centrum nebo jestli má v centru přímo cíl svých cest... To by byl ale úplně jiný průzkum... Asi byl, ale bez těchto otázek bude mít ten jejich takřka nulovou vypovídací hodnotu. Kdo ten průzkum zadal? Magistrát hlavního města Prahy. Podle mě se ale "dovědí" jen to, že návštěvníci akce podporují uzavření Smetanova nábřeží pro automobilovou dopravu, protože tam pak bude čistší vzduch, míň exhalací, příjemnější procházka či posezení na lavičce, případně nějaká ta příležitost k občerstvení či drobnějšímu nákupu. Tohle bych jim ale řekl i zadarmo bez (pravděpodobně dost draze zaplaceného) výzkumu. A co se Magistrát naopak nedoví? Například to, kolika lidí se uzavření dotkne, jak se jich to dotkne, jaký je postoj řidičů obecně, jaký je postoj řidičů, kteří tamtudy projíždějí, atd. To bych zase dokázal předpovědět já: Bude jim to vadit, budou to považovat za omezení jejich osobní svobody ze strany cykloteroristických aktivistů... No a přesně tohleto já si nemyslím. Domnívám se, že i část řidičů - dokonce i část těch, kteří tamtudy projíždějí - by mohla tu trvalou uzavírku schvalovat, uvítat nebo i podporovat. To se ale z výsledků toho prováděného průzkumu zcela určitě nedovíme, protože se tazatelka nezeptala ani na to, zdali má respondent auto, natož na takovou samozřejmost, jestli ten uzavíraný úsek pro své případné jízdy po Praze využívá. Komu Magistrát ten výzkum svěřil? Prý agentuře Agora CE. Já tu agenturu neznám. Řekli mi jen ten název. Žádní profesionálové to ale asi nebudou... Na internetu jsem si pak zjistil, že ředitelkou té agentury je Ivana Bursíková - bývalá manželka Martina Bursíka, takže k nějaké objektivitě to bude mít hodně daleko a vlastně o ni ani nejde...
- - -
1.10.2013
Neuvažuješ už o rukavicích proti chladu? Zatím je nevozím, ale už o tom přemýšlím. Na sluníčku je ale pořád ještě příjemně. Dokonce jsem si vyjel na vyjížďku jen tak - žádná služební cesta, žádnej klient... Prostě jen tak... Kam to bylo? Nikam daleko. Jen po Modřanské stezce na Zbraslav a Jarov a potom někudy zpátky. Tam muselo být hrozně plno... Ani ne. Byl jsem tam bv poledne. Ale naučil jsem se tam nové slovo... Určitě nějakou sprostotu. I když jako překladatel bys měl mít v tomto oboru širokou slovní zásobu v několika jazycích... To mám, ale aktivně je nevyužívám. Na té stezce šlo ale o něco jiného. Protijedoucí cyklista na mě zahalekal něco jako "Pozor, na cestě jsou hadi!" A byli tam? Původně jsem to pochopil jako že se tam zapomněla nějaká užovka nebo zmije, ale v tuhle dobu už jsou dávno zalezlé. Když jsem pak ten úsek projel, pochopil jsem, že měl na mysli podélné trhliny v asfaltu vzniklé v důsledku postupného sesouvání terénu pod cyklostezkou. To může být dost nebezpečné... Pro kola s úzkými plášti asi jo. Ale když člověk trochu kouká, kam jede, dá se tomu pohodlně vyhnout. Mimoto jsou většinou vylité asfaltem, takže to kolo tam tak snadno nezapadne. Není každý tak zkušený jako Ty... Vím o jednom místě, kde je podobná trhlina a nikdo ji neřeší. A ta je podstatně širší a nebezpečnější. Přitom na mnohem frekventovaněšjší části stejné stezky. A asfaltem ji nikdo nevylil... Kde přesně? Proti ústí Jeremenkovy ulice na nábřeží ve směru ke Žlutým lázním. Tam mám strach i já.
- - -
Konflikty s řidiči zatím žádné? Nic, co by stálo za řeč. Ale zato jsem měl konflikt s chodcem. Ty jsi přece k chodcům tak ohleduplný, až je to někdy směšné... To sice jo, ale s tímhle chodcem jsem se nedostal do konfliktu v situaci, kdy bychom se nějak střetli v provozu. Ten dědek (něco přes sedmdesát) stál mezi auty parkujícími na středovém dělicím pruhu (původně tramvajovém pásu), mimo přechod a zjevně se ani nechystal přecházet. Co tam dělal? Prostě tam stál a čuměl. Když jsem ho míjel (mezi námi mohly být tak čtyři metry, minimálně jeden celý jízdní pruh), hulákal na mě něco jako "Máš jet u kraje, ty blbečku!" A Ty jsi nejel po kraji? Ne, objížděl jsem taxík stojící v pravém jízdním pruhu. Tak jak to ten dědek myslel? Ale on přece vůbec nemyslel! On si prostě potřeboval zanadávat. Vždyť právě proto tam stál. Bylo to naprosto evidentní. Vůbec mu nešlo o to, jestli jeho výtka bude dávat nějaký smysl. Reagoval jsi na to nějak? Stálo Ti to za to? Kdyby tam nebyl ten "blbeček", tak bych to zcela jistě ignoroval. Ale takhle mě to začalo zajímat. Zastavil jsem a kousek jsem se vrátil, abych se ho zeptal, jak to myslel, případně abych mu vysvětlil, proč jsem jel tak, jak jsem jel, pokud to potřeboval vědět. Co on? Začal couvat a schovávat se za ty auta. No, nedivím se mu - neměl čisté svědomí (nadával zcela zbytečně a samoúčelně) a chápu, že se bál nějaké odplaty, kterou jsem ale samozřejmě neměl v úmyslu. Tak jsi nad ním mávnul rukou? Ještě ne. Za prvé jsem mu vysvětlil, že jsem objížděl stojící auto, tudíž jsem těžko mohl jet po okraji vozovky, jak si asi představoval, za druhé jsem se mu vysmál, jaký je to "hrdina", když přede mnou zdrhá, ale na pokřikování a nadávání ze zálohy měl odvahy dost. Co vedlo toho dědka k tomu, aby Ti nadával? Paranoia querulans - to je diagnóza dnes většinou starších lidí, která se projevuje tím, že postižený má nutkavou potřebu být se vším nespokojený, všechno kritizovat, každému nadávat, s každým se hádat. Tihle postižení se velmi často pohybují mezi lidmi, kde pak vyloženě vyhledávají příležitosti, aby si mohli zanadávat nebo se rovnou pohádat. V některých těžkých případech může tato porucha vést až ke zbavení svéprávnosti. Tohle ale vypadalo spíše na lehčí formu. Očekával bych, že budeš víc nad věcí. Hádat se s psychicky nemocným člověkem... Máš pravdu. Ale někdy je to opravdu těžké. Vždyť si vem ten můj dlouholetý spor na NaKole.cz... Co je to jiného než můj naprosto zbytečný a nikam nevedoucí spor s psychicky narušeným jedincem?
- - -
Jiné zážitky už nemáš? Vlastně mám: Těsně (skutečně pár minut) předtím, než jsem se zastavil u toho nadávajícího dědka, jsem ve Vyskočilově ulici za sebou uslyšel takřka ohlušující ránu. Ohlédl jsem se a viděl jsem, jak z tmavozelené dodávky, která mě právě předjížděla v křižovatce, vypadl náklad - balík řeziva - a částečně se rozlétl po vozovce. Prostě neměl dovřené zadní dveře (asi bylo to dřevo moc dlouhé), a jak při tom rozjíždění a předjíždění akceleroval, tak se mu ten náklad uvolnil a vypadl dozadu na vozovku. Všiml si toho ten řidič? Jo, ten řidič to naštěstí zaregistroval, ale v té křižovatce nezastavil. Dojel na další, kde se otočil a pro náklad se nejspíš vrátil. Během toho za jízdy telefonoval. A neohrozilo Tě to nějak? Mě ani ne. Mohlo to ale dost ohrozit ty, kteří jeli za ním. Rozsypaná prkna a hranoly na vozovce málokdo předpokládá...
- - - 2.10.2013
A hned přidám další zážitek z dnešního dopoledne: Radlická směrem nahoru, tramvajový ostrůvek přede mnou. Těsně před refýží mě předjíždí nějaké černé monstrum typu "Frauenpanzer", když se zařazuje do pruhu, zadkem mě zatlačí k obrubníku... Ale nejen to. Nepokračuje v jízdě, nýbrž to rovnou vezme přes obrubník na chodník, kde zastaví a vystupuje z něj nehezká bruneta - něco přes třicet. Je mi jasné, že jsi to nejspíš nenechal bez komentáře... No, nenechal. Ale je zajímavý, že mluvit začala ona. Asi se Ti chtěla omluvit... Ne. Díky mé reflexní vestě mě nejspíš považovala za policajta nebo něco podobného a začala mi sama vysvětlovat, že tam na tom chodníku zastavit MUSÍ atd. Mně v tu chvíli ale nešlo vůbec o to, jestli stojí na chodníku, ale o to, že mě přimáčkla na ten obrubník - buď prostě jen podcenila délku svého vozidla nebo se "musela" zařadit do pruhu přese mě, protože jinak by to už brala levýma kolama přes refýž. Ona si ale vůbec neuvědomila, proč se tvářím naštvaně, a hájila své parkování na (poměrně úzkém) chodníku. Vůbec jí nedošlo, že vůči mně by správné chování bylo, kdyby mě prostě nechala jet a na ten svůj chodník, když už to muselo bejt, si zajela až potom. Ale ne, ona mě musela ještě na poslední chvíli riskantně předjet... Jak jsi jí na to odpověděl? Že je mi její parkování na chodníku ukradený, pokud mě přitom nerozmázne o obrubník. Na její reakci jsem ale už nečekal. Za mnou se začaly hromadit další auta, který mě nemohly předjet, protože jsme byli u toho tramvajového ostrůvku. Všechno ale proběhlo tak rychle, že řidiči za mnou jen přibrzdili a ani nemuseli zastavit. Ty máš samý negativní zážitky. Ty to snad přímo přitahuješ... Ale vůbec ne. To, že se mi něco takového občas přihodí, je prostě dáno tím, že se v tom nejhustším pražském provozu přímo v centru pohybuju i několik hodin denně. Ta pravděpodobnost výskytu takové situace je pak samozřejmě dost vysoká. To by pak ale musela být stejně vysoká i pravděpodobnost pozitivních zážitků... Taky že jo. Po poledni na zpáteční cestě jsem se dostal do velmi obtížně řešitelné situace, kde jsem byl odkázaný na vstřícnost řidičů. No a hned první z nich mě s tím kolem nechal přejít, ačkoli nemusel. Snad poté pochopil moje děkovné gesto... Tady jsem byl v neprávu zase já - nikam jsem nepospíchal, takže jsem to mohl vyřešit tak, že bych býval popojel sto metrů k nejbližšímu přechodu pro chodce a nesnažil se s tím kolem přejít na velmi nepřehledném místě. Taky holt nejsem svatej...
- - -
A hned další negativní zážitek z dneška: Jedu Legerovou ulicí vpravo od spíše stojící než poskakující kolony aut, místa mám habaděj - prostě pohoda. Najednou mi u výjezdu z nějakého baráku vystrčí z chodníku čumák do cesty nějaký auto. To Ti nedávají přednost už ani při vjíždění z chodníku na vozovku? Vždyť víš, že to v poslední době není poprvé, ale tohle bylo o to "zajímavější", že on tam neměl prostor - stála tam kolona aut, takže na tu silnici prostě vyjet nemohl. Občas takhle debilně vyjíždějí auta, ze kterých je blbej výhled, aby řidič líp viděl... A asi uznáš, že Tě tam nejspíš nečekal... Asi nečekal, ale snad by měl... Zná (měl by znát) předpisy a já jsem žádné neporušil. Tudíž mě tam čekat měl. Dokážu si představit, že tam asi dlouho čekal, nikdo ho nepouštěl, tak si chtěl najet, aby si mohl zařazení do kolony na ostatních řidičích vynutit. To je velmi pravděpodobné. Dokonce mám pocit, že před ním byla mezi auty o něco větší mezera než mezi ostatními - zhruba dvoumetrová. A nepouštěl ho zrovna někdo? To nevím, případné gesto řidiče v koloně nemám šanci zezadu zaregistrovat. Ale v každém případě se cpal někam, kam se (aspoň v danou chvíli) ani náhodou nemohl vejít. No a Ty jsi do něj narazil? Nikdy nejedu tak rychle, abych nedokázal účinně zareagovat na podobné nedání přednosti. Úplně stejně jako v předchozím případě na té Vršovické jsem prostě udělal vlnu doleva a prosmýkl se mezi ním a autem, které mu (podle Tebe) mohlo dávat přednost. Pak jsem se vrátil na pravý okraj a pokračoval v cestě. Že ses asi lekl Ty, si dokážu představit, ale zaregistroval Tě alespoň ten řidič vyjíždějící z chodníku? Zaregistroval a dokonce i zareagoval: Šlápnul na brzdu. A protože měl otevřené okénko, zaregistroval jsem zase já jeho verbální reakci. Asi to nebyly žádné lichotky... Za tu chvilku, co jsem se mu vyhýbal, jsem zaregistroval asi deset slov, z nichž jsem rozuměl jen asi čtyřem a všechna byla sprostá. "Ku..a" bylo asi nejslušnější z nich.
Doufám, že ses zase nezastavil, abys mu vysvětlil, že chybu udělal on a ne Ty... Ne, tentokrát ne. Ale říkal jsem si, jak musí být ti řidiči už předem nervózní, napružení, naštvaní, když na SVOJI VLASTNÍ CHYBU okamžitě reagují vodopádem sprostých slov. Každý reaguje na stresovou situaci jinak... Okamžitě jsem si vzpomněl na Hekynena z NaKole.cz - ten taky neumí mluvit jinak než sprostě. I bez stresu. Ještě na jednoho z té diskuse jsem si vzpomněl: na Ivánka, manžela Arabice. Ten mluvil (psal) opravdu hodně sprostě, ale na rozdíl od Hekynena k tomu měl vždycky racionální důvod, kdežto u "Hekyho" je to vždycky naprosto samoúčelné a hloupé. Tohle je prostě asi už takový druh lidí... No, druh... Spíš je to sorta lidí, kteří si svým sprostým vyjadřováním něco kompenzují. Nízké vzdělání, nízké sebevědomí, nízký plat, malou postavu nebo kdovíco ještě nízkého či malého... Ta všudypřítomná nervozita pražských řidičů je snad pochopitelná... Pochopitelná snad, ale naprosto zbytečná. Oni si ty stresové situace vytvářejí vzájemně. Překážejí jeden druhému, vztekají se, nadávají si... Ale hlavně když každý z nich sedí sám v pěti- a vícemístném smradlavém auťáku. Každej z nich si připadá děsně důležitej a od ostatních očekává, že to budou respektovat a uhýbat mu z cesty. Cyklisty, kteří se na těch zácpách nijak nepodílejí a nikomu nesmrdí pod nos, považují za obtížný hmyz. Oni si svou vinu na těch stresových situacích ale nepřipouštějí. Úplně jim vidím do těch jejich hlav: Ocitnou-li se v dopravní zácpě, nikdy nedávají vinu sami sobě, ale vždy jen těm druhým, kteří PRO NĚ tu stresovou situaci vytvořili. Oni si neřeknou "Opět se podílím na vytvoření zácpy", ale "Zase se mi postavila do cesty zácpa". Jako by to bylo něco, co přichází shůry a za co nikdo (natož řidiči) nemůže. Je to projev jakéhosi scestného uvažování - něco jako "Já jediný mám právo jet autem, všichni ostatní jsou jen potenciálními tvůrci zácp". Tobě ale dopravní zácpy snad nijak nevadí... Je pravda, že mě to zpravidla nijak neomezuje v rychlosti přesunu, dokonce je to pro mě bezpečnější, než když kolem mě sviští auta dvojnásobnou rychlostí než mám já. Ale na druhou stranu je podstatně horší vzduch, který musím dýchat, ačkoli jsem zpravidla jediný, který k tomu nepřispívá. Takže máš vlastně zácpy rád - teda až na tu kvalitu vzduchu... Vlastně jo. A to hned z několika důvodů: Samozřejmě ta moje vyšší bezpečnost při jízdě, ale hlavně si říkám, že by se z toho ti řidiči už konečně mohli poučit a zvolit jiný způsob dopravy. Ale pravda je taková, že ONI to čekají od ostatních řidičů, aby ONI už konečně mohli těmi svými auty po té Praze jezdit plynule... Přiznej se: Ty se těm řidičům v zácpách v duchu vysmíváš... Proč v duchu? Pro mě jsou to debilové, a když to jde, dávám jim to jaksepatří najevo. Dneska jsem se vpodvečer vracel po té magistrále domů a od Hlávkova mostu až na Pavlák jsem projížděl mezi stojícími auty se zhruba patnácti stovkami nasraných řidičů. Měl jsem přitom silný pocit zadostiučinění. To je zhruba tolik, jako bývá účastníků cyklojízd... To je hezký postřeh a hlavně příležitost srovnat, jak zatěžuje městské prostředí patnáct stovek motoristů a patnáct stovek cyklistů. Zajímavé je, že proti těm každodenním patnácti stovkám stojících a páchnoucích aut nikdo neprotestuje, ale jednou měsíčně patnáct set cyklistů - to je považováno div ne za terorismus.
- - -
5.10.2013
Tak kde jsi dnes lítal? Vlastně jsem se opět (jak jinak?) jen přepravoval. 28 km za otcem a pak zase zpět. Takže jedna z Tvých nejobvyklejších tras... Trasa obvyklá byla, ale nebylo příliš obvyklé to, co jsem dělal mezi cestou tam a cestou zpátky... Já samozřejmě vím, že tam chodíš pracovat, pomáhat atd. Jenže dnes to bylo poněkud specifické: Ručně jsme (po dvaceti letech) vyprazdňovali septik - šoufek, kýble atd. Vždyť to znáš... Který technologický krok jsi měl na starosti Ty? Nosil jsem kýble s hovnama do připravených jam na zahradě. Používáme to jako výtečné hnojivo - například pod jabloně. Asi nijak zvlášť příjemná práce... Já nejsem žádná slečinka. Ale stejně... Ta hmota byla dokonale přírodně vykvašená - a žádná chemie. Zápach tudíž nebyl skoro žádný, nebo aspoň ne takový, aby se z toho komukoli mohl třeba zvedat žaludek. Kolik té hmoty jsi odnosil a jak daleko? Mohl toho být tak jeden kubický metr (možná i víc) a naběhal jsem s těma kýblema dohromady určitě několik kilometrů. Měl jsi nějaké ochranné pomůcky? To myslíš nějakej hermetickej skafandr nebo něco podobnýho? Ne, neměl jsem vůbec nic. Ani rukavice. To jsi od toho musel bejt celej zadělanej...
Ze začátku ani ne. Ale je fakt, že při plnění kýblů šoufkem se zasviní i ucha, za která jsem to pak při nošení držel. Takže ruce jsem od toho měl samozřejmě zadělaný hodně. Pak se mi ty (samozřejmě i zvenku zaprasený) kýble při chůzi občas šmrdlaly o kalhoty, no a při vyklápění to občas dost vysoko vycáklo, jak to nebylo úplně homogenní, takže jsem byl potřísněn i zepředu, občas jsem si tedy musel i otřít brejle, abych na to dobře viděl. Teď už ale doufám přeháníš... Vůbec ne. Zpočátku jsem si dával pozor, abych se moc nezaprasil, ale po dvaceti kýblech mi to už začalo bejt jedno a podle toho to pak taky vypadalo. Doufám, že jsi měl aspoň nějakej pracovní oděv... Ne, dělal jsem to v tom, v čem chodím a jezdím během pracovního týdne po Praze. Ale neboj, hned jak jsem přijel domů, letěly ty věci do prádla... Ty jsi v tom zacákaném oblečení absolvoval zpáteční cestu?!? Trochu jsem to před cestou otřel čistou vodou. Oschnout, abych to mohl vydrolit, to do té doby většinou nestačilo. To jsi musel ale hrozně smrdět... Jak jsem říkal - ta hmota i sama o sobě smrděla minimálně a navíc jsem nejel domů nějakým autobusem nebo vlakem, abych tím zápachem obtěžoval případné spolucestující. Když jsem jel na kole mezi polema, nebyl tam nikdo, komu by to mohlo vadit. A když jsem pak jel přes Prahu, bylo to za prvé už dost vyvanulé, za druhé to není ani zdaleka tak hnusný a nebezpečný zápach, jako ten, co mi ho vypouštějí přímo pod nos řidiči aut. Takže pokud oni něco z toho cítili, dobře jim tak. Doma jsi doufám prošel důkladnou očistou... Samozřejmě. Přece v tomhle stavu nepolezu do postele. Všechno letělo do špinavého prádla a já jsem se taky důkladně vykoupal a umyl. Jestli ses té hmoty tak dlouhou dobu dotýkal holýma rukama, tak ani to důkladné umytí nemohlo ten zápach odstranit úplně. Máš pravdu, trochu znát to je, ale jak říkám - nejsem žádná zimperlich slečinka. Před spaním to vemu ještě jednou nějakým účinným saponátem a fertig. Co kolo? Nesmrdí od toho taky? Vzhledem k tomu, jak po dokončení té práce vypadaly moje nové sváteční boty, které jsem si na tu práci (dle svého dobrého zvyku) rovněž nepřezul, čekal bych nějaké stopy na pedálech. Ale na řidítkách ani na sedle nemělo šanci nic ulpět. Nebude se Ti v noci o detailech té práce zdát nějaký děsivý sen? Občas se mi o fyzické práci zdá, ale proč by takový sen měl být děsivý? Tohle prostě patří k životu. Pokud mívám nějaké děsivé sny, tak nanejvýš o politice nebo o tragicky deformovaných lidských povahách, na které tu a tam narazím. Jmenovat snad nemusím. Proti tomu je i všechna ta letitá kejda hotovej růžovej olejíček.
- - -
7.10.2013
Souvisí Tvá dnešní dobrá nálada i s Tvým ježděním na kole? Nejen s ježděním, ale celkově s intenzitou mé dopravy vlastní silou. Není to totéž? Ne úplně. S mými statistikami hodně zahýbalo mé plavecké léto a teď trochu i pěší chůze. Jízda na kole teď ale samozřejmě drtivě převládá. Takže Ti dělají radost Tvá statistická čísla? Samozřejmě. Jinak bych se o těch pozitivních trendech těžko dověděl. A v čem ty "pozitivní trendy" spočívají? Po nějaké době jsem se opět dostal přes hodnotu 2 - slovy DVA. Co to číslo vyjadřuje? Poměr kilometrů, které jsem urazil vlastní silou, a těch, které jsem absolvoval nějakým motorovým dopravním prostředkem - vše za posledních 365 dní. Chceš říct, že jsi na kole a pěšky za posledních 365 dní urazil dvakrát víc než všemi motorovými dopravními prostředky dohromady... Přesně tak, ale nejen na kole a pěšky, ale je tam také to plavání. I když i bez něj by to přes tu dvojku bylo. Nějaká přesnější čísla? Kolo 6655 km, pěšky (ostudných) 756 km, naplaváno 88 km. Dohromady 7499 km. To ale sčítáš hrušky s jabkama... Kilometr plavání například není totéž jako kilometr na kole. To je mi jasné. Vedu si samozřejmě i statistiky časové... A ta motorová doprava? Auto 463 km, bus 1867 km, vlak 1255 km, metro 28 km, tram 2 km. Dohromady 3615 km. Proč vůbec ten parametr sleduješ? Vyjadřuje míru ekologičnosti mojí dopravy. Tu přece vyjadřuje i pouhý součet kilometrů ujetých motorovými prostředky potažmo množství zplodin tomu součtu odpovídající... Ano, ten sleduju taky. I tam jsem na rekordně nízkých hodnotách. Ještě nikdy v téměř jedenáctileté historii svého měření jsem se nedostal pod hranici 4.000 km. Až teď, v posledním měsíci. To je jedenáct kilometrů denně. To zas není tak málo... To tedy JE málo. Když si vezmeš, že jen objet každý týden všechny mé klienty znamená až 6.000 km ročně... A kde je tuzemská či zahraniční dovolená, víkendy mimo město, návštěvy pražských a mimopražských příbuzných či přátel atd.? Kdybych chtěl někomu tvrdit, že se "v žádném případě" neobejdu bez auta, nebyl by problém ho utlouct neprůstřelnýma argumentama. Myslíš, že tuhle cifru dostaneš ještě níž? Obávám se, že už moc ne, protože zdaleka ne všechny moje cesty motorovými prostředky jsou dobrovolné. Musím brát ohled na rodinu a další lidi kolem sebe, kterým bych nějakou svou fanatickou tvrdohlavostí, že musím úplně všude jet na kole, hrozně komplikoval život. Člověk nežije ve vzduchoprázdnu. Jsi tedy schopen alespoň ještě posílit podíl hromadné dopravy na úkor automobilové? To určitě ano. Ten potenciál je takový, že bych to auto mohl stáhnout na nějakých padesát km ročně. Horší to bude s poměrem silniční a kolejové hromadné dopravy. Za prvé je ten vlak dnes už o tolik dražší než autobus, že bych tím už příliš poškozoval svůj rodinný rozpočet, za druhé trasy, které jezdím pravidelně (více než desetkrát ročně), jsou autobusem pokryty mnohem lépe než vlakem.
- - -
18.10.2013
Byl jsi včera na cyklojízdě? Byl, i když jsem si vzpomněl na poslední chvíli. Už mě tyhle akce tolik nezaměstnávají mysl jako dříve. Ale nakonec jsem jel. Kolik vás tam bylo? Asi šedesát. To nevypadá na nějakou masovou akci... Není to málo. Měli jsme i policejní doprovod - akce byla řádně nahlášena, debilové z NaKole.cz budou mít problém nazvat tuto akci nějakým terorizováním motoristů. Právě proto, že jsou to debilové, tak to tím terorismem klidně nazvou. To ale nebude odpovídat skutečnosti. Dopravu jsme nezdrželi ani o pár minut - místy maximálně tak o jeden cyklus na semaforu. Většinou jsme projížděli místy, kde auta stála nikoli kvůli nám, ale kvůli tomu, že jich prostě bylo moc a blokovala se vzájemně. Byly nějaké incidenty? Nic jsem nezaregistroval. Ale abych byl spravedlivý, občas se na křižovatkách ozvalo netrpělivé zatroubení, ale to bylo zpravidla motivováno nepochopením, proč auta vpředu na zelený signál neragují tak rychle jako jindy. Většinou jsme ale budili pozitivní pozornost. Byla tahle cyklojízda něčím zvláštní? Měla název "neonová", takže skoro každý měl nějaká světýlka navíc, někteří byli vybaveni neuvěřitelnými zdroji světel - různé fosforeskující trubičky ve výpletu, desítky diod na ráfku, různé bizarní fosforeskující hadičky propletené rámem, výpletem, řidítky, helmou atd. Byl na to docela pěkný pohled. Co jsi měl Ty? Nebyl jsem nijak extra vybaven - žluté a bílé světlo vepředu, červenou blikačku vzadu a tříwattové červené koncové světlo na zadním blatníku. V tom provozu se spíš vyjímaly reflexní plochy na mé oranžové "cestářské" vestě. Navíc jsem měl trochu technické problémy se zadní lucernou: Je stavěná na podstatně nižší výkon, takže má plastovou objímku. Moje tříwatová žárovička to příliš zahřívá, plast se roztahuje, žárovička pořádně nedrží, takže ztratí kontakt a přestane svítit, takže to musím při jízdě občas upravovat.
- - -
18.10.2013
Tak už máš to světlo v pořádku? Ne, zjistil jsem, že příčina je ještě o něco hlubší a hlavně pro mě už komplikovanější. Problém je nejen v nepevném uložení žárovky v objímce, ale hlavně v tom, že s tou žárovkou nutně hnu, když nasazuju ten červenej kryt. Takže jsem schopen to světlo rozchodit se sundaným krytem, ale pak tu žárovku hned počochním, když ji tím krytem přikrejvám. A zatím nevím, co s tím. Vyměňovat se mi to světlo nechce, protože k němu chovám nostalgické city - jezdí se mnou už patnáct a půl roku, je to (vedle řidítek a nosiče) jediná součástka, kterou jsem na tom kole ještě nevyměňoval. No tak holt budeš muset... Jsou tyhle blatníkový světla vůbec ještě v prodeji? Jsou, ale už to není ono. Tohle světlo bylo báječně vidět i zboku, což ty nový už nejsou - svítěj jen dozadu. Ale to neřeším, protože mám ještě dvě doma. Ale ani ty už nejsou tak dobrý jako to původní. Ty už si nějak poradíš... Musí mě něco donutit. Buď to, že se chystám na nějakou delší výpravu, kde chci mít kolo v pořádku, nebo když se prudce zhorší podmínky. To ale u Tebe teď nastane v souběhu: Vidím, že se o víkendu někam chystáš a dny už taky nejsou zrovna nejdelší. Navíc ani na počasí není spoleh... A pak jsou ještě řidiči každý rok o něco agresivněšjší a taky hloupější. A jéje - Ty máš zase náladu... Nějaký nový incident? To ani ne. Ale nepříjemné zážitky ano. Dnes jsem jel Slezskou ulicí a zjistil jsem, že někde od Flory je zúžená novými parkovacími stáními na šířku, kdy má za mnou jedoucí auto už problém mě předjet. A to ty auta ještě stojej minimálně polovinou své šířky na chodníku, takže komplikují i pěší provoz. Jediná šance, jak pustit za mnou jedoucí auto před sebe, je uhnout doprava při průjezdu křižovatkou. Ale to fakt není dlouhodobé řešení. To ti takováhle prkotina zkazí náladu? Vnímám to jak projev něčeho obecnějšího: Jako projev toho, že majitelé auta si sice užívají jeho výhod, ale vůbec neřešej, že tím komplikují a znepříjemňují život ostatním. Jakým právem zabírají deset a více čtverečních metrů veřejného prostoru a znesnadňují jeho užívání ostatním lidem? "Já jsem motorista a kdo je víc? Já jsem si koupil auto, budu s ním všude smrdět a ohrožovat ostatní - a ještě vám ho plácnu někam, kde ho budete muset poslušně objíždět a obcházet". A to chceš ty auta ve městě zakázat? Nejraději bych to opravdu udělal. Nebo by se za používání auta, tj. za to všudypřítomné ohrožení, smrad a hluk platily těžký prachy. Ale ne do státní nebo obecní kasy, aby se z toho financovala zase jen infrastruktura pro motoristy, ale pěkně ty prachy rozdělit mezi lidi, kteří jsou tím provozem ohrožováni, kteří musí v tom hluku existovat, kteří musí vdechovat ty jedovaté zplodiny a kterým je ubírán veřejný prostor, přesto, že oni sami žádné auto nemají a nepoužívají. Že KAŽDÉ auto smrdí a působí hluk, se popřít nedá, ale ohrožuje skutečně KAŽDÉ auto své okolí? Vždyť ani řidiči nejsou všichni stejní. Tohle jsme už snad tisíckrát řešili na NaKole.cz, když se tam ještě aspoň trochu věcně diskutovalo. Auta a jejich používaní mají mnoho společného. A není to jen hluk, smrad a zabírání prostoru v ulicích. Je to i sdílená produkce rizik. Počkej - jak: "sdílená"? Představ si to asi takto: Skupina lidí se ozbrojí pistolemi, zavážou si oči, vyběhnou na ulici a začnou kolem sebe bezhlavě střílet. Takové počínání bude mít určitě spoustu obětí. Každá kulka, která někoho zasáhla, má i svého střelce. Ale je vina za ten masakr menší u těch, jejichž kulky nikoho nezasáhly? Copak mají řidiči zavázané oči? Budeš se divit, ale myslím si, že mají. Mohou totiž eliminovat nebo zmírnit jen ČÁST rizik, která svou jízdou způsobují. Ovlivní jen tu část, kterou vidí, a to ještě ne celou. To jako chceš omlouvat ty, kteří způsobí nějakou tragickou nehodu poukazem na to, že ostatní řidiči jsou úplně stejně nebezpeční? Víš, že tak trochu jo? Řidiči se chovají plus minus stejně (to "plus minus" je rozptyl mezi "ohleduplněji a méně ohleudplně"), ale u žádného z nich nemůžeš vyloučit náhodu, která povede k tragické nehodě bez ohledu na to, jestli se jedná o ohleduplného či bezohledného (zkušeného či nezkušeného) řidiče... Bohužel jsem nucen několikrát týdně jezdit kolem místa, kde přejeli dvouletou holčičku. Je tam improvizovaný památníček se svíčkama a plyšákama. Kdykoli tamtudy jedu, mám slzy v očích a neuvěřitelný vztek na všechny ty naduté motoristy, kteří "musí jezdit autem, protože jinak to nejde". Tihle všichni tu holčičku zabili, ne ten jeden, který do ní nacouval. Kterýkoli z ostatních by ve stejné situaci způsobil stejnou nebo podobnou tragickou nehodu. To, že se to stalo konkrétnímu řidiči - jednomu z nich, je jen a jen náhoda. On zcela jistě není nejhorší z nich. Jak můžeš říct, že by to způsobil i kterýkoli z ostatních? Protože viníkem jsou vlastnosti AUTA, nikoli řidiče. Člověk tu vinu na sebe přebírá tím, že se lehkovážně stává řidičem. Usedá-li do auta, měl by se pomodlit: "Bože dej, ať se zrovna mně nepřihodí něco, co ŽÁDNÝ řidič auta nemůže ovlivnit a co by mělo tragické následky pro jiného člověka". Jinými slovy do toho auta usedá s tím, že se taková náhoda stát může a že s tím potom nic neudělá... Přesně tak. Každý řidič naprosto vědomě vystavuje své okolí rizikům, které vytváří tím, že jede autem, ale které nemůže ovlivnit. Spoléhá na NÁHODU. Myslíš, že to, že nikomu neublíží, je jen náhoda? Samozřejmě. Pokud je náhoda to, že někomu ublíží, pak je samozřejmě náhoda i to, že nikomu neublíží. Každý řidič, který se chvástá tím, že najel třeba milion kilometrů, aniž by komukoli ublížil, se vlastně chvástá tím, že zrovna jeho nepotkala situace, která by spadala do zóny neovlivnitelných rizik způsobovaných jeho vlastním vozidlem. Chceš tedy říct, že všichni řidiči mají na svědomí část obětí dopravních nehod? Ano, u těch zkušenějších a ohleduplnějších menší, u nezkušených či bezohledných vyšší, ale u žádného z nich ten podíl viny není nula. Určité NENULOVÉ procento viny mají všichni už z toho titulu, že jezdí autem, což je činnost, u kterých má řidič pod kontrolou jen (větší či menší) ČÁST rizik, která svým počínáním vytváří. Takže naprosto jasný příklad uplatnění kolektivní viny. Není kolektivní vina jako kolektivní vina. Když parta výrostků zmlátí bezdomovce a on zemře na následky mnohačetných poranění, z nichž žádné by nebylo samo o sobě smrtelné, jsou vinni VŠICHNI, protože se AKTIVNĚ podíleli na počínání, které k následku vedlo. NEPŘÍPUSTNÉ je uplatnění principu kolektivní viny jen na základě společného znaku, který se samotným činem nesouvisí. Například odsuzovat VŠECHNY cikány za to, že NĚKTEŘÍ třeba kradou nebo se vyhýbají práci. Za prvé existují příslušníci tohoto etnika, kteří se takto nechovají, za druhé jsou pachatelé podobných činů i mezi jinými etniky včetně většinového. Podobně je to s odsuzováním celých národů (VŠECH jejich příslušníků) na základě něčeho, co napáchali jen NĚKTEŘÍ. A jak to souvisí s našimi motoristy? Proč oni jsou vinni VŠICHNI? Protože je jejich SVOBODNÝM rozhodnutím že začali používat věc, která plodí víc rizik, než mohou ovlivnit. Oni vědomě vystavují ostatní smrtelným rizikům, která mohou ovlivnit jen někdy (i když třeba až v 99%). Ale vždycky tam to malé či větší procento náhody zůstává. Jak se v tom liší od cyklistů? I tam jsou případy smrtelných zranění chodců cyklistou atd. Ty případy jsou, ale všechny jsou v té ovlivnitelné zóně. Cyklista se může chovat tak, že eliminuje VŠECHNA RIZIKA. To je vlastnost jízdního kola. VŠECHNY případy usmrcení jiného člověka cyklistou jdou na vrub nezodpovědného či bezohledného chování cyklisty. Kdežto řidič auta je nebezpečný i při ABSOLUTNÍ ohleduplnosti a MAXIMÁLNĚ odpovědném počínání. Vzpomínám si, jak jsi tyto názory obhajoval na NaKole.cz... Někteří to pochopili, jiní ne. Někteří se nad tím neobtěžovali ani přemýšlet a hned mě bezhlavě odsuzovali, jiní obhajovali neobhajitelné... Mimochodem - v souvislosti s tou tragickou nehodou v Michli jsem si vzpomněl na jednu polemiku s Radkou. Obhajoval jsem tezi, že s kola mám lepší rozhled než z auta (absence karoserie) atd. Dotlačil jsem ji až k naprosto scestným tvrzením, že z pozice řidiče vidí úplně všechno a dokonce líp než s kola. Uváděl jsem jí jeden konkrétní případ: Malé dítě za zadkem při couvání. Samozřejmě jsem byl (v jejích očích) za debila. Docela by mě zajímalo, jak by vysvětlovala tuhle konkrétní nehodu. Naplnilo se totiž do puntíku to, před čím jsem varoval. Radku považuju za spoluviníka této nehody. Nejen proto, že sama jezdí autem, ale v neposlední řadě proti, že šíří bludy o totálním rozhledu z auta a brání tím lepšímu pochopení rizik (městského) motorismu: www.nakole.cz/diskuse/5892-strelecky-mor-existuje-vubec-jeste-lek.html www.nakole.cz/diskuse/5892-strelecky-mor-existuje-vubec-jeste-lek.html
To s Tebou polemizovala jen Radka?
Ale ne, byli tam i jiní moji oponenti, kteří toto riziko rovněž hodně nezodpovědně zlehčovali. Těm bych rád doporučil, aby se šli na dané místo podívat a trochu se chytili za nos...
www.nakole.cz/diskuse/7500-stale-stejne-chovani-ridicu.html www.nakole.cz/diskuse/7500-stale-stejne-chovani-ridicu.html www.nakole.cz/diskuse/7500-stale-stejne-chovani-ridicu.html www.nakole.cz/diskuse/10785-jezdite-jeste-ii-extremismus.html www.nakole.cz/diskuse/7560-nehoda-cyklisty.html
- - -
21.10.2013
Vidím, že víkend jsi ve zdraví přežil... Kde ses potuloval tentokrát? Nejen přežil, ale i užil. Počasí bylo neuvěřitelně příznivé. Tentokrát bylo mým (naším) cílem Plzeňsko. Přiznám se, že jsem ten kraj vůbec neznal. To je dost širokej pojem. Které části jsi stačil projezdit? Vždycky to bylo tak, že půl dne jsem musel tempo přizpůsobovat ostatním a druhou půlku dne jsem jezdil sám o poznání rychleji, ale v obou případech jsem se stačil kochat barevným podzimem. Aha, takže pomalej příjezd během sobotního dopoledne a rychlá vyjížďka během sobotního odpoledne, pak v neděli rychlá vyjížďka dopoledne a pomalejší odjezd... Nebo se pletu? Nepleteš. Příjezd jsme si dali od Kařezu, kam jsme se přepravili vlakem. Jeli jsme vlastně po staré plzeňské silnici, kudy se jezdilo, když ještě nebyla dálnice. Málem jsme v Kařezu zapomněli vystoupit, protože tam od doby, kdy jsem tam byl naposled, posunuli a přejmenovali železniční zastávku. Ale všechno dobře dopadlo. No a kde jsi jezdil odpoledne? Švihnul jsem si to do přeštic a zpět, ale vyhodilo mě to na nějakou dálnici, takže místo přes Litice jsem jel po dálnici až někam k Dobřanům a teprve tam začíná normální silnice... Ty smíš na kole na dálnici? Tahle dálnice není jako dálnice značená, takže jo. Ale neznamená to, že by to bylo kdovíjak příjemná. Jen rychlé. A zpátky? Z Přeštic jsem to vzal ale podél Úhlavy přes vesničky, což bylo mnohem příjemnější. Drobná komplikace byla jen v Předenicích, kde opravovali most přes řeku a v obci pak povrch silnice. Ale nakonec jsem to projel bez úhony. Vracel jsem se pak přes Útušice a Radobyčice. A v neděli? Původně jsem plánoval okolí Střely, ale bylo poměrně málo času a navíc jsem ještě v Plzni blbě odbočil (skoro to tam neznám), takže mě to vyhodilo ve směru na Stříbro. Vracet jsem se nechtěl, tak jsem to vzal přes Kozolupy, Město Touškov, Čeminy, Nevřeň, Příšov, Ledce a přes Krkavec na Bolevec a zpět do Plzně. No a pak ta pomalejší fáze zpátky... Jeli jsme trochu jinudy. Nebrali jsme to do Rokycan přes Ejpovice, Kyšice a Červený Hrádek, ale z Božkova na Letkov a Tymákov. Byla to mnohem příjemnější cesta. Z Rokycan pak už stejně přes Mýto a Kařízek, ale jeli jsme až do Hořovic. Odtamtud už zase vlakem. Kolik jsi dohromady najezdil kilometrů? Úplně dohromady za ty dva dny 190 km. Z toho sám zhruba polovinu.
- - -
30.10.2013
Copak? Zase se jdeš chlubit nějakým výjimečným výkonem? Ani ne. Tedy pokud nemyslíš celkové číslo za říjen, které se bude blížit devíti stovkám. Ale ještě mám zítřek, takže by to bylo předčasné chlubení. Tak to jsem tedy zvědav, co z Tebe teď vypadne... Opět jsem nahlédl do diskusního fóra na NaKole.cz a nestačím se divit. Pořád se to tam hádá? To by mě tak nepřekvapilo, ale opět se ruší registrace. Asi k tomu má provozovatel webu nějaké důvody... O tom nepochybuju. Nejspíš dostal hlášení od "strážců morálky" typu "Radka a spol."... Co jsem si tak stačil všimnout, zrovna vzornej diskutující to nebyl... O nic méně vzornej než někteří jiní, kteří ale na rozdíl od něj mají to štěstí, že patří k těm privilegovaným, kterým na fóru projdou i vyložené trestné činy - např. § 184 odst (1) a (2) zákona č. 40/2009 Sb. Děje se tam zrovna teď něco na hraně zákona? Takhle mě nenapadlo to posuzovat, ale to, co mě zarazilo, by se dalo kvalifikovat jako šíření nenávisti vůči skupině - § 198a zákona 40/2009 Sb. Prosímtě... A čím se dotyčný tohoto trestného činu podle Tebe dopustil? Říkám, že mě nenapadlo to takhle posuzovat, ale rozhodně se mi nelíbí označení "cyklo-na(r)cismus". Samotný novotvar snad trestným činem není... V kontextu, ve kterém byl použit, už ale nejspíš ano. Z čeho tak soudíš? Jde o "kritiku" cykloaktivismu, který nijak nepřekračuje meze zákona. Přirovnáním k nacismu vyvolává dotyčný (újezďák) nenávist k cykloaktivismu jako takovému (tedy ke každému, kdo prosazuje větší podíl cyklodopravy ve městech), nikoli k nějakému nezákonnému jednání. Ty bys byl tedy přísný soudce... Naštěstí soudcem nejsem a ani nechci být. Ale prostě jsem na určité "myšlenkové" postupy alergickej. Sám jsi ale podobnými paušálními odsudky nijak nešetřil - například by se takhle dalo říct, že jsi šířil nenávist vůči motoristům. Slyšel jsi, že bych je nazýval nacisty? Takhle konkrétně ne, ale z Tvých formulací implicitně vyplývalo, že je považuješ za vrahy. To není šíření nenávisti vůči skupině?
Za POTENCIÁLNÍ vrahy... Je v tom nějaký rozdíl? Řekl bych, že jo. Za prvé v době, kdy jsem toto psal, každý rok za českými motoristy zůstávala více než tisícovka mrtvých - včetně mnoha dětí. Za druhé jsem snad dostatečně prokázal, že přiřčení KOLEKTIVNÍ viny je na místě, protože řidič auta PROKAZATELNĚ nemůže mít pod kontrolou veškerá rizika, která produkuje používáním tohoto dopravního prostředku. Každý řidič auta tedy vědomě vystavuje lidi ve svém okolí rizikům, včetně smrtelného, která nemůže ovlivnit. To motoristy odlišuje od cyklistů. Jasně, smrt jiné osoby zaviní cyklista opravdu málokdy, ale není to jen kvantitativní rozdíl, který nic nemění na podstatě věci? Není. Jak ukazuje nedávný případ zabité (přejeté) dvouleté holčičky v pražské Michli, je auto i při minimální rychlosti smrtelným nebezpečím, kterému řidič své okolí VĚDOMĚ vystavuje už tím, že autem vůbec vyjede. Myslíš, že to samé platí pro cyklistu? Na kole se (na rozdíl od auta) dá jet tak, že eliminuješ VEŠKERÁ rizika. Není z tohoto pohledu cykloaktivismus, neboli podpora městské cyklistiky naopak pozitivní? Zaslouží si někdo, kdo propaguje bezpečnější způsob dopravy, označení "nacista"? Je to určitě myšleno v nadsázce... Samozřejmě. Sám nadsázku používám velmi rád. Stejně tak se to dá posoudit jako (v tomto případě vyloženě hloupý) pokus o slovní ekvilibristiku - bez ohledu na její významovou stránku. Že je něco (jak pro koho) vtipné, ještě neznamená, že je to pravdivé. Sám s oblibou používáš vlastní novotvar "cyklopaďour"... Tak za prvé to není (na rozdíl od Újezďákova novotvaru) prvoplánový pokus zaujmout publikum svým ostrovtipem, za druhé tímto výrazem kritizuju konkrétní počínání, pro které se slovo "paďour" používá přinejmenším od konce První světové války. Upřímně řečeno jsem slovo "paďour" znal jen z meziválečné literatury... Možná. To ovšem neznamená, že naprosto přesně nevystihuje podstatu kritizovaného počínání. A hlavně: Není tak urážlivé jako ten nacista. Paďouři nikoho nemučili ani nezabíjeli... Újezďák si patrně myslí, že se cykloaktivisté svými požadavky chystají na nějakou genocidu nebo něco podobného. Tu naopak připomíná to, proti čemu bojují - (individuální) automobilismus, a to právě zvláště ve městech...
- - - 10.11.2013 Co že jsi tak zmáchanej? Snad jsi dnes v tom dešti nejezdil na kole? Jezdil. Ale je to delší historie. Mám čas, takže povídej... Asi před dvěma týdny mi přišlo upozornění, že mám do poloviny listopadu zpřístupnit vodoměr na baráku, kam se jezdíme V LÉTĚ rekreovat. To Ti tam přišli odečítat v neděli? Třeba by to nebyl problém, ale já jsem zvolil variantu samoodečtu, takže jsem si mohl zvolit dobu, kdy se tam zajedu (samozřejmě na kole) podívat. A zvolil sis den, kdy celej den prší... No, za prvé jsem si moc nemohl vybírat - tolik času mám jen o víkendu a to ještě ne každý týden, za druhé jsem vyjížděl za velmi pěkného a teplého počasí. Jenže pokud plánuješ prakticky celodenní výlet, musíš počítat se změnou počasí. No, nepočítal. I když mě nějaká ta kapka nerozhodí... Jak dlouho jsi to jel? Vzhledem k tomu, že se dohromady tam a zpět jednalo o 125 km přes Brdy, tak jsem musel (včetně časové rezervy) počítat s osmi hodinami... A vešel ses do toho? Vešel, i když jsem tu rezervu téměř vyčerpal. Poslední dvě třetiny cesty (přes 80 km) mi pršelo a prakticky celou cestu zpátky jsem jel potmě. Průměrná rychlost skoro přesně 16 km/h. Jel jsem to čistého času asi sedm a tři čtvrtě hodiny. To Tě ten déšť tak brzdil? Vždyť jsi to jindy dával s průměrnou rychlostí i o polovinu vyšší... To byly ale trochu jiné podmínky - byl jsem tehdy mladší, měl jsem o dost lehčí kolo, pravděpodobně i trochu vítr v zádech nebo aspoň ne tak protivnej protivítr, nepršelo a nebylo to potmě... Vždyť Ty podle svých vlastních slov potmě jezdíš velmi rád... Rád jo, ale nijak zvlášť rychle. Navíc jsem tentokrát měl velmi špatné osvětlení. Plášťová dynama jsem ani nezapínal, protože by mi po mokrých pláštích stejně prokluzovala, a přední světlo mám teď více než problematické. Stačí vlastně jen na to, aby mě protijedoucí řidiči včas zaregistrovali, ale silnici přede mnou vůbec neosvětluje. Jel jsem tedy prakticky po paměti. A nejseš Ty debil? Vždyť jsi ke svým posledním narozeninám dostal docela kvalitní sadu blikaček... Až doteďka jsem si je šetřil. Ale máš pravdu, asi si je po tom půlroce už namontuju. Čekal jsem, až budou delší noci... No, minimálně od změny času jsi je tam měl mít... To už jsem teď taky zjistil... A málem jsem na to doplatil. Copak? Do něčeho jsi vlít? Na zpáteční cestě jsem mezi Jílovištěm a Baněma (kolem Cukráku) musel jet kousek po Strakonické (samozřejmě v souladu s předpisy). Jel jsem odstavným pruhem a dával jsem hlavně bacha na to, aby mě nesmetl autobus, protože vím, že autobusáci mají zlozvyk jezdit pravýma kolama v odstavném pruhu - patrně kvůli vyjetým kolejím. Takže ne, že jsi neviděl pro tmu... Ty jsi prostě nečuměl... Byla to taková souhra nepříznivých okolností. Je pravda, že jsem nebyl soustředěný jen na kvalitu povrchu přede mnou, ale ono by to stejně nebylo moc platný, protože to moje světlo by mi to stejně neukázalo. A ty další nepříznivé okolnosti? Oslňovala mě protijedoucí auta. A protože jsem měl dešťové kapky na brýlích, koukal jsem vlastně skrz jakýsi rej oslňujících hvězdiček. No to musel být přímo úžasný umělecký zážitek... Když to shrnu, tak jsem vlastně neviděl nic. Nejspíš bych si všiml tak maximálně odstaveného (neosvětleného) auta. Do toho bych asi nenarazil. Ale to bylo asi tak všechno. Tak jsi ale aspoň nejel příliš rychle, když jsi toho tak málo viděl... No to právě moc ne. Spoléhal jsem na kvalitu povrchu. Ale kolik přesně jsem jel, to Ti neřeknu, protože jsem samozřejmě nekoukal ani na tachometr. Stejně bych ani na něj neviděl. Předpokládám, že jsem jel něco mezi 30 a 40 km/h. A v téhle rychlosti jsi do něčeho vletěl? Doteďka nevím, co to bylo. Ale bez jakéhokoli varování se v tom odstavném pruhu naráz změnila kvalita povrchu - zhruba v těchto místech: http://www.mapy.cz/#!x=14.372180&y=49.945361&z=18 Najednou to vypadalo, jako bych jel po nějakém mostě z příčně položených kuláčů. Ty hele... a nebyly to retardéry? To občas před odbočkama bejvá... To mě v tu chvíli nenapadlo. Ale možné to je. V každém případě to byl hroznej zážitek. Vzhledem k tomu, že nemám odpruženou přední vidlici, tak mi to málem vyrazilo řidítka z ruky. Je div, že jsem si neprorazil gumy a nezničil ráfek. Ale ustál jsi to... Nebo jsi snad spadnul? Nevypadáš na to. Samozřejmě jsem okamžitě snížil rychlost, ale i při té nižší (určitě do 15 km/h) jsem měl co dělat, abych se na tom kole udržel. Ale hlavně jsem nevěděl a neviděl, jak to bude pokračovat a jestli nespadnu třeba do nějakého neoznačeného výkopu... No, nespadnul jsi, kolo to taky přežilo, takže ses vlastně jen trochu leknul... Ne trochu, ale hodně. Když jsem pak dojel k té odbočce na Baně, byla kvalita už zase v pořádku. Chvíli jsem se z toho ještě vzpamatovával a poctivě jsem objížděl každý kanál, kterých je při průjezdu Baněma v tomto pruhu požehnaně. No a jak jsi jinak snášel to počasí? Určitě jsi byl dost mokrej.. Nebyla Ti třeba zima? To víš, že příjemné to nebylo. Celkově chlad snáším velmi dobře, ale mrzly mi ruce v mokrých kožených rukavicích a prsty u nohou v těch mých laciných sportovních botách. Když jsem se doma z těch mokrých hadrů svlékal, necítil jsem ani jednu končetinu. Ani přední, ani zadní. Bylo to úplně stejné, jako bych jezdil v mraze. Skoro jsem měl až strach z omrzlin. Když máš ty ruce a nohy úplně mokrý, tak stačí i teplota kolem nuly...
- - -
11.11.2013
Má ten Tvůj nedělní výkon nějaký dopad do Tvých statistik? Přece jen při Tvém zaměření na sice časté, leč relativně krátké přesuny, se takováhle porce kilometrů musí projevit... Je to sice spíš shoda okolností, ale tímto výkonem jsem se ve svém 365-denním výkonu přehoupl přes 7.000 km. Doufám, že si ho přinejmenším udržím do konce kalendářního roku. Ještě víc by se mi ale líbilo 7.300 km/rok. Kdy jsi vůbec naposled jel více než 100 km za den? Máš pravdu, že je to v poslední době spíš výjimečné. V tomto kalendářním roce to bylo teprve potřetí. A taky nejspíš naposled. Na žádný podobný výlet už se letos nechystám. Jaká je Tvoje nejčastější trasa? Myslíš za poslední rok? Nula. Tuhle trasu jsem "jel" za posledních 365 dní stosedmkrát... Ale vážně: Je to patnáct kilometrů. Tuhle délku trasy jsem jel 34-krát. Ale podle mě to o ničem nevypovídá. A co by podle Tebe vypovídalo víc? Řekněme TYPICKÁ délka trasy... A ta je...? Za celých patnáct a půl roku jsou to trasy kolem 29 km. Jak jsi k tomuhle číslu došel? Vynásobil jsem každou délku trasy počtem výjezdů ALESPOŇ v této délce. Z takto získaných cifer jsem našel maximum a to bylo u hodnoty 29... Promiň, ale to mi připadá jako nesmyslné číslo. Nevím. Statistiku jsem jako obor nestudoval. Ale když se podívám na graf těchto hodnot, tak ta křivka zcela přesně odpovídá mému subjektivnímu pocitu z rozložení délek tras. U kratších tras jsou hodnoty nižší, protože na ně má malá ujetá vzdálenost větší vliv než vysoká frekvence těchto tras. A u delších tras pak křivka od určité hodnoty naopak zase klesá, což je zase způsobeno nižší frekvencí takových výjezdů, která přebije efekt z jejich větší délky. Vrchol této křivky tedy ukazuje na situaci, kdy jsou délka výjezdu a frekvence v jakémsi optimálním poměru. Vzdáleně to připomíná Gaussovu křivku... No, HODNĚ vzdáleně...
- - -
13.11.2013
Připadá mi, jako by Tvé kolo téměř zářilo novotou... Snad jsi ho nemyl... To opravdu ne. Novotou září jen zadní kolo, které jsem už musel vyměnit. Tak ses tedy dočkal, že se Ti při jízdě se zadním kolem s chybějícími třemi dráty zbortil ráfek? Tak nějak... Ono by to bývalo asi vydrželo dýl, ale nešlo jen o to, že ty dráty chyběly. On chyběl i kus příruby na té zadní nábě, který ty chybějící dráty při svém odchodu vzaly s sebou... Aha, takže ta nába byla takříkajíc načatá a tah sousedních drátů prostě urval další (příléhající) část té příruby... Lépe bych to sám nepopsal. A to jsi to kolo měnil i s kazetou? Přesně tak. Měl jsem ho připravené komplet. To Ti ale musí střílet řetěz. Vždyť má už dost najeto... A víš, že ne...? Má sice najeto už přes 5.500 kilometrů, ale docela se chytil. Zpočátku to sice trochu chrastilo, ale velmi rychle si to sedlo. Uvidíme, co to bude dělat dál. Tu zničenou nábu jsi doufám vyhodil... Zatím ne, protože ráfek a kazeta jsou ještě použitelné. Ráfek jsem už vysvobodil, ale kazetu sundat neumím. Respektive na to nemám vybavení.
- - -
14.11.2013
Koukám, že Tvoje kolo se mění prakticky každý den. Co s tím furt děláš? Vždyť mě znáš, jakej jsem šetřílek. Poté, co se mi zbortilo to zadní kolo, jsem si říkal, že většina dílů bude přece jen ještě použitelná. A tak jsem si nechal odmontovat kazetu z té zničené zadní náby a udělal jsem své životní rozhodnutí, a to, že zkusím, jestli náhodou neumím vyplést kolo. Co to je za blbost? Ty neumíš ani sundat kazetu z ořechu a pouštíš se do vyplétání kola? Ne tak docela. Prostě jsem z toho zničeného kola vymontoval ráfek a pak jsem našel nějaké staré (ba přímo letité) zadní kolo, které mělo vylámané boky ráfku. To víš - já to nevyhodím, když nába i s ořechem (bez kazety) byly víceméně v pořádku. Teoreticky jsem tedy měl všechny komponenty pro poskládání kompletního zadního kola. Co jsi s tím tedy provedl? Nikdy jsem to sice nedělal, ale prostě jsem ten vymontovaný ráfek zboku přitiskl k tomu starému kolu a postupně jsem přepíchal všechny dráty do "nového" ráfku. Nemusel jsem přemýšlet o tom, odkud kam který drát vede a jak se vzájemně křížej, takže to byla docela pohodová práce. Za hodinku jsem s tím byl hotov. Říkal jsi, že ten ráfek byl zborcenej... Když jsem z něho vysvobodil ten zničenej náboj, byl nakonec docela k světu. Takže jsi prostě na tom starém zadním kole nahradil zničený ráfek tím "zborceným", co se zázračně narovnal, když jsi z něho vymontoval celý zbytek kola... Přesně tak. Jenže pak tam ty dráty byly vlastně jen tak "našpendlený". Bylo potřeba je trochu napnout a nakonec to kolo vycentrovat. A tím snad už nějaké zkušenosti máš... S docentrováváním kola jo, ale ne se situací, kdy mi ten střed volně visí na těch drátech a lítá ze strany na stranu. No ale postupoval jsem zhruba tak, že jsem postupně ty dráty napínal - po dvou třech otočkách centrovacího klíče, až se mi zdálo, že jsou napjaté tak nějak akorát. Pak jsem zkontroloval, jestli ten ráfek nehází nahoru dolů - to bylo v pořádku, no a pak už jsem se věnoval docentrovávání bočních výkyvů, přičemž jsem průběžně kontroloval, jestli jsem s tím nehnul výškově. No a výsledek? Pokud mohu soudit, tak velmi slušný. Když jsem to kolo v té vidlici roztočil, ani se to nehnulo. Kdyby se na tom ráfku nemíhal nápis REMERX Panther, ani bych vlastně nepoznal, že se točí. Stejně si myslím, že by to měl vidět odborník... Myslím, že to risknu i bez odborníka. Jezdit bez čtyř drátů byl asi větší hazard. A pak? No a potom už jen zbývalo nasadit kazetu na ořech toho starého zadního kola. To snad není takový problém... Jak pro koho. Měl jsem ji sice z toho servisu vymontovanou, ale když nemám nářadí na dotažení té zajišťovací matky... Tak mě nenapínej. Nějak jsi to snad vyřešil... Nasadil jsem sedmikolečko na ořech, osmé kolečko k tomu a nakonec jsem začal šroubovat tu zajišťovací matku - zatím rukou. Hrozně to skřípalo, protože jsem to neočistil a v tom závitu byla směs písku a oleje. Ty seš fakt expert... Ono to ale může mít své výhody: I když bych to pořádně nedotáhl, nejspíš by se to pak samo neuvolnilo... Doufám že jsi to nějak dotáhl... Já vůbec nemám představu, jak vypadá klíč nebo nástroj, kterým se to má správně dotahovat. Nejspíš to bude nějakej trubkovej klíč, kterej se zasouvá dovnitř té matky s vnějším závitem. No ale když ho nemáš, tak jsi musel použít něco jiného... Mám doma spíš takové to univerzální nářadí: kladiva, šroubováky, kleště, hasáky atd. Našel jsem v šuplíku jakési sikovky s hladkými čelistmi (prej se tomu říká klešťový klíč). No a těmi jsem sevřel tu matku zvenku - div jsem to nerozdrtil, a točil, dokud to šlo a nezačalo to prokluzovat. Mám docela silný stisk ruky, takže to bude dotažený snad dostatečně. A kolo je hotový. Jak Tě znám, okamžitě jsi vymontoval z kola to nové a nasadil jsi tam ten svůj čerstvej bastl. Přesně tak. Ale v jednu chvíli jsem zaváhal... No konečně se v Tobě probudila odpovědnost... Co Tě přimělo k tomuto u Tebe neobvyklému hnutí mysli? Ten ořech měl na té nábě dost velkou vůli. Takže i to osmikolečko se s ním trochu viklalo. A to už bylo samozřejmě nad moje síly i nad moji technickou představivost. Ten vakl ale nebyl tak velký, aby mě to odradilo. Takže jsem to namontoval a... ...a jel to okamžitě vyzkoušet... Samozřejmě. Dal jsem si třicetikilometrovou zkušební jízdu, která dopadla na výbornou. Ta vůle toho ořechu při jízdě není vůbec znát, řetěz a kazeta jsou na sebe zvyklý - najezdily spolu přece už 5.500 km... Co jsi vlastně čekal za problémy? Například že se ten ráfek zkroutí nebo aspoň rozcentruje, jak si to při té jízdě bude sedat. Ale ani se to nehnulo. Asi bych Ti měl gratulovat, ale moc mi to nejde přes pusu. Poskládat zadní kolo z použitých a vlastně i poškozených dílů, a to ještě s tak chabými montérskými zkušenostmi a mizerným vybavením... Nějak se to naučit musím. Starej jsem na to dost... Jde jen o to, aby se to (zase) nezbortilo najednou a já si na tom nerozbil hubu. Když se to bude - jak se to řekne slušně? - "hroutit" postupně, snad na to dokážu průběžně nějak reagovat, tj. vhodně zaimprovizovat. Kromě toho jsem touto operací vyšetřil to nové zadní kolo, které mám teď v záloze. Pokud se ale nic nepřihodí, očekávám, že s tím svým bastlem přežiju zimu, tj. někdy do konce března najezdím tři nebo možná čtyři tisíce kilometrů. Pak bude možná už potřeba vyměnit řetěz a nejspíš už bude hodně opotřebovaná i ta kazeta. Takže mi už nebude líto použít to nové kolo, co si ho teď šetřím. Takže koncem března bude celé to pracně poskládané kolo vlastně na vyhození... Proč celé kolo? Maximálně ta kazeta. Možná v tu chvíli zkusím něco udělat s tou vůlí ořechu a kolo bude připraveno přijmout další (novou) kazetu... Takhle to ale přece nejde dělat donekonečna... Úplně donekonečna ne. Časem určitě zase probrzdím ráfek a ty ložiska jsou vymletý vlastně už teď... Věčné nejsou asi ani niple a závity těch drátů... Ale můžeš se spolehnout, že životnost každé součástky využiju do mrtě. Myslíš, že ty nově nabyté zkušenosti využiješ opakovaně? To si piš. Minimálně nebudu už tak bezradnej, když mi praskne drát na straně kazety. Rezervních (použitých) drátů mám stovky, ale vyměnit jsem uměl jen ty, které byly na opačné straně. Vlastně bych se (dokud jsem při chuti) mohl podívat na ten šrot, co se mi doma všude válí, pokusit se z něho smontovat něco použitelného a vyházet to nepoužitelné. Je zvláštní, že mě dnes nezahrnuješ nějakými čísly. Asi Tě ta dobrodružná montáž tak pohltila, že jsi na čísla úplně zapomněl. Vždycky nějaká jsou: Dnes je to třeba patnáct a půl roku, co jsem začal jezdit na kole. Samozřejmě nepočítám-li dětství.
No to je fakt kulaté číslo... Vůbec nic. Snad jen to, že za tu dobu bylo 3894 dní s kolem (průměrně 251-krát ročně), což je skoro 69% všech dní. To je zhruba 21 dní měsíčně - samozřejmě včetně zimních měsíců. Kolik to vychází na kilometry? Průměrných 18 km denně (126 km týdně), když počítám i dny, kdy jsem na kole neseděl, a přes 26 km denně, když počítám jen dny, kdy jsem použil kolo. Kolikrát jsi pomyslně objel rovník zeměkoule? Přesně dvaapůlkrát. Čekáš v dohledné době nějaké zajímavé číslo? Nějaké setinky chybí do té osmnácky. Jinak nevím. Nějakou větší bilanci udělám teď na konci roku - prostě zpracuju další kalendářní rok. A potom v květnu se ohlédnu za těmi šestnácti lety. Ale vyloženě nějaká kulatá čísla nebo nějaké zajímavé rekordy se teď čekat nedají. Ani to Tvoje oblíbené srovnání s motorovou dopravou? Snažím se snížit MHD a spolujízdu autem až na úplnou nulu a dostat meziměstský autobus na úroveň pěší chůze. Ale to jsou dlouhodobé cíle. Jako první zcela určitě splním tu MHD.
- - -
16.11.2013
Tak jak jsi dnes vstoupil do druhé poloviny šestnáctého roku Tvého ježdění? Docela ve velkém stylu: Dopoledne jsem si seřizoval přesmykač. Pěkně jsem se u toho vyvztekal, ale nakonec to jakž takž funguje. To ti asi vzrostlo sebevědomí, jak sis vypletl to kolo, co? Možná taky trochu, ale ono to už bylo neúnosný: Z nějvětšího tácu mi to padalo na prostřední, ANIŽ jsem přeřadil, a z prostředního mi to nepadalo na nejmenší, PŘESTOŽE jsem přeřadil. Prakticky jsem tedy jezdil jen na prostřední talíř. Co jsi s tím dělal? Odborník by nade mnou asi sprásknul ruce, ale posouval jsem to po té rámové tyči nahoru a dolů, otáčel jsem to podle vodorovné osy, hrál jsem si s dorazama, napínal a povoloval jsem lanko... A co nakonec pomohlo? Sundal jsem plastovou krytku kolem těch štelovacích šroubků na dorazy, čímž se mi podařilo zvětšit rozsah toho řazení. Ta pohyblivá část se tak brzy neopře o rám. Tím jsem docílil toho, že mi to konečně padá i na nejmenší tác. Jak mi to takhle popisuješ, tak se mi zdá, že musíš mít nějakou krátkou středovou osu, když se Ti očko přesmykače už opře o rám a přitom ještě neshodí řetěz na nejmenší talíř... Je to možný, že to k sobě příliš nepasuje. Ale teď mi to funguje, takže jsem spokojenej. Předpokládám, že jsi pak jel vyzkoušet, jak to funguje při běžné jízdě... To předpokládáš správně. Jel jsem to otestovat a z té testovací jízdy jsem se vrátil za více než šest hodin... Kam jsi to až jel? Podle Berounky do Berouna (vlastně skoro až do Králova Dvora) a stejnou cestou zpátky. Teda SKORO stejnou. Zpátky jsem si to ještě natáhl přes Zbraslav. Po návratu jsem měl na tachometru rovnou stovku. To jsi jel vlastně po cyklostezkách, takže s řidiči ses rozčilovat nemusel. No, to ne. Takže v tomhle směru z poslední doby nic zajímavého? Nic výjimečného. Vzpomínám si vlastně jen na jednoho debilního chodce. Ale to bylo už někdy ve středu. Pokud vím, tak chodci jsou pro Tebe svatí. Proti motoristům je vždycky vehementně hájíš... To ale neznamená, že se nemůžou chovat jako idioti. Co přesně se přihodilo? Jel jsem ulicí U Plynárny směrem do centra a už se stmívalo. No a jak tak koukám dopředu přes střechy přede mnou jedoucích aut, vidím, že v jednom místě každé auto velmi prudce vybočí doleva směrem k tramvajovým kolejím a zase se vrací na svou původní dráhu. Vypadalo to, jako kdyby se vyhýbali nějakému kráteru ve vozovce. A bylo tam něco takového? Samozřejmě že ne, ale totálně neukázněný a hlavně neosvětlený, tudíž do poslední chvíle neviditelný chodec, který navíc s sebou měl ještě za ruku předškolní dítě! To jako šel po vozovce? Jasně. Na téhle straně totiž vůbec není chodník! Šel prakticky prostředkem pruhu ve směru jízdy, protože pravou rukou držel to dítě. Šli prostě vedle sebe, jako by se nechumelilo... http://www.mapy.cz/#!x=14.461927&y=50.056529&z=17&c=H A chumelilo? Ne, stmívalo, což je možná ještě horší. Předpokládám, že když jsi toho chodce míjel, něco jsi mu řekl... Zastavovat jsem nechtěl a ani by to nebylo bezpečné. Tak jsem mu jen řekl, že je debil. Snad pochopil proč.
- - -
19.11.2013
Nějaké další zážitky? Upřímně řečeno jsem po těch více než patnáctiletých zkušenostech s pražskými řidiči už hodně otrlý. Ale pořád mě někteří řidiči ještě dokážou když ne překvapit, tak rozhodně vytočit. Hořím nedočkavostí, co z Tebe vypadne... Jel jsem od Kubánského náměstí Vršovickou směrem do centra poslušně v cyklopruhu, ale někteří řidiči činí i tento infrastrukturní prvek pro cyklistu nebezpečným. Tak to jsi mě zklamal, protože téma nenadálého otevření dveří, případně bezohledného parkování či nenadálého zastavení v cyklopruhu je už dost obehraná písnička. Tohle je mezi pražskými řidiči spíš norma než exces... Já ale chci mluvit o jiném druhu ohrožení: Zhruba v úrovni ulice Užocká je semafor pro chodce. Byla na něm červená a před semaforem stálo pár aut. Padla zelená a řidiči druhého auta v pořadí se zdálo, že to první reaguje příliš pomalu, a tak se rozhodl, že využije cyklopruhu k podjetí pomalu se rozjíždějícího auta - vytočil motor do vysokých obrátek, zakvílely pneumatiky a modrá fabie registrační značky 9A9 38 44 prudce vybočila doprava a s neuvěřitelnou akcelerací podjela váhavě se rozjíždějící auto. Zkouším si představit, jak Tě tento manévr mohl ohrozit... Snadno: Bral to pravou stranou - tedy přes cyklopruh... A kde jsi byl v tu chvíli Ty? V úrovni třetího auta, tedy těsně za ním. Kdybych byl jel jen trochu rychleji, vzal mě s sebou nebo by mě odhodil na chodník či na zaparkovaná auta. Důkazem mé blízkosti budiž to, že jsem během toho jeho rychlého manévru pohodlně zaznamenal jeho registrační značku. Nemám rád nebezpečné situace, které nemůžu ovlivnit. Předpokládat tenhle manévr se dalo jen těžko. Chybělo jen pár vteřin či metrů a mohl jsem být vedle něj. Pochybuju, že se předtím podíval do PRAVÉHO zrcátka... A i kdyby se podíval, velmi obtížně by odhadoval mou rychlost. Je to rovina - mohl jsem jet i přes 30 km/h... Jaká byla Tvá reakce? Kupodivu žádná. Normálně jsem pokračoval v jízdě a dojel jsem ho hned na příští světelné křižovatce (Bělocerkevská). V tu chvíli jsem si pomyslel: "Stálo ti to ty debile za to? Neušetřil jsi ani vteřinu - stejně jsi počkal i na blbýho cyklistu..."
Asi spěchal do nemocnice za umírající manželkou...
To jsi určitě ještě nemohl stačit vychladnout, takže jsi mu podle svého dobrého zvyku určitě něco řek... Neřekl jsem mu vůbec nic. Věděl jsem, že to nemá cenu. Za volantem toho auta seděl cucák sotva dvacetiletej... Víš, já už začínám bejt na tuhle věkovou kategorii "řidičů" alergickej. Zároveň ale vím, že těmhle chlapečkům nemá vůbec cenu něco vysvětlovat. Mají mozek vypláchnutej testosteronem a podle toho nejen jezdí, ale vypadala by podle toho i jeho reakce na moji případnou "osvětu". A to já opravdu nemám zapotřebí. No, aspoň ses na něj tedy podíval... To jsi ani nezakroutil hlavou? Ne, naopak jsem snad dokonce chápavě pokýval hlavou - jako že chápu, proč se chová jako idiot. To ale nemohl pochopit. Trknout ho teoreticky mohlo spíš to, že jsme se vzájemně předjížděli a míjeli až někam do Otakarky, kde já jsem odbočoval vlevo a on jel asi rovně. Ty bláho - to je dobrejch dvaapůl kilometru. To ho muselo naštvat víc, než kdybys mu býval vynadal... Myslím, že tyhle agresivní vylízance přeceňujeme. Těm nedocházejí ani daleko triviálnější věci... Teď ale mluvíš jako nerudnej dědek... Hab´ ich ja auch allen Grund dazu... Buď v klidu. Málokdy se rozčiluju bezdůvodně. Ty nikdy nic podobného neděláš? Nebo aspoň zamlada? Ale to víš, že svatej nejsem. Ale na kole jsem v životě nikoho neohrozil. Nejblíž k tomu mívám, když nestíhám přejet křižovatku a chodci na druhé straně křižovatky mi vbíhají bez rozhlédnutí do cesty ještě na červenou, když zaregistrují, že auta v příčném směru už zastavují... Nejen pro motoristy, ale i pro chodce jsem jako cyklista neviditelnej. Nevnímají mě vůbec jako hrozbu. Naštěstí o této hrozící situaci už předem vím, tak se na tuto eventualitu mohu připravit. Dobře, ale já jsem měl na mysli spíš nějakou kravinu z bujnosti... Myslíš jako dopravní přestupek s motorovým vozidlem, kterým bych ohrozil ostatní účastníky provozu? Něco takového.
Ve věku kolem sedmnácti let jsem bez řidičáku občas jezdil po lesních vojenských silničkách na mopedu značky Stadion. Musím uznat, že se mi to líbilo, ale takovou euforii, abych s tím vyváděl nějaké psí kusy, to ve mně opravdu nevyvolalo. A abych někoho ohrozil - to už vůbec ne, protože jsem tam v tom lese nikdy nikoho nepotkal. A později v dospělosti...? Navázal jsem na tyto své "zkušenosti" a zkusil jsem si (opět bez řidičáku) jízdu na o něco silnější půjčené motorce (tuším Jawa 250). Bylo to opět na opuštěné silnici, opět jsem nikoho nepotkal a té motorky jsem se vlastně tak trochu bál. Ale jestli jsem tehdy ujel jeden dva kilometry, tak to bylo hodně. Prostě jsem si to jen zkusil... A přesto jsi tomu nepropadl? Nezatoužil jsi mít svou vlastní motorku, případně své vlastní auto? Když jsem to zkoušel jako sedmnáctiletej, tak jsem to do budoucna asi ještě nevylučoval, ale že bych po tom nějak toužil, to určitě ne. A tu silnější motorku jsem zkoušel už jako starej kořen - možná dokonce už v době, kdy jsem po Praze jezdil pravidelně na kole. Myslím, že mě dokonce museli přesvědčovat, abych to zkusil. Sám bych si o to nikdy neřek. Takže bylo vyloučeno, že by Ti to "zachutnalo" a že bys po té Praze místo na kole začal jezdit třeba na skútru...? Dokud mi slouží nohy (hlavně kolena), tak nemám důvod přesedlávat na nějaké "invalidní vozítko", které by se pohybovalo za mě. Ale až to prostě fyzicky nepůjde, nevylučuju zpočátku třeba elektrokolo nebo časem třeba i ten skútr. Musel bych k tomu ale nejdřív mít DŮVOD. Já nejsem fanatik, který by odsuzoval KAŽDOU jízdu motorovým vozidlem. Já odsuzuju jen ZBYTEČNÉ jízdy, kterých je ovšem drtivá většina. Jak to můžeš posoudit? Bude se Ti každý zpovídat, proč jede autem nebo na motorce? Pokud mi někdo chce smrdět pod nos a obtěžovat mě hlukem, bylo by snad slušné se zeptat, co tomu říkám. To bys jako chtěl rozhodovat ve stylu "ty můžeš a ty ne"...? To nezní asi zrovna reálně, ale ať se každý SÁM zamyslí nad tím, nakolik je jeho jízda motorovým vozidlem opravdu nezbytná, tj. jestli se jeho věc nedá vyřídit jinak, jestli veze něco, co by na kole neuvezl, nebo jestli jede tak daleko, že by to na kole nebylo možné z časových důvodů, případně jestli jeho věk či zdravotní stav je takový, že vylučuje jízdu na kole... Ty důvody pak není problém porovnat s tím, za jakých okolností jezdím na kole já. A doufám, že teď už chápeš, že určitou dost reálnou představu o tom, jak velké procento jízd motorovými dopravními prostředky po Praze je z tohoto pohledu zbytečné, jsem schopen si vytvořit... Ano, vidím to úplně živě: Podle tohoto Tvého scénáře by autem směli jezdit jen vyloženě nepohybliví tělesně postižení invalidé a lidé nad 75 let. Mladí a zdraví lidé by směli jet autem jen na vzdálenost přesahující 60 km denně, případně s nákladem nad 30 kg...
Opojná představa... Jen bych poznamenal, že na kole mohou jezdit i zdraví osmdesátiletí a přepravovat se dá na kole i náklad přesahující 30 kg...
- - -
19.12.2013
Už měsíc tu nic nepřibylo. To jsi jako odložil kolo? Ne, jen jde všechno tak nějak setrvačností, neděje se nic mimořádného... Žádné poruchy, kolize či spory s motoristy...? Nic, co by stálo za řeč nebo se vymykalo normálu. Byl jsi aspoň někde na výletě za Prahou? Jestli myslíš ten poslední měsíc, tak myslím, že ne. Není to Tvoje ježdění tak trochu nuda? To zas ne. Mě jezdit na kole baví, i když třeba jezdím pořád stejné trasy. No tak aspoň nějaká nová čísla... Sleduješ tolik parametrů, že tam určitě něco zajímavého budeš mít. Zajímavé je to tak nanejvýš pro mě. Ale stejně se můžeš podělit... Dobře. Třeba zrovna dnešek je zajímavej tím, že jsem překročil dvě kulatá čísla.
Hořím zvědavostí. Za tu dobu, co mám zase kolo, tj. za posledních 187 měsíců, jsem najezdil tolik kilometrů, jako kdybych celou tu dobu jezdil úplně každý den 18 km. Ale to není zas tak nezajímavé číslo... Tyhle zprůměrovaný čísla nikdy nebudou působit nijak impozantně. Ve skutečnosti jsi ale nejel každý den... Ne, za těch 5698 dní jsem jel na kole "jen" 3922-krát, tj. v průměru 21-krát měsíčně. Pak Ti ale na každou jízdu vychází víc než těch "neimpozantních" 18 km... To jo. Něco přes 26 km. Takže průměrný DEN 18 km, ale průměrná délka VÝLETU je 26 km. No jo, jenže to strašně zkresluje. Je do toho totiž započítaná i doba na začátku, kdy jsem jezdil velmi málo... Aha, to jsi říkal, že první skoro dva roky považuješ jen za jakési tréningové období a že skutečně naplno jezdit jsi začal prakticky až od počátku dubna 2000. No a to je právě to druhé pěkné kulaté číslo, kterého jsem dneškem dosáhl. A to je...? Průměrných 7.000 km ročně od doby, kdy jsem začal jezdit - jak říkáš - naplno. To jsi ale nejezdil každý rok přesně těch 7.000 km... Ne, pohyboval jsem se v rozmezí od 4.000 do 11.500 km za rok. To máš tedy se zajmavými čísly na dost dlouhou dobu vystaráno... Ono se určitě brzy zase něco najde... Co například? No tak třeba poměr mezi kilometry, které jsem urazil vlastní silou, tj. na kole, pěšky či plaváním, a kilometry absolvovanými nějakým motorovým dopravním prostředkem (tramvaj, metro, vlak, autobus, auto). A je to nějaké kulaté číslo? To zrovna ne, ale mohl bych v dohledné době překonat svůj dosavadní osobní rekord v této discipolíně. A ten je...? 2,4-krát. To jako že jsi vlastní silou urazil skoro dvaapůlkrát víc než motorovými dopravními prostředky? Přesně tak. Ale to číslo nemá příliš velkou vypovídací hodnotu, protože nerozlišuje hromadnou a individuální dopravu, případně silniční a kolejovou. Vlastně tu tedy míchám tak trochu hrušky s jabkama... Hele, to máš jedno. Ono taky není zrovna totéž, když nějaký kilometr uplaveš nebo najedeš na kole... Takže ony se ty nepřesnosti tak nějak vzájemně vykompenzují. Mohl bych třeba porovnávat plavání s leteckou dopravou, pěší chůzi s autem a kolo s hromadnou dopravou. A jak by to dopadlo?
Uplavu o 88 km ročně víc než nalítám letadlem.
To toho asi moc nenalítáš... Pěšky nachodím dvakrát víc než najezdím autem. A jak si stojí kolo vzhledem k hromadné dopravě? Na kole ujedu o 4100 km ročně víc než hromadnou dopravou. To je slušná bilance... Bejvalo líp. A to bych chtěl právě překonat. Myslím, že k tomu mám docela slušně našlápnuto: Jezdím teď víc na kole a takřka vůbec nepoužívám hromadnou dopravu. Dokonce ani tu meziměstskou. A kdy bys tak čekal, že ten svůj rekord překonáš? To fakt nevím. Možná někdy v březnu. A co pro to chceš udělat? Není problém ZCELA odbourat MHD, tj. hlavně metro, a radikálně omezit (spolu)jízdy autem na nezbytné minimum, které je kolem 50 km ročně. Meziměstská hromadná doprava (vlaky a autobusy) se mi ale bude omezovat dost blbě.
- - -
23.12.2013
Asi už máš vánoční prázdniny. Jezdíš tedy vůbec, když nemáš cestu za klienty? Ano, funguju tak trochu jako poslíček nebo kurýr. Každou chvíli neco někam vezu - jednou vezu někomu krabičku cukroví, jindy vrátit nějaký vypůjčený kus nádobí, pak dokoupit něco zapomenutého. To Tě takovéhle ježdění baví? Nesmírně. Setkávám se s lidmi, které mám rád, připadám si užitečný, nenudím se doma u počítače nebo před televizí, mám trochu pohybu, naskakují mi trochu kilometry, z čehož mám radost hlavně proto, že si zase můžu hrát s číslíčkama... Ale především si můžu ověřit, že jsem s tím kolem nesmírně operativní, nezávislý a hlavně rychlý. Kdyby tyto záležitosti vyřizoval kdokoli jiný z rodiny tradiční cestou (MHD atd.), trvalo by to víc než dvakrát déle. Kolik jsi toho takhle najezdil dnes? Jen 23 km. Byl jsem na třech místech vzdálených čtyři a půl, pět a půl a jeden a půl km. S řidiči jsi nejspíš žádné problémy neměl... Lidi jsou kolem Vánoc takoví ohleduplnější, ne? Já tohle povinný vánoční dojímání považuju za vrchol pokrytectví. Tak buď takovej jsem nebo nejsem. Nevidím důvod, proč by se lidi k sobě mimo Vánoce měli chovat hůř. Koukám, že Ty Vánoce moc neprožíváš... Ale prožívám. Jen trochu jinak. Tak nějak jako svátky pospolitosti, zvláště té rodinné. Jako příležitost k setkávání. Taková ta materiální stránka Vánoc mě vůbec neoslovuje. Zvlášť to nákupní šílenství se mi přímo hnusí. Stejně tak nerozumím tomu, proč by se člověk zrovna o Vánocích měl přejídat... Tak to poslední chápu, protože Ty se přejídáš celoročně... No, nestravuju se asi zrovna optimálně, ale o přejídání se rozhodně nejedná. Ale hlavně se můj stravovací režim o Vánocích nijak neliší od jiných částí roku. Nevidím k tomu důvod. Kdy se moje stravování poněkud liší, jsou prázdniny, ale tam k tomu je racionální důvod, protože bývám v přírodě. A co tedy ti řidiči? Chovají se líp? Nevím, vůbec jsem o tom takhle nepřemýšlel. Pokud je někdo ohledudplný, rozhodně si to nespojuju s Vánoci, ale prostě s jeho osobou. Tak nějak automaticky předpokládám, že stejně by se zachoval třeba i v únoru, dubnu či říjnu. Ale žádnou prasárnu Ti nikdo neprovedl... Prasárnu snad přímo ne, ale nezdvořilé chování jsem rozhodně zaregistroval. O co šlo? Když jsem čekal u výjezdu z vedlejší ulice, až přejede kolona aut, abych na tu hlavní ulici mohl odbočit, všiml jsem si, že na mě spolujezdec z nějaké dodávky ukazuje vztyčený prostředníček. Vůbec jsem nepochopil proč. Blesklo mi hlavou, že mě mohl kvůli mé reflexní vestě považovat za policajta, nebo neměl rád obecně cyklisty, případně prostě jen vyjadřoval stav svého nitra, svou náladu, aniž bylo pro něj důležité, kdo to jeho neslušné gesto vidí... Třeba Tě někdo poznal a naopak to gesto bylo vyloženě adresně určeno Tobě... To těžko. Byla už tma. Pochybuju, že mi vůbec mohl vidět do tváře. Čím dál víc si myslím, že měl prostě jen radost z toho, že ON může jet a já musím čekat. Primitivům stačí k radosti velmi málo... Já jsem vlastně taky takový "primitiv". Cože? No jasně... Já prožívám velmi podobné pocity, když třeba na Magistrále - například na Nuselském mostě - na svém kole projíždím kolem několikakilometrových kolon stojících aut. Taky mám radost, že já jedu a oni musí (vlastní vinou) stát jak debilové v té koloně... To jim taky po topolánkovsku ukazuješ, že jsou "jedničky"? No, přiznám se, že daleko k tomu nemám. Tedy samozřejmě v duchu. Určitý (dost silný) pocit škodolibosti je totiž rozhodně přítomen. Mám jen tu smůlu, že to gesto nemám nacvičené. Já než bych ty prsty poskládal tak, jak je třeba, tak bych byl už z dohledu... Ale vážně: Tohle opravdu není můj preferovaný způsob komunikace.
- - -
25.12.2013
Tak co jsi včera našel pod stromečkem? Samozřejmě něco, co bych si sám nejspíš nekoupil - trekové pláště Schwalbe Marathon Plus Tour šíře 42... A jéje... Tak to znamená, že u Tebe končí éra Rubeny a začíná něco kvalitativně nového... Se mnou to tak úplně snadný nebude. Za prvé mám těch Ruben ještě značnou zásobu, za druhé si nejsem jistý, jestli se mi ty nové pláště vejdou pod blatník - zvláště u zadního kola. Teda já bejt Ježíšek, tak se na Tebe vykašlu... Vždyť o nic nejde. Moje okolí je zvyklé, že sám si nové věci kupuju až tehdy, když ty staré jsou opravdu, ale opravdu nepoužitelné. Když mi někdo koupí něco, co bezprostředně nepotřebuju, nutně tedy musí počítat s tím, že to "nechám uležet", než na to přijde řada. Takhle postupuju třeba u nových bot nebo oblečení. Proč bych takto nemohl postupovat u cyklistických plášťů? A proč nenecháš "uležet" ty Rubeny? Možná nechám. Ale rozhodně nejdřív dojezdím ten, který už mám navlečený. Ale to je otázka pár měsíců. Víš přece, že nová produkce z Rubeny má jen zlomek trvanlivosti ve srovnání s jejich předchozími výrobky... No aspoň že tak. Proč sis ty lepší pláště nekoupil už dávno sám? Nejsem přesvědčen o tom, že rozdíl v kvalitě vyrovná ten rozdíl v ceně. Jestli mi i ten nekvalitní plášť od Rubeny za 170,- Kč vydrží na zadním kole řekněme 3.000 km (možná i 4.000 km), pak by ten nový "superplášť " v ceně zhruba 750,- Kč musel vydržet aspoň 13.000 km (anebo také 17.000 km). Myslíš, že je to reálné? Pochybuju. To ale neporovnáváš kvalitu, ale trvanlivost. Pro mě je to totéž. Jízdní vlastnosti mě zas až tak neberou. Vlastně to ani nepoznám. Rubenu ale minimálně v druhé polovině její životnosti velmi snadno prorazíš, budeš každou chvíli lepit duše... Ano, to je jediné, co by mi mohlo vadit. Proč myslíš, že by se Ti nemusel ten nový plášť vejít pod zadní blatník? Protože i ten od Rubeny se tam vešel jen o fous. Co je to ten "fous"? Desetiny milimetru. Já myslím, že ta úprava proti proražení jde na úkor prostoru pro duši, tj. že to nezvětší například obvod pláště... To doufám, protože jinak bych to musel odvozit na předním kole, což je skoro škoda. Proč škoda? Protože problém s proražením pláště mívám spíš vzadu, jak jsem těžkej (a vzpřímenej). Má ten novej plášť ještě nějaké výhody? Jo, ten reflexní pruh zboku po obvodě... Obávám se ale, abych ho nezničil svými ne úplně přesně seřízenými plášťovými dynamy... A to bylo všechno, co dostalo Tvé kolo pod stromeček? Pro MÉ kolo to bylo vše, ale pro JINÉ kolo tam bylo jiné překvapení... A jaké? Velká hustilka s manometrem. Tu ale nebudu používat já. Můžu vědět jaká pumpa to je? No, takovej těžkej krám, co vypadá trochu jako krumpáč. Já bych si ji sám nikdy nekoupil, ale když si ji někdo přál... Mně šlo spíš o značku, typ... Je na ní napsáno JoeBlow Sport. Vezl jsem to až odněkud z Kobylis. Už jste ji vyzkoušeli? To víš, že jsme si s ní trochu hráli. Já jsem kupříkladu neměl ani ponětí, na kolik PSI si hustím svá kola. Tak jsme to změřili... A...? Prý podhušťuju. Na předním kole jsem měl 45 PSI a na zadním 50 PSI. Takže jste to dofoukli? Jo, ale jen o trochu na 50 resp. 60 PSI. Víc jsem nechtěl. Nehodlám nějak výrazně měnit své zvyklosti. Proč? Vyšší tlak v gumách nejspíš zlepší jízdní vlastnosti. Tolik se nenadřeš... Nezapomeň, že tam mám duše s veloventilky. Kdyby tam byly ještě ty staré dobré béžové ventilkové gumičky, ty by to možná ještě vydržely, ale to, co tam dávají dnes - takové ty tenké černé, tyhle tlaky většinou nevydrží. Takže si hodlám hustit zase podle sebe a měřit tlak v duši budu opět jen pomocí stisku palce a ukazováku. Teď už budu moci "znalecky" odhadnout i ty PSy. A hustit budu nejspíš zase max. do těch padesáti. A kdo tu pumpu tedy bude používat? Moje nejstarší dcera. Vyplatí se jí to, když ani Ty bys něco takového nevyužil? To je její věc. Ona není tak konzervativní jako já. A jezdí? Letos dá kolem 9.500 km. To je o dva tisíce víc než já. Taky jezdí na takové těžké zastaralé "krávě" jako Ty? Ne, má lehounké silniční kolo - mimochodem shodou okolností úplně stejné jako Hrabosh. Jezdí taky po Praze jako Ty?
Jo, ale v jiných částech města. Kromě toho ale podniká víc výprav za Prahu. Ona je "dopravně-sportovní" cyklista, kdežto já jen dopravní (či spíše "dopravně-nákladní").
- - -
26.12.2013
Málem bych byl zapomněl: Pod stromečkem jsem našel taky ještě takový ty reflexní brčka do výpletu, co se nasouvaj na dráty... Já nevím, jak se to oficiálně jmenuje. V jednom balení jich je 36, což by u mě vystačilo na všechny dráty jednoho kola. Já jsem to ale udělal jinak: Dal jsem si do každého kola jen čtyři. On ten efekt pak stejně už není o nic větší, i kdyby byly hustěji. Kromě toho mám ve výpletu klasické oranžové odrazky... Dalších osm kusů jsem pak "obětoval" na další jízdní kolo. A už jsi je vyzkoušel? Jak to chceš asi zkoušet? No, ujel jsem s nimi dnes zhruba 45 km, ale těžko jsem mohl posoudit, jak fungují. To mohou jen řidiči, kteří si na mě posvítí svými reflektory. A na jejich reakcích jsem žádné změny samozřejmě nezaznamenal.
- - -
31.12.2013
Tak co, už máš uzavřenej statistickej rok 2013? Co se týče dopravy, tak snad už jo. Nikam se už nechystám. No a jak to vypadá? Na kole jsem letos vyjel 262-krát a najezdil 7.466 km. Ještě v srpnu to vypadalo, že nepřekročím 6.000 km, ale pak jsem se na podzim trochu pochlapil. Pěšky mám nachozeno jen 783 km, což považuju za ostudu a ne za nějaký obdivuhodný výkon. A plavání už víš: Věnoval jsem se tomu sice jen 20 dní, ale hodilo to 88 km. To jsi tu letošní statistiku nějak odfláknul. Vždycky to alespoň porovnáš s tím, jak málo jsi najezdil motorovými dopravními prostředky... To samozřejmě můžu: Za celý letošní rok jsem najel tramvají celé 2 km, metrem 28 km, vlakem 1.390 km, autobusem 1.860 km a jako spolujezdec v autě 410 km. Pokud tedy správně počítám, tak jsi vlastní silou (včetně plavání) urazil hodně přes dvojnásobek toho, co motorovými dopravními prostředky. Ano, dosáhl jsem koeficientu 2,236. Rekordní číslo to ale asi není... No, skoro... Před dvěma lety to bylo zhruba 2,4. Loni jsi to tu prezentoval jako krásně vybarvenou tabulku... Jak račte...: Plavání 20 x 4,40 km = 88 km
Pěšky 305 x 2,57 km = 783 km
Kolo 262 x 28,50 km = 7.466 km Tram 1 x 2,00 km = 2 km Metro 4 x 7,00 km = 28 km Vlak (s kolem i bez) 12 x 115,83 km = 1.390 km Bus meziměstský 22 x 84,55 km = 1.860 km Auto (spolujízda) 4 x 102,50 km = 410 km
No proto... U toho metra jsou to tak malá čísla, že to nestojí za pozornost. Ale na ten zredukovanej autobus jsem docela hrdej. A na to plavání samozřejmě taky. Jestli mě nešálí zrak, tak Ti tam jedna položka oproti loňsku přibyla... Jo, ta tramvaj. Ale stojí to vůbec za zmínku? Za posledních 10 let jsem jel tramvají 14-krát a dohromady jsem ujel pouhých 76 km. A to jsem v letech 2007 až 2012 nejel tramvají vůbec. Tu tramvaj, ale i metro jsem nejspíš schopen zlikvidovat úplně. A auto jsem schopen dostat na desítky kilometrů za rok místo současných stovek. Celkově Ti tedy motorová doprava už několik let setrvale klesá... Samozřejmě. O to mi hlavně jde. Dokonce víc než o nějaké zvyšování pěších a cyklistických výkonů. Zatímco ještě před šesti sedmi lety jsem motorovou dopravou ročně urazil i přes 9.400 km, dnes jsem pod hranicí 3.700 km. To je redukce o více než 60%.
- - - 2.1.2014
Jak si vlastně s tím kolem stojíš ve srovnání s předchozími lety?
Než abych to složitě porovnával, frknu sem raději tabulku:
Ty si s těma barvičkama tedy vyhraješ... Ale jak tak koukám, jsou tam docela velký výkyvy... Záleží na tom, co bereš jako NORMU. Když vezmeme jako normu třeba 7.700 km za rok, tak jsou to jen drobné výkyvy +/- 3.400 km ročního výkonu... Já bych to spíš navázal na ARITMETICKÝ PRŮMĚR... Pak to vidím na zhruba 6.750 km a rozptyl 64 % až 164 % tohoto dlouhodobého průměru.
- - -
Byly v uplynulém roce nějaké pády? Nevzpomínám si. Myslím, že žádné nebyly. A o ohrožení ze strany motoristů jsem se tu rozepisoval dost podrobně. Z toho ale žádné pády nebo kolize nevyplynuly. To je tedy nuda... Vypadá to, že tento rok bude v tomto ohledu šťavnatější... Z čeho tak soudíš? Za první dva dny nového roku mám najeto 57 km a už mám dva nebo tři "výživné" zážitky. Včera - na Nový rok - jsem kvůli davu na cyklostezce (v souvislosti s ohňostrojem) musel sesednout s kola a obejít ten dav po přilehlém trávníku. To snad není nic nebezpečného nebo dramatického... Až na jednu maličkost, že jsem si nevšiml psího exkrementu a své hýčkané kolo jsem provedl jeho prostředkem. "Prostředkem"? Přesně tak. Muselo to být obrovské a mělo to kašovitou konzistenci. Jen tak se totiž mohlo stát, že toho byl takřka plnej blatník, nemluvě o značné části pláště znečištěné touto hmotou, která se tam pak držela po celý zbytek dne, než jsem měl příležitost se toho zbavit.... Víš jistě, že to bylo psí? Podle zápachu určitě. Ale podle velikosti bych tipoval tvora mezi 40 a 50 kg. Mluvil jsi o NĚKOLIKA zážitcích. Doufám, že nebudou podobného druhu jako ten první. No, nevím jestli bych měnil... Málem jsem se znovu napíchnul na náhle otevřené dveře auta. Tentokrát jsem si ale tak nějak podvědomě držel dostatečný boční odstup, takže jsem ty dveře minul. Ale leknutí to bylo obrovské, protože už devět let vím, jak to vypadá, když k té kolizi dojde. Kde to bylo? Na Nuselské někde u křižovatky s ulicí Jaurisova směrem od centra. Zastavil jsi, vynadal jsi mu... Docela jsem spěchal, tak jsem nad tím v duchu mávnul rukou a ani jsem nepřibrzdil. Ale už docela vážně začínám uvažovat o tom, že těmhle blbcům budu urážet zrcátka s odůvodněním, že ho dotyčný stejně nepoužívá a že ho má nejspíš jen na okrasu... Možná by si to pak pamatovali, že se do něj mají před prudkým otevřením dveří podívat. Není Ti divný, že ten Tvůj předchozí podobný případ z roku 2005 se stal prakticky taky na Nuselské? Není. Za prvé jsou ty místa od sebe tři čtvrtě kilometru, za druhé je to daný tím, že se tam pohybuju prakticky denně. A ten Tvůj třetí letošní zážitek? Taky na Nuselské - asi o dvě hodiny později při návratu. A co to bylo? V úseku od Kloboučnické po ulici V Horkách parkují při pravém okraji Nuselské ulice směrem do centra auta. Mně tedy nezbývá než jet po tramvajových panelech. V opačném směru je to totéž. Takže já na kole v jednom směru po tramvajových panelech, v protisměru auta - rovněž po tramvajových panelech. Potud vše "v pořádku". Jenže to by nesměl nějakej debil (slabé slovo) v tom protisměru začít předjíždět. Vybočil a řítil se přímo proti mně - nejspíš mě vůbec neregistroval. Kdybych prudce neuhnul, čelně by mě smetl. Tentokrát bych s velku chutí dotyčnému vyjádřil "upřímnou soustrast" u příležitosti totální ztráty jeho soudnosti, ale kde ten už byl...
- - -
3.1.2014
Že se chování řidičů každý rok zhoršuje, jsem pozoroval vždycky, ale že se ten nárůst projeví už těsně po Novém roce, je pro mě překvapivé... Copak? Další incident? Jen verbální. V podstatě klasika: Vystresovaný řidič stojící v zácpě (způsobené jím a jemu podobnými) psychicky neunese fakt, že ho předjedu na kole. To bych ještě pochopil. Ale proč přitom používá tak debilní argumentaci, že mám jezdit po cyklostezkách? Nějak (si) to zdůvodnit musej... Já na ně taky neřvu, co dělaj s tou svou smradlavou pikslou na ulici, a neposílám je na dálnici... Oni ti řidiči snad vůbec nechápou, že cyklista má naprosto stejné právo používat místní komunikace jako oni... Měli by je to v té autoškole naučit.
- - -
8.1.2014
Další pokračování seriálu o debilních řidičích... Není toho poslední dobou nějak moc? Je, ale tentokrát to sem nedávám proto, že by to byla kdovíjak zajímavá situace, ale proto, že to už pomalu přestávám chápat. A o co šlo tentokrát? Jel jsem z Chodova dolů na Roztyly, kde odbočuju doleva do Tomíčkovy ulice kolem T-Mobilu na lávku na Spořilov: http://www.mapy.cz/#!x=14.479235&y=50.038066&z=18 Tam se jede celkem dobře... Jo, dá se tam jet dokonce i dost rychle. Ale před tím odbočením doleva přece jen musím přibrzdit a zařadit se do levého pruhu... A to je nějakej problém? Pro mě ne. Ale pro řidiče za mnou. To jsi někomu vjel do cesty? Přesně naopak. Abych těsně před křižovatkou nikomu do cesty nevjel, řadím se do levého (šipky rovně a doleva) pruhu dostatečně včas. Vzhledem k tomu, že v tu chvíli jedu dost rychle, nikoho nezdržuju. No a co se tedy přihodilo? Tím levým pruhem jsem vjel doprostřed křižovatky a čekám, až přejede protisměr. Jinak to snad ani nejde... No právě. Jenže řidič nějaký drahý velký šedivý obludy, co jel za mnou a pokračoval rovně, si to vyložil jako útok na svou svobodu projet křižovatku, aniž by musel hnout volantem nebo sundat nohu s plynu. To jsi mu tak překážel? Patrně ano. Když jsem čekal, až se uvolní protisměr, je možné, že jsem zadním kolem ještě zasahoval do toho levého pruhu. Kdybys jel autem, zasahoval bys daleko víc... Ale vysvětluj to někomu, kdo umí jen hulákat přes stažený okýnko... Už jsi někdy zažil, že by si takový řidič v klidu vyslechl, co chceš říct Ty jemu? On se potřebuje prostě vyřvat a dostat ze sebe ten motoristickej stres. A co na Tebe hulákal? Něco ve smyslu "Ty vole blbej, co se tu motáš?". Ale to je vlastně jedno. Jen by mě zajímalo, co by v dané situaci navrhoval on - jak jinak jsem si měl při odbočování doleva počínat... Myslím, že tyhle typy přeceňuješ. Oni na Tebe přece neřvou, protože chtějí diskutovat, slyšet argumenty druhé strany a případně uznat, že se unáhlili... No, to opravdu ne. Ale v tomhle případě šlo o jinou věc: Vpravo od něj byl zcela volný přímý pruh. Proč jel tím levým, ve kterém mohl předpokládat vozidlo (třeba i auto), které bude odbočovat doleva a tudíž ho může zdržet? Ten člověk prostě vůbec nemyslel. Podle mě jel levým pruhem jen proto, že ho (samozřejmě mylně) považoval za "rychlejší pruh". Proč mylně? Protože jsme se nacházeli v městském provozu a navíc už z podstaty věci se v levém pruhu daly očekávat zpomalující komplikace. Že Tě tihle vylízanci vůbec ještě zajímají... Vlastně nezajímají, ale přesto se samozřejmě vždycky zamyslím, jestli jsem opravdu neudělal nějakou botu. A udělal jsi někdy nějakou? Samozřejmě. A ne jednu. Ale nikdy jsem při ní nikoho neohrozil a vždycky jsem se patřičně zastyděl, případně připojil nějaké to omluvné gesto. Ale ve většině případů tihle hulákající frajeři pravdu nemají. Spouštěčem jejich hulákání je v podstatě vždycky jen pouhá přítomnost cyklisty na "jejich" komunikaci - v jejich "výsostném prostoru". Hulákali by, ať bych si v dané situaci počínal jakkoli. A proč to tedy neignoruješ? Navenek to ignorovat samozřejmě můžu, ale stejně mi to vždycky na chvíli zkazí náladu. A teď ruku na srdce - nedalo se na to uvolnění protisměru čekat v takové pozici, že bys do toho levého pruhu nezasahoval? Určitě jsem se mohl uprostřed té křižovatky postavit rovnoběžně(ji) s tou komunikací, ze které jsem odbočoval. Ale úplně kolmo jsem taky nestál. Stál jsem tak nějak našikmo. Mohl jsem tak ušetřit maximálně pár decimetrů. Takže prostor pro (ještě větší) vstřícnost tam přece jen ještě byl... Ale to už by byl velkej ústupek, kterej po mně nikdo nemůže chtít. Stejně jako já nechci po řidičích, aby vždy jezdili v levé části svého pruhu, protože by se mi kolem nich (v souladu se zákonem) vpravo lépe podjíždělo. Uznávám, že je to blbost, protože je to nepředvídatelné chování, které by mohlo vést k jinému nepředvídatelnému chování řidiče auta, které by odbočovalo s Tebou a mohlo by mít tendenci Tě předjet zprava. Navíc ta rovnoběžná poloha mi potom může zkomplikovat nebo zpomalit přejezd toho protisměru, což může být nebezpečné. Auta se v takové situaci taky nikdy nestaví rovnoběžně. A přitom by se tím uvolnilo daleko víc prostoru. Takže co si z tohoto zážitku vezmeš? Vůbec nic. Budu se chovat úplně stejně jako dosud. Možná jen budu vědět, že to může někoho naštvat. Ale s tím nic neudělám. To je věc těch řidičů.
- - -
15.1.2014
Tak už se řidiči polepšili? Nijak zvlášť, ale už mi nestojí za to sem všechno psát. Teď jsem zase zlobil trochu já. To mě zajímá. Nebýváš příliš často sebekritickej... Kdybys nekecal... To, že hledám chyby (i) na druhých, neznamená, že ignoruju ty svoje. No a co jsi tedy provedl? Dopustil jsem se hrdelního zločinu zvaného "nesprávně upevněný náklad". Ty jsi na tom kole zase něco stěhoval, viď? Přesně tak. Vezl jsem dceři do jejího útulného hnízdečka několik pokojových rostlin v květináčích. Narval jsem je do takové menší lísky od jablek a tu jsem pak gummizugem připevnil na nosič. Asi ne dost pevně... Ale docela jo, ovšem nepočítal jsem s tím, že se ten gummizug sesmekne, čímž se náklad uvolní... Ty jsi ty kytky po cestě snad poztrácel? Právě že ne... Jak se ten gummizug sesmeknul, líska se uvolnila a sklouzla na bok, takže byla svisle podél levé strany kola. Takže se ty kytky vysypaly... To je na tom právě to zajímavý, že vůbec ne... Dokonce to bylo tak, že jsem si té změny ani nevšiml! A ještě jsem se divil, proč na mě řidiči za mnou trouběj. Počkej, to Ti ty kytky trčely do strany? Přesně tak. Dovezl jsem je bez jakékoli úhony - jen cestovaly naležato. Akorát to musel být příšerný pohled, ale já jsem nic netušil. Jak dlouho jsi s tím takhle jel? Téměř pět kilometrů. Když jsem jel přes Nuselský most, něco jsem za sebou přece jen zaslechl a ohlédl se. Ale asi ne dost. Když jsem totiž uviděl svůj stín, všechno vypadalo v pořádku. A tak jsem se uklidnil a pokračoval v jízdě. A jakto, že se ty kytky nevysypaly? Za prvé proto, že nebyly nijak zvlášť vysoké ani těžké. Nejtěžší byla asi třicet centimetrů vysoká Crassula ovata. Pak tam byl ještě nějaký Scindapsus a nějaká agáve. Všechno to bylo v poměrně kompaktní hlíně a navíc ty květináče byly přepásány tím gummizugem. Tak to tam všechno pěkně vdrželo... Vezl jsem dokonce i nějaké mističky, které byly nastrkané mezi těmi květináči - a ani jednu z nich jsem neztratil. To bys ale asi slyšel... Napadlo mě, že by Ti asi bylo hodně líto, kdyby se těm kytkám něco stalo... To je pravda. Já každou kytičku považuju za cítící bytost, zachraňuju div ne každý lísteček a navíc jsem pro dceru vybral ty nejhezčí kytky, které jsem měl. Takže bych to asi obrečel. Takže tentokrát si na řidiče nemůžeš stěžovat. Dokonce se Ti snažili pomoct, když viděli, jak Ti z kola trčej do strany ty kytky...
- - -
16.1.2014
A nebyla teď taky nějaká cyklojízda? Koukám, že máš přehled. To víš, že jsem tam byl... Jedu vždycky, pokud nemám něco pracovního nebo nejsem na dovolené. Ty lednový cyklojízdy byly věnované památce Honzy Bouchala. Ta letošní taky? Byla. Ale zjišťuju, že ubývá lidí, kteří Honzu znali. A Ty jsi ho znal? Já jsem se s ním potkával necelé dva roky na cyklojízdách. Kolik cyklojízd už jsi absolvoval? Zhruba osmdesát. Vlastně jsem to už přestal počítat. Kolik vás tam bylo tentokrát? Ty malé cyklojízdy už nemají žádnou ohromující účast. Z Jiřáku nás vyjíždělo asi dvacet a pár lidí se přidalo ve Sněmovní. Takže na Jarošák nás dojela asi třicítka. To ale vzhledem k počasí není tak málo... Nevím. Tohle není o číslech. Že to říkáš zrovna Ty... Čísla mám rád, ale počítat, kolik lidí zapálilo Honzovi svíčku, by mi připadalo ujetý. Od toho pomníčku jste ještě někam pokračovali? Jo, jelo se ještě do kina Oko, ale já jsem na místě zjistil, že mám prázdné zadní kolo, tak jsem je nechal odjet, vyměnil jsem duši a jel domů.
- - -
17.1.2014
Už dlouho jsi neměl nějakou vážnější poruchu... To Ti nestačí ta výměna duše na cyklojízdě? Tentokrát mě moje kolo zase docela pozlobilo. Copak? Zase sjíždíš pláště až na kord, co? Vlastně jo. Ta Rubena, co jsem ji tam navlík někdy v říjnu, už je prodřená. A kolik měla najeto? 2.462 km. To moc není. Říkal jsi, že Ti dřív stejný typ plášťů vydržel i přes šest tisíc... No, oproti těm "měsíčním" Rubenám V81, co mi na zadním kole vydržely třeba taky jen osm set kilometrů, je to přece jen pokrok. Takže teď nemám "měsíční" pláště, co mi vydržej jen měsíc, ale "kvartální"... A v čem je rozdíl mezi oběma typy plášťů? Co já vím... Ty "měsíční" byly šíře 40, ty "kvartální" jsou 42. Možná záleží trochu i na počasí a na teplotách. Připadá mi, že v horkém létě se pláště opotřebovávají o poznání rychleji. A co sis tam místo té Rubeny teď nasadil? Čekáš, že Ti řeknu, že další Rubenu ze svých zásob, ale zklamu Tě: Nasadil jsem si tam jeden fungl nový Schwalbe Marathon, co má tu úpravu proti proražení. Ten bude na Tvém kole vypadat jako pěst na voko. Ten jedinej plášť bude mít srovnatelnou cenu jako zbytek kola... Hele, nepomlouvej. To kolo odvádí úplně stejnou službu jako kterékoli, třeba i mnohonásobně dražší kolo. Naopak možná i lepší, protože navíc nemusím mít takový strach, že mi ho někdo ukradne. A nejsou ty pláště těžší než ty Rubeny? Jsou a je to znát i při pouhé montáži. Ale na mém kole se to ztratí. Ono samo už je těžké dost. Kolik kilometrů by Ti ty předražené Marathony měly vydržet, aby se to finančně vyplatilo? Pokud to srovnám s tím pláštěm, kterej jsem právě zul, tak se to začne vyplácet už po 11 tisících kilometrů. Pokud bych to srovnal s těmi starými Rubenami, co mi vydržely třeba i 6.500 kilometrů, pak bych na těch Marathonech musel ujet 30.000 km. To není reálné... Ono není reálných nejspíš ani těch 11.000 km. Takže jejich výhoda je nejspíš jen v tom, že se nemusím bát, že by mě nechaly ve štychu, tj. zbavují mě strachu, že píchnu a že mě zdrží výměna duše. Vždyť Ty to máš vyměněný hned... Jo, Když si pospíším, tak i během čtyř minut můžu pokračovat v cestě, ale stejně je to stres... Čím se vlastně ty Marathony lišej od běžných plášťů? Je tam vrstva, která brání proražení, ale nevím, co ten plášť udělá, až se k tý vrstvě propracuju v důsledku opotřebení. Tedy jestli se i po ní bude dát jezdit... Tak se nech překvapit. Dřív než za rok to nejspíš nezjistím. To jako věříš tomu, že pod 8.000 km jejich životnost neklesne? Je to můj hrubej spodní odhad.
- - -
24.1.2014
Furt Tě tu vidím s ustaranou tváří běhat s imbusem v ruce... Nějaké technické problémy? Přesně tak a navíc v nejméně vhodnou dobu, ale to už tak bývá. A co se děje? Když mám před sebou den, kdy za klienty musím najezdit přes padesát kilometrů, tak mi po pár kilometrech přestane reagovat přední kolo na pohyby řidítek... To je docela závažná závada. A co tak najednou? Podcenil jsem první příznaky této poruchy. Už včera mi bylo podezřelé, že se mi řidítka s představcem nějak podezřele viklají v hlavové trubce. A jak? Do stran nebo dopředu a dozadu? Spíš bych řekl dopředu a dozadu,ale jak říkám - nevěnoval jsem tomu valnou pozornost. A ráno jsi vyjel a po pár kilometrech se kolo stalo neovladatelným... Tak nějak. Ono to nebylo zase tak hrozné. Spíš to vypadalo jako extrémně velká vůle řízení... To jako když jsi pohnul řidítkama, tak se přední kolo neobtěžovalo změnit směr? To by bylo dost o ústa... No, spíš reagovalo až od určitého úhlu - řekněme se zpožděním. A co jsi s tím udělal, aby ses nemusel vrátit a odvolat výuku? Na to, abych to po cestě opravoval, jsem neměl čas. Nebo jsem spíš nechtěl riskovat příliš velké zdržení. Takže jsi s tím normálně jel? Jo, jen o něco pomaleji a velmi obezřetně. Ovšem tak, abych přijel včas. Jak daleko jsi s tím takhle jel? Asi 14 km. Ale bohužel ve velmi hustém provozu. A jinak jsi úplně normální... Věřil jsem si. A taky jsem v té jízdě zručnosti obstál. Jenže to nezáleželo jen na Tobě. Vždyť bylo náledí a to kolo klidně mohlo v nejméně vhodný okamžik přestat reagovat úplně... Je pravda, že povětrnostní okolnosti byly jako na potvoru hodně nepříznivé. Ale dopadlo to dobře. No a pak jsi to už konečně opravil? Naštěstí jsem pak nemusel už tolik pospíchat, takže před odjezdem od toho klienta jsem vytáhl inbus a dotáhl šroub řízení. Tys měl s sebou imbus a přesto jsi jel 14 km v hustém provozu s uvolněným řízením? Vždyť to by Tě nezdrželo ani půl minuty! Ono to ale není jen uvolněné řízení, které se dá jen tak dotáhnout šroubem. Ještě jsem to nerozmontoval, ale na základě zkušenosti z dřívějších let se stejným typem představce je mi jasné, že je v té hlavové trubce prasklý, zlomený. A tam už prosté dotahování většinou nestačí. Když jsi to pak ale při odjezdu tím inbusem dotáhl, zlepšilo se to, ne? Ano, ale zase jen dočasně. Dosáhl jsem toho, že ty dvě plošky v místě lomu na sebe nejspíš dosedly a kolo přece jen lépe reagovalo. Ale velice brzy se to zase vyžvejká, takže to po sobě začne zase klouzat. No a jak to máš teď? Pořád ještě jenom dotahuju. Dokonce jsem ten představec ani ještě nevytáhl z té hlavové trubky, abych se přesvědčil, jak to je. A hodláš s tím výhledově vůbec něco dělat? Jo, ve sklepě mám starší nepojízdné kolo se stejným představcem, tak to můžu kdykoli vyměnit. Tak proč to odkládáš? Nevím. Ale je přede mnou víkend, tak možná překonám svou vrozenou lenost a přehodím to.
- - -
26.1.2014
Tak už jsi s tím něco udělal? Vždyť mě znáš. Ke každému kroku se odhodlávám měsíce až roky. A to s tím takhle jezdíš dál? Dotáhnul jsem to tak, že je to skoro jako nové, a tak mě nic netlačí, abych s tou výměnou nějak pospíchal. Ty jsi prostě jen línej... To určitě taky. Kolik jsi toho s tím zlomeným představcem už najezdil? Já vlastně nevím, jestli je opravdu zlomenej. Prostě tam jen hůř drží, viklá se a musím ho pořád dotahovat, no... A takhle s tím jezdíš... Včera jsem se byl projet podél Berounky. Docela mě překvapil ten mráz. Nikdy jsem s tím neměl problém, ale tentokrát mi hrozně omrzaly prsty na rukou. Můj krevní oběh asi už není, co býval. Nebo máš prostě blbý rukavice. To je asi taky pravda. Na zpáteční cestu jsem si půjčil jiné. Jinak bych snad ani nedojel. A dobrý? Jo, úplně bez problémů. Tak si nestěžuj na krevní oběh a kup si pořádný rukavice. Spíš vyhrabu nějaký starší ve skříni. Ty jsi neuvěřitelněj šetřílek. To se pak nediv, že Ti mrznou prsty.
- - -
28.1.2014
Nějaký nový zážitek? Vlastně jo. Ale spíš takový úsměvný: Dvouproudá silnice, já jedu samozřejmě v pravém, levým pruhem mě poměrně pomalu předjíždí starší malé auto a najednou strhne řízení doprava a míří k chodníku, jako že jde parkovat. To Tě zatlačil k chodníku? To ne, ale zaťal jsem prsty do brzd a nechal ho proplout přede mnou. A už jsem se chystal, jak ho sprdnu a od plic mu vynadám. Že se na to nevykašleš... No, ono to tak nakonec vlastně dopadlo: Zastavil jsem vedle dveří řidiče, ten spustil okýnko... A za volantem seděl asi devadesátiletý děda, sotva dýchal, že ani mluvit nemohl. Sice jsem mu řekl, že by se při křížení pravého pruhu měl přesvědčit, že v něm nic nejede, ale naštvanost mě okamžitě přešla. Bylo mi ho spíš líto. Blekotal ještě něco, že jako cyklista mám jet vpravo, ale to bylo už vyloženě směšné, protože jsem samozřejmě vpravo od něj jel. Tak jsem mu jen na závěr popřál, aby se trochu vzpamatoval, a pokračoval jsem v jízdě. Tak mi připadá, že máš na ty dědky docela štěstí. Nedávno jsi tu psal něco o jednom, co Ti nadával z chodníku. No vidíš... To bylo shodou okolností úplně na stejném místě... Ale to bylo někdy začátkem října... A nebyl to ten samej dědek? To fakt nevím. Tenhle mi připadal podstatně starší - vždyť sotva mluvil. Tamten mi nadával docela nahlas. Tak aspoň že ses trochu krotil... Zpravidla se nenechám ovládat svými emocemi. Ale fakt je, že v poslední době si připadám takovej tolerantnější, chápavější, shovívavější. Asi fakt stárnu. Dneska jsem se nechal dojmout stářím toho dědy... Možná brzy taky začneš ostatní účastníky provozu dojímat svým věkem... To doufám zatím ještě ne. Zatím spíš budí respekt jen moje majestátní postava, která dost kontrastuje s faktem, že se pohybuju na kole. Ale když se pak podívají na to kolo blíž, tak tam určitou spřízněnost najdou. To jako míru opotřebení a zanedbanou údržbu? To asi taky, ale měl jsem na mysli spíš ty rozměry, usedlý vzhled a podobně.
- - -
13.2.2014
Teď máš už volné ruce, když nezabíjíš zbůhdarma čas na NaKole.cz... Máš něco nového ohledně Tvého ježdění? To jako myslíš po té pokutě? No, tímhle bys mohl začít... Co se přesně stalo? Byl to naprosto spravedlivý trest za vědomě spáchaný hrubý přestupek. Ty jsi jel SCHVÁLNĚ na červenou? Dělám to poměrně běžně. Tedy ne programově, ale mám na svých pravidelných trasách už vytipovaná místa, kde čekání na zelenou je opravdu opruz. To si děláš legraci, ne? Ne, to je holý fakt. Opravdu bych si připadal jako debil, kdybych zastavoval na červenou na liduprázdné křižovatce nebo před přechodem, na kterém v nejbližších dvou minutách nebude ani noha. Stejně tak mi to připadá zbytečné při odbočování doprava. V některých zemích je to dokonce legální. To Ti stojí za to jezdit na červenou kvůli úspoře pár minut - a někdy ani to ne? Nedělám to kvůli úspoře času, ale z principu. Vnímám to stejně, jako když na červenou přecházím ulici jako chodec. Prostě když vidím, že nic nejede, tak ten semafor a to červené světlo postrádá smysl. A já prostě odmítám dělat věci, které postrádají smysl. Připadal bych si jako naprogramovaná ovce. Aha, to je stejný princip, jako to Tvoje přejíždění přechodů pro chodce na kole. Jasně, a třeba taky moje občasná jízda po chodníku... Ale dělám to zase jen v situaci, kdy je zákaz naprosto zbytečný nebo dokonce diskriminující. Nikdy bych něco podobného neudělal v okamžiku, kdy bych mohl, byť třeba jen teoreticky někoho ohrozit. Tak teď ale už kecáš. Přejíždění přechodů, kterými je přerušována společná stezka pro chodce a cyklisty, ještě chápu. Ale jízda po chodníku? Víš, kolik je v Praze chodníků, kam pomalu nevstoupí noha chodce? Vezmi si třeba chodníky podél Průmyslové nebo Černokostelecké ulice... Nemám sebemenší výčitky, když tam pojedu po chodníku. Zvlášť pokud bych to dělal pro svou bezpečnost. Ty ale jezdíš i po jiných chodnících. Co vím, tak třeba někdy podél magistrály... To jsou ale jen velmi krátké úseky a jezdím je proto, že k tomu není alternativa. Myslím tím třeba betonové bariéry podél magistrály, které mi znemožňují se přesunout na vozovku, což bych jinak ochotně udělal. No, dejme tomu. Ale ta jízda na červenou... Jak se přihodilo, že jsi musel platit tu pokutu? Nemám zpětná zrcátka, takže v okamžiku, kdy jsem se rozhodl spáchat onen přestupek, jsem neviděl, že za mnou jedou policajti. Muselo je to šokovat. Proč jsi to tedy udělal? Je to křižovatka, kterou projíždím několikrát týdně oběma směry. Do té doby vždycky na zelenou. A v podstatě pokaždé jsem se při tom čekání na zelený signál dostal do situace, kdy mě buď někdo přímo ohrozil nebo jsem se prostě dostal do nebezpečí latentního. Tentokrát jsem k té křižovatce přijížděl v okamžiku, kdy v dohledu nebylo žádné auto a ani žádný chodec. Jen to policejní auto za Tebou... Ale o tom jsem nevěděl. No prostě jsem si řekl, že bude lepší tu křižovatku projet na červenou, když kolem nic a nikdo není, než zastavit, počkat, až se kolem mě nakupí auta, případně dorazí nějací chodci a já budu muset tu křižovatku přejíždět s daleko vyšším rizikem... Lidsky pochopitelné to asi je, ale stejně si myslím, že sis tu pokutu zasloužil. Ale samozřejmě. Zaplatil jsem ji ochotně. Chybu jsem okamžitě uznal, dokonce jsem se omluvil, jako malej kluk jsem svatosvatě sliboval, že už se to nebude opakovat, nechal jsem si pochválit výbavu svého kola a svoje dobře viditelné oblečení a jelo se dál. A poučil ses z toho? Jistěže. Budu víc koukat, jestli kolem nejsou nějací policajti nebo kamery... Nezmění to tedy nic na Tvém přesvědčení, že hloupé a zbytečné příkazy a zákazy se můžou porušovat? Rozhodně jsem a vždycky jsem byl hodně opatrnej, pokud se jedná o to prohlásit něco za zbytečný nebo nesmyslný příkaz či zákaz. Ale určité situace budu vyhodnocovat pořád stejně. Přiblížím Ti to na příkladu: Prarodiče mě učili, že když přijdu do nějaké místnosti, musím nahlas slušně pozdravit. A to je špatně? Ne, ale je přece blbost zdravit, když v té místnosti nikdo není. Prostě i obecně platný příkaz či zákaz v určité situaci postrádá smysl. Čekat na červenou na liduprázdné ulici mi připadá, jako bych slušně a nahlas zdravil při příchodu do prázdné místnosti. Připadalo by mi to jako švejkovina. Ale protože jsem veselá kopa, občas při příchodu do své pracovny, kde v tu chvíli samozřejmě nikdo není, slušně a nahlas pozdravím. A nemohl bys být "veselá kopa" i při jízdě na kole a švejkovsky zastavit, když Ti svítí červená? Ty děláš, jako kdybych jezdil výhradně na červenou. Já denně projedu desítky světelných křižovatek. Kolik si myslíš, že jich projíždím na červenou? Tak schválně - jednu denně? Já to nepočítám, ale v průměru asi míň. Záleží na tom, kudy a kdy jezdím. Ono natrefit v Praze na úplně prázdnou světelnou křižovatku taky není tak úplně snadné. A taky ne každý červený signál, který projedu, je křižovatka. Bývají to třeba jen úplně prázdné přechody pro chodce. A také si nesmíš představovat, že tamtudy prosvištím nějakou závratnou rychlostí. Někdy to projíždím spíše krokem. A tak tomu bylo i v tom případě, kdy jsi platil tu pokutu? Ne, tuhle křižovatku jsem projížděl poměrně vysokým tempem. Určitě přes 40 km/h.
- - -
A co to, že mě nezásobuješ zase nějakými zajímavými čísly z Tvého ježdění? Že by proto, že jsem v tom ježdění trochu polevil? Vlastně ani ne, ale žádné rekrody rozhodně netrhám. Kolik máš najet ood začátku kalendářního roku? Moc ne. Něco přes 960 km. To není zas tak málo... Na to, jaký je nádherný počasí, to málo je. Ale i tak je to z těch dosavadních šestnácti začátků roku pátej nejlepší. A jaký byl Tvůj nejlepší výkon? To myslíš jako za prvních 45 dní roku? To bylo v roce 2002 - to jsem v polovině února měl najeto 1.932 km. A to jsi tenkrát v tomhle šíleném tempu pak ještě pokračoval? No, ještě něco přes týden. Třiadvacátého jsem měl 2.659 km. To letos fakt už nedoženu. A to nejen proto, že jsem byl tenkrát o dvanáct let mladší. Ty přece sleduješ i dlouhodobější parametry... To je pravda. Už mě přestává bavit sledovat výkony za jediný rok, protože to hrozně kolísá, tudíž to má nízkou vypovídací hodnotu. V poslední době zkouším sledovat "čtyřletky". Proč zrovna čtyřletky a ne třeba pětiletky? Protože tam je vždycky jeden devětadvacátej únor. Takže sleduju svůj výkon za posledních 1441 dní... Prozradíš nějaké číslo? No třeba za poslední čtyři roky jsem najezdil 36.028 km, což je v průměru skoro přesně devět tisíc za rok. Za posledních osm let to dělá 58.006 km, což odpovídá ročnímu průměru sedm a čtvrt tisíce. A za posledních dvanáct let to dělá 80.214 km, což je 6.685 km ročně. A za posledních šestnáct let? Ten šestnáctej rok ještě nemám celej. Chybí mi přesně jeden kvartál, což můžou bejt klidně ještě tři tisíce kilometrů. Ale pravděpodobněji kolem dvou a půl. A co to znamená?
Že by to za těch šestnáct let mohlo být něco přes 106.000 km, což by dávalo roční průměr prakticky stejnej jako ta dvanáctiletka - kolem 6.666 km ročně.
- - -
15.2.2014
Probrali jsme příšerné chování motoristů, Tvoje dopravní přestupky, zajímavá čísla z Tvých statistik... Kromě toho vyviklanýho představce tu už dlouho nezazněla nějaká pikantnost o technickém stavu Tvého kola. Ten představec jsem nějak pošteloval a dotáhl, takže v tuhle chvíli nepředstavuje žádnej problém, natož hrozbu. Takže jinak všechno v pohodě? To je dost divný, když jsi zvyklej ojíždět každou součástku daleko za hranici její životnosti... Ne tak docela. Jezdím přece na tom vlastnoručně vypleteném kole, na které jsem namontoval nějakou letitou kazetu, která byla vlastně už vyřazená... Už to z Tebe leze. Co se s ní stalo? Upřímně řečeno jsem předpokládal, že se dřív rozpadne ten ořech, na kterém je navlečená nebo se na ní obrousí zuby tak, že na ní bude střílet jak novej, tak i starej vytahanej řetěz. Takže se podělalo něco jinýho? Myslel jsem si, že jsem s kolem zažil už všechno, že mě nemůže už žádná porucha překvapit. Ale stalo se. To mě zajímá, povídej. Při jednom prudším náhlém záběru se mi rozlámal čtvrtý pastorek na kazetě. Jak, rozlámal? No doslova - na tři kusy. To si nedokážu moc představit. Já jsem si to taky nedokázal představit. No prostě jsem na ni zapůsobil takovou silou, že se kupodivu neroznejtoval nebo nepřetrhl řetěz, ale odnesl to jeden pastorek. Jak to vypadalo? Jako když rozlámeš sušenku. Jeden kus vypadl, a dva tam zůstaly viset každý na jednom bodě - asi na nějakém nýtu nebo jak je to tam pospojovaný. https://medved.wbs.cz/Fotogalerie.html?fotka=15#foto Co jsi s tím udělal? Snažil jsem se ty kousky vyoperovat, abych mohl dojet domů s kazetou, na které prostě bude jen chybět jeden pastorek. Ale nepodařilo se mi to. Takže jsi to musel vést? Jak daleko od domova jsi byl? Ne, nemusel jsem to vést. Dal jsem ty nedemontovatelné kusy do původní polohy a těch pět kilometrů jsem úplně normálně dojel. Prostě jsem jen neřadil na čtvrtý kolečko. A nezapadal ten řetěz do té vzniklé díry? Tohle hrozilo jen při řazení PŘES ten čtvrtý pastorek. Tomu jsem se pokud možno vyhýbal, a když to bylo nutné, vypadalo to tak, že když se ten řetěz přes to místo přesouval, prudce se zakývalo ramínko přehazovačky, jak se ten řetěz najednou povolil. Ale nestalo se, že by se ten řetěz třeba zasekl. A co jsi s tím provedl doma?
Nic, vyměnil jsem zadní kolo. Měl jsem připraveno jedno náhradní, fungl nový. Jen jsem přehodil plášť a duši. Koupím a namontuju si novou kazetu a bude vyřešeno. Tu starou už asi konečně vyhodím. I když - samozřejmě se budu informovat, jestli se to třeba ještě nedá nějak opravit...
- - -
16.2.2014
A to si jako myslíš, že tam prostě jen dáš celé zadní kolo s fungl novou kazetou a bude to vyřešený? Vsadím se, že Ti bude na té nové kazetě ten řetěz střílet. Určitě už má svý za sebou... Má teprve 7.500 km. Kdybychom se skutečně vsadili, prohrál bys. Už jsem s tím nalítal asi 22 km a všechno šlape, jak má. To mi někdy novej řetěz na nový kazatě dělá větší rotyku... Chceš říct, že si řetěz se sedmi a půl tisícema najetých kilometrů normálně sednul na novou kazetu? Já se absolutně nevyznám v druzích a kvalitách řetězů, ale ten můj určitě nebyl nijak extrémně drahej. To je opravdu tak neobvyklé? No ještě jsem o takovém případu neslyšel. Už jen proto, že lidi vyhazujou řetězy někdy už i po jediné tisícovce najetých kilometrů. A Ty si troufneš vyměnit kazetu a nechat tam takhle vorvanej řetěz... Tak snad taky záleží i na stylu jízdy, nejen na pouhém počtu kilometrů... Chceš říct, že Ty se svou dvousetlibrovou postavou dokážeš šetřit řetěz tak, že je po sedmi a půl tisících kilometrů jako novej? Jezdím poměrně frekvenčně, do kopců to moc nervu, ze sedla například nechodím vůbec, rozjíždím se pozvolna... To prostě nemůže stačit... Jak často a čím ten řetěz mažeš? Rozhodně nekupuju ty předražený sračky, co mi vnucujou v cyklošopech. Občas to normálně proleju olejem do převodovek. Co znamená "občas"? Když vidím, že je to suchý, většinou po několika dnech dešťů. Zapomněl jsi dodat "dešťů, ve kterých se proháním venku na kole"... Samozřejmě. Když se neproháním, nenechávám kolo na dešti... Tak teď už je mi to jasný. Zarazilo mě totiž, jak máš na tý fotce ten zničenej pastorek neskutečně zaflákanej - a on je to olej do převodovek. A proč ne, když to funguje.? Jen to samozřejmě poněkud špiní. Ale já se po tom kole zas tak neválím, aby to byl problém. Špinavej ale bejvám, když něco montuju. To jo... Jak dlouho Ti tedy průměrně jeden řetěz vydrží? Tak deset tisíc. Tentokrát budu zvědavej, jestli si pak novej řetěz sedne na tuhle novou kazetu, až bude mít za sebou těch dva a půl tisíce kilometrů provozu se starým řetězem. Ty fakt dokážeš všechno převracet na hlavu. Normální lidi vystřídaj několik řetězů na jedné kazetě a Ty to máš samozřejmě obráceně - několik kazet na jeden řetěz... To zase ne. Ta kazeta, co jsem ji zničil, byla opravdu už hodně jetá. Já doufám, že ta stávající - v tuto chvíli nová, těch řetězů vydrží víc. Minimálně (ještě) dva. Jak jsi spokojen s těmi novými plášti? Mám ho jen na zadním kole. Jízdní vlastnosti moc neřeším. Jen je znát, že je těžší, ale když se pořádně nahustí, rozhodně se nedá říct, že by nějak zpomaloval. A to přesto, že má hrubší vzorek, což je při jízdě slyšet. A na tonejsem zvyklý. Moje dosavadní pláště byly absolutně tiché. Takže už sis na něj stačil zvyknout... Od začátku roku, kdy jsem ho nasazoval, mám už najetou svoji první letošní tisícovku. A ten plášť stále vypadá tak, jako když jsem ho navlíkal. Dělal jsem si tenkrát legraci, že by vzhledem ke své ceně musel vydržet až tři desítky tisíc kilometrů. Teď už bych byl ve svých soudech opatrnější. To si fakt myslíš, že by vydržel třicet tisíc? Já nevím, co to udělá, až se tím opotřebením dostanu na tu výztuhu proti proražení. Může to znamenat konec - anebo se po tom bude dát jezdit... Co já vím?
- - -
18.2.2014
Včera jsi byl nějakej nervózní... No, chvílema. Zlobilo mě - co jiného než kolo... Tak přece jen Ti ten řetěz na tu novou kazet nesedl tak, jak by sis představoval... Ne, to je v pořádku. Ale vyměnil jsem celé zadní kolo, takže jsem musel přendavat plášť a duši. To snad umíš, ne? No, zjistil jsem, že ani po více než sto tisících kilometrů člověk není imunní vůči roztržitosti, zapomětlivosti - prostě blbosti. Co se dělo tak hrozného? Když jsem přehodil to jkolo a navlík na něj ten plášť, vložil duši a nahustil, vypadalo vše, jak má být a já jsem se o to dál nestaral. Jenže když jsem to kolo vytáhl, po čtyřech kilometrech mi to zadní kolo uteklo. Říkal jsem si, že jsem tam tu duši asi blbě dal a že jsem ji přiskřípl mezi ráfek a plášť - a prostě jsem ji vyměnil a jelo se dál. Jenže po dalších dvou kilometrech zase a po dalších čtyřech zase. To vypadá, že jsi měl něco zapíchnutýho vevnitř v plášti. To jsem samozřejmě kontroloval. Projížděl jsem to snad stokrát. A bylo mi divný, že ty díry, na které jsem narazil, když jsem ty duše lepil, jsou na vnitřní straně. Ale přičítal jsem to tomu, že jsem tam tu duši měl zkroucenou. Ale při té poslední výměně duše mi to docvaklo: Na tom novém kole nebyla ta ochranná páska přes niple. To je ale přece základní věc... Je a není. Kdyby to byl jednostěnný ráfek, kde by ty niple čouhaly ven, tak bych si toho všiml okamžitě. Dříve jsem byl dokonce zvyklý konce drátů přečuhující okraj niple zabrušovat. Ale tohle byl dvoustěnný ráfek, kde mě to nepraštilo hned do očí. Tam jsou myslím nějaké vyvrtané otvory a niple jsou pak uvnitř... Právě proto mě to nenapadlo. Doteď nevím, co vlastně teu duši propíchlo. Mohl to být nezabroušený okraj toho vrtaného otvoru, ale mohlo se stát i to, že při dostatečném nahuštění ta duše v tom místě udělala uvnitř ráfku bublinu, která při jízdě narážela na trčící konec drátu. Tomi dokonce přijde pravděpodobnější. A proč jsi tam vůbec tu ochrannou pásku neměl? Nevím. Buď mi to kolo prodali bez ní, nebo jsem ji přehodil na jiné kolo. To už asi nezjistím. V každém případě mám ale o jednu pásku méně než kol. No a jak jsi to vyřešil? Přehodil jem tam pásku z jednoho velmi starého kola. Pokud ho ale někdy budu chtít použít, musím si vzpomenout nebo všimnout, že tam ta páska není. A nebude lepší ji prostě koupit a mít ji na všech kolech? Prodává se to vůbec samostatně? Já myslím, že jo. Tak já si tam pro ni zajdu. Stejně potřebuju nějaké flastry, když budu lepit tolik propíchaných duší.
- - -
20.2.2014
Cos to zase montoval? Tobě se teď na tom kole všechno sype... Tentokrát jsem zjistil, že mi praskla jedna z ližin u sedla. Pravděpodobně jsem s tím nějakou dobu jezdil, aniž jsem to registroval. Ale tentokrát mi fakt připadalo, že sedím dost křivě a že to sedlo nějak divně pruží. Dokonce si pamatuju, že jsem někde vlítnul do nějaký díry a dostal jsem hroznou ránu do zadku přes sedlo. V tom okamžiku ta ližina mohla prasknout. A měl jsi doma náhradní sedlo? Žádné takové, abych ho mohl rovnou namontovat. A tak jsem se rozhodl, že si koupím nové. Jenže ty jsi fixovanej na Ká dvojky a ty už se nedělaj... Byl jsem rozhodnutej koupit něco podobnýho. "Byl"? Nakonec jsem nekoupil, ale DOSTAL. To Ti v krámě řekli : "Vypadáš jako žebrák a bezdomovec, tady máš nový sedlo a užij si ho...?" Úplně takhle to nebylo, ale podobně. Ten chlapík, co mi to moje kolo občas opravuje a vyměňuje mi díly, které si nedokážu vyměnit sám, velmi dobře ví, že na všem dost šetřím. Ne, že bych kupoval jen to nejlacinější, ale když už něco koupím, tak to spotřebovávám do mrtě. A tak se mu Tě zželelo... No, když mě viděl, rozpomněl se, že má vzadu nějakej odpadek - sedlo z bouraného kola, u kterého byla vyháknutá ližina ze zadku sedla. Tak mi ho vrazil do ruky se slovy, abych si z toho vyoperoval ty ližiny a použil je k opravě svého sedla. Ty sis to ale samozřejmě udělal po svém... Jak také jinak...? On totiž nevěděl, že to moje sedlo je zničené i po všech ostatních myslitelných stránkách a že se mi tudíž bohatě vyplatí opravit ten "odpadek", co mi věnoval. A byl to skutečně takovej odpadek? No právě že nebyl. Zvláště ne ve srovnání s mým sedlem. Malinko jsem přihnul (narovnal) tu vyháknutou ližinu, dost hrubou silou jsem ohnul zadek sedla a s trochou štěstí se mi podařilo tu ližinu narvat do toho otvoru, kam patří. Asi to není úplně stoprocentně geometricky dokonalé, ale je to o několik tříd lepší než to moje sedlo, když bylo nové. Takže jsi vlastně zadarmo přišel k poměrně slušnému sedlu... Upřímně řečeno bych si sám takové sedlo nikdy nekoupil - já jsem totiž nechtěl šité. Ale darovanému koni na zuby nekoukej, a tak mám luxusní šité sedlo se středovým žlábkem, o který jsem taky přiliš nestál. Ještě jsem na něm ale neseděl. Kdoví, jak mi bude sloužit... A dokázal jsi to "nové" sedlo namontovat na tu svou sedlovku? Byl to stejný systém? Systém stejný byl, ale jiná byla rozteč ližin. To nové sedlo je mělo blíž u sebe. Co jsi s tím provedl? S tím se dala udělat jediná věc - vrazit mezi ližiny improvizovanou rozporku, namontovat to, a pak ji zase vyndat. Cos tam narval? Zpočátku takové velké kladivo - tu kovovou část. Ale strašně to překáželo při montáži, a když jsem to měl hotový, zjistil jsem, že mi to umožnilo to sedlo namontovat jen v nevyhovujícím úhlu. Víš přece, že já mám rád sedlo mírně skloněné dopředu... A tohle mělo ten sklon opačný. A tak jsi to zase rozmontoval a vrazil jsi tam něco jiného... Přesně tak. Tentokrát jsem použil rukojeť nějaké staré špachtle. A dopadlo to výborně. Ještě zbývá to projet. Ale myslím, že to bude v pořádku. Jediná obava je, jestli jsem ten zadek sedla nezvedl moc. Ale to už se dá poštelovat. Jen musím mít po ruce tu špachtli. Tedy až budu někomu vyprávět, že ke změně nastavení sklonu sedla potřebuješ štukatérskou špachtli, tak si bude právem ťukat na čelo... Lidi holt nemají tu fantazii...
- - -
22.2.2014
Tak už je Tvé kolo opět dokonalé? Vlastně jo. Udělal jsem poslední úpravu a už jsem spokojen. V čem ta úprava spočívala? Jak jsem vyndal tu sedlovku, abych mohl pořádně namontovat to sedlo, tak jsem pak pořádně nedotáhl šroub, kterej upíná sedlovku do rámu, takže se mi při jízdě sedlo otáčelo ze strany na stranu a sedlovka postupně zajížděla do rámu. Počkej, ty nemáš na upnutí sedlovky rychloupínák? Ne, mám tam šroub na inbus. Je to lepší, protože mi nikdo tak snadno neukradne sedlo s i se sedlovkou. No a proč jsi to původně pořádně nedotáhnul? To nevím. Nejspíš jsem použil podřadné nářadí. Když jsem se totiž stejným inbusem snažil po cestě ten šroub dotahovat, normálně se mi v tom šroubu protáčel, takže to pořádně dotáhnout nešlo. Říkal jsem si, že jsem asi vymačkal ten šroub, ale naštěstí to bylo obráceně: Když jsem se podíval na ten inbus, měl ten konec ožvejkanej prakticky dokulata... Z čeho to vyrábějí? Soukromě takovému materiálu říkám "nočníková ocel". Dnes, v době plastových nočníků, si ale už nočníky s nekvalitním kovovým materiálem nikdo nespojuje. Ale stejně nepochopím, jak mohou něco takového prodávat. Jak jsi to pak vyřešil? Dojel jsem na tom nějak domů a tam jsem to dotáhl kvalitním nářadím. Doufám, že teď už s tím zase pár let nebudu muset manipulovat. Takže k dokonalosti Tvému kolu už nic nechybí? Ještě musím trochu dořešit podobný problém s tím představcem, ale to je maličkost. No, neřekl bych... Když Ti bude zajíždět sedlovka nebo se Ti bude točit sedlo, nijak zvlášť Tě to neohrozí, ale pokud Ti bude zajíždět představec a volně se točit řidítka, je to poněkud o hubu... Rozsah těch problémů je nesrovnatelný. Vůle těch řidítek je v řádu jednotek stupňů, a to ještě ne vždy. Takže k dokonalosti tomu kolu opravdu moc nechybí. Tak to by mě zajímalo, co si pod tou "dokonalostí" představuješ... Totéž, co pod "bohatstvím". Nejbohatší je člověk, který je spokojený a šťastný s tím, co má. Takže Tvoje kolo je "dokonalé", protože splňuje všechno, co od něj očekáváš... A proto, že jsem na něm "dokonale" šťastný. Prožíváš při jízdě na kole pocity euforie? Určitě. A nejen při jízdě, ale i nějakou dobu po ní. Byly okamžiky, kdy bys do toho kola nejraději kopnul? Samozřejmě a nejen to. Byli dokonce i okamžiky, kdy jsem do toho kola SKUTEČNĚ vzteky kopnul - to když se na něm něco podělalo někde daleko od domova a nedařilo se mi to spravit. A vyřešilo se to tím? Nepředstavuj si kdovíjaký záchvat vzteku. Nekopnul jsem do něj tak, abych ho definitivně zničil. Takže mi to vlastně jen pomohlo vybít si vztek, což mi umožnilo lépe se soustředit na opravu toho problému. Takže jsi vždycky všechno zdárně vyřešil a v pořádku ses dostal domů... No, v pořádku... Někdy za cenu desítek kilometrů jízdy bez sedla, bez přehazovačky, bez přesmyskače, bez řetězu a podobných lahůdek. Byly i situace, kdy jsem kolo domů musel ODNÉST. Naštěstí to v těchto případech nebyly desítky, ale jen jednotky kilometrů. Jen jednou jsem se musel nechat odvézt autem, ale ne z místa nehody, nýbrž jen dopravit nabourané a nepojízdné kolo z chaty do Prahy. Takže ježdění Tě baví pořád stejně... To říc nemůžu. Někdy mě to baví víc, jindy míň, ale nikdy nejezdím z donucení nebo dokonce s odporem. Teď zrovna prožívám období, kdy mě ježdění baví opravdu hodně. Teď v zimě, když se prakticky nedostaneš za Prahu? Přesně tak. Ježdění po městě mě baví úplně stejně jako mimo Prahu. Co Tě prosímtě na ježdění po Praze může bavit? Radost z pohybu, pocit, že se na rozdíl od mnoha mladších, zdravějších a fyzicky zdatnějších lidí dokážu přepravovat ekologicky. A v neposlední řadě se kochám tím, jak funguje to, co jsem si sám navrhl, namontoval, opravil,... Koupil... To ani tolik ne. Mně neudělá radost něco, co si musím koupit. Spíš něco, co si sám sbastlím, co někde najdu, získám od někoho zdarma, zachráním před vyhozením... To jsi takovej vetešník? Horší než si dokážeš představit. Ale nepředstavuj si nějakou nekvalitu. Spíš záchranu hodnot. Nikdy nevyhazuju použitelné věci. A občas se ujímám i použitelných věcí, které (by) někdo jiný už vyhodil. Ale stejně s tím děláš ostudu. Neřekl bych. Jedna dáma z mého blízkého okolí se svého času pohoršovala nad tím, jak nekvalitní mám kolo, když ho tak často opravuju a vyměňuju na něm všelijaké díly, když ona na své kolo nemusí sáhnout, jak je rok dlouhý. To naprosto chápu. Nebyl problém jí zavřít ústa tím, že jsem jí vyčíslil počet oprav v přepočtu na najeté kilometry. Když jsme pak porovnali tento parametr u mého laciného, ale hýčkaného kola a u jejího drahého a efektního kola (tuším, že to byl Scott), vyšlo z tohoto srovnání moje vozidlo podstatně lépe. Já jsem měl možná až pětkrát víc oprav než ona, ale najezdil jsem desetkrát víc kilometrů... A kilometr jízdy mě vyšel podstatně laciněji než ji. Některým lidem na nákladech tolik nazáleží... To mně jo a nestydím se za to. Ale není to jediné a dokonce ani hlavní měřítko. Dělám to hlavně pro svůj dobrý pocit.
- - -
23.2.2014
Asi začnu být pověrčivý. Včera nebo kdy jsem se tady rozplýval, jak moje kolo funguje bezvadně a dokonale, a dnes už jsem řešil další technický problém. O co šlo? Včera jsem podcenil podezřelý zvuk při jízdě. Takové cinknutí. Vzhledem k tomu, že se to viditelně neprojevilo na fungování kola, jel jsem dál a nic jsem nezjišťoval. Až dnes večer, když jsem se chystal z večerní akce domů, mi to začalo cinkat při každém otočení kola. Bylo mi jasné, že se jedná o prasklý drát ve výpletu. Řešil jsi to na místě? Byly doby, kdy jsem s sebou vozil asi tři náhradní dráty, ale brzy jsem od toho upustil. Takže jsem je s sebou samozřejmě neměl. Kolik drátů Ti popraskalo? Zjistil jsem jen jeden, a to naštěstí na straně, kde není kazeta. No a protože to nikde moc nedrhlo, ani jsem to nedocentrovával a dojel jsem s tím těch osm kilometrů domů. A doma jsi během pár minut vyměnil drát a máš klid... Tak jednoduché to nebylo. Drát jsem vyndal, nasadil novej, trochu docentroval, ale pak jsem zjistil, že je prasklej ještě jeden, a to tentokrát na straně kazety. No a už to umíš vyměnit i tam? Po dnešku už to můžu říct. Největší problém byl povolit tu matku, co drží kazetu na ořechu. Shodou okolností jsem si na to před pár dny za 80,- Kč koupil ten "řetězový" klíč, takže jsem se do toho s vervou pustil. A v čem byl problém? Ten trubkový klíč jsem nasadil do té kazety, vzal jsem klešťový klíč, chtěl začít povolovat... A ona se točila celá kazeta, co? Správně. Nemáš představu, jaký problém je pro takového neumětela, jako jsem já, zafixovat tu kazetu tak, abych povolil tu matku. A jak jsi to udělal? Pokud vím, tak nemáš doma svěrák... Nejdřív jsem si řekl, že to kolo nasadím do zadní vidlice vzhůru nohama otočeného kola tak, aby přes kazetu šel řetěz, který by kazetě bránil v pohybu. To bys musel zafixovat pedály nebo kliky... To samozřejmě, ale problém byl jinde: Když jsem to kolo nasadil, nebylo kudy nasadit ten trubkový řetězový klíč. A cítil ses přitom jako Pat, nebo jako Mat? Jako debil. Mohlo mě to napadnout. A jak jsi to tedy nakonec vyřešil? Nejdřív jsem nasadil ten klíč a to kolo jsem na tu vidlici jen položil, břichem jsem nalehl na to kolo, kolenem a levou rukou jsem zafixoval pedál, aby řetěz bránil kazetě v otáčení, a pravou rukou jsem tím klešťovým klíčem otočil tím trubkovým klíčem nasazeným v kazetě. Úplně jsem si přitom představoval, jak se to někde smekne, jak se včechno to nářadí rozlítne po místnosti a já spadnu hubou na tu kazetu... Ale nestalo se. Tu matku jsem povolil, kazetu stáhnul, navlékl drát, docentroval kolo a zase jsem tu kazetu nasunul a zafixoval. Tentokrát už s veškerým pohodlím, protože nehrozilo, že by se začala otáčet. Jsi na sebe asi hrdý, co? Jako malej kluk. Nemám totiž nikoho, kdo by mě to naučil. Na všechno musím přicházet sám metodu pokusu a omylu. Ale naštěstí mám technickou představivost a schopnost improvizace, takže se občas i něco podaří. Největším problémem je moje nedostatečné vybavení. Ne vždy pak s tou improvizací vystačím... Ale tím, že jsem si koupil ten klíč, jsem značně rozšířil své možnosti. Takže příště už budeš vědět, jak na to... No, nevím. Když to nebudu dělat moc často, tak to všechno zapomenu a budu to muset objevovat znova. Ale jednu věc jsem si připravil: Tu matku na té kazetě jsem neutáhl příliš natvrdo, abych při další případné demontáži nemusel ležet celou vahou na tom kole. Všiml jsem si totiž dvou věcí: Za prvé toho, že kolo fungovalo, i když jsem tam kdysi tu kazetu zafixovával bez trubkového klíče, tedy velmi lehce. Za druhé toho, že mechanik v servisu to tam rval obrovskou (podle mě zbytečnou) silou. A co z toho? Tak jsem to tentokrát udělal tak někde mezi - dotáhnul jsem to víc než minule, ale menší silou než ten mechanik. Mělo by to vydržet. Navíc mě tak napadá, že při šlapání řetěz tu matku bude vlastně ještě dotahovat. Nehrozí tedy, že by se jízdou povolila.
- - -
25.2.2014
Tak co, nepraskaj Ti další dráty? Zatím ne, ale do budoucna to vyloučit nemůžu. Koupil jsem tohle zadní kolo jako celek už vypletené a zdá se mi to nějak odfláknuté. Sice nehází, ale nepřipadá mi, že by byly všechny dráty stejně napnuté. Ale do nějakého přecentrovávání se pouštět nebudu. Prostě počkám, jak se to bude chovat dlouhodobě. To je zajímavé. Hlavně to, že s kolem, které sis poprvé v životě vypletl sám, jsi takové problémy neměl. To nemusí být moje zásluha. Je pravda, že s tímhle kolem jsem vymetl pár nečekaných děr v silnici, takže dostalo asi víc zabrat než to, které jsem vyplétal sám. Kdoví, jak by dopadlo ve stejné situaci. No a nějaké zajímavé číslo... Zajímavé? Asi jen pro mě. Vyrovnal jsem (a mírně překročil) svůj rekord v parametru "poměr kilometrů najetých vlastní silou a motorovými dopravními prostředky". Kolik to dělá? Vlastní silou, tj. na kole, pěšky a plaváním urazím, 2,435-krát víc než všemi motorovými dopravními prostředky dohromady. To je dost nekulaté číslo. Proč jsi nepočkal na 2,5? Jde spíš o to, že i tohle nekulaté číslo tvoří rekord. A mimoto si nemůžu být jist, jestli se na to kulaté číslo 2,5 vůbec dostanu. Pokud zůstane zachován dosavadní trend, mohlo by to trvat tak tři neděle. A která čísla teď aktuálně ten poměr tvoří? Je to tím, že hodně jezdíš (chodíš, plaveš), nebo tím, že jsi ještě více omezil motorovou dopravu? 8.956 km : 3.678 km. Je to od obojího trochu, ale asi víc tím omezením motorové dopravy. Takhle je to takový nepřehledný. Zkus to přepočítat na průměrný den. 24,54 km: na kole 22,10 km, pěšky 2,20 km a plavání 0,24 km. 10,08 km: autobusem 5,1 km, vlakem 3,81 km, autem jako spolujezdec 1,12 km a metrem 0,05 km.
- - -
26.2.2014
Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom množství čísel zorientoval, ale myslím, že už jsem zcela v obraze. Docela mě pobavilo, že naplaveš skoro pětkrát víc kilometrů než najezdíš metrem. Zajímavé je i to, že pěšky nachodíš téměř dvakrát víc než najezdíš autem. Jo, mně se tyhle překvapivé souvislosti taky líběj. Mimochodem - narazil jsem ještě na jedno (pro mě) zajímavé číslo: Pohybem vlastní silou strávím v ročním průměru přesně 100 minut denně. Tohle číslo je ale samozřejmě výsledkem odhadů průměrné rychlosti jednotlivých druhů pohybu. A tohle číslo je taky Tvůj rekord? To ne. Míval jsem i 120 minut denně, ale to bylo v době, kdy jsem o něco více využíval i motorovou dopravu. Kdy jsi motorovou dopravu využíval nejvíc? Tak před sedmi lety. A bylo to dvaapůlkrát tolik, co dnes. Jak tomu mám rozumět? To jsi byl tenkrát tak dopravně rozmařilej, nebo naopak teď prožíváš určitou fázi dopravní askeze? Od obojího trochu, ale té dnešní askeze je v tom asi víc. Dokonce si myslím, že to nebude dlouhodobě udržitelné. Z čeho tak soudíš? Kdybych měl tahle nízká čísla udržet, tak bych třeba v následujících dvou měsících nesměl ujet ani kilometr motorovou dopravou. A to nejspíš není reálné. Proč ne? Loni to bylo dáno dlouhou a tuhou zimou, tak jsem byl zalezlej a nikam jsem nejezdil. Letos je naopak extrémně teplé počasí, takže budu chtít víc jezdit na zahradu. A to nejde na kole? No, to bych byl dobrej šílenec. Ale úplně vyloučit se to nedá. I když to už by mi připadalo, že to lámu přes koleno. Hele, když dokážeš hledět na lidi v autech spatra a předhazovat jim, že "určitě" jezděj zbytečně, tak bys jim měl jít příkladem a jet i těch dvakrát 63 km týdně na tu zahradu na kole. Já bych nejel autem, ale autobusem. Na cestující v autobusech tolik spatra nehledím. Je to přece jenom hromadná doprava... Vezmi si, že při těch 126 km autobusem připadá na jednoho každého cestujícího přes půl litru spálené nafty. To je docela zátěž pro životní prostředí... To je sice závažný argument, ale on ten autobus pojede i beze mě... To je ale alibismus. Musíš přece nést odpovědnost i za ekologické dopady SPOLEČENSKÉ spotřeby, pokud těchto služeb využíváš... Dobře, tak tu stojí proti sobě šest deci spálené nafty a časová úspora zhruba tří hodin. Já to vidím trochu jinak: Kvůli nespálení šesti deci nafty bys obětoval tři hodiny volného času a možná až sedm hodin námahy. A neměl bych to brát tak, že ta jízda na kole je také způsob trávení volného času? V tom případě nevím, proč o tom autobuse vůbec uvažuješ... Ten autobus má smysl jen tehdy, pokud je pro Tebe čas strávený (prací) na zahradě cennější než čas strávený (jízdou) na kole. Pobyt na zahradě je pro mě rozhodně vzácnější. Cena za tento rozdíl je Tvé špatné svědomí za šest deci spálené nafty. Plus 160,- Kč jízdného a dvě hodiny utrpení, které pro mě každá jízda autobusem znamená...
- - -
11.3.2014
Tak co Tvoje čísla, technické problémy s kolem a zážitky s motoristy? Nejméně mám zážitků s motoristy. Nevím, jestli jich ubývá (spíš ne), jestli se snížila jejich agresivita a hloupost (taky bych neřekl) nebo jestli se jedná o čirou náhodu, štěstí (nejspíš tohle bude ten pravý důvod). Možná je příčina na Tvé straně. Vzbuzuješ u nich méně vášní... To pochybuju. Chovám se pořád stejně. Co Tvoje technické problémy? No, to už je něco jiného. Mám toho v poslední době hodně: V první řadě jsem dolomil ten představec... Cože? To Ti jako zůstaly řidítka v ruce? Tak nějak. Jak a kde se to přihodilo? Jel jsem směrem na Příbram a železniční přejezd v Dobříši pod kopcem jsem přejížděl asi vyšší rychlostí, než odpovídalo stavu toho představce... No a přesně, jak říkáš - zůstaly mi řídítka v ruce a pode mnou prakticky neovladatelné kolo. Takže předpokládám, že jsi sebou fláknul... Tak to jsi vedle. Vzhledem k tomu, že jsem tuhle poruchu neměl poprvé (před zhruba deseti lety se mi zlomil představec při sjezdu serpentiny pod Velkou Babou), věděl jsem, jak se mám chovat. A tenkrát před lety jsi to taky ustál? Jo. Přestože to bylo také při značné rychlosti. Nejspíš na ten představec nejvíce působí vibrace a rázy vznikající při vyšších rychlostech. O to je to nebezpečnější... A co je třeba v takové situaci dělat? Opřít se plnou vahou o řidítka, stlačovat je dolů a postupně brzdit (pokud možno hlavně zadní brzdou) až do úplného zastavení. A to jsi teď udělal... Ano, dokonce jsem takto ještě projel přilehlou křižovatku a zastavil až na bezpečném místě. Měl jsi strach? Ani ne. Než jsem si to všechno stihnul dostatečně uvědomit, tak bylo po nebezpečí. Co jsi s tím pak udělal? Právě že nic. Tenkrát nad Hostomicema jsem prostě jen dotáhl šroub řízení a dojel jsem domů. Tam jsem pak nechal vyměnit představec. A co jsi s tím tedy ZKOUŠEL dělat tentokrát? Chtěl jsem postupovat stejně, ale ouha - jak jsem už asi půl roku měl ten představec nalomenej a neustále jsem dotahoval ten šroub řízení, tak jsem na něm nejspíš strhnul závit. Takže když jsem ho chtěl teď dotáhnout, vůbec to nešlo a na tom kole se prostě nedalo pokračovat v jízdě. Určitě sis nějak poradil... Neporadil. Zeptal jsm se nějaké starší paní s kolem, jestli ve městě je někdo, kdo by mi v neděli z té šlamastyky pomohl, ale už jsem se smiřoval s tím, že pojedu vlakem do Prahy s rozbitým kolem. No a co jsi zjistil od té paní? Dala mi tip na dva cykloopraváře a hned u prvního z nich jsem uspěl a velice mile mě zaskočil tím, že za tu svou pomoc nic nechtěl - všechna čest! Co to bylo za opraváře? V neděli? No, vytáh jsem ho telefonicky nejspíš od svátečního oběda, ale byl velmi ochotnej a věc vyřešil tím, že mi vyměnil ten šroub řízení za novej, takže jsme to pěkně dotáhli a drží to nejlépe za poslednho půl roku. Kladl mi ale na srdce, abych s tím jen dojel k vlaku a doma si to nechal okamžitě vyměnit. Jak Tě znám, pokračoval jsi normálně v jízdě až do té Příbrami. Nejen to. Absolvoval jsem s tím večer i cestu zpět a jezdím takhle dosud. Drží to stejně jako novej představec. Ale neboj, časem to nechám vyměnit. Možná si to dokonce udělám sám, protože mám ve sklepě jedno starý kolo a tam je úplně stejnej představec. No hlavně že jsi s tím ve zdraví dojel domů... Nedojel. Zhruba sto metrů od domova, když už jsem jásal, jak jsem to všechno úspěšně zvládl, jsem nějak špatně zařadil a vlítlo mi ramínko přehazovačky do výpletu zadního kola. To kolo jsem pak domů už donesl. To nemyslíš vážně. To jsi měl nějak blbě seřízený dorazy... Asi. To zadní kolo mělo vytrhaný tři dráty, ale ty jsem bravurně vyměnil. Horší to bylo s tou přehazovačkou. Ta byla zkroucená jak paragraf a v duchu jsem se s ní už loučil. Neříkej mi, že ses pokusil ji ještě zachránit. Pokusil a v podstatě úspěšně. Všechno jsem to nějak srovnal. Nejvíc problémů mi nedělalo to, že by to blbě řadilo, ale že řetěz padal s toho vodícího kolečka... Ale i to jsem nakonec zdárně vyřešil. A fakt to řadí jako předtím? No, ne úplně, ale když si dávám pozor u lehkých převodů, tak je to bez problémů. Proč musíš dávat pozor u lehkých převodů? Protože v důsledku té deformace už nejde nastavit ten doraz, takže hrozí, že řetěz spadne za největší pastorek mezi kazetu a výplet. To by se Ti mohlo zase dostat ramínko přehazovačky do výpletu... To asi ne, protože ta původní závada byla nejspíš způsobena prasklým drátem, který o to ramínko zavadil a do toho výpletu ho vtáhnul. Nezlob se na mě, ale to nevypadá příliš pravděpodobně... No, nevím, ale jiný důvod, proč by mělo ramínko přehazovačky skončit ve výpletu, si nedokážu představit. Ale to už je teď jedno. Objednal jsem se na výměnu přehazovačky do servisu a oni mi to tam snad do druhýho dne vyměněj. Jinak by tam to kolo stálo týdny v pořadí. Mezitím na tom budu normálně jezdit. Pokud si to dám všechno dohromady, tak v tuto chvíli jezdíš na kole s prasklým představcem a se zdeformovanou přehazovačkou. Je na tom kole ještě nějaká závada? Něco jsem vynechal? Vynechal. Už mi trochu začíná střílet řetěz na prostředním převodníku. Možná požádám mechaniky, aby mi kromě přehazovačky vyměnili ještě převodníky a řetěz. A snad taky ten představec... Ten tolik nepospíchá. No a nějaká nová čísla kolem Tvého ježdění? V podstatě jen to, že jsem překonal svůj osobní rekord v poměru kilometrů vlastní silou a motorovou dopravou za posledních 365 dní: Vlastní silou urazím 2,48-krát víc než všemi prostředky motorové dopravy dohromady. Dosavadní, dva roky starý rekord byl 2,4. Těším se, až to bude 2,5-krát. To by mohlo být už někdy za týden. Kolik to dělá v absolutních číslech? 9223 km ku 3678 km. To už je ale více než 2,5-krát víc...
Nojo... To bude asi tím, že jsem do toho kromě jízdy na kole a pěší chůze tentokrát započítal i plavání. To vypadá na docela kulatá čísla i při přepočtu na průměrnej den: 25 km vlastní silou a 10 km motorovou dopravou... Jaká je struktura těchto dvou čísel? 23 km na kole a 2 km pěšky - proti 5 km autobusem, 4 km vlakem a 1 km autem jako spolujezdec. Plavání (průměrně 241 m na den) a metro (průměrně 49 m na den) tu hrají jen nevýznamnou roli.
Ty naplaveš za rok pětkrát víc než najezdíš metrem? To je ale roztomilý...
- - -
22.3.2014
Copak? Zase nějaké zajímavé číslo? Vlastně jo: Dnes jsem absolvoval svůj čtyřtisící výlet... Za celý dosavadní život? Ne, od doby, kdy jsem si pořídil kolo na každodenní dopravování., tj. za posledních 5791 dní. Kolik jsi za těch necelých šestnáct let najezdil kilometrů? 104.826 km. To je přes 26 km na jeden výjezd. Kolik to vychází na den bez ohledu na to, jestli jsi vyjel nebo ne? Něco málo přes 18 km. Ještě mě napadá: Jaký je poměr dnů s kolem a dnů bez kola? Logicky 4000 : 1791. To jsou hrozný hausnumera,nešlo by to nějak pokrátit? Zhruba 67:30. V tom už se orientuju trochu líp: Z 97 dnů jsi 67 jezdil na kole a 30 dnů ses flákal... No, flákal... Třeba jsem plaval nebo chodil pěšky. Doma jsem zpravidla neseděl. Ale ještě Ti to můžu podat jinak: 69% dnů jsem používal kolo, což je průměrně 5-krát týdně, 21-krát měsíčně nebo chceš-li, třeba 252-krát ročně. Na jakou další metu se chystáš teď? Velmi pravděpodobně v blízké době překonám svůj osobní rekord v absolutním výkonu, tj. v čase, který za rok strávím pohybem vlastní silou. To si musím srovnat v hlavě... Aha, sčítáš za posledních 365 dní, kolik času jsi strávil jízdou na kole, pěší chůzí nebo plaváním... Zcela správně. A kolik to bylo doteď? Před dvanácti lety to bylo průměrně něco přes dvě hodiny denně. Těžko to mohou být přesná čísla, protože to přepočítávám pomocí průměrné rychlosti jednotlivých druhů pohybu. A teď jsi na tom jak? Jsem zhruba na 85% této hodnoty. Tak to máš ten cíl ještě dost daleko. Připadá mi, že ne, záleží totiž na tom, jak rychle se k němu přibližuju. Před osmi měsíci jsem byl na 65% této hodnoty. Takže počítáš s tím, že se budeš přibližovat pořád stejným tempem, tudíž svého kýženého "rekordu" dosáhneš zhruba za půl roku, tj. někdy koncem září... Tak trojčlenka by Ti šla... Září se vůbec zdá být nakloněno dosahování zajímavých met. Před půl rokem jsem rovněž v září dosáhl svého stotisícího kilometru... To byla jistě velká sláva. Ani ne. Vlastně jsem to oslavit zapomněl...
- - -
7.4.2014
Neflákáš se? Ani ne. Využívám toho, že mě po několika (mnoha) letech úplně přestala bolet kolena, tak si můžu ordinovat i větší dávky... Tebe bolely kolena? Nijak tragicky, ale bylo znát, že s nimi nebylo něco v pořádku. Nebylo to ale nic mechanického. Prostě jen byla dlouho - zvláště po delší rychlé chůzi - o něco citlivější, což teď vymizelo. A kolik sis tedy tento víkend naordinoval? Jen v sobotu. Z Prahy do Pardubic a pak ještě volnějším tempem jinou cestou zpátky do Týnce nad Labem. Kolik to hodilo dohromady kilometrů? 158 km. Ale bylo to prakticky po rovině, takže jsem to v nohách ani bezprostředně po návratu vůbec necítil. To jsi jindy byl po stejné dávce vorvanej víc... To bylo ale úplně jiné. Je něco jiného, když se projíždíš jako slečinka rovinami Polabí, a něco jiného, když jedeš přes hory a doly třeba Posázavím na Vysočinu. Ale v neděli sis dal oraz... Dal, ale nebylo to nutné. Prostě jsem jen chtěl trávit čas prací na zahradě. Přes týden teď zase budu jezdit jen po Praze. A nerozpadlo se Ti to kolo cestou? Rozpadlo. Cestou do Pardubic - někde v Chvaleticích - mi praskly (zase) dva dráty v zadním kole. Asi jsi to zdárně vyřešil, když jsi dojel tam a ještě velkej kus zpátky... No, dráty na výměnu jsem s sebou měl, ale nenapadlo mě vzít si s sebou nářadí na demontáž kazety. A zrovna jako na potvoru byly oba prasklé dráty na straně kazety. Docela smůla... A taky notná dávka blbosti. Ale dráty jsem vymontoval, kolo docentroval - a jelo se dál. V nejhorším jsem mohl kdykoli nasednout na vlak... A to sis troufnul jet z těch Pardubic ještě dál? Ono to bylo tak: Já jsem do těch Pardubic jel právě kvůli té cestě z Pardubic do Týnce. V Přelouči jsem měl snahu to ještě řešit, tak jsem volal do nějakého místního servisu, jestli by mi nepůjčili nářadí na stažení té kazety, ale nikdo to tam v sobotu po poledni nebral. Tak jsem se na to vykašlal. A když už jsem byl schopen dojet z Chvaletic až do Pardubic, tak jsem si řekl, že těch čtyřicet nebo kolik kilometrů do tohoto Týnce už taky dojedu... A dojel? Dojel, ale prdnul mi další drát. Ale to jsem zjistil až v tom Týnci. Bylo to na opačné straně, než je kazeta, tak jsem ho ještě ve vlaku vyměnil. To Ti stojí za to vyměňovat dráty po každých pár kilometrech? Co je to za šmejd, co sis koupil? Prodali mi to kolo už vypletený. Přece nebudu na novém kole po nich opravovat výplet. Co mi prodali, to mi prodali... A to Ti praskaj ty původní dráty nebo taky ty, cos tam už dodal Ty? Jen ty původní. Když jsem porovnal jeden z těch původních drátů s tím, co tam rvu místo nich, tak byl delší. Možná je to tedy tím, že ten výplet byl celkově volnější. Jak poznáš, jestli Ti prasknul nový nebo původní drát? Dost snadno. Ty původní jsou černě nalakovaný a nahrazuju je stříbrnými nerezovými. Moc se v tom nevyznám, takže pro mě to v tuto chvíli znamená, že černě nalakovaný dráty už intuitivně nebudu chtít. A co když Ti to zase praskne zrovna v době, kdy budeš pospíchat? S tím se dá vždycky dojet a řešit to pak v klidu. Maximálně se to vždycky dá na místě trochu docentrovat. Ale i tak jsem tam teď raději nasadil rezervní kolo, protože mě to už začalo štvát. To je to kolo, jak sis ho celý vyplejtal sám? Jo, to je ono. Taky jsem na něm dost jezdil a neprasknul mi tam ani jeden drát. Tak snad to vydrží i tentokrát.
- - -
25.4.2014
Ty jsi přestal jezdit, že se tu nic neobjevuje? Ne, spíš naopak - nemám pro samé ježdění čas sem něco psát. Doložíš tu svoji zvýšenou cyklistickou aktivitu nějakými čísly? Nevím, jaká čísla chceš slyšet, ale můžu posloužit postřehem, že za poslední měsíc mám průměrný denní výkon přesně 43 km. Chceš tím říct, že poslední dobou jezdíš zhruba 300 km za týden... Měřit to v týdnech mě nenapadlo, a přitom vychází takové krásné číslo... Takže za duben budeš mít nějakých 1.300 km? To zatím ještě nedokážu odhadnout. Ale mohlo by se to této cifře blížit. Kolik máš v tuto chvíli za letošek najeto? Během zítřka dosáhnu 3.500 km. To máš každý rok koncem dubna za sebou takovouhle porci kilometrů? Bude to můj druhý nejlepší výsledek. V roce 2002 jsem měl ve stejnou dobu ještě o 400 km víc, ale jinak to bývalo touhle dobou tak lehce přes 2.000 km. Jak si stojíš v tom klouzavém výkonu za posledních 365 dní? Osciluju kolem 9.300 km. To je slušný. To bys mohl zaútočit na svůj vlastní rekord v této disciplíně... Na nic útočit nebudu. Budu jezdit, jak budu mít chuť. Ale je fakt, že v první polovině léta jsem loni nejezdil nijak intenzivně, takže tenhle parametr určitě ještě poroste. Ale od loňského 12. srpna jsem jezdil už podstatně intenzivněji, takže se už zvyšovat nebude. Takže kolik bys musel do té půlky srpna najezdit, abys v tu chvíli dosáhl ročního klouzavého výkonu řekněme 11.500 km? Od 26.4.2013 do 11.8.2013 jsem najezdil 2.022 km. K tomu bych musel ještě 2.116 přihodit, abych ten svůj vlastní rekord překonal. Takže bych musel za těch 108 dní najezdit 4138 km, což mi vychází v průměru na nějakých 38-39 km denně... To je snad reálné... Asi moc ne. O prázdninách jezdím o něco méně často za klienty. A ty občasné delší přesuny a rekreační výjezdy to nejspíš nevykompenzují. Kdysi jsi tu básnil o tom, že by se Ti líbilo dosáhnout 12.000 km za rok - jako že bys měl v průměru přesně tisícovku za měsíc... Když se to povede, zcela jistě z toho budu mít dobrý pocit, ale určitě se kvůli tomu neuštvu nebo si nezničím kolena. Podle těch čísel, co mi tu servíruješ, by k tomu stačilo, abys do té půlky srpna jezdil tak jako jezdíš tenhle měsíc, tj. lehce přes 300 km týdně. No a já říkám, že to není moc reálné... To by musela být velká náhoda. Ale nechme se překvapit.
- - -
Tys přestal jezdit? Ne, přestal jsem o tom psát. Proč? Je to nuda? Ani ne, ale trávím čas jinak. Čím? Pomáhám Jihovýchodu Ukrajiny v boji proti ukrajinským fašistům. Ty, pacifista? Co je na překládání militaristického? Tak minimálně téma... Překládat o tom, jak umírají děti zasažené při ostřelování východoukrajinských měst, není snad militarismus. Ale slovní zásoba je samozřejmě tím tématem dotčena - letecký útok, dělostřelecké granáty, obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty, raketomety, minomety, kulomety, samopaly... A to vše používané proti civilnímu obyvatelstvu... Právě proto o tom překládám. Kdyby proti sobě stály dvě armády, tak je to sice taky tragédie, ale ne taková... Ale poslat armádu na civilní obyvatelstvo je válečný zločin. Doufám, že aktéři této genocidy budou řádně potrestáni. Genocidy? Minimálně etnické čistky. Statisíce ruskojazyčných obyvatel východní Ukrajiny prchají do Ruska. A ty americké degenerované zrůdy si z toho dělají legraci, že jedou navštívit své babičky... Co s tím má Amerika? Ta to celé platí a organizuje. Ze zištných důvodů. Ti fašisti ve vládě, které nikdo nevolil, teď rozprodávají a rozdávají Ukrajinu (zvláště Jihovýchod) za babku americkým a evropským nadnárodním společnostem. Americké tajné služby tam mají v budově ministerstva vnitra celé patro. Ti váleční zločinci mají často americké občanství (Jaceňuk). A ty naše politické loutky jim ještě jezdily dělat do Kyjeva stafáž. Teď se ovšem ta zrůda Štětina bojí jet do Slavjanska, Kramatorska, do Luganska nebo Doněcka. Ale vyzývat k vojenské operaci, to umí. Ale už o tom nechci mluvit. Na to mám těch informací příliš mnoho. A co tedy Tvoje ježdění na kole? Jsou aspoň nějaké přelomové události? Tak přelomové asi ne, ale nějaké technické potíže byly - konečně mě to donutilo vyměnit ten zlomený představec. No a 7.5. jsem měl i ošklivej pád se zraněním... To jsi asi přemýšlel o Ukrajině a nesoustředil ses na jízdu... Taky jsou takové okamžiky, ale tohle byl jiný případ: Olejová skvrna tam, kde jsem ji nečekal - na tramvajovém tělese... Objížděl jsem stojící auto a nevšiml jsem si té skvrny. Ustát se to nedalo. Dopadl jsem hubou na zadní blatník toho auta a kolenem na kolej. Hubě se nic nestalo, ale koleno to odneslo docela dost. Co řidič? Klasika: Vylez z tý plechovky, podíval se, jestli jsem mu nepoškodil lak, zase nastoupil a pokračoval v jízdě. Chtěl jsem mu říct něco jako "Děkuju za optání", ale bylo to zbytečné. Tyhle lidi nemaj svědomí. Viníkem nehody jsi byl ale Ty... To ano. Ale přestávám kvůli tomu být člověkem a cítící bytostí? Ty bys snad nepomohl zraněnému člověku jen proto, že si zranění způsobil sám? Někdy se ptám sám sebe, co ti motoristé mají v hlavě místo mozku a v těle místo srdce. Nejspíš nějakou plastovou součástku. A co ta skvrna, kde se tam vzala? Nějakej blbeček, kterej tam promazával výhybky, tam nejspíš zvrhnul konvičku s olejem... Nepředpokládám, že by ho napadlo to nahlásit a nechat nebezpečné místo odstranit. Pro koho bylo nebezpečné? Cyklista v těch místech přece nemá co dělat a auto by to nejspíš neohrozilo... Myslím, že by mohlo, ale je pravda, že to bylo v místě, kudy jezdí jen tramvaje a ostatní dopravní prostředky jen v situaci, kdy objíždějí překážku... A co jsi měl s tím kolenem? Pořád ještě mám. I když je to přece jen už trochu lepší. Náraz to byl velmi prudký, protože jsem letěl okamžitě. Ani jsem pod sebe nestačil dát ruce. Výsledkem byl obrovský otok, že jsem proti svým zvyklostem navštívil lékaře a nechal si odsát čtvrt litru tekutiny. Bohužel se ten ortoped zaměřil jen na tu punkci a nezkontroloval stav kloubu. Nějakej rentgen - to ho ani nenapadlo. Asi by z toho neměl žádný prachy... No a bylo tam nějaký poškození? Co já vím... Ale když to bolí ještě po osmi týdnech, asi to v pořádku nebude... A to s tím jezdíš na kole? No, je pravda, že o něco míň než v dubnu, kdy jsem najel 1.302 km - v květnu to bylo jen 637 a v červnu už 885 km. To Tě to při jízdě nebolí? Jen nepatrně. Ta hlavní bolest nastává, když si dřepnu, tj. když na to zatlačí kalhoty. Ale nebolí to uvnitř kloubu, jak by se dalo čekat, ale někde na povrchu pod kůží. A je to docela síla. Nejsem žádná křehotinka, ale zpočátku mi to vždycky vehnalo slzy do očí... Teď už je to lepší? Naučil jsem se s tím zacházet, dopřával jsem tomu klid - nijak jsem to nedráždil, takže se to postupně uklidňuje. Ale pořád mám to koleno na povrchu takřka necitlivé... Neporušil sis tam nějaký nerv? Je to možný, ale zkoumat to nebudu - po dvou měsících... Ono se to upraví samo a na funkci to nemá vliv. A jak dopadlo kolo? Ohnutá přední vidlice. Prakticky nepojízdný. Pak jsem to nechal srovnat a jezdím na tom dál.
- - -
23.7.2014
Pěkně to tu zanedbáváš. Divím se, že sem vůbec ještě někdo občas nahlédne. Jsem dost zaneprázdněný tou Ukrajinou. Česká média o této situaci nestoudně lžou a já vidím, jaký devastující vliv to má na lidi kolem mě. Je to až neuvěřitelné, jaké blbce dokáže udělat mediální propaganda z jinak poměrně inteligentních lidí. Co Tvoje pohybová aktivita? V červnu jsi s kolem dost polevil a červenec míváš každý rok vyloženě slabý... Tak je tomu skutečně i letos. Ale to, že nejezdím tolik na kole, neznamená, že se vůbec nehejbu. Vrátil ses k pěší turistice? To bohužel zatím ne. A přiznávám, že je mi to docela líto. Tak když je Ti to tak líto, proč s tím zase nezačneš? Protože to je zpravidla spojeno s dopravními a ubytovacími náklady, které si v situaci, kdy jen náklady na bydlení představují 86% mého čistého příjmu, prostě nemohu dovolit. Takže zbývá jen to plavání. Loni ses chlubil, že jsi za 19 dní své dovolené naplaval 88 kilometrů... Přesně tak. Letos budu mít těch volných dní o něco více, takže je pravděpodobné, že překonám stovku. To jako sto kilometrů uplavaných během dovolené? Jo, proč ne? Tentokrát na to budu mít až 24 dnů... To by znamenalo aspoň čtyři kilometry denně... Jo, tak nějak. Zatím mám za sebou 12 dní dovolené a naplaváno za tu dobu mám 62 kilometrů. Kdybych pokračoval tímto tempem (což asi neudržím), pak bych za těch 24 dní mohl mít až 124 km. Ale jak říkám - spokojenej bych byl i s tou stovkou. Neplavu přece kvůli číslům... A není to trochu náraz, když celý rok neplaveš a najednou dáváš pět kilometrů denně? Asi do určité míry ano. V těch prvních dnech mě maličko pobolívalo levé rameno, ale rozhejbal jsem to. A jiné potíže s tím nemáš? Mám za sebou docela dramatický zážitek. Jednou jsem vlezl do toho (poměrně studeného) rybníka a plaval hned poté, co jsem v horku vysokým tempem urazil pěšky zhruba deset kilometrů. Jak vysokým tempem? Přes 7 km za hodinu. Takže jsi byl uřícenej a vlezl jsi do studené vody... To mohl být docela šok pro srdce. Chyba lávky! Srdce to bravurně vydrželo. Normálně jsem odplaval nějaké dva kilometry a už jsem se chystal z té vody vylézt, takže jsem natáhl pravou nohu špičkou dolů, jako že otestuju, jestli už dosáhnu na dno... A dosáhl jsi? Nejen že nedosáhl, ale v tu chvíli zachvátila moje pravé lýtko tak prudká křeč, která se postupně rozšiřovala na další svalové skupiny, že jsem se málem utopil. Během chvilky jsem měl OBĚ nohy v křeči nepřirozeně zkroucené pod sebou a nemohl jsem s nimi ani pohnout, takže bych nedosáhl na dno ani tam, kde už normálně stačím. V tomhle stavu - ochromený, v šoku a s prudkou bolestí jsem byl nucen doplavat několik desítek metrů jen za pomocí rukou až skoro ke břehu. A byl tam kromě tebe ještě někdo? Asi jo, ale to jsem vůbec nevnímal. Veškerá moje pozornost byla upřena na sebezáchranu. Vůbec mě nenapadlo volat třeba o pomoc. Jinými slovy jsi panikařil... Vůbec ne. Naopak: Pekelně jsem se soustředil na vyřešení situace vlastními silami. Naštěstí jsem si toto riziko dlouhodobě uvědomoval, takže jsem měl vyzkoušeno (a nacvičeno), že jsem schopen se udržet nad hladinou a plavat i bez pomoci nohou, tj. jen za pomoci rukou. To bylo asi velmi důležité... Umožnilo mi to odvrátit případnou paniku. Byl jsem relativně v klidu. Relativně... No šok to pro mě rozhodně byl, ale dokázal jsem se opanovat a řešil jsem nastalou situaci s chladnou hlavou. No a jak sis poradil s tou křečí? To lýtko bylo tvrdé jak šutr. Překonal a rozhejbal jsem to až vsedě na mělčině za cenu dost velké bolesti. Takže jsi pak ale normálně odešel po svých... Tak jednoduché to nebylo. Křeče do nohu (přitahovače) dostávám každou chvilku, když to třeba přeženu s kolem, ale to tu nohu prostě jen natáhnu a je pokoj. A tentokrát to nestačilo? No to opravdu ne. Ten pravý lýtkový sval mě pak bolel ještě několik dní. Rozchodil jsem to vlastně až po třech dnech. Nevím, jestli k tomu přispělo to, že jsem to lýtko pravidelně a velmi intenzivně masíroval a protahoval, ale v tuto chvíli (po šesti dnech) už po té bolesti není ani památky. Nějaké poučení z tohoto Tvého zážitku? Nabízí se, abych si přiznal, že jsem nepoučitelný, protože od té doby jsem uplaval dalších čtyřiadvacet kilometrů, ale to už nebylo po tak intenzivní námaze, takže podobná situace (snad) nehrozila. Ale samozřejmě na to budu myslet pokaždé, až polezu do vody - jestli nepředcházela nějaká námaha, která by mohla k té křeči vést. Ale v daném případě šlo také tak trochu o dost náhodnou shodu okolností: Samotná předcházející námaha by k té křeči nevedla, pokud bych nedal při testování dna tu nohu do tak nepřirozené polohy.
- - -
4.8.2014
Neodradil Tě ten nepříjemný zážitek od dalšího plavání? Vůbec ne. Jen se trochu víc pozoruju, abych nepřehlédl varování a nemusel něco podobného znovu řešit. A už máš tedy tu stovku? Mám. Po dnešku to dělá 103 km. Vzhledem k tomu, že jsem si do této chvíle užil 20 dní dovolené, tak to dělá v průměru něco přes 5 km denně. Kolik dní Ti ještě zbývá? Už asi jen čtyři. Ale nevím, jaké bude ve dnech 7. až 11.8. počasí, tak raději nic neplánuju. Navíc - svůj cíl jsem si už splnil, tak nemám důvod se jakkoli přemáhat. Budu plavat jen tolik, kolik mě bude bavit. To je ale pět dní, ne čtyři...
Tři celé a dvě poloviny. Dává Ti to plavání něco jiného než jen dobrý pocit z dosažených výkonů? Zlepšuje se moje celková kondice, cítím se podstatně lépe. Zlepšuje se hybnost paží, zvláště v ramenním kloubu, možná trochu poklesla má tělesná hmotnost, předpokládám, že to má pozitivní dopad na krevní oběh a na mou imunitu... Jo a přestaly mě zlobit kolena. Tebe zlobily kolena? Nijak tragicky, ale cítil jsem je například po delších pěších výletech nebo po delším běhu. To teď pominulo. Ale možná je to jen tím, že díky plavání "zanedbávám" jiné druhy pohybu, takže ty kolena vlastně tak trochu šetřím nebo alespoň méně zatěžuju. Jak vlastně tu uplavanou vzdálenost měříš?
Jednoduše: podle google-mapy. Tam a zpět to vychází přesně kilometr, takže mi stačí sledovat, kolikrát jsem tu svou trasu plaval. No a protože jsem si ještě několikrát měřil čas a počítal, kolik temp na ten kilometr potřebuju, znám i svou průměrnou rychlost plavání i délku jednoho tempa... Protože plavu rekreačním tempem a navíc dost netradičním stylem, nejsou ta čísla nijak oslnivá: Na ten kilometr potřebuju 1.400 temp a trvá mi to 40 minut. Ale ten čas je včetně docházky k rybníku a zpět (200 + 200 m)...
- - -
6.8.2014
Přece jen se zeptám ještě na kolo. Prázdninový provoz v Praze má určitě nějaká specifika. Specifika nevím, ale stále častěji se setkávám s dementními mladými lidmi, kteří mají tendenci mě z pozice chodce nebo řidiče auta poučovat, jak se mám chovat na kole. Sami přitom často porušují pravidla silničního provozu a mě vytýkají věci, která s nimi v rozporu nejsou. Nějaký příklad? Například dva chodci přecházeli dvacet metrů od přechodu vozovku - přímo přede mnou. Ačkoli jsem přibrzdil a nechal je projít, vynadali mi (sice česky, ale evidentně s ruským nebo ukrajinským přízvukem), že tam nemám co dělat a že mám používat cyklostezky. Poslal jsem je v duchu kamsi, ale vadí mi, že blbcům nedokážu vysvětlit, že jsou blbci. Ohrozil jsi je nějak? Ne, jen jim vadilo, že neměli úplně volnou cestu. O týden později jsem měl horší zážitek: Jel jsem po ulici, kterou křížil přechod pro chodce ovládaný tlačítkem. Přestože jsem měl zelenou a chodci tudíž červenou, proudily přes ten přechod davy lidí, které nijak neslábly, ani když jsem se k tomu přechodu přiblížil. Ti debilové mě prostě ignorovali. Vůbec nevím, jak bych reagoval. Kdybys zastavil a nechal je přecházet, padla by Ti červená a takhle bys tam stál do soudného dne... No právě. Takže jsem nepříliš vysokou rychlostí prokličkoval mezi nimi. Ale to jsi měl slyšet ty reakce! Div že mi nenadávali do vrahů... A ohrozil jsi snad někoho z nich? Já někoho z nich? Snad oni mě, ne? Já jsem jel na zelenou a oni přecházeli na červenou. Případná kolize by ohrozila víc mě, protože bych spadnul s kola, než kohokoli z nich. Ale je pravda, že jeden z těch chodců, když mě uviděl a zjistil, že jedu, se uprostřed toho přechodu zastavil (slepičí reflex). Já jsem ale počítal s tím, že bude pokračovat v chůzi, a chtěl jsem projet za ním, takže jsem se o něj otřel pravým rukávem. Jestli to ucítil nebo ne, to nevím. Ale kolize to nebyla. Když si představím, že bys jel v autě - to by Ti taky skákali na červenou před kapotu? Auto by respektovali, cyklistu ignorují. Buď mě vůbec nevnímali nebo předpokládali, že prostě na tu zelenou zastavím a počkám, až oni přejdou na červenou. To se Ti ale může stát kdykoli znova... Budu si muset vypracovat nějakou strategii, jak v takových případech postupovat. Nejspíš bude spočívat v tom, že dám o sobě vědět - budu na ně řvát. A že to nebudou zdvořilé výzvy, je snad jasné. Sice budou naštvaní, ale snad pochopí, že mi nemají na červenou skákat před kolo. A co ti řidiči aut? Klasika: Buď na mě na magistrále troubí nebo na mě řvou přes stažené okénko, že tam na kole nemám co dělat. Pokoušet se jim v takové situaci cokoli vysvětlovat, je zbytečné. Ale štve mě to - ze stejného důvodu: Ten blbec si nadále bude myslet, že měl pravdu, a příště to udělá zase. A už se Ti podařilo to někdy některému řidiči vysvětlit? Vysvětlit ano, ale když mu vysvětlím, že tam žádný zákaz pro cyklisty není, tak si najde jiný důvod, proč tam nemám jezdit. Pak si začne hrát na starostlivého spoluobčana, kterému leží na srdci moje bezpečnost. Že mou bezpečnost ale ohrožují oni - řidiči aut a ne já sám, to už jim samozřejmě nedochází. Teď mě napadá - zdůrazňoval jsi ten ruský přízvuk. Bylo to poprvé, nebo máš takových zážitků víc? Je zajímavé, že se množí případy, kdy mě takhle poučují (například na náplavce) lidi s ruským přízvukem. Za posledních pár měsíců to bylo už minimálně třikrát. Asi si tím něco kompenzují... - - - 11.8.2014 Koukám, že jsi opět v Praze. Je to tentokrát už definitivní? Bohužel ano. Dovolená skončila, zbývají vzpomínky a příprava na nový školní rok.
O dovolené jsi vlastně hlavně plaval. Už máš konečná čísla? Mám: Za těch volných 23 dnů (včetně šesti víkendů) jsem uplaval 123 km. Ve vodě jsem strávil zhruba 80 hodin. Jestli správně počítám, tak je to za den průměrně 5,35 km za 3 hodiny a 34 minut. Když se v tom chceš takhle pitvat... Pro mě je důležité něco jiného: Je to o 40% víc než můj loňský rekordní výkon a dokonce je to víc, než kolik jsem v součtu uplaval za roky 2001 až 2008. Počkej, chceš tím říct, že jsi stejnou dávku kilometrů plaval osm let? Přesně tak. Bylo to tenkrát průměrně patnáct kilometrů za sezónu. Ale zase jsem na to měl méně času. Takže můj letošní výkon není oproti tomu období osminásobný, ale zhruba jen pětinásobný. Tenkrát jsem plaval jen něco málo přes kilometr denně. Dnes přes pět. Chceš říct, že pětinásobně stoupla Tvá fyzická výkonnost? Ne, spíš ochota plavat. Přispělo i teplejší počasí posledních let. Ta fyzická výkonnost se sice taky asi trochu zvedla, ale určitě ne v násobcích. A jak tedy po skončení plavecké sezóny vypadají Tvá celoroční klouzavá čísla?
Za posledních 365 dní mám na kole naježděno 291 x 32,92 = 9.580 km, pěšky nachozeno 327 x 2,41 = 788 km a naplaváno těch 23 x 5,35 = 123 km.
A motorová doprava? To je dost špatný, protože jsem byl nucen o své dovolené každý týden pendlovat sem a tam... Ale když jinak nedáš: Vlak - 12 x 113,9 = 1.367 km, Autobus meziměstský - 19 x 97,7 = 1.856 km, Auto (spolujízda) - 4 x 310,5 = 1.242 km.
To je všechno? Co letecká či lodní doprava nebo metro, tramvaj, městský autobus? Na místní dopravu mám kolo. Za posledních 365 dní jsem městskou dopravu skutečně nepoužil ani jedinkrát. Letadlem nelétám vůbec a loď (trajekt) jsem použil na krátkou vzdálenost (Sorento - Capri) naposled před nějakými dvanácti lety. A to jsem si tyhle statistiky ještě nevedl. Ještě mě napadá motocykl... Naposledy jako spolujezdec na tandemu nebo v sajdkáře veteránské motorky před devíti lety. Jaký máš tedy aktuální poměr mezi dopravou vlastní silou a dopravou motorovou? 2,35. To znamená, že na každý kilometr ujetý motorovým vozidlem připadá 2,35 km překonaných pěšky, na kole nebo plaváním. A to navzdory tomu, že mezi "motorovými" kilometry je i cesta autem do Mnichova a zpět... A nepřipadá Ti to Tvoje lpění na "ekologickém" přepravování trochu dětinské v situaci, kdy USA a NATO chystají horkou útočnou válku proti Rusku? A mělo by? Na principu to přece nic nemění. Snad jen v případě, kdyby mi to ekologické přepravování nějak bránilo v aktivitách proti chystané válce. A to se snad neděje. Možná naopak: Jsem daleko méně závislý na ropě, které díky americkému imperialismu a neuvěřitelné hloupé a krátkozraké servilnosti našich a evropských politiků vůči USA bude mít naše země velmi brzy akutní nedostatek. Má na Tvoje dopravní statistiky vliv Tvoje ekonomická (příjmová) situace? Samozřejmě. Velký propad příjmů jsem měl v roce 1999 (k mým hlavním klientům patřila Investiční a Poštovní banka, Centrotex...), což mělo za následek, že jsem od roku 2002 prakticky přestal jezdit na zahraniční dovolené. Proč až po třech letech?
Nebyl problém čerpat z úspor, a taky jsem si myslel, že je to jen výkyv. Nebyl... Takže ses nevrátil na původní úroveň... Nejen to. Určitou část ztráty jsem sice smazal, ale pak přišel další propad v roce 2009... A ten se projevil jak? Omezil jsem cestování i po republice. Do té doby jsem na kole a autobusem jezdil srovnatelné dávky kilometrů. Od podzimu 2009 přibylo kilometrů na kole a naopak ubylo těch autobusových.
Koukám na tu desetiletou periodu... Jaká úsporná opatření chystáš na rok 2019? Připraven musím být na vše. A navíc musím počítat s tím, že to může díky té válce přijít dřív... Úspory ale budou muset být v oblasti bydlení, nikoli dopravy. V té už není prakticky kde brát.... Jaké máš náklady na svou osobní motorovou dopravu?
To moc nesleduju, ale můžu to odhadnout: Tak do 4.000,- Kč za rok. Tam už prostor pro úspory prakticky není. Náklady na bydlení (včetně energií) jsou oproti dopravě padesátinásobné, takže tam se určitě dá ještě hodně ušetřit. A hodláš šetřit spíš na energiích nebo na samotném nájemném? Na energiích šetřím prakticky už teď, takže by na řadu muselo přijít spíš to nájemné. To by nejspíš ale znamenalo stěhování a s tím i zvýšené náklady na dopravu... To záleží na tolika okolnostech, že si to v tuto chvíli nedokážu spočítat. Ale vzhledem k dosavadním proporcím (1:50) ten nárůst nákladů na dopravu ani zdaleka nepohltí tu úsporu na nájemném. To víš že kvůli pár stovkám nájemného se stěhovat nebudu.
- - -
4.11.2014
Ty ses tady na to normálně vykašlal! Vlastně jo. Není co psát. Ty jako nejezdíš, nebo jak si to mám vysvětlit? Ale jo, ale copak přitom musím prožívat stále něco nového? No tak snad jezdíš pokaždé někam jinam... To právě ne. Za prvé jezdím prakticky už výhradně služebně (za klienty), za druhé i ostatní (soukromé) jízdy jsou vlastně jen na tři nebo čtyři pořád stejná místa... Na tom pak už není nic zajímavého... Řidiči Tě už nepruděj? Ale samozřejmě, že jo. Je to ale pořád totéž - stálé stejné přestupky a bezohledné manévry: otvírání dveří do cesty, předjíždění zleva, když dotyčný zároveň odbočuje doprava... To se mi teď přihodilo na magistrále. Při sjezdu před Hlávkovým mostem směrem k Hiltonu mě předjíždělo auto, které potom pokračovalo směrem na Florenc. Ale já jsem chtěl jet doleva. Normálně mě zatlačil do pravého odbočovacího pruhu. Kdybych to nestrhl jeho směrem, nejspíš by mě srazil a přejel. Ale co si na něm vemeš? To mám mít v kapse šutr a takovým blbům ho vrhat do zadního okna? No tak to asi ne... Ale zapsat si značku a oznámit to. To by vůbec nic nepomohlo. Víš přece, že mě kdysi jeden takhle přímo srazil a ještě od nehody ujel. Když jsem ho pak dohnal a donutil zastavit a zavolal policii, nedostal ani pokutu. Prý se nic nestalo, když jsem nevolal sanitku... Takže co by asi policie podnikla, kdybych to hlásil kdoví kolik hodin po události. Nic bych nedokázal a ještě by se mi ten řidič pak mohl mstít. A když jezdíš už jen služebně, to Ti asi ubyly kilometry, ne? Ani ne. Mám těch služebních výjezdů teď nějak víc, takže se to celkem kompenzuje. Kolik si natočil za říjen? 1.083 km. Nejspíš je to nejlepší říjen za posledních šestnáct let. Ale mně to tak nějak nepřišlo... Lepší než říjen 2001? Tak to se musím podívat... A víš, že jo? O fous, ale jo. Já vím, že jsi tenkrát jezdil po celých středních Čechách a fotil ty kostely... To byly krásný časy... To jsem měl alespoň nějakou náplň a motivaci. Vydrželo mi to tenkrát až do poloviny března... Za tu zimu (pět měsíců) jsem najezdil kolem 6.000 km. No a kolik km to bylo za ten tehdejší říjen? No já jsem začal tehdy po těch kostelích jezdit až v půli měsíce, takže to tenkrát za celý měsíc hodilo 1057 km, tj. o 26 km méně než letos i bez kostelů. :-) No a budou Tvoje výkony pokračovat i v dalších zimních měsících? Ten říjen zase tak zimní nebyl. Ale v dalších měsících nemám důvod jakkoli polevovat. Přes tisícovku měsíčně už to ale určitě nebude. Přece jen se už blíží konec roku - kolik odhaduješ, že najezdíš za celý letošní rok? Asi to bude přes 9.000, ale určitě neodsánu na desítku. Takže někde mezi - nejspíš kolem 9.500 km. To je ale docela slušný výkon... Nevím. Meziročně jsem dosahoval výkonů i o dva tisíce lepších, ale nebylo to k 31.12. Nejlepší rok byl v tomto ohledu rok 2011 s 11.091 km. A co ten rok s těmi kostely? Tam se mi ten extrémní zimní výkon rozložil do dvou kalendářních let, takže v roce 2001 to bylo 9.245 km. To je podobný výkon, jaký očekáváš i letos. Myslíš, že ho překonáš? Je to pravděpodobné, ale určitě ne úplně stoprocentní. V tuto chvíli mám od 1.1.2014 najžděno 8.248 km, takže bych musel za zbývajících 57 dní najezdit necelou tisícovku. Sedmnáct a půl kilometru za den v průměru asi dám. A spíš víc. I když o Vánocích to zas nebývá taková sláva. Tak se nechám překvapit.
- - -
14.11.2014
Tak co, plníš plán? Žádnej nemám, ale jedna zajímavá věc se mi stala: Aniž jsem to jakkoli plánoval, tak jsem 11.11. dosáhl celkového výkonu 111.111 km. Pravděpodobnost, že se něco takového podaří díky náhodě, je prakticky nulová. Počkej, na mě musíš pomalu. Co to je těch 111.111 km? To je počet kilometrů, které jsem najezdil od okamžiku, kdy jsem si pořídil kolo pro cesty po Praze a začal víceméně denně jezdit. Znamená to tedy, že od 15.5.1998 do 11.11.2014 jsem najezdil 111.111 km. Zajímavý není ten výsledek, ale to, že této cifry (stojedenáct tisíc stojedenáct) bylo dosaženo právě jedenáctého jedenáctý. A cos to říkal o té pravděpodobnosti? Že je to neuvěřitelná náhoda. Pravděpodobnost, že tento okamžik vyjde na 11.11. je 2,74 promile. Tak to jsem si myslel, že je ještě nepravděpodobnější... To zas ne. Ale dost nepravděpodobné je hlavně to, že někdo takovouhle porci kilometrů za celý život vůbec najede. Moc takových lidí neznám. Ale vyčíslit tuto pravděpodobnost nedokážu. Výchozí data jsou jednoduchá: Počítejme, že člověk je za svůj život fyzicky schopen jezdit na kole 75 let. Musel by tedy jezdit každý rok zhruba 1.480 km. To zas není tak moc... To určitě ne. Ten problém je v tom, že by tuhle dávku musel jezdit opravdu každý rok - od dětství až do vysokého stáří. Problém je tedy ta pravidelnost a celoživotní výdrž... Za jak dlouho jsi to najezdil Ty? Za šestnáct a půl roku. Tak proč by to nemohl někdo jiný najezdit za 75 let? Vždyť to říkám - nebude mít každý tu výdrž jezdit opravdu pravidelně. Počítám-li, že budeš ještě tak třicet let pravidelně jezdit, může se Tvůj celkový cyklistický výkon vyšplhat třeba až k nějakým 300.000 km... Nemyslím si, že bych jako osmdesátiletý podával stejné výkony jako teď v posledních patnácti letech... Zase na to budeš mít víc času... Tak to si právě nejsem jistý. Nejspíš budu odsouzen k tomu, abych pracoval až do smrti, pokud nebudu chtít chcípnout hladem. To budeš mít tak tragicky nízký důchod? Tragický bude poměr výše důchodu k cenám toho, co budu k životu nutně potřebovat. Určitě si budu moct koupit pět mobilních telefonů měsíčně, ale nezaplatím z toho nájem ani za patnáctimetrovou garsonku... Natož abych se k tomu ještě dosyta najedl... - - -
31.12.2014
Právě skončil kalendářní rok, tak určitě už máš připravené statistiky, tabulky atd. Zajisté. Za rok 2014 jsem najezdil na kole 9.326 km. Ostatní údaje nestojí za zveřejnění. Samy o sobě asi opravdu ne, ale pro srovnání s loňským rokem... Ve srovnání s loňskem jsem víc jezdil na kole, víc jsem plaval. Pěšky jsem chodil zhruba stejně... A motorová doprava? Na rozdíl od loňska jsem ani jednou nepoužil městskou dopravu, ale o to více jsem jezdil vlakem, meziměstským autobusem, ale i autem jako spolujezdec. Takže se Ti zhoršily ty ekologické parametry? Asi o trochu jo, ale nepatrně. Vlastní silou jsem najezdil, nachodil a naplaval 2,16-krát víc než jsem najezdil motorovou dopravou. Loni byl tento parametr lepší: 2,236.
Plavání 23 x 5,35 km = 123 km
Pěšky 337 x 2,28 km = 769 km
Kolo 296 x 31,51 km = 9.326 km Vlak (s kolem i bez) 10 x 115,10 km = 1.151 km Bus (meziměstský) 24 x 97,46 km = 2.339 km Auto (spolujízda) 6 x 208,00 km = 1.248 km
- - -
11.4.2015
Nepřestal jsi jezdit na kole? Čtvrt roku ani ťuk... Nepřestal, ale žádná sláva to není. Kolik jsi toho za první čtvrtletí najezdil? Málo: 1.544 km. To je o třetinu míň než loni. To jsi letos jezdil míň, nebo byl loňský rok tak trochu výjimka? Od obojího trochu. Ale loňský duben výjimečný rozhodně byl, takže letos budu rád, když najezdím polovinu loňského výkonu. Nesouvisí to taky trochu s tím, že jsi prakticky přestal jezdit na cyklojízdy? Jen velmi nepřímo. Samotné cyklojízdy dělaly jen pár kilometrů měsíčně. Ale obojí má rozhodně společného jmenovatele. A tím je... Určité přeskupení priorit. Zatímco ještě před pár lety to byla jednoznačně ekologie (ekologická doprava a vůbec ekologicky šetrný životní styl), dnes je to mezinárodní situace. Neznamená to sice, že bych na kole jezdit přestal, ale jsou pro mě prostě důležitější věci. Jak se to projeví na Tvých výkonech? Nenazval bych to "výkony", protože to není mým cílem, ale prostě naježděné kilometry. A ty se budou pohybovat opět někde v pásmu 6 až 8 tisíc km. Rozhodně tedy nehrozí, že bych se vrátil k pěticiferným číslům. A není to taky trochu tím, že přece jen nemládneš a trochu se to projevuje na Tvé výkonnosti? Pokud bych posuzoval vliv věku, tak ten se neprojevuje přes fyzickou kondici, ale spíš přes mozek - prostě myslím a chovám se jinak než před patnácti lety. Nechceš snad tvrdit, že by sis troufal na stejné výkony jako před patnácti lety... Vzhledem k tomu, že jsem před těmi patnácti lety nejezdil nadoraz, není vyloučeno, že bych tehdejší výkony zopakoval. Nevylučuju ale, že by mě to stálo víc sil. Ale já takhle neuvažuju. Spíš hledám na všem to pozitivní. A to je v tomto případě pocit, že si moje kolena aspoň odpočinou... A potřebují to? Nejsem lékař, takže nevím. Ale pocitově bych řekl, že jim určitá střídmost může prospět... Velmi diplomaticky řečeno. A nebudou Ti chybět čísla na hraní? Tak nějaká čísla budou tak nebo tak. Jen nebudou tak vysoká... Takže Tě to bude dál bavit zaznamenávat a sledovat? Asi jo. Ty čísla jsou taková moje druhá přirozenost. Kromě toho teď ještě sleduju i cyklistické výkony mé dcery, která se v tomhle poněkud "potatila". Kdy Tě dožene? Už se stalo. A to dokonce už před dvěma lety. Takže teď jezdí víc než Ty? To je možná slabé slovo. Jestli můj výkon skutečně spadne k sedmi tisícům za rok, tak už budu moci říkat, že ten rozdíl mezi námi bude v násobcích... To je snad blbost... Není. Už teď jezdí 14.000 km ročně a její výkon zatím stále stoupá... O těchhle výšinách se mi nikdy ani nezdálo. No nazdar... Naštěstí můžu říkat, že těžko může porovnávat svůj výkon s člověkem o generaci starším, ale na druhou stranu jsem chlap a ona "jen" ženská... Tak bys to mohl porovnat s Tvými výkony v jejím věku... To by to dopadlo... V jejím věku jsem nejezdil totiž vůbec. Začal jsem až v šestatřiceti. Takže budu muset počkat, až dosáhne tohoto věku, a pak budu moci začít srovnávat. Ale pořád tu bude ten rozdíl v pohlaví...
- - -
17.8.2015
Vidím, že máš po dovolené. Návrat jsi trefil úplně přesně se změnou počasí. Je to náhoda, nebo Ti to tak prostě jen vyšlo? Naprostá náhoda. Ale mně ani deštivé počasí nevadí. Dokonce bych býval nějaký ten deštíček během minulých týdnů uvítal. Ale slunečné počasí jsi jistě využil k zdravému pohybu - předpokládám, že převážně na kole. Je to trochu jinak. Dovolené jsem si užíval vždy jen čtyři dny v týdnu, dva dny v týdnu jsem pracoval. Čtyři a dvě je ale šest, ne sedm... Jeden den v týdnu vždycky praskl na cestování z Prahy do přírody a samozřejmě pak i zpět. To jsi musel ale cestovat na kole... Ne, jezdil jsem převážně vlakem - půl dne tam, půl dne zpět. To Ti určitě zahýbe s Tvými statistikami, zvlášť pokud jsi tedy ani v té přírodě nejezdil na kole... Kolo jsem měl v Praze a podle svého dlouholetého zvyku jsem ho používal jen na cesty za svými klienty. V přírodě jsem se - stejně jako v předchozích letech - věnoval výhradně plavání. Tak to už jsem skoro zapomněl. Loni ses pochlubil, že jsi za 23 dní naplaval 123 kilometrů. Jak to bylo letos? Letos jsem na to měl o den méně, ale přesto jsem svůj výkon zvýšil. Za 22 dní jsem naplaval 137 km. To je víc než šest kilometrů za den... To nevypadá jako příliš impozantní číslo, ale při mém velmi pomalém tempu plavání to znamená prakticky čtyři hodiny denně strávené ve vodě. To pomalé tempo a značná doba strávená zdravým pohybem se mohly pozitivně projevit na Tvé hmotnosti... Ano, zhubl jsem možná až devět kilo, ale samotný pohyb by mi k tomu asi nestačil. Ty dva dny strávené v Praze a další den na cestě jsem se dost odbýval co se týče jídla. To máš tedy docela pevnou vůli... Ani ne. Spíš jsem byl líný si jít nakoupit a něco si uvařit nebo udělat. To ale znamená, že pokud v tom nebudeš pokračovat, ta kila nabereš zase rychle zpět... Je to možné, ale zkusím se trochu krotit v jídle a trochu se hýbat. Samozřejmě to už zase bude jen to kolo. Je to vůbec zdravý pohyb jízda na kole po Praze? Pohyb to je, ale to, co dýchám, bohužel příliš ovlivnit nemohu. Ten zamořený vzduch považuju za zločin páchaný motoristy na mé osobě. Kvůli jejich pohodlnosti dýchám jedy, přestože se na znečištění nijak nepodílím. Ale na cyklisty taky občas nadáváš... Samozřejmě. Ti také dokáží být pěkně bezohlední. Zrovna včera mě naštvalo pořádání cyklistického závodu v ulicích Prahy. Ty debily, co tohle povolili, bych na dost dlouho zavřel do plynové komory s výfukovými plyny. Kvůli závodu byla uzavřena část Prahy, tvořily se kolony, objízdné trasy byly dlouhé a klikaté. Muselo tedy vznikat ohromné množství zplodin navíc, kromě toho lidé ztráceli čas v dlouhých kolonách. Shodou okolností se mě to také dotklo. Uzavřena byla Strakonická až někam k Cukráku. Všechno, co jezdí po Strakonické výpadovce, muselo po pravém břehu Vltavy a přes Zbraslav a Baně. Jak ses dověděl, že to bylo kvůli cyklistickému závodu? Vždyť jsem je potkal! A hned byl problém. Šel jsem od Železničního mostu a chtěl jsem přejít ulici Hořejší nábřeží. Sice jsem si všiml balíku cyklistů blížících se zleva a nechal jsem je přejet, ale vstoupil jsem do cesty dalším cyklistům, kteří přijížděli zprava, přestože ta ulice je jednosměrná a zprava jsem tedy nikoho nečekal. Tak snad tam byli pořadatelé, musely tam být nějaké pásky či jiné zábrany... Nikdo takový a nic takového tam nebylo. Šlo o naprosté selhání pořadatelské služby. Pásky a nějaké holky v barevných tričkách byly až v ulici Svornosti, ale to už mi bylo čočku platný. To ses tedy pěkně rozohnil. Vždyť o nic nešlo... Ale šlo. Tam klidně mohlo dojít ke zranění. Vzhledem k tomu, že šlo o závod, jeli dost rychle. Rozhodně bych si nepřál, aby do mě v té rychlosti vrazili. Navíc na mě řvali, co tam dělám... Chtěl jsem se jich zeptat na totéž - jeli v protisměru jednosměrkou a ještě budou nadávat? To ať si vyřídí s pořadateli. No, už je to za Tebou, tak by ses mohl uklidnit... Já se nepotřebuju uklidňovat, ale vadí mi ta bezohlednost magistrátu vůči obyvatelům města - jak vůči řidičům a cestujícím v autobusech, kteří musli trpět v zácpách, tak i vůči chodcům, kteří byli tím závodem ohrožováni. A to nemluvím o nezvládnuté pořadatelské roli. Pořádat nějaké maratony a cyklistické závody ve městech je zvěrstvo. Totálně pitomá móda. Tak se tedy raději vraťme k tomu plavání. Pokud dobře počítám, o dost jsi překonal svůj loňský rekordní výkon. Hodláš napřesrok uplavat 150 km za 21 dní? To určitě ne. Někde kolem těch pěti či šesti kilometrů za den je ta optimální hranice. Víc by bylo zbytečné. Vždyť ještě před pár lety jsem plaval třeba jen dva kilometry denně:
1.1.2016
Už máš cyklistická čísla za právě skončený rok?
Jo, držím se průměru: Vyjel jsem 281-krát a najezdil jsem 8.403 km. Tady je srovnání s předchozími lety:
A Tvoje doprava celkově? Asi to bude horší (méně ekologické) než loni, co?
Posuď sám:
- - -
21.8.2016
Už jsi uzavřel svou plaveckou sezónu?
Nejspíš jo. A žádná sláva.
Takže jsi nepřekonal svůj loňský rekordní výkon?
Nejen ten. Spadl jsem pod úroveň roku 2010.
Kolik jsi tedy naplaval?
Pouhých 43 km.
Ani to není žádná tragédie.
Je a není. Samozřejmě to má i své objektivní příčiny.
Copak? Máš problémy se zdravím?
To ani ne. Ale těch dnů, kdy jsem měl příležitost plavat, bylo letos o něco míň - jen šestnáct dní.
Takže Tvůj průměrný denní výkon?
Taky slabota - zhruba 2,7 km denně, zatímco loni to bylo 6,23 km za den.
A jak se vyvíjejí Tvé cyklistické výkony?
To je o něco lepší. Můj klouzavý 365-denní výkon osciluje kolem 9.700 km.
Takže na nějaké rekordy můžeš zapomenout...
Jeden by se našel: Ubývá dní, kdy jsem vůbec nesedl na kolo. Za posledních 365 dní jich bylo jen 41 - a to je u mě rekordně nízký počet.
Máš nějaké negativní rekordy?
Opět by se jeden našel: Prakticky jsem přestal chodit pěšky. Aktuální roční klouzavý výkon nějakých 620 km. To je "tragédie", když uvážím, že před nějakými dvaceti lety to bylo více než šestkrát tolik.
Co motorová doprava? Pořád ji ještě bojkotuješ?
Nebojkotuju, ale snažím se ji omezovat. V součtu se mi to daří, ale jsou tam "strukturální" posuny. Hodně jsem omezil autobus, ale trochu přibyla spolujízda autem, což pro mě zrovna potěšující není. Pořád se ale držím na hodnotě 2,5.
To znamená co?
Že vlastní silou (na kole, pěšky nebo třeba plaváním) urazím dvaapůlkrát větší vzdálenost než všemi motorovými prostředky dohromady.
- - -
1.1.2017
Hele, je Novej rok, tak se pochlub svými celoročními cyklistickými a plaveckými výkony, případně další dopravou.
Ty brďo! Ty jsi skoro přestal chodit a plavat! A místo hromadné dopravy jsi přesedlal na spolujezdce v autě... Když to vemeš proporčně, tak možná jo, ale zatímco jsem hromadnou dopravou ujel o 2919 km méně, autem jsem přidal jen 1121 km. Celkový objem mého motorového přepravování tak klesl o 2.200 km. Ale to kolo je slušný. Zvlášť když teď vůbec nejezdíš mimo Prahu... Slušný - neslušný... Můžu z toho mít dobrý pocit, když dcera za rok najede přes 27 tisíc? Jak může zvládnout o tolik víc, když i Ty jezdíž prakticky denně? Může. Já za rok vynechám 31 dní - tedy zhruba měsíc. Ona jen sedm dní čili týden. A délka jejího průměrného výletu přesahuje 70 km. Moje nedosahuje ani 30 km. A taky má lepší a hlavně lehčí kolo. Navíc jezdí převážně mimo Prahu.
- - -
6.1.2017
Říkal jsi, že sleduješ, kolikrát víc najedeš vlastní silou než motorovými dopravními prostředky. Podle toho, co se dovídám, se Ti musel ten parametr zlepšit... K 31.12.2016 činilo toto číslo 2,75. To znamená, že na každý kilometr ujetý autem nebo autobusem, připadá 2,75 km vlastní silou - tedy převážně na kole, ale třeba taky pěšky nebo plaváním. Oproti loňsku je to pokrok, protože tenkrát jsem se pohyboval na hodnotě 2,5.
- - -
21.3.2017
Nechceš to tady zabalit? Vždyť už tu prakticky nic nepřibývá. Uvažoval jsem o tom. Ale ono to chleba nežere, tak ať to tu ještě chvíli zůstane. No a jak se vyvíjí Tvé ježdění? Blbě. V poslední době jsem hodně polevil. Jak jsi mohl polevit, když jsi už i předtím jezdil jen to, co jsi musel? Asi proto, že "musím" méně. Určité cesty mi odpadly. To jako že máš méně klientů nebo práce? Ne, byly to cesty jiného druhu. Tak jak teď jezdíš? Zatímco jsem na podzim a v zimě jezdil zhruba 150 až 200 km týdně, v poslední době jsem rád, když dám za týden stovku. To už takhle bude pořád? Nevím. Možná trochu přibude rekreačního ježdění s rodinou. A není to taky dáno Tvým zdravotním stavem? Je pravda, že během této zimy jsem na tom zdravotně nebyl nejlépe, ale to už je pryč. Jen mě trochu pobolívají kolena. Aha, a už je to venku: Ono se s bolavými koleny asi blbě jezdí, co? To zas ne. Při jízdě na kole to moc necítím. Ale vnímám, že si ta kolena potřebují trochu odfrknout. Tak je pokud možno šetřím. Takže to není bolest, ale jen únava kolen? V podstatě asi jo. To, co cítím, bych nazval jakousi "úponovou bolestí". Prostě namožené nebo přetažené šlachy. Nějakou artrózou či artritidou bych to nenazýval. Cítíš to při chůzi? Ani ne, spíš po. Zkouším ta kolena a jejich okolí masírovat a mazat. Bereš něco na klouby? V poslední době ne. Tak zase začni. Tím nic nezkazíš. A asi by nebylo od věci, kdybys trochu zhubnul... Nemyslím, že bych v poslední době nějak výrazně ztloustnul...
O to ani tak nejde, ale třeba i stejná váha může s postupujícím věkem těm kolenům vadit čím dál víc. Vždyť už nejsi žádný mladík. Za pět let budeš mít nárok na předčasný důchod...
- - -
29.4.2017
Tak co, poslechl jsi a začal jsi hubnout?
Nenazýval bych to hubnutím, ale omezil jsem určitou sladkou část svého jídelníčku.
A má to nějaký efekt?
Nevážím se pravidelně, ale zhruba kilo za týden je dole.
A to nenazýváš hubnutím?
Není to nic drastickýho, spíš se od přežírání vracím k normálnímu režimu.
Jo, to je metoda "udržuju si aktivně svou stabilní nadváhu"...
Zatím určitě. Když mi to nezpůsobí žádné potíže, můžu udělat další krok.
A ten by byl...?
Celkově zmenšit porce jídla.
A máš nějaký cíl?
Nemám. Jen si pamatuju, jakou váhu jsem měl, když mi bylo dvacet. Tak to je (samozřejmě nedosažitelná) nejzazší hranice.
Pak se taky doporučujou nějaký dílčí cíle...
Jo, třeba dostat se pod metrák...
A jak jsi na tom s tímhle dílčím cílem?
To je zatím taky ještě daleko...
Tak jak to hubnutí fázuješ?
Časově - k nějakým zlomovým okamžikům. Teď třeba k začátku prázdnin.
A ten máš spojenej s nějaku cílovou hodnotou?
To ne, ale o prázdninách se mi změní pohybový a stravovací režim, tak je potřeba předtím bilancovat.
Další okamžik tedy bude začátek školního roku?
Tak nějak. Pak třeba konec října, Vánoce. Co já vím...
To vypadá na dvouměsíční cykly...
Ono to tak nějak vyplynulo samo.
S jakou váhou bys byl spokojenej?
Mezi 90 a 95 kg.
To je ale ještě skoro třicet kilo... Při dosavadním tempu třicet týdnů. To je tak do konce listopadu.
Já nikam nespěchám. A to dosavadní tempo rozhodně neudržím.
- - -
1.1.2018
Plavání 19 x 1,74 km = 33 km Pěšky 330 x 2,43 km = 801 km Kolo 269 x 22,76 km = 6.123 km Metro 8 x 15,375 km = 123 km Vlak (s kolem i bez) 4 x 111,50 km = 446 km Bus (meziměstský) 32 x 111,19 km = 3.558 km Auto (spolujízda) 18 x 97,61 km = 1.757 km
Tak už máš konečně kompletní čísla... Chceš to nějak komentovat?
Ne, proč? Jsou vypovídající sama osobě.
Tak to si nemyslím. Vypovídají jen o tom, JAK ses v roce 2017 choval, ale neříkají nic o tom, PROČ. Zvlášť důležité by bylo komentovat rozdíly oproti loňskému roku...
No dobře: Na kole jsem jezdil méněkrát a kratší vzdálenosti, protože mi odpadl celý jeden typ jízd.
No vidíš, že to jde... Posuny jsou i v motorové dopravě...
Ano, ubylo vlaku a přibylo autobusu. Hrdý na to nejsem, ale není to moje chyba ani moje volba. To, co nabízejí České dráhy, je pro mě čím dál méně použitelné a s čím dál méně přijatelnou cenou. A kdybych si chtěl třeba tu cenu snížit, systém případných slev je pro mě tak složitý, že odmítám trávit čas jeho studiem.
To je dost drsný odsudek Českých drah...
Vlaky miluju a za jinak stejných podmínek bych železnici dal rozhodně přednost, ale náš stát železnici systematicky likviduje. Není v mých silách proti tomu cokoli dělat. Vládnou nám hajzlové, zloději, podvodníci a debilové.
No, tak to bychom se dostali někam úplně jinam... Co to plavání? Proč jsi tolik polevil?
To už vlastně vloni... Ten výkon z roku 2015 byl vlastně extrém. Teď se začínám chovat "normálně".
Co je pro Tebe "normální"?
Normální je to, co je přirozené a do čeho se nemusím z jakýchkoli důvodů nutit. Podle mých zkušenosti z posledních let je to u toho plavání kolem 40 km ročně, pěší chůze kolem 1.000 km za rok, na kole tak 5.000 km.
A v případě motorové dopravy?
Tramvaj a městský autobus vlastně k ničemu nepotřebuju, když mám kolo... Metro opravdu jen mimořádně - měl bych se vejít do 200 km ročně. Meziměstský autobus mi připadá normální tak do 3.500 km ročně, vlak tak 1.000 km za rok. A to, kolikrát mě někdo někam veze autem, opravdu moc neovlivním, ale taky bych se rád držel v koridoru 1.000 až 1.500 km ročně.
Sledoval jsi myslím parametr, kolikrát víc kilometrů urazíš vlastní silou než motorovou dopravou. Máš nějaké nové číslo?
K chlubení to moc není, ale za rok 2017 to bylo přesně 1,2. Ale s přibývajícím věkem se to určitě bude snižovat. Určité změny vyplynou nejspíš i z toho, že člověk už není jen dědkem, ale i dědečkem...
- - -
29.3.2018
Vypadáš dost naštvaně. Stalo se něco?
Kromě toho, kže jsem si zase na chvíli šel zkazit náladu na diskusní fórum NaKole.cz, mám dnes nepříjemný zážitek s kolem.
Zase nějaký bezohledný řidič?
Tentokrát něco jiného: Ukradli mi zadní blikačku...
To je toho...
Já tohle fakt nemám rád. Mně vůbec nejde o těch pár stovek (u mě spíš desetikorun), které představují hodnotu té ukradené blikačky. Jde mi o to, že vůbec někdo může mít tu drzost sáhnout na cizí majetek, zničit ho nebo odcizit, případně obojí naráz jako v tomto případě.
To Tě překvapuje?
Ne, sere.
No a co přesně se stalo?
Nebudu uvádět přesnou lokalitu, ale bylo to v Praze na Novém Městě. Mám tam klienta, u kterého se zpravdila zdržím 90 minut, někdy třeba i více. Zadní blikačku na zaparkovaném kole na ulici nechávám, protože ji mám složitě přidělanou na stojánku, který k ní nepatří. Tohle opatření dělám proto, abych využil funkční součástky, když se zničí jen jedna část. Z jedné blikačky mi zbyl stojánek, z druhé sady zase jen blikačka, tak jsem to dal dohromady.
No a tenhle bastl ti někdo ukrad? Co by s tím dělal?
No právě. Hodnota ukradeného matieriálu měla pro zloděje zcela nulovou hodnotu, ale pro mě například možnost dopravit se večer potmě bezpečně domů. Ten člověk mě de facto fyzicky ohrozil...
Takhle asi málokterý zloděj uvažuje...
To je ale jeho věc, ne moje. On mi kromě nutnosti koupit novou blikačku nebo zbastlit nějakou jinou navíc způsobil nehmotnou újmu.
Jinými slovy, kdybys ho nachytal, moc by ses s ním nemazlil...
On je právě problém v tom, že jsem ho nachytal...
Cože? Tys ho přitom viděl?
Neviděl. Když jsem přišel ke kolu, zjistil, jsem že chybí blikačka. Nemohl jsem v tu chvíli nic dělat, a tak jsem nasedl a jel (kousek po chodníku, protože to tam jinak nejde) - najednou vidím cikána, jak v levý ruce drží moji (bohužel ulomenou) blikačku.
Dost bizarní náhoda. To musel bejt hroznej debil, pokud tu blikačku odnášel viditelně v ruce...
Zakládám si na tom, že nejsem rasista, ale tahle menšina dělá všechno pro to, abych se jím stal...
No a co jsi udělal?
Vyrval jsem mu ji z tý ruky a řval jsem na něho, co si to dovoluje ničit a krást cizí majetek.
Nejsi ten debil spíš Ty? Vždyť se mohl "bránit", mohl Tě fyzicky napadnout. Mohl být i ozbrojený...
V tu chvíli mi to bylo jedno. Lomcoval se mnou vztek nad tou drzostí těchhle lidí. A kromě toho přestože byl o půl druhé generace mladší než já (určitě do třiceti), jeho tělesná konstituce (pokud neovládal bojová umění) jakékoli napadení vylučovala. Měl sotva poloviční váhu co já.
No a jak tedy regoval?
Tvrdil, že ji našel. To jsem mu ale fakt nežral. To by museli ti pachatelé být dva - jeden ji ulomí a pohodí na chodník a druhý ji "najde". Proč by to ale takhle složitě dělali?
Nezaútočil jsi na něho fyzicky?
Ne, proč bych to dělal? Co bych si na tom hajzlovi asi vzal? Ještě bych mu ublížil a měl pak oplétačky s policií. Jedinej fyzickej kontakt byl, když jsem mu tu blikačku vytrhl z ruky. Jeho jsem se prakticky ani nedotkl.
To by ale mohl zavolat policii a mohl mít i svědky, že jsi tu blikačku ukradl ty jemu...
Taky mě to napadlo. Ale měl jsem s sebou kolo, takže věc by byla víceméně jasná. Ale na druhou stanu ten stojánek k té blikačce nepasoval...
Takže jsi mu vynadal a odjel jsi?
Přesně tak. Doma jsem pak vymyslel jiný způsob uchycení té blikačky na ten samej stojánek.
Takže vlastně happy-end?
Já nevím. Znervózňuje mě, že na stejném místě budu muset to kolo snad čtyřikrát týdně na několik hodin nechávat ještě několik měsíců. Ten cikán bude nejspíš místní a to kolo tam znovu uvidí...
No tak si tu blikačku sakra sundávej, nebo si ji nandávej, jen když chceš svítit...
A jak si mám být jist, že nezaútočí na jinou část toho kola nebo neukradne to kolo celý, aby se pomstil, že jsem ho připravil o jeho kořist?
To fakt nevím. Vyrozumět polici, že se tam potulují pochybná individua a nechat ta místa střežit?
Ti se na to vykašlou. Už jsi nekdy viděl, že by policajtí ochránili něčí majetek? Zvlášť když se jedná o takhle zanedbatelné hodnoty?
A z čeho soudíš, že se kolo stane předmětem útoku znovu?
O jednu blikačku jsem před několika měsíci na stejném místě už přišel. A taky byla ulomená. Tenkrát dokonce stojánek s blikačkou patřily k sobě, ale vysvětluj to těmhle "spoluobčanům". Navíc by to pro mě vyšlo nastejno, jestli ji ulomí nebo jen odmontuje...
Proč sis ji tam tehdy nechával, když to k sobě pasovalo?
Pasovalo, ale ta blikačka tam byla hrozně volně - mohl bych ji vytřást. Tak jsem ji měl zajištěnou ještě gumičkou, což by se pokaždé blbě sundávalo a nandávalo.
Jak to tedy budeš řešit?
Zkusím se tam zeptat, jestli tam není otevřená nějaká garáž nebo aspoň dvoreček, kam bych to kolo mohl dávat, abych ho nemusel nechávat na tý ulici. Ale to už nějak vyřeším. Daleko dýl bude trvat, než se vzpamatuju z toho zklamání a vzteku.
- - -
5.5.2018
Tak co blikačka? Ještě Ti ji nikdo neukradl? Pořád necháváš kolo na ulici?
Neukradl a nenechávám. Pořád mám na svém "novém" kole tu svoji blikačku, co jsem vyrval tomu zloději z ruky. Jen jsem ji tam musel (opět) přidělat řekněme "netradičním" způsobem. A co se týče pobytu mého kola na ulici, to jsem vyřešil tak, jak jsem avizoval: Prostě jsem se zeptal, jestli tam nemají nějaký dvoreček, kam bych si mohl dávat kolo, a oni se divili, proč jsem ho do té doby nechával na ulici - že prý ve dvoře jsou dokonce i stojany na kola.... Nojo, kdo to má vědět... Stojany jsou ale podle mých měřítek nevhodné (lámou výplet a nedá se k nim to kolo pořádně zamknout), takže si kolo zamykám k zábradlí nějakého schodiště.
Líná huba - holý neštěstí... Mluvíš o "novém" kole? Já myslel, že pořád jezdíš na té "krávě" s šestadvacetipalcovým rámem...
Ta "kráva" s řidítky ve výšce 125 cm nad zemí je nadále funkční, ale pro případ poruchy jsem si už v září pořídil další kolo. Začátkem listopadu jsem ho začal testovat a už jsem z něj neslez.
To je o tolik lepší než to Tvoje starý kolo?
To asi ne. Je o něco menší, s hliníkovým rámem, ale řidítka jsem si musel zvednout jakousi vložkou pod představec, abych při jízdě neležel. Ten rám je dokonce delší než u té "krávy".
A jak vysoko teď ty řidítka máš?
Asi 113 cm.
To je dost velký rozdíl, takže se Ti změnil úhel Tvého posazu...
Trochu asi jo, ale vzhledem k menší výšce rámu mám o něco níž sedlo, přestože jsem si koupil o pět centimetrů delší sedlovku.
Takže sis na to zvykl?
Co se týče jízdy, tak ano, ale problém je, že u starého kola jsem měl řidítka nad zrcátky osobních aut a teď mi řidítka se zrcátky kolidují.
A co to pro Tebe znamená?
Že se občas nevejdu tam, kam jsem se na starém kole bez problémů vešel...
Tak když na to budeš myslet, tak se nic hrozného nestane...
No to je právě ono. Předvčírem jsem měl nepříjemný pád právě kvůli tomuhle parametru.
Než se rozepíšeš o podrobnostech, jseš celej?
Ne tak úplně. Dopadl jsem na kolena a dlaně. Pravý koleno mám po podobném pádu před čtyřmi roky hodně choulostivý a teď jsem na něj znovu plnou vahou dopadl - takže bolest a otok. Ale už se to lepší. No a druhý problém je pravé zápěstí. To bude asi horší. Sice jsem s tím nikde nebyl, ale doufám, že to není zlomený. Opět je to část těla, se kterou mívám dlouhodobě potíže. Zrovna nedávno jsem konstatoval, že asi po dvou letech ustaly bolesti, které mě pravidelně trápily - a bum! ...
Vzhledem k tomu, že nadále jezdíš na kole a bravurně píšeš na klávesnici, to na žádný větší problém nevypadá...
Ještě že jsi to neřekl obráceně: "bravurně jezdíš na kole..." To by totiž pravda nebyla. Nemůžu se o to zápěstí pořádně opřít a brždění mě bolí. Ale snad se to časem zlepší. Rozhodně to není jako před lety, kdy jsem jezdil a řídil opravdu jen jednou (levou) rukou.
No, tím se ani nechlub...
Dnes už bych do toho takhle nešel. Ne že bych přišel k rozumu, ale prostě se na tyhle akrobatické kousky už necítím.
No tak Ti přeju, ať se Ti to všechno co nejdřív zase zahojí...
Díky. Doufám, že to nebude - hlavně s tím zápěstím - zase trvat roky...
No a teď k té nehodě... Co přesně k Tvému pádu vedlo?
Moje vlastní blbost. Či spíše nedostatek soustředění a z toho vyplývající nesprávný odhad a nepřiměřená míra riskování.
To zní sebekriticky. Neměl na tom podíl nějaký bezohledný řidič?
Kupodivu ne. To je zajímavý, že situace vytvořené bezohlednými řidiči zvládám, ale s důsledky mé vlastní blbosti už je to slabší.
No a jak to tedy bylo?
Jel jsem někdy v šest večer po Vršovické, která je v prostoru mezi kohinoorkou (to je ale blbý slovo...) a Edenem kvůli opravě pravé poloviny vozovky zúžená do jednoho pruhu. Samozřejmě se mi nechtělo čekat v řadě za auty a ani jsem nechtěl jet v tom uzavřeném pruhu. Tak jsem podjížděl kolonu aut zprava. No a v jednom místě prostě nebylo dost místa, protože se moje řidítka ve stejnou chvíli potkala se zrcátkem auta a dopravním značením oddělujícím stavbu.
Takže tentokrát by řidič plným právem mohl nadávat na bezohledné cyklisty...
Vůbec bych se mu v té chvíli nedivil. Opravdu to byla jen a jen moje blbost. Prostě jsem se nedostatečně soustředil a místo toho jsem myslel na nepříjemné pracovní záležitosti.
A proč jsi vůbec spadnul?
To mi taky není moc jasné. To auto v tu chvíli prakticky stálo. Jestli se pohybovalo, tak pomaleji než krokem. Já jsem neměl rychlost o moc vyšší, ale ten náraz (spíš o to dopravní značení) mi prostě vychýlil řidítka a já jsem spadnul před ten auťák, kterému jsem rozbil zrcátko.
Takže jsi mu způsobil škodu?
Přesně tak. Ten řidič byl ale velmi slušnej. Na rozdíl od té (velmi podobné) situace před čtyřmi lety se po vystoupení z auta okamžitě ptal, jestli se mi něco nestalo. Možná si myslel, že mě srazil. Vzhledem k tomu, že jsem si byl vědom svého zavinění, automaticky jsem řekl, že jsem v pořádku, a ještě jsem ho upozornil na to zrcátko. On o tom vůbec nevěděl. To sklo zracátka se válelo vedle mého kola. Samotné zrcátko mu viselo na dveřích na kabelech. To neporušené sklo jsem mu podal, omluvil jsem se mu za komplikaci a poděkoval za jeho vstřícnost. On narovnal nefunkční zrcátko, nasedl do auta a pokračoval v cestě. Já jsem se posbíral ze země, narovnal řidítka a taky jsem jel dál. Ještě jsem z dálky viděl, jak se mu za jízdy to zrcátko znovu uvlonilo a zase se začalo houpat na těch kabelech.
Ty jsi teda vůl...
Přiznávám bez mučení, že jsem vůl.
No a kolo bylo jinak v pořádku?
Myslel jsem si, že jo. A tak jsem dojel do cíle, odučil jsem dvouhodinovku a vracel jsem se domů. Technickému stavu kola jsem nevěnoval moc pozornost, ale zpětně si uvědomuju, že to nepřesně řadilo. No a to se naplno projevilo přesně kilometr před domovem, kdy jsem zařadil na nejlehčí převod a řetěz mi spadl mezi kazetu a výplet. Než jsem dobrzdil, přehazovačka se nejspíš trochu ohnula. Vyprostil jsem řetěz, vyzkoušel jsem přehazovačku a zjistil, že to skoro vůbec neřadí, a tak jsem ten kousek to kolo prostě dovedl.
Vyřešil jsi to pak doma?
Přehazovačka trochu zdeformovala výplet, takže zadní kolo bylo lehce rozcentrovaný. Nějak jsem to docentroval, i když úplně idální to asi není.
A co jsi udělal s přehazovačkou?
Už na místě poruchy jsem ji trochu přihnul zpátky. Po docentrování kola mi to pak celkem řadilo, a tak jsem v pátek za svými klienty na tom kole jel.
Vždyť máš dvě kola proto, abys mohl v případě poruchy přesednout na jiné...
No prostě jsem to risknul. A teprve během jízdy jsem si všiml, že ten pád měl ještě jeden "fatální" následek: U hlavové trubky byl úplně prodřenej bowden přehazovačky, lanko bylo vyhřezlé - pak to mělo slušně řadit...
Tak to si snad umíš koupit nové lanko a bowden...
Možná ano, ale neměl jsem na to čas. Tak jsem to odvedl do blízkého servisu a požádal je o výměnu. Chtěli si to tam týden nechat - že prý jsou ty svátky a dostanou se k tomu nejdřív ve středu.
Ty ale nejsi trpělivý typ, který by na takhle banální opravu čekal moc dlouho...
No, ubrečel jsem je, aby mi to vyměnili ještě ten den, vlastně na počkání, za pouhé dvě stovky. V půl dvanácté jsem to odevzdal a v jednu jsem si opravené kolo vyzvedával. Klobouk dolů před jejich ochotou. Mohli mě s tím poslat "kamsi"...
Takže vlastně tak trochu happy-end...
Kdyby mě nebolelo zápěstí (a trochu ještě i to koleno), tak vlastně jo. Trochu mi zvedlo náladu i to, že když jsem ve čtvrtek (už pomlácenej) dojížděl ke klientovi, našel jsem na ulici úplně novou padesátikorunu. Jsou to sice jen drobný, ale potěší to...
- - -
1.6.2018
Nemíváš v polovině května nějaké cyklistické výročí?
Mívám, a tentokrát dokonce kulaté. 15. května to bylo dvacet let, co jsem si po delší, v podstatě také dvacetileté pauze zase koupil kolo a začal na něm jezdit...
To je snad dobrá příležitost k určitému bilancování...
Já bilancuju skoro pořád, takže to tak nějak zaniklo.
Tak po pořádku: Kolik jsi tedy za těch dvacet let najezdil?
138.531 km.
Takhle mi to moc neříká. Kolik je to v průměru za rok?
Ty neumíš dělit dvaceti? Vychází to na 6.927 km ročně, 1732 km za čtvrtletí, 577 km měsíčně, 133 km týdně, 19 km denně. Stačí?
Nestačí. Vzhledem k tomu, že jsi nejezdil na kole úplně každý den, zajímá mě délka Tvého průměrného výjezdu.
Něco přes 26,5 km.
Teď mi to v hlavě trochu šrotuje... Znamená to, že jsi vynechával v průměru dva dny v týdnu. Jinými slovy jsi vyjížděl pětkrát týdně...
Tak nějak. Vlastně skoro přesně. Ale jsou to průměrná čísla. Zpočátku jsem těch pauz měl víc, pak skoro žádné a teď zase nějaké přibyly.
No, mluvíme o průměrných číslech... Máš nějaký extra parametr, ktrým by ses chtěl pochlubit?
Nemám. Ale kdybych to sledoval, nejspíš by to byl podíl jízd, které bych jinak musel absolvovat nějakou méně ekologickou dopravou - třeba autem. Ten počet najetých kilometrů bych pak vynásobil průměrnou spotřebou automobilu pohybujícího se po městě. Dostal bych množství pohonných hmot, které jsem díky kolu nemusel spálit.
A máš aspoň nějaký odhad?
Ale opravdu jen odhad: Kolem deseti tisíc litrů benzínu.
Máš teď nějaký cíl?
Já přece nemám žádné cíle. Ale spíš mě jen zajímá, jestli (a případně kdy) dosáhne můj klouzavý dvacetiletý výkon 140 tisíc. Zpočátku jsem moc nejezdil, což znamená, že i pří mém umírněném ježdění v poslední době tenhle parametr bude ještě nějakou dobu stoupat. Vzhledem k tomu, že stoupá rychlostí třináct půl kilometru za den, mohl bych těch 140 tisíc za posledních dvacet let dosáhnout někdy na konci prázdnin.
To je na mě moc rychlý. Znamená to, že si místo roku 1998 započítáš rok 2018, což Ti vyjde líp a zlepší Ti to dlouhodobý (dvacetiletý) výkon. Tak teď už to chápu. Odkdy jsi tedy začal jezdit takříkajíc "naplno"?
Já bych neřekl, že jsem někdy jezdil naplno. Ale pokud myslíš dobu, kdy se můj výkon tak nějak stabilizoval na slušné úrovni, pak je to až od roku 2000. Ale co já vím, v jakém poměru budou moje výkony z let 1999 a 2019... Ta vzestupná a sestupná křivka se spolu mohou potkat...
- - -
12.9.2018
Tak kdy jsi dosáhl těch 140 tisíc?
Vyšlo to zhruba tak, jak jsem předpověděl: na konec prázdnin. Přesně to bylo ve středu 29.8.2018.
Takže další zajímavé datum bude, až se k těm 140 tisícům přiblíží Tvůj dvacetiletý výkon...
Velmi správně. Kdyby mi vydržel dosavadní rozdíl mezi výkony v roce 2018 a v roce 1998, pak bych kýženého výsledku mohl dosáhnout za 124 dní, což je 14.1.2019.
To znamená, že bys v tento den mohl říci: "Za posledních dvacet let jsem najel 140 tisíc kilometrů, tedy v průměru 7.000 km ročně"...
Přesně tak. Říkat to sice můžu už teď, ale je to pořád jen zaokrouhlené, tudíž napadnutelné číslo. Skutečnost je zatím "jen" 139.302 km, což je 6.965 km za rok.
Ani to není zrovna málo a ten rozdíl je takřka zanedbatelný.
No, když to srovnám s posledními výkony své dcerušky, padá moje cyklistické sebevědomí do prachu.
Ona pořád ještě nedosáhla svého výkonnostního vrcholu?
Patrně ještě ne. Jen za leteošní srpen najela 4.558 km. Na to já bych potřeboval téměř deset měsíců. A její roční výkon činil na konci srpna 37.251 km. To bych při svých současných výkonech jezdil šest a půl roku.
No neblbni... To znamená 102 kilometrů každý den po celý rok...
Neznamená. Někdy je to 370 km, jindy třeba "jen" pětačtyřicet. Ale fakt je, že už několik let nebylo dne, aby neseděla na kole.
A nepřipadá Ti to už trochu ujetý?
Samozřejmě. A už dlouho. Ujede toho za rok hodně, takže mi to skutečně připadá hodně ujetý.
A kde či kdy se ty její výkony zastaví?
To fakt netuším. Myslím, že nikdo z nás nemládne a ani regenerace kloubů není nevyčerpatelná. A taky by člověk měl dělat v životě i jiné věci, než jen jezdit na kole...
Ona nechodí do práce?
Ale chodí. Jezdí ve svém volném čase. Ale spotřebuje ho na to prakticky celej.
- - -
Teď trochu z jiného soudku: Prý ses zase objevil na diskusním fóru NaKole.cz...
Jo, dovolil jsem si vznést dotaz na kompatibilitu současných pumpiček s tradičními veloventilky.
A co ses dověděl?
Že jsem ten dotaz psal jen proto, abych se zase vetřel na diskusní fórum... Ale abych byl spavedlivý, několik docela fundovaných odpovědí jsem dostal, a to i od osob, se kterými jsem míval hodně drsné spory. U chlapů přece jen převáží touha uplatnit své znalosti a schopnosti nad osobní záští...
A jéje... Už mi začíná svítat. Ta zlořečená Radka Ti asi poradila něco úplně jiného než kterak použít novou pumpičku na staré ventilky...
No, jak bych to kulantně řekl... Ta fízlovská udavačka a rozesíračka diskusí a mezilidských vztahů prostě zase předvedla svou hnusnou a odpornou povahu a nechutné vnitřnosti své těžce nemocné mysli.
To nebylo moc kulantní...
Věř mi, že bylo. Kdyby mělo být moje vyjádření adekvátní neznělo by takto smířlivě.
Raději toho nechme. A jak se zachovali ostatní?
Opět jako zmanipulované nemyslící stádo. Nad jejím útokem se nikdo ani v nejmenším nepozastavil, ale o to větší rozruch vznikl, když jsem na její invektivu zareagoval já.
O čem to svědčí?
Nechtěj, abych je soudil. O jejich povaze svědčí jejich skutky. Není třeba to nijak komentovat. Mohu to jen poněkud zobecnit: Pro ně není důležité, kdo má pravdu, natož aby se za takového jedince postavili. Pro ně je důležité, že si předem vybrali jednu stranu sporu, kterou podporují bez ohledu na to, jaká svinstva páchá. A přesně stejný postup funguje v politice, zvláště v zahraniční: Rusko bylo vybráno jako nepřítel za všech okolností a je pak už úplně jedno, jestli má v něčem pravdu nebo jestli opačná ("naše") strana páchá třeba válečné zločiny.
- - -
No a jak jsi to vyřešil s tou pumpičkou?
Už v té "diskusi" na Nakole.cz jsem "vyhrožoval", že zajdu do prodejny, kde mi pumpičku prodali, a požádám je, aby mi předvedli, jak se s ní dá nafouknout duše s veloventilkem.
No a byl´s tam? Předvedli Ti to?
Byl jsem opatrný a ještě před návštěvou servisu jsem si to zkusil na jiné duši. A najednou to šlo... Takže jsem to tam pak nenesl.
To by sis býval udělal pěknou ostudu...
Oni mě tam znají. Chodím tam už léta, takže vědí, že už hodně dlouho jezdím. Znají i mé kolo (vlastně několik kol). Takže jsou ke mně shovívaví. Být to v jiném servisu, mysleli by si, že zakládám cyklistické muzeum.
Takže s pumpičkama už je všechno O.K?
No, ne tak docela. Ty původní pumpičky jsem měl dvě. Jednu mi ukradli, a druhá má už hodně vyžvejkaný ten otvor, kterým se to nasazuje na ventilky, takže tudy uniká vzduch.
Takže tu druhou pumpičku jsi vyhodil?
Už jsi viděl, že bych byl někdy něco vyhodil? Zamyslel jsem se nad tím, jak pumpičku opravit.
A přišel´s na něco?
Nejen to. Já jsem ji rovnou i "opravil".
Náhradní gumička se podle mě tak snadno sehnat nedá...
O to jsem se ani nepokoušel. Prostě jsem vystřihl ze staré duše kroužek, v prostředku jsem ho prorazil a vložil ho k té vyžvejkané gumičce do té pumpičky.
A funguje to?
Představ si, že jo. Já jsem tu díru udělal menší než je průměr toho otvoru na pumpičce, takže to krásně obepne ventilek a pumpička může fungovat, dokud mi ji zase někdo neukradne...
Takže máš teď pumpičky dvě a nemusíš neustále přehazovat tu gumičku...
Pumpičky mám tři - ještě jednu klasickou dlouhou se šlahounkem na ty veloventilky. Ale tu nevozím s sebou, mám ji jen doma. Ale kola mám dvě, takže mám v každém kole jednu pumpičku, podle toho, jaké mám na kterém kole namontované duše.
A to druhé kolo je taky taková obluda jako to první?
Teď už jo... Koupil jsem si od jednoho ze svých studentů za 1.500,- Kč vyřazené trekkové kolo Apache Arrow.
To není špatný kolo... A ta cena je více než přátelská...
No, jednu nevýhodu mělo... Mělo strašně nízko řidítka a navíc strašně dlouhej rám, takže jsem na tom víc ležel než seděl.
To pro Tebe muselo být utrpení, když si vzpomenu, v jaké poloze jsi zvyklý jezdit...
Taky to bylo první, co jsem vyřešil. Koupil jsem si kratší představec a jakýsi "adaptér", který jsem si vložil pod představec. Výsledný efekt byl uspokojivý, takže jsem si dokonce mohl dovolit si koupit o 5 centimetrů delší sedlovku.
Takže zase jezdíš zpříma...
Určitě ne tolik jako na svém původním kole, ale jde to. Stejně sedím celkově níž a ve větším předklonu než na svém starém kole. Ale dá se na to zvyknout.
A proč říkáš, že jsi z toho kola udělal "obludu"?
Protože to ještě nebyly všechny úpravy. To kolo nemělo blatníky a nosič. A bez toho já nevyjíždím. Obojí jsem měl doma z nějakých prehistorických kol, tak jsem to tam obojí narval.
Snad namontoval...
Ne, skutečně narval. Samozřejmě to nebylo a ani nemohlo být s tím kolem kompatibilní. Musel jsem tedy udělat pár - teď mě napadá jen německé slovo "Vorrichtungen" - prostě nejrůznější naohýbané plechy, které jsem připevnil ke kolu, a teprve na ně jsem přidělal ty blatníky a nosič. Na své dílo jsem samozřejmě patřičně hrdý.
A výsledkem je opět naprosto nezaměnitelnej vehikl, kterej poznáš mezi miliony kol...
Přesně tak. Další "udělátka" jsem musel vyrobit i na svém starém kole, protože u plechových blatníků strašně rychle reznou ty úchyty. Tak aby mi zase během jízdy neupad blatník a nezablokoval přední kolo...
Takže kolik jsi do toho "nového" kola (kromě toho šrotu a vlastní práce) investoval?
Včetně pořizovací ceny mě vyšlo na 4.500,- Kč. Pořizoval jsem představec, řidítka, adaptér pod představec, delší sedlovku... To je asi všechno. Blatníky, pedály, nosič - to všechno jsem měl "na skladě" a namontoval vlastními silami.
Počkej, představec s adaptérem, řidítka a sedlovka nemohly stát tři tisícovky, vzhledem k tomu, v jaké cenové kategorii nakupuješ...
Máš pravdu. Tohle stálo dohromady asi 1.600,- Kč. Těch zbylých 1.400,- Kč jsem dal za svaření/zpevnění krčku sedlové trubky.
Proč to?
No, když při své váze mám vysunutou sedlovku nadoraz, vzniká v této části rámu obrovská páka. A to, i když jsem si sedlovku koupil o něco delší, která může být víc zasunutá. Po čase jsem zjistil, že mi v tom místě rám vrže a dělají se tam trhlinky. Takže ještě než se to stačilo úplně ulomit, jsem nechal tuto část rámu zpevnit. Mám tam zepředu i zezadu navařené takové trojúhelníčky silného plechu, které teď chytají ty síly a obrovské rázy přenášené sedlovkou. Takže pokud se něco v tomhle smyslu přihodí, nejspíš prdne nebo se ohne sedlovka, ale už ne rám.
A proč se o těchto věcech nebavíš s podobně cáklými cyklisty na NaKole.cz?
Ze tří důvodů: Za prvé oni většinou jezdí úplně jinak, jindy a jinde než já. Za druhé jsou to většinou snobové, kteří musejí mít všechno nejlepší, nejnovější, nejdražší a nejmodernější (či spíše nejmódnější) - nebo musejí aspoň dělat ten dojem. A za třetí to tam ovládají jedinci (zvláště jedno obludné monstrum), kteří každý můj pokus o technickou debatu zabijou neuvěřitelně hloupými paranoidními osobními útoky, proti kterým je dost obtížné se bránit. Takže mi to zpravidla nestojí za to. A nejzajímavější na tom je, že ta nejhorší rozesíračka jakékoli diskuse má s cyklistkou společného zhruba tolik jako já s kosmonautikou...
- - -
26.9.2018
Pořád se ještě masochisticky proháníš na NaKole.cz?
"Proháníš" je asi silné slovo, ale došlo k zajímavé náhodě: Otevřel jsem poslední diskusi, abych zjistil, kolik za poslední týden přibylo na fóru příspěvků, a najednou vidím v několika příspěvcích oslovení "Medvěde". Zalapal jsem po dechu a celkem přirozeně jsem se do diskuse začetl.
Objevil se tam někdo s touto přezdívkou? To by snad nemělo být možné, pokud se tam už někdo takový v minulosti vyskytoval...
Neobjevil, ale zafungovala tamní kolektivní paranoia. Někdo tam v diskusi na citlivé téma vztahů k národnostním či rasovým menšinám napsal pár více či méně sporných komentářů a partičce kolem Radky to stačilo jako "důkaz", že jsem to já pod nějakými jinými přezdívkami.
A Ty jsi to samozřejmě nemohl nechat jen tak...
Od začátku jsem věděl, že je to chyba, ale prostě mi to nedalo.
A tak ses tam s nimi zase pohádal...
"Pohádal" je z určitého pohledu příliš silné slovo. Evokuje představu, že ve sporu panuje nějaká symetrie. Ale tohle byl další (snad už padesátý) nefalšovaný lynč: Dělám stále stejnou chybu: Nechám se několika křiklouny vmanipulovat do obranné defenzivní pozice a neustále se obhajuju proti zcela nepodloženým a smyšleným obviněním. Během mé obhajoby přibývá útoků nesouvisejících s původním předmětem sporu - tedy s tím, že někdo zneužil mé někdejší přezdívky, a začínají se vytahovat stejně nepodložená obvinění, která padla v minulosti a která už jen díky tomu, že jsou stará, jsou těmito křiklouny považována za "prokázaná". Celý spor se rozplizne tak, že se v něm ztratí to podstatné: že mě opět někdo křivě z něčeho nařkl. V tomto případě ze sporných "rasistických" výroků.
Proč Ti stojí za to se s těmi blbečky hádat? Vždyť za těch dvanáct let musíš dávno vědět, že to prostě NEMŮŽE nikam vést.
Prostě jsem romantik, který má za to, že proti zlu a hlouposti je potřeba bojovat i tehdy, když je boj předem ztracený.
Získal jsi z toho alespoň nějaké ponaučení?
Určitě. Třeba to, že lidé se příliš nemění. A pokud ano, tak k horšímu. Nebo jinak: U lidí, ke kterým jsem měl pozitivní nebo alespoň neutrální postoj, vylezly na povrch vlastnosti, které sice nejspíš měli už předtím, ale které mi dříve zůstávaly skryty. Určitě ale mají někteří stejný pocit u mě. Tedy pokud jsem u někoho vůbec vyvolával alespoň neutrální pocity... Pokud z dřívějších diskutujících na NaKole.cz někdo skutečně zmoudřel, vedlo to logicky až na nepatrné výjimky k jeho odchodu z fóra. Takových určitě není málo.
Takže opět odcházíš z "diskuse" jako poražený?
To určitě ne. Pokud má člověk pravdu, nemůže být nikdy poražený. A že tu pravdu mám, je nad slunce jasnější. Ty předmětné příspěvky jsem skutečně nepsal já. To jen ti, kteří si to mysleli (a ti nejzarytější dosud myslí), nedokážou pochopit, že to snad musím vědět nejlépe než oni. Oni jsou ale o své "pravdě" (svých "detektivních schopnostech") tak hluboce přesvědčeni, že vůbec nepřipouštějí, že by se mohli mýlit. Oni v podstatě "vědí", že jsem to psal já, a jde už jim jen o to, jestli se k tomu přiznám. Pokud i tak na svém omylu trvají, vůbec nechápou, proč je považuju (a dnes už klidně i označím) za debily.
V diskusích jsou jednotlivé příspěvky hodnoceny kladným a záporným znaménkem. Předpokládám, že tamní osazenstvo na Tebe reagovalo vyloženě záporně...
Tak tohle je velmi zajímavé. Dal jsem si tu práci (mám rád čísla) a sečetl jsem si u všech svých pětačtyřiceti příspěvků kladné a záporné body. Na první pohled se součet jeví jako 172 kladných reakcí ku 256 záporným. To by bylo zhruba 4:6 na jeden příspěvek. Když ale odečtu Radčino dvojí hlasování (ona jako vzor všech ctností totiž vždy hlasuje dvakrát: Druhý - samozřejmě rovněž záporný - hlas mi posílá z registrace "vrst"), pak mi ten poměr vychází 4:5. A to ještě připočítejme mou (nehlasující) osobu - a poměr se zcela vyrovnává: Já plus čtyři pozitivní hlasy proti pěti oponentům.
To by ale znamenalo, že převaha Tvých odpůrců není nijak velká...
Ne, oni nejsou početnější - jen hlasitější a ukřičenější. Ale já tomu hlasování nepřikládám velkou váhu, protože ochota hlasovat je samozřejmě vyšší u účastníků sporu, kterých je proti mně (případně ještě osobě, kterou prohlásili za mé druhé já) samozřejmě několik. Lynčujícím bývá dav, lynčovaným zpravdila jednotlivec. V tom taky spočívá zbabělost mých tamních odpůrců. Ale i kdyby ty reakce byly v poměru jedna pozitivní proti stu negativních, nic to nemění na tom, kde je pravda. Nebo by mě ta stovka negativních hlasů snad měla přesvědčit, že jsem ty "rasistické" příspěvky pod změněnou identitou nakonec skutečně psal já? Ne. Jen by to znamenalo, že se zase někde nebezpečně přemnožili debilové.
- - -
10.11.2018
Tak opustíme diskusní bažinu NaKole.cz a věnujme se Tvému ježdění... Jak se to vyvíjí?
Jediné, co sleduju, je, jestli do konce kalendářního roku dosáhnu hodnoty 140 tisíc km za posledních dvacet let.
A je tam ta šance?
Kdybych se o to nějak snažil, nebyl by to problém. Stačilo by mi najezdit každý den 13 km. Ale já nebudu jezdit kvůli číslům.
Aha, já jsem zapomněl... Ale Tvoje podařená dceruška kvůli číslům jezdí, co?
Ne že bych tím byl nadšený, ale jo.
A jaké má v poslední době cíle?
Nevím, jestli ji tím neurazím, ale je to blázen.
No tak mě nenapínej!
V podstatě jí jde o to, aby za jediný rok (ten končící letošní) "objela zeměkouli".
Ze školy si pamatuju, že obvod rovníku je 40.076 km. Není to trochu moc?
Není to nereálné. Za deset měsíců měla najeto 34.722 km, takže jí na listopad a prosinec zbývá 5.354 km.
To je porce, kterou ty v poslední době jezdíš za rok...
Nejde ale o mě... Ona za poslední rok ujela 7,5-krát víc než já...
Takže myslíš, že to dá?
Jak ji znám, tak pro to udělá všechno. Takže jo...
A není to tak trochu samoúčelné?
Samozřejmě. Vím to já, ví to i ona, ale jí to za ten pocit stojí. Kecat jí do toho nebudu.
Bude si na další roky dávat ještě ambicióznější cíle?
To by mě taky zajímalo. Napadá mě jen meta 50.000 km za rok, ale myslíš, že je reálné jezdit PRŮMĚRNÝCH 137 km denně?
Neznám nikoho takového, natož holku (teda promiň - ženu). Dokonce ani mezi vrcholovými sportovci, ale u nich ty kilometry nejsou cíl.
Hlavně mi připadá, že si tím huntuje tělo. A nejde jen o klouby. Ono to může vést k hypertrofii stěny levé srdeční komory a tím i k náchylnosti na určitý typ oběhových problémů...
Záleží asi na věku...
No, je pravda, že když mně bylo tolik, co teď jí, chodila už do sedmé třídy. Ale co se týče věku, půjde asi jen o to, kdy se to zbytnění projeví nějakými poruchami krevního oběhu. Ale to pak už bude na nějakou prevenci pozdě... Ale nejsem lékař - třeba si dělám zbytečné starosti.
Vraťme se k Tvému ježdění. Proč si myslíš, že nenajedeš třináct kilometrů denně?
Přes Vánoce nejezdím do práce, takže na to mám vlastně o týden méně.
To nevypadá na splnění limitu...
Nechám tomu volný průběh. Vždyť nemusím té mety dosáhnout zrovna na Silvestra. Mě uspokojí, i když to bude o pár týdnů později.
Kolik si v jednotlivých letech najezdil v posledním týdnu roku?
Víš, že jsem o tom takhle ještě nikdy neuvažoval? V průměru kolem třinácti kilometrů denně.
No tak vidíš. Není to prakticky žádný rozdíl oproti pracovním týdnům. Takže nic není ztraceno...
- - -
15.12.2018
Tak jak to vidíš po měsíci?
Co máš na mysli?
Před měsícem jsi tu nahlas uvažoval o tom, jestli se Ti podaří do konce roku dosáhnout hodnoty 140 tisíc kilometrů za posledních dvacet let. Tak mě zajímá, jestli se splnění cíle přiblížilo nebo vzdálilo?
Nejde o cíl. Spíš o zvědavost, zdali to tak vyjde. Ale abych kvůli tomu najížděl zbytečné kilometry, by mi připadalo hloupé.
Dobře, tak vyjde to tak nebo nebo ne?
Pořád ještě nevím. Musel bych ode dneška do konce roku najet 231 kilometrů.
Tak to se dá najet i za den...
Proč bych to dělal? Mám před sebou ještě týden dojíždění do práce, což hodí tak 71 km. Takže během svátků by to pak muselo být 160 km, což by bylo kolem 16 km za den.
No a máš nějaké výjezdy, které budeš muset absolvovat?
Možná jeden kolem 50 km. Ale pořád zbývá těch 110 km. Zdá se mi, že mi na konci roku k té kulaté cifře bude chybět pár desítek kilometrů.
To Tě ani Tvoje dcera nevytáhne na nějakou společnou projížďku?
Naposled jsme spolu jeli před více než deseti lety. To jsem jí (s určitým vypětím sil) ještě stačil. Teď už bych ji jen zdržoval.
No a jak je na tom ona? Říkal jsi něco o tom, že chce za tento kalendářní rok "objet zeměkouli po rovníku"...
Podle mě to dá. Protože jak sleduju její klouzavý roční výkon, už teď se pohybuje nad touto hranicí. Musela by tedy jezdit míň než loni, aby to nedala. Myslím, že si to pohlídá...
To jí docela věříš...
Za jedenáct měsíců měla 37.916 km. Proč by nenajela za prosinec ušmudlaný dvě tisícovky? Na to jí stačí nějakých 70 km denně. To nejsou ani dvě třetiny jejího celoročního denního průměru.
- - -
1.1.2019
Tak jak skončil Tvůj rok 2018?
Stárnu. A je to na těch číslech vidět...
Plavání 17 x 0,95 km = 16,2 km Pěšky 329 x 3,73 km = 1.226 km Kolo 250 x 20,64 km = 5.161 km Tram 3 x 3,33 km = 10 km Metro 10 x 7,30 km = 73 km Vlak (s kolem i bez) 2 x 52,50 km = 105 km Bus (meziměstský) 30 x 87,60 km = 2.628 km Auto (spolujízda) 22 x 95,45 km = 2.100 km
A ta časová řada Tvých cyklistických výkonů?
Začínám mít pochybnosti, jestli vůbec umíš číst statistiky. Za rok 2018 jsi musel dopravě vlastní silou věnovat odhadem o nějakých 28 či 29 hodin víc než v roce 2017... Tak jaképak stárnutí? Tohle bych stárnutím rozhodně nenazval. Prostě jen už tolik nešílíš s tím plaváním a místo kola věnuješ čas pěší chůzi...
Tomu pohybu jsem se věnoval dokonce o víc déle než o těch necelých třicet hodin, protože jak na kole, tak i pěšky jsem se letos pohyboval prokazatelně pomaleji než loni. A víc jsem se nechal vozit autem...
To bych Ti nevyčítal. Zase jsi prakticky vynechal vlak...
To auto není místo toho vlaku. Vlak bych posuzoval spolu s autobusem. To auto je proto, že bych jeho odmítáním zbytečně komplikoval situaci zbytku rodiny.
Ještě jsi sledoval ten poměr pohybu vlastní silou a motorovou dopravou...
Jsem někde na hodnotě 1,3. Což znamená, že vlastni silou jsem urazil o 30% víc kilometrů než motorovou dopravou.
To je přece taky zlepšení oproti loňsku...
Nepatrné. Mým dlouhodobým cílem byl 1,5-násobek. Ještě v srpnu to vypadalo, že by se to mohlo povést.
A jak vidíš nadcházející rok?
Asi stejně jako letos.
Ještě ses nezmínil o dcerušce...
Proč bych se měl chlubit cizím peřím?
Nejde o chlubení. Všichni vědí, že to nejsou Tvoje výkony... Jak tedy dopadla s tím svým předsevzetím objet zeměkouli?
Podle jejích informací z aplikace Strava ujela 40.753 km. To na objetí rovníku tedy asi stačí... To číslo vypadá impozantně. Když to podělím počtem dní v roce, vychází přes 111 km denně.
Na té Stravě je těch informací víc. Kolik na to potřebovala času?
1.747 hodin. To je necelých 23,5 km za hodinu. Takové tempo nedávám dnes ani na kratší vzdálenosti. Ale je fakt, že jezdím jiné trasy, na jiném kole a vážím o půl metráku víc.
A ještě pro úplnost: Její nejdelší denní trasa...?
Myslím, že mluvila o rovných 400 km.
A nastoupala za ten rok...?
Mě tyhle cifry moc neberou, protože to nedokážu posoudit. Sám si tenhle parametr nesleduju ani neměřím. Ale ona to v tom přehledu má: 280,5 kilometru (768,5 metru denně).
- - -
2.1.2019
Už vím, jak jsi na tom byl Ty a dokonce i Tvá dcera s pohybem a dopravou, ale už dlouho jsi nic nepsal o nějakých svých pádech či prasárnách motoristů...
Já nevím, jestli jsem psal o tom, že mě ve Vyskočilově ulici zase jedna cizojazyčná dáma (spolujezdkyně) shodila s kola dveřma auta. Ale to se obešlo jen s neškodným pádem na chodník. Jen jsem pak nějakou dobu měl pocit zhmožděných svalů na stehnech...
Dobře - to je dejme tomu pád, ale prasáren Ti řidiči asi dělaj víc,ne?
Jestli myslíš prasárnou to, že na mě už tradičně trouběj na pražské magistrále a nadávaj z okýnka, tak to jo. Ale jinak snad nic podstatnýho...
Ještě sis nezvykl to ignorovat?
Někdy se zadaří, ale poslední případ jsem s panem autobusákem řešil slovní potyčkou.
O co šlo?
Byl to řidič autobusu firmy "Hop on! Hop off!" (nebo tak nějak). Dojel mě někde mezi Bulharem a Hlavním nádražím, troubil na mě, a když jsem ho pak v koloně míjel, řval na mě z okýnka, že nemám na magistrále co dělat. Tak jsem zastavil, kousek jsem se vrátil a (dost hlasitě) jsem mu vysvětlil, že cyklisti nemají vjezd na "magistrálu" zakázaný, protože to není dálnice a nejsou ani instalované zákazové značky. On prohlašoval, že když je to "Magistrála", znamená to automaticky zákaz vjezdu cyklistů. To už jsem se mu vysmál a ptal jsem se ho, v kterém zákoně či vyhlášce to četl. Když trval na svém, řekl jsem mu, že mýlit se může každý, ale trvat na svém omylu, aniž si ověří fakta, může jen debil.
Pochybuju, že tento "jemný náznak" pochopil.
To je obecný problém: Když někomu řekneš, že je debil, a není to pravda, jseš debil ty. Když to řekneš někomu, kdo debil je, nepochopí to, natož aby to uznal.Tak má cenu to vůbec někomu říkat?
To jsem se chtěl zeptat já Tebe...
No tak odpovím: Má to cenu jen do té míry, pokud si tím ulevíš. A já jsem si tím ulevil.
Kdy se to vůbec stalo?
Je to už několik týdnů zpátky. Nebylo to pro mě tak důležité, abych si to zapsal.
A nějaký zážitek z vyloženě poslední doby?
Návrat na kole ze silvestrovské oslavy.
Neříkej mi, že ses ožral a způsobil nějakou výtržnost?
To ne! Bylo to přesně naopak. Měli jsme takovou komorní rodinnou silvestrovskou oslavu ve Stodůlkách. Já nepiju alkohol vůbec, a to ani při novoročním přípitku, takže jsem byl naprosto střízlivej a svěží.
A co se tedy stalo?
Jezdím domů přes Železniční most (naštěstí ho už otevřeli). Ale než se k němu dostanu, musím projet od Smíchovského nádraží Kotevní ulicí (protisměrně) k ulici Svornosti. No a tam mě potkalo to překvapení.
No tak mě nenapínej!
Jel jsem pomalu, spíš dokonce krokem. A najednou mi před kolo skočí vožralej snědej chlap (věk kolem dvacítky) a povídá: "Pochčiju ti kolo!"
Takovou inteligentní žádost jsi asi nečekal, co?
Zastavil jsem, protože objet ho nešlo. A on ho skutečně vyndal a chystal se splnit svůj slib. Snažil jsem se ho objet a vyhnout se mu, ale on do mě začal strkat, což není nic příjemného, když máš mezi kolenama rám kola. Tak jsem ho taky odstrčil (velmi jemně - myslím, že to ani nezaznamenal) a rozjel jsem se. Asi jsem do něj strčil málo, protože mi stačil servat zadní blikačku.
Ty máš s těma blikačkama teda pech...
To teda mám. Anebo jim přikládám zbytečně velkej význam...
A tou urvanou blikačkou to skončilo?
Sice mě přestal pronásledovat, ale měl v ruce moji blikající blikačku. Tak jsem zastavil a křičím na něj, ať mi ji vrátí. Ať mi ji třeba hodí...
A hodil?
Hodil. Ale počkal si, až po té Strakonické pojede kolem auto, a hodil mu ji před čumák.
Takže blikačka na maděru...
Naštěstí ne. Kupodivu se trefil tak, že se blikačka rozskokčila na pět kusů, ale všechny skončily nepoškozené na druhé straně ulice v louži u chodníku.
Tak teď budu hádat: Rozzuřil ses, chytil jsi toho chlapa a dal jsi mu pár facek...
Máš pravdu jen částečně. Ne že bych nechtěl. Rozzuřenej jsem byl. A hodně. Ale já zas o sobě vím, že pokud bych ho napadl, přestal bych se kontrolovat a mohl bych mu vážně ublížit. To mi za to nestojí. A tak jsem dal přednost záchraně blikačky. Nechal jsem ho jít a přeběhl s kolem tu čtyřproudou ulici, posbíral a smontoval jsem blikačku včetně baterek.
A fungovala?
To je ten problém, že fungovala. Jenže jsem podcenil to, že většina součástek byla mokrá z té louže, takže mi po zbytek cesty furt zhasínala a potom přes noc doma nejspíš zkratovala.Takže teď nefunguje. Doufal jsem, že se jen vybily baterky. Ale i po výměně baterek blikačka vždycky jen jednou blikne a přestane svítit. Takže je skutečně asi na vyhození...
Ty máš ve zvyku dělat z každé takové události dalekosáhlé závěry a poučení. Co jsi z tohoto svého zážitku vyvodil?
To ani nechtěj vědět. Dospěl jsem k názoru, že jsem postupoval příliš mírně. Příště se takového primitiva musím definitivně zbavit už PRVNÍ ranou a nepřipustit nějakou strkanici. Nic jiného si tenhle typ lidí nezaslouží.
To platí pro každého, který by Tě takhle obtěžoval, nebo jen pro ožralé cikány?
To se začínáš pohybovat na dost tenkém ledě... Ale myslím, že ta opilost na to stačí. Pro mě opilý člověk je na úrovni zvířete. Psa, který by mě za jízdy obtěžoval, bych taky nakop (párkrát jsem to už udělal). A když by ani potom nedal pokoj, přerazil bych mu hřbet...
To zní dost velkohubě. Jak Tě znám, necháš si příště zase nasrat na hlavu...
- - -
5.1.2019
No a jak to dopadlo s tou Tvojí metou "140 tisíc kilometrů za 20 let"?
Na Silvestra mi k tomu chybělo asi 85 km. Takže kdybych se býval trochu snažil, mohl jsem to dojezdit. Ale to bych ty svoje statistiky strašně znehodnotil, protože by ty kilometry už neodpovídaly mým potřebám, ale nějakým mým představám.
A jak to vypadá teď?
Teď mi chybí 48 km. V tom roce 1999 jsem za leden najezdil jen asi 200 km, takže počítám, že během letošního ledna bych té "vytoužené" hranice mohl dosáhnout. Vlastně mi na to stačí ujet do konce ledna 244 km. To bych se musel hodně flákat, abych to nedal...
- - -
11.1.2019
Rád bych se vrátil k Tvému zážitku s řidičem autobusu, který Tě vyhazoval z pražské magistrály.
To je naprosto marginální událost. Takových zažívám i několik týdně...
To je sice možné, ale nepřipadá Ti to divný, že "všichni" říkají totéž?
To jako myslíš, že bych se nad tím měl zamyslet, protože nejde o ojedinělý názor?
Tak nějak...
Tak za prvé: I na tý magistrále mě míjejí stovky řidičů a jen někteří mě odtamtud vyhazují. Za druhé pravdivost názoru se nedá měřit tím, kolik lidí ho zastává.
Čím se liší řidiči, kteří Ti nadávají, od těch, kteří jen v klidu projedou kolem?
Především tím, že není k tomu nadávání vždycky vhodná příležitost. Měli by se přece věnovat řízení. Pak je tam určitě část řidičů, kteří "si myslí své" a nedávají to najevo, případně si zanadávají sami pro sebe, aniž bych to slyšel.
Takže uznáváš, že nasíráš těch řidičů daleko víc, než se na první pohled zdá...
Samozřejmě. A naopak: Řidičů, kteří mě ohrozí nebo z jiného důvodu naštvou, je taky mnohem víc než těch, kterým za něco takového skutečně vynadám...
Máš pocit, že přibývá řidičů, které naštveš nebo kteří Ti nadávají?
Já to zas tak přesně neregistruju. Ale celkově mi připadá, že se vztahy na komunikacích mezi řidiči vzájemně i vůči cyklistům postupně zhoršují.
A čím myslíš, že to je? Vyšší hustota provozu, debilní místní úpravy dopravního značení, změna chování některých účastníků provozu...
Od všeho asi trochu. Nejvíc bych to ale přičítal rostoucí vnitřní agresivitě řidičů. V životě většiny lidí přibývá stresu, takže řidiči často už usedají do aut "přednasraní". A pak už stačí málo k tomu, aby vypěnili.
Zatímco Ty jsi neustále v pohodě...
Úplně neustále asi ne, ale v drtivé většině případů ano. Ale je pravda, že některé mé nehody či pády byly prokazatelně způsobeny špatnou koncentrací v důsledku nějakého předchozího stresujícího zážitku. Ve srovnání s průměrným řidičem jsem ale naprostej kliďas.
Liší se nějak chování řidičů během sporu? Přibývá pokusů o fyzické násilí vůči Tobě?
To zatím tak úplně říct nemůžu, ale přibývá případů, kdy se setkávám s lidmi naprosto neschopnými věcné argumentace. Jen nadávají a nevyslechnou moji reakci.
Tak na to asi v tom provozu nebývá dost času...
To asi taky, ale i když ten čas je, jsou hluší a slepí - naprosto nepřístupní rozumnému dialogu.
A jak si ten dialog představuješ?
Například když mě vyhazujou z magistrály, zeptám se: "Viděl jsi nějakou zákazovou značku pro cyklisty nebo označení pro dálnici?" Místo odpovědi (která by logicky musela znít, že ne), pokračují v nadávání a vyhazování.
To může znamenat jediné - že neviděli a odmítají to přiznat...
Takhle oni ale neuvažují. Pro ně není důležité, jestli tam nějaká taková značka byla. Jejich problém spočívá v tom, že skutečnost neboli pravda je jim naprosto ukradená. Oni nadávají nikoli proto, aby hájili pravdu, ale proto, aby prosadili svůj názor nezávisle na tom, jestli tu pravdu mají.
S takovými lidmi se ale nedá diskutovat...
Přesně tak. Pro mě jsou tihle lidé vlastně takovej vzorek pro studium obecného principu, podle kterého funguje i oblast politických názorů.
Tak teď jsem nepochopil, kam míříš. Asi jsi vynechal několik logických kroků...
Je to jednoduché: Tihle řidiči povyšují svůj názor nad pravdu. Vyhazují mě z magistrály naprosto nezávisle na tom, jaká je skutečně místní úprava dopravního značení. Prostě si jako motorista myslí, že jeho názor je víc než názor cyklisty, a to i v případě, že cyklistův názor je podložen věcnými důkazy: Mám pravdu, protože sedím v autě. Ty pravdu mít nemůžeš, protože sedíš "jen" na kole.
A jak to souvisí s tou politikou?
Lepšolidi. Pražská kavárna. Havlisti. Poznáš je podle toho, že nepřipouštejí jiný názor. Oni jsou ti "motoristi". A "cyklisté", kteří mají odlišný názor, jsou podle nich povinni vyklidit pole, a to i když volby dopadly v jejich prospěch. Motoristé jsou jediní, kdo má právo jezdit po magistrále, i když dopravní značení říká něco jiného. Havlisté jsou přesvědčeni, že jsou jediní, kdo mají právo vládnout, i když volby dopadly jinak.
Myslíš, že jsou obě ty skupiny totožné?
Myslíš jako, že motoristé, kteří mě vyhazují z magistrály, jsou voliči havlistických stran? Rozhodně mají společný vzorec uvažování a chování. A určitou jejich vzájemnou shodu potvrzuje také pravidlo, že čím dražší auto, tím arogantnější jednání vůči cyklistům. Pražskou "havlérku" také představují lépe situovaní lidé...
- - -
8.2.2019
Nějak jsi po zapomněl na svůj "cíl"... Tak co, už jsi najel 140 tisíc kilometrů za 20 let?
Ano, ale nestihl jsem to do Silvestra. Těch 140.000 km za 20 let (klouzavý součet najetých km za 7305 dní) jsem dosáhl 28. ledna. Takže teď už můžu směle tvrdit, že můj dlouhodobý roční průměr je 7.000 km. Do této chvíle to platilo jen pro kratší období: Za posledních deset let mám průměr 22 km za den, což je přes 8.000 km za rok.
Předpokládám, že Tě ta cyklistická čísla budou bavit čím dál míň: Za prvé se jimi ve svém okolí už těžko můžeš chlubit, když Tvoje dceruška jezdí osmkrát více než Ty. A za druhé ta Tvá čísla už asi stěží porostou.
Tak nějak. Jezdím už prakticky hlavně ze zvyku.
To už Ti to nepřináší žádnej požitek?
Jízda po Praze už opravdu moc ne. A na nějaké výlety na kole do přírody jsem ne snad přímo línej, ale trávím teď volnej čas prostě trochu jinak... I když - uvidíme v létě...
Nebudou se Ti na NaKole.cz smát, že jsi pověsil cyklistiku na hřebík?
Za prvé mě to nezajímá, za druhé to moje "pověšení cyklistiky na hřebík" znamená pořád ještě několikanásobek výkonu těch, co se tam považují za výkvět cykloturistiky.
Podle všeho se tam o Tobě pořád ještě mluví.
Mluví, ale já do toho už nezasahuju. Jsou to totální pomatenci. Někdo tam přihlouple provokuje a ti paranoidní blbečci mu na to skáčou a myslí si, že jsem to já. A samozřejmě na to podle toho reagují.
Kdy jsi tam naposled něco napsal nebo na něco reagoval?
Před čtyřmi či pěti měsíci. Přesně 25.9.2018.
A to je to ještě nepustilo?
V poslední době mě pobavil diskutující "PepíkW". Ten výše zmíněný provokatér tam použil citoslovce "Ha?" a on si okamžitě vybavil můj již dávno smazaný text o Aspergerově syndromu, ve kterém jsem se stylizoval do role Hanse Aspergera, tudíž jsem ho podepsal H.A. a opatřil smajlíkem.
A on to tam napsal, že mu to ten text připomnělo?
Ne, on okamžitě autora té provokace obvinil, že jsem to já, a "připomněl" mu to svým svérázným výkladem toho jeho citoslovce.
A ten dotyčný jeho reakci pochopil?
Silně pochybuju. To by to musel být někdo, kdo tam byl (samozřejmě pod jinou přezdívkou) aktivní před těmi jedenácti či dvanácti lety (22.10.2007), kdy jsem tam ten text uveřejnil. Což samozřejmě nemůžu vyloučit.
Před jedenácti či dvanácti lety? A to na to ten dotyčný doteď takhle podrážděně reaguje? To musel být hodně silný text, když si to tak dlouho pamatují...
Silný? Jde o to, v jakém smyslu. Byl to text nápaditý, vypointovaný, v daném kontextu i vtipný, ale tamní všudypřítomná paranoia dotyčným neumožnila podívat se na ten text z této stránky. Vyložili si to jako útok, přestože jsem tam prakticky mluvil jen o sobě, a to hlavně v negativním smyslu slova. Prostě jsem si udělal sám ze sebe legraci. Vadilo jim, že jsem ten text nepodepsal vlastním jménem či vlastní přezdívkou a že jsem je chvíli nechal máchat si čumáky v jejich dojmu, že v tu dobu už desítky let mrtvý rakouský pediatr a psychiatr (Johann Friedrich Karl Asperger zemřel v roce 1980) vstal z hrobu a uvolil se přispět na cyklistické fórum, aby na dálku (čili v podstatě krajně neprofesionálně) stanovil diagnózu jednomu z diskutujících.
Přiznej si, že sis neudělal legraci jen sám ze sebe, ale že sis vystřelil i z nich...
Samozřejmě. Ale naprosto neškodně. Paranoidním lidem plným iracionální zášti a nezvladatelné nenávisti není dáno pochopit ironii a zachovat si nadhled.
Ale že si to někdo po tolika letech nejen pamatuje, ale znovu to prožívá se všemi negativními emocemi, mi připadá opravdu jako případ pro skutečného psychiatra.
Na to nemám co říct...
- - -
9.3.2019
Už jsi v tom zase až po uši. Zase se hádáš s cyklistama...
Co máš namysli? Na NaKole jsem nepřispěl už skoro půl roku... Ale už asi vím, kam míříš: Myslíš to zdejší handrkování v rubrice vzkazů?
No samozřejmě. Že Tě to pořád baví...
Baví - nebaví. Já to podle tohoto kritéria neposuzuju.
V okamžiku, kdy jsi zjistil, že je to blázen, hlupák a fanatik, jsi měl konverzaci ukončit.
To bych ji nesměl ani zahájit. Bylo to patrné od samého začátku. Kromě toho to individuum znám z dřívějška, takže jsem další průběh "polemiky" mohl předpokládat a předvídat.
Tak jsi ho měl prostě poslat do háje a on by snad dal pokoj...
Tohle není můj styl. Dokud se jako odpověď na ty jeho blbosti dalo napsat něco smysluplného, není důvod takové příležitosti nevyužít. A že jsem občas sklouzl k osobnímu tónu? Sám bych se k něčemu takovému neuchýlil, ale osobní útoky začaly z jeho strany - že jsem fašista atd. Je těžké se na jednu stranu nebránit a na druhou stranu nekontrovat.
To ale pak zabředneš do naprosto neproduktivních nekonečných debat.
Podle mě neplatí, že úroveň debaty jako celku se měří podle úrovně nejhloupějšího účastníka... I na totální blábol se dá reagovat věcně a inteligentně. Je jen otázka, nakolik se člověk nechá strhnout k emotivním reakcím.
A to Ty ses nechal...
Jen velmi omezeně. Dalo se regovat daleko emotivněji. A právě tím relativním klidem a věcnou argumentací se mi myslím podařilo ho dostat do pozice, že už nemá co odpovědět. Musel by totiž přiznat "chybu" či v jeho případě spíš totální hloupost. A to se mu chtít nebude.
Ty myslíš, jak jsi mu dal na výběr islám nebo homosexuály?
To hlavně. Že se tyhle dvě skupiny či menšiny nedají hájit obě najednou, musí vidět už i on, i kdyby si zacpal oči i uši a vypnul mozek. Kdyby začal tvrdit, že islám je k homosexuálům tolerantní, vědomě by lhal. V jeho případě se ale dá očekávat i tak hloupý argument, že by muslimy k toleranci převychoval...
Takže udělal jedinou rozumnou věc, když přestal reagovat...
Asi tak...
- - -
30.3.2019
Vypadáš dost vytřeštěně. Děje se něco?
Byl jsem teď večer svědkem dopravní nehody. A nebyl to vůbec příjemnej pohled.
Cyklista a auto?
Ne, tentokrát jsem nebyl na kole ani já a dopravní nehoda byla za účasti auta a chodce.
Srazili někoho na přechodu?
Ne, na tramvajové zastávce. V Nádražní ulici na Smíchově je zastávka tramvaje, kde cestující vystupují do vozovky. No a jeden bezohledný řidič nerespektoval značku a v okamžiku, kdy řidič otvíral dveře, pokračoval v jízdě.
Takže mu lidi vystupovali přímo před čumák?
Jako první z tramvaje bohužel vyskočilo dítě (holčička). A on ho bez brždění prostě nabral.
Přežilo?
To asi jo, ale zranění tam určitě bylo. A ten blbec zůstal sedět v autě a tupě zíral před sebe.
Co bylo dál?
Lidi z tramvaje a z chodníku se seběhli k dítěti a snažili se mu pomoct. Jeden ze svědků šel k tomu autu a začal do něj kopat a řidiči sprostě nadávat. Nebylo daleko od lidového lynče.
Nebyl jsi to ty?
Nebyl, ale pocity jsem měl úplně stejný jako on.
Co se Ti honilo hlavou?
Samozřejmě první myšlenka byla, co je tomu děcku. Ale lidí u něj bylo dost, takže jsem se k němu necpal.
Takže jsi pak pokračoval v chůzi.
Samozřejmě. Nepatřím k těm, co by tam okouněli ze zvědavosti, když nemůžou pomoct. Teprve pak se mi začaly v hlavě honit myšlenky: Příčiny, následky, předpisy, opatrnost atd. A samozřejmě otázka zavinění.
A k čemu jsi došel?
Samozřejmě že hlavní díl viny nese řidič auta. Na druhou stranu řidič tramvaje možná neměl otvírat dveře, pokud viděl, že lidi nemohou bezpečně vystoupit.
To je blbost. V tom šeru mohl vidět tak akorát dvě světla, z nichž těžko mohl poznat, jestli je auto v pohybu.
Máš pravdu. Kromě toho to auto vjelo do prostoru vedle tramvaje až poté, co tramvaj zastavila.
Takže celá vina je na řidiči...
Já nechci nikoho soudit. Ale zamyslel jsem se nad tím, jestli má cestující vystupující z tramvaje povinnost rozhlédnout se, jestli může bezpečně vystoupit. Na přechodu pro chodce taková povinnost platí, i když má chodec zelený signál...
Takže nakonec za to může ta holčička?
Vždyť říkám, že nevím. Určitě by to bylo v zájmu bezpečnosti se rozhlídnout, ale lidi to nedělaj ani na tom přechodu. V tomhle případě kladu celou vinu na řidiče. On je ten, kdo vytvořil riziko, které vedlo k nehodě. Žádné riziko nevytvořil ani řidič tramvaje ani vystupující holčička.
To už mluvíš stejně, jako když ses kdysi hádal na NaKole.cz...
Samozřejmě mě to taky napadlo. První se mi vybavilo, jak jeden z těch tamních motoristických fanatiků zdůrazňoval, že když motorista srazí a zabije cyklistu, bude mít doživotní trauma, takže by se cyklisti podle toho měli chovat...
Chceš říct, že by dotyčný v tomto konkrétním případě neběžel k té sražené holčičce, ale k tomu řidiči, a soucitně by se ho ptal, jestli neutrpěl psychické trauma?
Tak nějak. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsem rád, že se s takovými dementy už nemusím bavit.
To jsi nemusel nikdy...
No, nebylo jednoduché na ty jejich zvrhlé názory nereagovat.
Takže na svých tehdejších názorech nemusíš nic měnit...
Ne, jen se mi potvrzuje, že za viníka v žádném případě nelze považovat někoho jen proto, že se dostatečně nechránil proti riziku vytvořenému někým jiným. Vina nutně musí padat na toho, kdo ta rizika vytváří.
No jasně, a to skutečně nejsou chodci (a ve srovnání s motoristy je zanedbatelné i riziko vytvářené cyklisty).
Jasně, podle některých diskutujících na NaKole.cz bychom mohli tu holčičku obvinit z toho, že svým neuváženým vystoupením z tramvaje mohla vyděsit řidiče auta, který by ve snaze zabránit srážce mohl strhnout řízení, napálit to do sloupu a způsobit si zranění...
A pak že chodci nevytvářejí rizika...
- - -
1.9.2019
Tak co, ty ostudo? Už jsem Tě neviděl na kole - ani nepamatuju!
Já nejezdím proto, aby mě přitom někdo viděl...
Stejně si myslím, že Tvoje kolo dost zahálí. Dříve jsi jezdil prakticky denně a teď jsou minimálně tři dny v týdnu, kdy na kolo nesedneš...
Vůbec nejčastěji jsem jezdil v roce 2016. To jsem seděl na kole 335-krát. Není ale každý rok posvícení, takže teď se motám někde kolem čísla 231-krát za rok.
To je dost velkej rozdíl...
Je to vlastně můj antirekord. Takhle málo jsem jezdil naposled někdy před 18 lety...
Takže ten ušetřený čas netrávíš na kole, ale na NaKole?
Tak to ani náhodou. Tam jsem přispěl naposled někdy před rokem (25.9.2018). Ale teď jsem tam nakoukl v souvislosti s tím, že mě zde zase začíná otravovat tamní "celebrita" Rosťa "Cyklopalmovka" alias "Elf", a nestačil jsem se divit. Diskusní aktivita se tam pohybuje těsně nad hranicí 50 příspěvků denně, což je třetina toho, co před šesti nebo sedmi roky.
A je tam něco zajímavého nebo aspoň zaznamenáníhodného?
Snad jen zmínky o jakýchsi "mevědích chlupech" od nejparanoidnějšího tamního přispěvatele - Újezďáka. Kdysi by mě ta paranoia možná pobavila. Teď už je to jen trapné.
Asi jim tam chybíš.
Objektivně určitě. Ale to tam nikdo nepřizná. Myslím, že ale vědí, že se mnou tam bylo živěji.
Bývalo tam kolem Tebe hodně sporů...
Sami je vytvářeli. Já jsem byl jen hromosvod. Když teď nemají vhodnou oběť, je tam prakticky mrtvo. Vždyť si to představ: Během denní doby (07 až 01 hod.) se na celém fóru objeví v průměru jeden příspěvek za dvacet minut...
- - -
12.10.2019
To je dost, že se tu taky někdy objevíš... Máš nějaká zajímavá čísla?
Zajímavých čísel mě obklopují spousty, ale tentokrát o nich nechci mluvit.
Ty snad umíš i něco jiného?
Moc ne, ale zaměstnávají (či spíše štvou) mě zcela jiné věci.
Copak? Špatné zrávy z Ukrajiny?
Ne, tam to naopak spěje k rozuzlení, a to dokonce k takovému, kteé by bylo pro mě přijatelné, ale na to je ještě čas.
A na co čas není?
Ty asi víš, že moje myšlení je v podstatě extrémně zelené.
Jasně. Nejraději bys všechny zahnal zpátky do jeskyní...
Asi tak... Jenže obrazně. Prostě mi jde o to, aby lidé spotřebovávali opravdu jen to, co nutně potřebují, aby se maximálně omezilo plýtvání surovinovými zdroji a minimalizovala zátěž životního prostředí.
To ale není nic jiného než ty jeskyně, ne-li stromy...
Záleží na míře. Několik posledních století akceleruje technický vývoj, ale kvalita lidského života se tím nijak zvlášť nezlepšila...
Ale prosímtě... Dokážeš si představit, že by někdo počátkem 20. století mohl denně jezdit autem, komunikovat bezdrátově, s kým se mu v daném okamžiku zachce...
A to Ti připadá jako zvýšení kvality lidského života? Mně naopak připadá, že autem jezdí lidé hlavně proto, že musí, telefonují také většinou proto, že musí. Ta technika se z počáteční výhody pro úzkou skupinu změnila v nevýhodu pro drtivou většinu lidí. Za prvé proto, že když tu techniku začne používat určité nadkritické množství lidí, donutí tím i ostatní k jejímu prakticky nedobrovolnému používání. Za druhé proto, že výroba a používání této techniky má negativní dopady na okolí, včetně životního prostředí.
A ty používáš civilizační vymoženosti nedobrovolně?
Samozřejmě! To jsi nevěděl? Všechno používám jen v míře, ve které mě k tomu donutí okolí. Dost dlouho se mi dařilo (a pořád do jisté míry daří) zcela eliminovat auto a nahradit ho jízdním kolem. Svůj 17 let starý mobilní telefon používám výhradně k PŘÍJÍMÁNÍ hovorů, jinak píšu SMS, kterých napíšu tak stovku za měsíc. Používání další techniky omezuju hlavně tím, že přísně hlídám spotřebu pitné vody a energií.
Co počítač?
Ten používám hlavně jako pracovní nástroj pro překládání, případně šíření svých názorů. Navíc s touto technikou zacházím jako se vším: Všechno minimálně dvacet let staré a obnovuju, jen když to zcela přestane fungovat.
Kvůli tomuhle "filozofování" ses tu ale neobjevil... Tak co Tě štve?
Nedávno to byl ten "Podivný případ s Gretou"...
To má být narážka na bestseller "Podivný případ se psem"...?
Tak nějak.
Co Tě na tom štve?
Vlastně všechno. Z nádherné myšlenky ochrany přírody se stalo tak obludné politikum, že jsem nucen konstatovat, že se ze mě stává odpůrce ekologických hnutí.
Na to jsi přišel až teď?
Ale vůbec ne, vždyť si vzpomeň, s jakou nelibostí jsem sledoval proměnu Strany zelených v liberálně-fašistickou partaj, která si z předstírané ochrany životního prostředí udělala výnosný byznys. Podobným směrem se ubírá i Pirátská strana. Tam mě neskutečně štve ten Hřib s tou pamětní deskou na Staroměstské radnici a ještě víc tím, jak ničí pracně budované vztahy s Čínou. No a samozřejmě ten arcifašoun Ondřej Kolář, co mu vadí socha osvoboditele Prahy.
A jak s tím souvisí Greta?
Nějakou dobu jsem sledoval "její" aktivity, ale to, co předvedla v OSN, je přímo zločin...
Máš na mysli zneužívání mentálně postižených nedospělců?
To taky. Ale to nejpodstatnější je, že snad neexistuje účinnější způsob, jak zdiskreditovat zelenou myšlenku. Po tomto jejím hysterickém výlevu si už nepřeju, aby mě kdokoli spojoval s jakoukoli ekologickou organizací či hnutím. Můj "ekologismus" bude odteď výhradně osobní, individuální, soukromej, do kterýho nikomu nic není.
Na tom snad není nic hrozného...
Ale je, protože pouhé korigování osobního chování neřeší "společenskou" spotřebu. A tou diskreditací nadstátně organizované ochrany globálního životního prostředí se ke skutečnému řešení zavřely dveře.
A co s tím budeš dělat?
Proč já? Moje chování se prakticky nezmění. Já už jsem svým ekologickým spotřebním počínáním narazil na hranici možného. Další ekologizace mého života už závisí na chování ostatních lidí potažmo celé společnosti, čímž nemyslím nesmyslné elektrokoloběžky, na které přesedli jen pěší turisté, ale žádný motorista.
Objevují se návrhy na pojídání zemřelých, dokonce jedna fanynka jakési demokratické političky v USA navrhla, že bude potřeba pojídat vlastní děti, když vybombardování Ruska nepřinese kýžený efekt snížení světové populace...
Já mám pocit, že tu někdo zkouší toleranci světové populace, kam až může v té debilitě a zvrhlosti zajít. Začíná to "nesmělými" pokusy přepsat historii 2. světové války, pak se společnosti implantuje tolerance k nejrůznějším sexuálním úchylnostem ve formě festivalů úchyláků, nakonec se populace Evropy donutí k etnické, náboženské a kulturní sebevraždě podporou naprosto nekontrolovatelného přílivu těch nejagresivnějších migrantů z Afriky a přilehlých částí Asie...
Ještě jsi mi neodpověděl na otázku, co s tím budeš dělat.
Chtělo se mi říct, že nic, a že jsem rád, že už nejsem mladý. Ale pak jsem si uvědomil, že v optimálním případě budu na tomto světě ještě třeba i přes 40 let, takže se mě to týká prakticky stejně jako těch dnes mladých. Navíc musím myslet i na své děti a vnoučata. Vykašlat se na všechno by bylo nefér hlavně vůči nim.
Aha. Začínám tušit, kam tím míříš. Fyzicky bojovat už se Ti asi nebude chtít, takže hodláš bojovat slovem.
Trochu jsi předběhl, ale nějak takhle by to nakonec vyznělo. Lépe řečeno: Budu v tom pokračovat. A utvrdila mě v tom dnešní akce ekofašistů, kteří blokovali v Praze dopravu. To je na stejné úrovni jako "ekologická" výprava dementní Grety do USA.
Ty jsi přece donedávna také "blokoval" dopravu jako účastník cklojízd...
Plynulost dopravy se tím určitě trochu narušila, ale o blokování nešlo. Kromě toho to bylo malinko něco jiného. Tenkrát to mělo smysl. Dnes už je tento potenciál vyčerpaný. Víc lidí na kolech prostě jezdit nebude. Už pět let se cyklojízd neúčastním. Ani nevím, jestli se ještě konají.
Myslím, že Tvůj postoj je více než jednoznačný. Nechceš se tedy nakonec ještě pochlubit svými cyklistickými výkony?
Už jezdím jen ze zvyku. Rozhodně v tom už nehledám jakékoli potěšení. Prostě ta nejnutnější doprava.
A nějaká čísla?
Zasekl jsem se na hodnotách kolem 4.200 km ročně. Míň už to asi nebude, protože toto číslo zhruba vyjadřuje moje minimální dopravní potřeby.
- - -
23.10.2019
Nějaké nové zážitky?
Nic dopravního, jen další setkání s blbcem.
To se Ti přece děje denně...
To ano, ale tohle bylo zvláštní z hlediska věku onoho blbce...
Nějaký stařeček nebo bába?
Ne, asi jedenáctileté dítě...
Co můžeš čekat od takhle malého děcka?
I v tomhle věku existuje určitá norma chování.
Co Ti proved, že Ti stojí za to o tom psát?
Nic, co by mě jakkoli poškodilo. Spíš to jen vzbudilo můj zájem jako amatérského psychologa.
Tak mě nenapínej!
Jel jsem po Rohanském nábřeží v cyklopruhu a všiml jsem si dvojice - babka jen o málo starší než já s vnukem. Když jsem se k nim blížil, začali si na mě ukazovat. A když jsem je míjel začal na mě ten kluk pištět, že o kousek dál je cyklostezka.
A to Tě tak naštvalo?
Vlastně spíš zaskočilo. Kde bere ten usmrkanec tu drzost poučovat o dvě generace staršího chlapa, kudy má jezdit? Navíc jsem jel po cyklopruhu, což on nejspíš vůbec nevnímal.
Tys na to nějak reagoval?
Protože jsem si nebyl jist, zdali stíhám dojet včas do cíle, nezastavoval jsem a jen jsem si poklepal na čelo. Ale pak mi došlo, že jsem propásl příležitost trochu pomoct s výchovou toho spratka.
Dokážu si představit, že sis pak po zbytek cesty maloval, co všechno jsi mu měl říct a neřek...
Přesně tak. Když jsem se v cíli své jízdy podíval na hodinky, býval bych měl nejméně pět minut na to, abych mu to nějak vysvětlil.
A co bys mu "býval byl" řekl?
Asi bych k němu přišel a řekl: "Pojď se na něco podívat!" a ukázal bych mu vodorovné značení cyklopruhu.
Myslíš, že by to pochopil?
Tak nejspíš bych mu to ještě komentoval: TOHLE je, chlapečku, jízdní pruh pro cyklisty, takže než začneš na někoho pokřikovat a poučovat ho, nejdřív si zjisti fakta.
Z toho by asi taky nebyl moudrej...
No, vzhledem k tomu, že tuto jednoduchou zásadu nechápe ani spousta dospělých, tak jsem skutečně trochu skeptický... Tohle pitomé chování má nejspíš odkoukané od dospělých lidí, kteří ho obklopují. Takže je docela možné, že jeho fotr je jeden z těch, kteří na mě podobně pokřikují na magistrále...
Pak mu to ale nejspíš nevysvětlíš...
Mohl jsem mu říct: "Víš, jak se pozná blbec? Poučuje ostatní, i když o věci vůbec nic neví."
Hele, tohle už jsem někde viděl...
Asi narážíš na Rosťu... Ten malej kluk má při příznivých okolnostech ještě šanci se poučit a vyrůst z toho. Rosťa už ne. To je ztracenej případ. Já sice nevím, kolik mu je, ale odhaduju nejméně třiatřicet. Možná dokonce i o něco víc. Ten malej kluk může mít štěstí, že ho poučí někdo, kdo pro něj bude představovat autoritu. Rosťa už žádnou autoritu kromě sebe samého neuznává. Proto nemá šanci.
- - -
13.12.2019
Inspiroval Tě pátek třináctého, že Tě tu zase vidím?
Ne, inspiroval mě dnešní zážitek z přechodu pro chodce...
Ale, ale... Tebe už neštvou jen motoristi, ale dokonce už i chodci, o kterých jsi ještě nedávno tvrdíl, že by měli být v očích motoristů svatí?
To jsem tvrdil proto, že ani sebevětší chyba chodce nesmí být výmluvou pro usmrcení motorovým vozidlem. A za tím si stojím.
A neplatí to i pro cyklisty?
Asi by mi to nevadilo, ale usmrcení chodce cyklistou je opravdu krajně nepravděpodobná a vzácná událost. A jestli myslíš, že by i cyklista měl být pro motoristu svatý, znáš přece moje "zlaté" pravidlo: Odpovědnost za nehodu je třeba násobit mírou nebezpečnosti použitého vozidla. Za jízdu na červenou by například motorista měl platit mnohonásobně více než cyklista, protože je mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že tím někoho zabije.
O tom jsem ale mluvit nechtěl. Ty jsi někoho ohrozil na přechodu?
Rozhodně ten někdo měl ten dojem...
A jéje. Tak copak se přihodilo?
Nedávno jsem měl zážitek z Pavláku, že mi při opouštění křižovatky vlezli do cesty na přechodu lidi ještě na červený signál (poté, co přejela všechna AUTA).
Jo, to si vzpomínám. Pěkně ses tu vztekal a padala ostrá slova o nemyslících bezohledných ovcích.
No a teď to bylo něco podobného: V okamžiku, kdy jsem byl uprostřed šířky přechodu, padla chodcům zelená. A pak už byla situace obdobná. Jedna bába (no, mohla být i v mém věku, ale vypadala ještě zanedbaněji než já) se na mě vyřítila zboku a začala nadávat, co tam dělám a že jsem ji ohrozil.
A neměla pravdu?
Podle mě ne. Dokonce si troufám tvrdit, že ona ohrozila mě, což si chodci málokdy uvědomují. Chodec i na zelený signál je povinen se rozhlédnout. Což doufám také znamená, že nesmí vstoupit do vozovky pod kola vozidla opouštějícího křižovatku. Jinými slovy má takový chodec povinnost umožnit vozidlu opustit křižovatku (a nebouchat mu pěstí na střechu či neshazovat ho s kola).
Názor je to jasný a logický, ale nevím, jestli je správný. Na druhou stranu má řidič vjíždět do křižovatky jen v okamžiku, kdy má zajištěno, že ji bude moci bezpečně opustit.
Zaručeno to nebude mít nikdy, zvláště, když mu budou skákat báby pod kolo...
Kde vidíš řešení?
Jedno řešení by bylo nechat i pomalejším vozidlům (například jízdním kolům), která vjela do křižovatky na zelenou, dost času na bezpečné opuštění křižovatky. Pak by mohla na opačné straně křižovatky těžko padnout zelená dřív, než se tam na kole dohrabu.
A druhé řešení?
Výchova chodců, aby se nechovali jako stádo kanců... To jest, když vidí kolo, které na poslední chvíli (nikoli svou vinou) opouští křižovatku, neshodit cyklistu s kola a neušlapat ho.
- - -
Vidím, že si během rozhovoru neustále hladíš koleno? Ty jsi zase někde spadnul a natlouk sis?
Nevím, jestli jsem tu o svém posledním pádu zmiňoval. Ten byl před měsícem - 14. listopadu. A skutečně jsem si natloukl levé koleno...
To Tě to po tom měsíci ještě bolí?
Ne, je to jinak. Tenkrát mě to přestalo bolet prakticky druhý den, takže jsem na ten úraz rád a s chutí zapomněl. Ale minulý čtvrtek (5.12.) jsem se s vnoučkem podle svého dobrého zvyku proháněl po kolenou div ne po celém bytě - a druhý den (takřka přesně po 24 hodinách) mě to natlučené koleno začalo ale pekelně bolet. A hlavně mi celé neuvěřitelně nateklo.
Jestli jsi ale zvyklý se po kolenou prohánět po bytě, tak proč ten problém vznikl až po měsíci?
Protože u mě doma se s ním proháním po kobercích a tady to bylo u nich doma - to je taková ta domácnost, kde mají jen tvrdé parkety, plovoucí podlahy, dlažby - no prostě to bylo, jako by mě do těch kolen někdo bušil palicí...
A co jsi s tím kolenem pak dělal?
No, jestli se ptáš, zdali jsem přestal jezdit nebo chodit, tak to rozhodně ne. Ale jinak jsem ho docela šetřil. V každém případě jsem si na něj už neklekal. Ani by to prakticky nebylo možné.
No a už je to lepší?
Zpočátku se to jen zhoršovalo: Otok kolene nejen nemizel, ale začala se dokonce objevovat bolavá místa, kde dříve nic nebolelo. Navíc mi otekl celý bérec až ke kotníku a nártu.
Doufám, že jsi s tím už v téhle fázi šel k doktorovi.
No, říkal jsem si, že před pěti lety mi od podobného problému pomohla punkce kolenního kloubu, ale stejně jsem se to snažil nejdřív řešit sám: Chladil jsem to, natíral nějakými chladivými a léčivými mastmi, co jsem měl doma, ale úleva či zlepšení byly vždycky jen dočasné, pokud vůbec nějaké.
A tak jsi konečně navštívil lékaře...
Pořád ještě maličko předbíháš. Shodou okolností přišla na návštěvu moje cyklistická dceruška, co jezdí devítinásobek mých výkonů, a přinesla mi (podle ní) "zázračně účinnou" mastičku. Já už jsem sice byl rozhodnutý k tomu lékaři zajít, ale přesto jsem si to tím ještě ten večer důkladně namazal. Spotřeboval jsem na to snad třetinu té tuby.
A ono se Ti to zhoršilo, ne?
I takové věci se (mi) občas stávají, ale tentokrát ne. Ráno jsem zamířil k tomu doktorovi a ten spráskl ruce a hned mě začal děsit trombózou a flegmónou. Nechal mi vzít krev a pro jistotu mi předepsal antibiotika. Nejspíš měl pocit, že mi tu nohu tím zachránil před amputací (možná jo, to já nevím).
Ty máš ale k antibiotikům averzi...
Tak naštěstí jen averzi a ne alergii. Lék jsem si vyzvedl až druhý den. Jenže když jsem s tím přišel domů, podíval jsem se na svou nohu a zjistil, že nastalo velmi výrazné zlepšení - otok se významně zmenšil a bolestivost už také nebyla tak hrozná.
Takže jsi ty antibiotika vyhodil?
To ne. Ale rozhodl jsem se, že se začátkem kúry den dva počkám, jestli by se to třeba neuzdravilo samo, bez antibiotik...
Tebe musej mít doktoři rádi...
On mi v podvečer volal výsledky krevního testu a při té příležitosti jsem mu o svém záměru řekl. Jestli v tu chvíli obrátil oči v sloup, jsem samozřejmě vidět nemohl.
A jaký je stav teď?
Otok prakticky celý pryč, ale koleno je pořád horké. Pokožka na holeni je taky přece jen stále ještě zarudlá. Pokud to během víkendu vymizí, tak ty antibiotika samozřejmě vrátím.
Čemu přičítáš to "samovolné" zlepšení?
To je těžké říct, protože nevím, zdali by nastalo, kdybych si tu nohu nemazal tou "zázračnou mastí". Ale časově to odpovídá, že minimálně ten otok potlačila ta mast.
A prozradíš, co to bylo za mast?
Bylo na ní napsáno "Traumafyto". Nebo tak něco... Ne, už vím: "Traumaplant".
- - -
14.12.2019
Tak jak se vyvíjí otok?
Nezhoršilo se to, ale už ani dál nezlepšilo, takže jsem nevydržel a vzal jsem si první dávku antibiotik...
Jsi s tím doma, nebo s tím normálně jezdíš na kole?
Už jsem říkal, že při jízdě na kole mi to nevadí, takže jezdím. Ale už předtím jsem své ježdění omezil na to nejnutnější, takže se nedá říct, že bych to jakkoli přetěžoval.
Kolik odhaduješ, že budeš mít za letošek naježděných kilometrů?
Bude to více než dvacetileté minimum: zhruba 4.200 km.
Pořád je to víc než některé ty velké huby na NaKole.cz. Takže buď v klidu.
To já jsem. Nikdy jsem s nikým nesoutěžil.
Ale hádal ses tam s nima...
To jo. A asi jim to chybí, protože mi sem někteří píšou svá hloupá podezření, že se tám s nima pod jinýma přezdívkama hádám dosud.
A nehádáš?
Ne. Za prvé prostě nemám na to, abych uhlídal přihlašovací údaje k nějakým paralelním registracím, za druhé jsem tam nikdy neměl dvě platné registrace současně. Každou novou jsem si založil, až když mi tu starou zrušili. A za druhé z té své platné registrace "Vlastička" jsem tam přispěl naposledy někdy před patnácti měsíci a je dost pravděpodobné, že bych si už nevzpomněl na přihlašovací údaje. A ani to nebudu zkoušet. Lidi, kteří tam zbyli, mi za to nestojí.
A proč Ti sem tedy píšou?
Protože jsou nemocní. A to neříkám jako nějakou nadsázku. To už je prostě psychiatrická diagnóza. Když mi v okamžiku, kdy si jich patnáíct měsíců nevšímám, někdo napíše "Tebe na na NaKole pozná už každej" - co to může být jiného než paranoia? Podle nich na ně číhám za každým rohem...
Tak nějaký impuls asi dostali...
To může být. S někým se tam nepohodnou, a protože ho neznají osobně, označí ho za mě. Oni potřebují "vědět", proti komu bojují. Tak si představují mě a bojuje se jim hned líp.
Myslíš, že někdo dokáže napodobit Tvůj styl?
Ale to je přece úplně jedno! Když se to bude mému stylu podobat, je to "důkaz", že jsem to já. A když se to mému stylu podobat nebude, tak to "zaručeně" bude moje "záludnost", že to dělám schválně, abych se maskoval a odpoutal pozornost. Říkám tomuhle myšlení "opačný chod". Oni si nejdřív stanoví závěr (co si chtějí myslet) a teprve pak k němu hledají nebo ještě častěji sami uměle dotvářejí nějaké "důkazy". Ty potom už nemohou být jiné než směšné, protože "dokládají" něco, co prostě není. Ale těm lidem to evidentně nevadí. Žijí si ve svém vykonstruovaném paranoidním světě. Je to pro mě takové akvárium, do kterého nahlížím zvenku. Rusové něčemu takovému říkají "boj pavouků ve sklenici".
A nenapadlo Tě, že dotyční moc dobře vědí, že to nejsi Ty, ale potřebují nějak umělě zvýšit návštěvnost nebo aktivitu v diskusi?
Napadlo, ale protože nejsem stejný jako oni, nebudu toto podezření nijak prezentovat, když pro to nemám a nemůžu mít důkazy. Fakta se dokazují dobře, ale úmysl velmi obtížně. Jak mám dokazovat, že někdo něco ví nebo neví?
A potřebuje diskuse na NaKole zvýšit aktivitu?
To se mě moc ptáš. Já nevím, jestli majitelé či provozovatelé stránek se o svůj výtvor vůbec ještě starají. Podle mě už ne. Nebo do toho tam už vůbec nezasahují. A co se týče aktivity, když byla diskuse příliš intenzivní, tak si někteří diskutující stěžovali, že je "zaplevelená" tématy nesouvisejícími s cyklistikou. Ale když se diskuse omezila jen na cyklistická témata, přestalo to mít šťávu a hlavně se ta tématika velmi brzy vyčerpala a diskuse začala skomírat.
No a jak je to tam teď?
Skomírá tam diskuse jak na cyklistická, tak i na necyklistická témata. Celkově silně ubylo diskutujících, noví nepřibývají.
Ty tu intenzitu diskuse dokážeš změřit...
To můžu udělat: Za poslední čtvrtletí přibývalo denně v průměru 80 příspěvků. Když to omezím na "bdělou část dne", pak se na každý nový příspěvek v diskusi "čeká" v průměru zhruba čtvrt hodiny.
No to je pěkná nuda... A jak intenzivní bývala diskuse "v dobách nejlepší slávy"?
V prvním čtvrtletí 2014 to bylo takřka přesně čtyřikrát tolik (320). Jeden příspěvek za tři a půl minuty. Obě čísla jsou ale průměr za celé čtvrtletí. V některých dnech či týdnech bývala diskuse mnohem intenzivnější.
Nejvyšší vypovídací hodnotu budou mít čísla za celý rok. Bude to očištěno o sezónní výkyvy...
Tam jsou maximální hodnoty v obodobí "březen 2013 - únor 2014": průměrných 258 příspěvků za den.
A teď?
103. To je propad o 60%.
Když se na ta čísla podívám, je to docela sešup.
Ano, a nejen za těch skoro šest let, ale i za poslední rok: Vloni stejnou dobou 134 a dnes jen 80 příspěvků denně. To je propad prakticky o 40% za jediný rok.
Troufneš si na prognózu?
Netroufnu. Snad jen to, že v těch nízkých hodnotách se to bude propadat už asi pomaleji.
A zachrání to Medvěd?
Nezachrání to ani Medvěd ani jeho "duch", kterého tam neustále vzývají.
- - -
19.12.2019
Co Tvoje noha? Lepší se to? Po těch antibiotikách už by to mělo být pryč...
O něco lepší to je, ale těm antibiotikům to nepřičítám. Už jen proto, že před zahájením antibiotické kúry se to zlepšovalo rychleji než během ní, a ani po pěti dnech antibiotik to nevymizelo úplně.
A bral jsi to pravidelně?
Až na jeden drobný výkyv ke konci vlastně ano. Jako hodinky. A ten výkyv byl v okamžiku, kdy by vlastně mělo být už všechno v pořádku...
A jak to tedy vypadá teď?
Otok celkově ustoupil a viditelný je už jen v oblasti kotníku a nártu. Ale už alespoň dokážu udělat dřep, aniž bych měl pocit, že mi popraská kůže na lýtku a holeni... Kleknout si na to koleno kvůli bolesti ale stále ještě nemůžu. Vlastně na měkké posteli už skoro ano...
Co s tím tedy budeš dělat dál?
Asi s tím nějak přečkám Vánoce a Silvestra. A pokud to doté doby úplně nezmizí nechám si předepsat ultrazvuk cév kvůli té zmiňované hrozící trombóze.
- - -
1.1.2020
Tak co, jak dopadl rok 2019?
Prakticky od roku 2017 Tvoje cyklistické výkony strmě padají o tisícovku ročně... Chceš ty svoje výkony nějak komentovat?
Není třeba. Je z toho dobře vidět, že jsem v tu dobu najel na režim "Stařík".
Nemáš z toho blbej pocit?
Nemám. Někdy to přijít muselo. Prostě jsem nucen žít trochu jinak...
Ze zdravotních důvodů?
Možná taky trochu, ale svým trváním na pohybu vlastní silou za každou cenu bych nutně už terorizoval celou rodinu. To mi za to nestojí. Užili si se mnou už dost...
Budou se některé Tvé výkony ještě zlepšovat?
Přechodně možná ty pěší kilometry. Ale to je asi tak všechno. Z časových důvodů budu i na delší trasy po Praze používat přinejmenším metro, což znamená pokles u kola...
O kolik? O další tisícovku?
Asi ne o celou. Bude to spíš ve stovkách. Ale kdo ví...
- - -
7.1.2020
Už ses tu dlouho nepodělil o nějaký zažitek s agresivním řidičem... Že by se zklidnili?
To říct nemůžu. Ale jezdím míň, takže i těch zážitků bude úměrně méně.
A máš nějaký zajímavý z poslední doby?
Vlastně jo. Ve Štěpánské ulici když přijždím ke křižovatce s Ječnou, parkují v pravém pruhu auta. Já pak ale odbočuju doleva. A tak se v podstatě už za Malou Štěpánskou řadím do levého pruhu a jedu po jeho pravém okraji. Vpravo ode mě zůstává tedy jen ten zbytek pravého pruhu.
A co je na tom zvláštního?
Z mého hlediska nic, ale jsou řidiči, kteří si i na tomhle manévru najdou nějaký můj zločin.
A v čem ten Tvůj "zločin" spočíval?
Už když jsem byl v tom levém pruhu, přihnalo se nějaké auto a začalo na mě troubit. Na to jsem zvyklý, takže jsem vůbec nereagoval.
No a co bylo dál?
Předjel mě zleva, udělal mi myšku a zařadil se do pravého pruhu před první z těch zaparkovaných aut.
Tak to bys mu snad měl vynadat Ty.
O to vůbec nešlo, mávnul jsem nad tím rukou, ale on stáhl okýnko a začal neuvěřitelně sprostě nadávat. Chvilku mi trvalo, než jsem z jeho neuvěřitelně primitivního projevu zjistil, o co mu šlo...
A o co?
To nevěděl ani on sám. Ten byl tak blbej, až jsem měl tendenci se pokřižovat, obrátit oči v sloup a zeptat se Pánaboha, do čeho to vrazil duši.
A jak jsi reagoval?
Řekl jsem mu, že jsem jel ve svém pruhu.
A co on na to?
Že jsem jel MEZI pruhy.
Tak to už by aspoň dávalo nějaký smysl...
Nedávalo. Měl jsem dvě jiné možnosti: Jet v tom zbytku pravého a pak před křižovatkou náhle změnit pruh doleva. Anebo jet v tom levém pruhu prostředkem. Obojí by ho nutně naštvalo. V prvním případě bych těsně před ním začal měnit pruh doleva a on by mi nadával, že jsem se měl zařadit včas. V druhém případě by mě vůbec nemohl předjet nebo by musel do protisměru.
Takže Ty jsi vlastně VČAS změnil pruh a ještě jsi byl tak ohleduplný, že jsi nechal větší část levého pruhu volnou pro případné předjíždění...
Přesně tak. A je úplně jedno, jestli jsem jel po čáře nebo pár centimetrů vlevo vedle ní. To, že jsem nejel po zbytku pravého pruhu, by měl být i pro méně chápavé řidiče signál, že budu odbočovat doleva.
Moje obligátní otázka: Co z toho vyvozuješ?
Docela dost věcí: Za prvé je to v podstatě důkaz, že řidiči jsou (v průměru) čím dál primitivnější. Je to podle mě dáno (de)generační obměnou a celkovým úpadkem polistopadového školství (vlastně celé vzdělávací soustavy). Ta neuvěřitelná hloupost a omezenost přímo stříkala z jeho projevu nejen obsahově, ale i intonačně. Jeho slovník je naprosto nepublikovatelný - a to si myslím, že snesu dost. Svou primitivnost podtrhoval ještě výhrůžkami za každou větou, že mi dá přes držku a podobně. Už jsem fakt začal přemýšlet o tom, jak se budu bránit. Ono to není nic jednoduchého, když má člověk mezi nohama kolo...
A za druhé?
Za druhé začínám mít pocit, že mi to prostě už nestojí za to, nechat si nadávat a vyhrožovat od individuí, jejichž hloupost spojenou s živočišnou pudovou agresivitou jsem si donedávna ani nedokázal ani představit.
A další závěr?
Samozřejmě zobecnění: Ta primitivnost lidí zhruba o jednu až jednu a půl generace mladších než jsem já, je všeobecná. Nesouvisí tedy jen s řízením motorových vozidel. Průšvih je, že přesně taková individua lezou teď do politiky, do manažerských funkcí, do redakcí všemožných médií... A samozřejmě také do armády (tedy do toho žalostného zbytku, co nám z ní polistopadový režim zanechal).
Je to zákonité?
Samozřejmě. Pokud bude platit "Amerika náš vzor", proces debilizace se bude jen urychlovat.
Cítím z tebe, že Ti u nich asi nejde jen o ztrátu inteligence...
Přesně tak. Oni ten snížený intelekt kompenzují (přesně podle amerického vzoru) naprostou suverenitou, přesvědčením o své vlastní dokonalosti, výlučnosti a vyvolenosti, a v případě konfliktu také extrémní agresivitou - zpočátku většinou slovní, ale pokud cítí jen náznak fyzické převahy, pak i agresivitou fyzickou. Jakákoli (natož rozumná) diskuse s těmito ubožáky je naprosto vyloučena.
Tak je prostě ignoruj...
To oni také považují za útok. Oni si záminku pro svou naštvanost a následnou agresi najdou v čemkoli - v mé reakci, v mém nereagování, v mé upřímnosti, v mojí ironii... Neexistuje reakce, která by nemohla posloužit ke stupňování jejich agrese.
A co tedy navrhuješ?
Na to, aby člověk dokázal takové případy řešit, vlastně musí mít kvalifikaci ošetřovatele nespolupracujících a agresivních psychiatricky nemocných pacientů. Jednou z metod je tyhle lidi zmást, zaskočit, odvést jejich pozornost a nastalého znejistění využít k nenápadnému opouštění potenciálního bojiště.
Čím chceš odvést pozornost? To jim ukážeš na střechu a řekneš "Hele, ptáček"?
To asi ne, ale je třeba možné začít mluvit cizím jazykem (docela dobře funguje ruština), nebo se mile usmát a začít mluvit o něčem jiném. Než se to individuum zkoncentruje, padne zelená nebo se jinak změní situace a dá se něco dělat...
- - -
25.1.2020
Tak už jsem (asi) přišel na to, za koho mě největší paranoici na NaKole.cz považují. Na jednom z necyklistických vláken se rozproudila debata o Kuberově smrti a jeho kouření...
Co se tam odehrálo?
Jeden z diskutujících (OVG) si povzdechl, že jsou lidé, kteří systematicky ničí své zdraví a dožívají se relativně vysokého věku (i když Kuberových 72 let není žádná sláva...), a jsou lidé či dokonce děti, kteří umírají podstatně předčasněji bez jakéhokoli vlastního zavinění.
To je poměrně logická úvaha, i když si nejsem jist, jestli je vhodná tak brzy po politikově úmrtí.
Přesně tahle výtka by byla namístě, ale místo ní přišel politický útok. Jakýsi Bobbob zneužil této příležitosti, aby se otřel o úřadujícího prezideneta Zemana. V podstatě bez příčiny. A reakce na sebe nenechala dlouho čekat: V naprosto identické situaci byl zmíněn Václav Havel.
A oheň byl na střeše...
Přesně tak. U jednoho se to smí, u druhého je to svatokrádež a rouhání. Klasický dvojí metr Pražské kavárny.
Jak na to reagovali ostatní diskutující?
"OVG" zůstal osamocen, protože na NaKole.cz zbyl jen jediný názorový proud. Ostatní byli už dávno a velice důsledně vyštípáni. Diskuse se po politické stránce už před drahnými lety změnila na mnohohlasý monolog. Názory na lehokola či elektrokola se samozřejmě nadále smí lišit. Politický názor je ale předem daný. Tam se jakékoli odchylky netrpí.
A jaký by byl Tvůj názor na dané téma?
Takhle brzy po Kuberově smrti bych o jeho zlozvycích, které velmi pravděpodobně vedly k jeho předčasnému úmrtí, nemluvil. Ale když už by se mluvilo, postavil bych se na stranu těch, kteří upozorňovali na to, že si za své předčasné úmrtí může alespoň částečně sám.
No já myslel spíš tu politickou část debaty...
Ta by nevznikla nebýt zmínky o jeho kuřáckém zlozvyku. Nenávistná zmínka o Zemanovi byla politickou podpásovkou. Je to stejné, jako kdyby dotyčný řekl, že měl raději umřít Zeman než Kubera.
I takhle úchylné výroky se po internetu potulují...
Nepotulují. To by bylo slabé slovo. Je jich tam prostě plno.
A zasluhují si takové výroky nějakou reakci?
Tohle já soudit nechci, protože jsem sám prožil dlouhé období, kdy jsem reagoval i tam, kde bylo vhodné mlčet a jen si myslet své.
K reakci ale došlo: Zmíněn byl Václav Havel...
Pokud bych já na tu podpásovou zmínku o Zemanovi reagoval, byl by tam ten Havel taky.
Takže v tomto bodu s tím OVG souhlasíš?
Nejen v tomto bodu. Leckde reaguje podobně, jako bych reagoval já.
A není to důvod, proč Ti tady podsouvají, že tam s nimi debatuješ pod jinou přezdívkou?
Jen proto, že má někdo stejné názory jako já? Ale ta jejich kolektivní paranoia je v natolik pokročilém stádiu, že je to možné. Možná si opravdu myslí, že OVG jsem já... Ale takových podezření už bylo... Oni si ve své zaslepenosti myslí, že hájí většinový politický názor. Myslí si, že když z fóra vyštípou všechny politicky odlišně smýšlející diskutující, pak se jejich názor stane nepopiratelnou pravdou. Ale pak se samozřejmě diví, jak se mohl Zeman stát prezidentem a Babiš premiérem...
A to je pak žene na Letnou...
Zaznamenal jsem na sociálních sítích velmi zajímavý a trefný názor: Demokrati chodí k volbám, ostatní na Letnou.
No to je docela paradox, protože na Letné se scházeli příznivci tzv. "Demokratického bloku" - nebo jak si říkají...
Ale vůbec ne paradox... Kdysi někdo moudrý a zkušený (bohužel už nevím, kdo to byl), varoval po 2. světové válce: "Nepolevujte v bdělosti. Fašistická hydra znovu zvedne hlavu. Tito lidé si budou říkat "antifašisté" a z fašismu budou obviňovat právě vás".
Prý snad Winston Churchill. Ale tento citát bývá často zpochybňován...
Nic to ovšem neubírá na jeho pravdivosti. A navíc zrovna Winstona Churchilla si z mnoha důvodu nejsem schopen příliš vážit...
- - -
20.6.2020
Tak po delší odmlce zase pár slov o Tvém ježdění na kole...
Už není o čem mluvit...
Ty jsi úplně přestal jezdit?
Prakticky ano. Jezdím už jen na velmi krátké vzdálenosti, kde by to bylo hromadnou dopravou komplikované nebo časově delší.
Dřív jsi jezdíval v průměru 200 km za týden. Kolik toho najezdíš teď?
Za poslední půlrok 442 km.
To dá Tvoje dceruška za den...
To dá i víc, ale spíše jen výjimečně. Každý den takhle nejezdí. I když zrovna nedávno si střihla Praha - Brno - Praha, na otočku. Prý to bylo 589 km...
Trochu blázen, ne? Tobě ale za ten poslední půlrok vychází jen nějakých 17 km za týden...
Jezdím jen dvakrát, nejvýš třikrát týdně. A trochu to srazil dolů ten koronavirus. Ale poté, co s tou šaškárnou přestanou, se to asi zase trochu zvedne. Ale už nepočítám, že bych se dostal přes nějakých 1.500 km ročně. A kdoví jestli přes tisícovku...
Kompenzuješ ten úbytek zdravého pohybu jinak?
O něco víc chodím pěšky, ale celkově jde pořád o úbytek fyzické aktivity.
Nemá to negativní dopad na Tvé zdraví?
Zatím mi to tak nepřipadá. Naopak se mi některé drobné problémy v poslední době trochu srovnaly... Ale nějaký pohyb si budu muset vymyslet. Pěší chůze a práce na zahradě, případně amatérská zedničina na baráku to asi nevykompenzují.
- - -
10.10.2020
Tak už se Ti trochu zvedla ta cyklistická čísla?
Děláš si legraci? S tím koronavirovým šílením nejen nepřestali, ale ještě to více zkomplikovali, takže prakticky už ani nemám, kam bych jezdil.
A když to vyjádříš v číslech...?
Za posledních 365 dní jsem najezdil směšných 1.460. km. Dřív jsem tohle dával za měsíc...
To ale asi víc jezdíš hromadnou dopravou a nebo dokonce autem...
To víš, že jo. Dvakrát až třikrát týdně jezdím metrem, jednou týdně dokonce i tramvají a autobusem...
A to auto?
Třikrát do měsíce...
Kam prosímtě jezdíš?
Vozej mě s vnoučatama na víkend do baráčku se zahrádkou...
Tak teď je to už jasný: Vyměnil jsi kolo za vnoučata...
Vlastně to tak nějak bude... Donedávna jsem strávil ročně 500 hodin na kole, dnes trávím skoro třikrát tolik času s vnoučatama...
To pak chápu, že na nějaké (zvláště rekreační) ježdění na kole moc času nezbývá...
Trochu to kompenzuju pěší chůzí. Zase jsem se dostal nad 1.000 km ročně. Dokonce se můžu pochlubit, že nachodím víc než najezdím vlakem...
No, to asi není žádnej kumšt, když vlakem jezdíš jednou za rok...
- - -
6.2.2021
S docela velkým zpožděním jsi zveřejnil čísla o Tvém způsobu dopravování... Už to pro mě není tak důležité. To proto, že už nejsou tak "ekologická" jako ještě před pár lety? Asi taky. Ale fakt, že to vůbec ještě sleduju a že to třeba i zveřejňuju, svědčí o tom, že tomu nějakou důležitost přece jen přikládám... Ta čísla se opravdu podstatně změnila. V čem je problém? Neřekl bych, že se jedná o problém. Od konce roku 2017 jsem radikálně změnil svůj styl života, protože se silně změnily mé priority. Vnoučata? Samozřejmě. Ale nejen to. Zjistil jsem, že pěší chůze mi prospívá víc než ježdění na kole a zároveň méně škodí... Tak prospívá nebo škodí? Obojí. Všechno má své kladné a záporné stránky... Takže kdyby šlo jen o vnoučata, ta čísla by se tolik nezměnila? To nedokážu přesně posoudit. Obojí přišlo tak nějak současně. Nemáš výčitky svědomí kvůli podstatně snížené "ekologičnosti" pokrývání svých dopravních potřeb? Nemám. Dokud jsem mohl, dělal jsem pro ekologii opravdu hodně. Teď je řada na mladších ročnících. Až někdo dosáhne řekněme do 55 let věku podobných parametrů jako já a bude v tom pokračovat i později, může mě kritizovat... Jde Tvoje cyklistická dceruška v Tvých stopách? No, jestli máš na mysli ježdění nakole, tak mě mnohonásobně překonává. Ale u ní to není způsob řešení dopravních potřeb. Tam je to ježdění cílem, nikoli prostředkem jako u mě. "Mnohonásobně" - to je asi dost nadsázka, ne? Ty jsi místama dosahoval pěticiferných ročních výkonů... No, jestli jsem se ve svých maximech pohyboval nad jedenácti tisíci kilometry za rok, tak dceruška je na více než čtyřnásobku... Počkej, to by znamenalo, že jezdí 45.800 km ročně, což je snad blbost... Není to blbost. Její poslední čísla už přesahujou 46.300 za posledních 365 dnů. Ona teď skutečně jezdí průměrně 127 km denně. Jak se Ti na to kouká, že je o tolik lepší? Lepší? To je relativní. Je prostě výkonnější. Podle mě si ale huntuje zdraví. Ve věku, kdy já jsem s každodenním ježděním začínal, ona má naježděno čtvrt milionu kilometrů, a to počítám jen jejích posledních jedenáct let... To já nenajezdím za celý život. Kolik vlastně máš v nohách kilometrů na kole za celý život? Když započítám i dětství, tak přes 150 tisíc. A hodlám přidávat už jen maximálně tisícovku za rok... Ona těch 150 tisíc dala za posledních tři a tři čtvrtě roku... Na jednu stranu z Tebe cítím hrdost na dcerušku, na druhou stranu dost ostrou výčitku na její adresu... Správný postřeh. Jsou to úžasné výkony, za které by se nemusel stydět ani vrcholový sportovec nebo olympionik. Na druhou stranu mám obavy o její zdraví. Huntuje si srdce, ale asi hlavně kolena. Chtěl bych mít schopnost nahlédnout do budoucnosti a podívat se, jak na tom bude s kolenama v mém současném věku... Asi uvidím kloubní náhradu... Jinak si nedokážu představit, že by se v tom věku a po těch výkonech vůbec mohla pohybovat. To asi bude záležet na tom, jak dlouho v současných výkonech bude pokračovat... O tom ani nechci přemýšlet.
- - -
18.4.2022
31.7.2023
Rozhovor bude samozřejmě pokračovat.
Případné reakce prosím na http://www.medved.wbs.cz/Vzkazy.html nebo na medved.9@seznam.cz |
